Macross Frontier: The Wings of Goodbye

Závěrečný díl filmové adaptace Macross Frontier mě nepříjemně překvapil, docela jsem se na něj těšil, ale výsledek je bohužel ještě slabší než díl první. Teoreticky měl tento film pokrýt druhou půlku původního seriálu (tedy díly 14-26) a jeho hlavním lákadlem měl být nový originální konec; ve skutečnosti však toho z děje seriálu nezůstalo mnoho a film je tak tvořen z velké části novou látkou a to rozhodně není plus.

Začínáme na Sherylině koncertu/prostřihy na další bitvu s Vajra ve vesmíru, klasika. Sheryl zkolabuje přímo na pódiu a celkově se její nemoc hrotí mnohem více v průběhu celého filmu (v porovnání se seriálem). Úvodní půlhodinka je taková ta pomalejší a trochu se drží původní dějové linie, zlom nastane v okamžiku, kdy se Grace pokusí neúspěšně o převrat, její podřízení jsou zabiti, ona sama uvězněna a jediný Brera je stále na útěku. Mishima jako správný antagonista převezme její výzkum a rozhodne se sám ovládnout Vajra, k čemuž používá implantáty, do toho všeho samozřejmě Alto pochybuje, Ranka se stává intergalaktickou hvězdou a Sheryl pomalu umírá. Po zmařeném puči je navíc Sheryl uvězněna ve vězení Alcatraz (!) a čeká ji poprava. Brera se potká s Rankou, odhalí svou pravou identitu a S.M.S. se rozhodnou vysvobodit Sheryl z vězení a pokusit se překazit Mishimovy plány na ovládnutí Vajra. To se přirozeně povede a vše končí obligatorní obří bitvou opět na domovské planetě Vajra, ovšem pozor: tvůrci se nakonec rozhoupali a dali tomu víceméně uzavřený konec. Alto si vybere Sheryl, ale je odteleportován Vajrami někam pryč (don't ask), Sheryl mezitím upadne do kómatu a celé to zakončuje Ranka s tím, že doufá, že se Alto jednou vrátí a Sheryl uzdraví. Výše uvedené zní hodně zmateně že? Ono to taky je zmatené a celkově dost špatné.

Kromě konce, který jakžtakž chválím, zde musím zmínit alespoň několik největších příběhových kiksů a wtf. Celý převrat a jeho zastavení zabere asi tři minuty, žádné náznaky, žádné vysvětlování a jede se dál, Grace navíc z toho nakonec vyjde jako docela kladná postava, což je rána pod pás. Vysvobozování Sheryl z vězení za pomoci Alta v převlečení za servírku a over the top koncertu Ranky je jednoduše konec... Poslední bitva a surfující pevnosti, kabuki tanec za pomoci bojové stíhačky, neuvěřitelné návraty mrtvých postav (vlastně tu nikdo důležitý neumře, ani Michael ne) apod. dělají tenhle film skoro nedodívatelným. Já sám jsem to vydržel jen tak tak. Všechno je řešeno pomocí deus ex machina, postavy se zjevují naprosto nečekaně na nepředvídatelných místech, věci, jejichž příprava by zabrala několik dílů seriálu jsou zde odbyty jen tak mimochodem, děj plyne nerovnoměrným tempem a ke konci je už vážně velmi špatně zvládnutý po stránce scénáře. Ani nové songy opět nestojí za nic, takže mi tento film nemá co nabídnout.

The Wings of Goodbye nejsou dobrý film, vidět ho má cenu pouze pokud máte opravdu rádi Macross a viděli jste první film nebo pokud vás zajímá alternativní zakončení. Kvalit prvního filmu či dokonce seriálu ani zdaleka nedosahuje. Ruce pryč.

Stargate/Code Geass aneb dvojí tvář nostalgie

Již několikrát jsem zde naznačil, jaký význam pro mě mělo sledování Stargate, když jsem byl menší. Docela dobře si pamatuju úplně první díl, který šel kdysi ráno na Nově, částečně proto, že tam byly výbuchy, létající lodě, určitý humor a ano částečně i díky nezapomenutelné scéně s bradavkami, jakkoliv se na tuto notu v dalších dílech už nehrálo. Zajímavé je, že Children of the Gods (jak se první epizoda nazývá) byla upravena, doplněna o nové triky a vydána v roce 2009 jako direct-to-DVD film a v této poupravené verzi, která je o sedm minut kratší již scéna s odhalenými bradavkami chybí. Prudérnost zdá se dokáže působit i zpětně. Každopádně od prvního dílu jsem začal sledovat Stargate pravidelně a jelikož se brzy přidali i moji kamarádi, tak bylo o nekonečné zasvěcené debaty postaráno. Časem jsem se dostal i k Atlantis, kterou jsem vlastně jednu dobu sledoval souběžně s původní SG-1, což představovalo ekvivalent sedmého nebe... Poté, co byla Universe zrušena mi to nedalo a znovu jsem se podíval na dva vcelku náhodně vybrané díly SG-1.

Konkrétně se jednalo o dvoudílné finále sedmé série (Lost City) obsahující i jednu větší bitvu nad základnou Antiků na Antarktidě. Nostalgicky mi v hlavě vyskakovaly důvěrně známé momenty, jaké však bylo moje překvapení, když jsem si tenhle dvoudíl skutečně pustil. Závěr sedmé série byl původně odvysílán v březnu 2004, takže zdánlivě ne tak dávno, přesto je úroveň triků vážně žalostná. Bohužel jak je člověk zvyklý na současnou televizní produkci a její úroveň speciálních efektů, tak se nedá nic dělat, ale v porovnání s nimi Stargate jednoduše neobstojí. V mojí paměti ty triky vážně nevypadaly tak špatně, ale co, přece na tricích zrovna Stargate nikdy vyloženě nestavěla. Hledal jsem tedy onen pověstný humor, který jsem si myslel, že si tak dobře pamatuju, ale opět přišlo určité rozčarování nad skutečným stavem věcí: upřímně jsem se zasmál pouze několikrát, i když zde se dá argumentovat tím, že po několika shlédnutích mě už nemá co po této stránce překvapit. Dalším problémem, kterého jsem si všimnul je celkové tempo vyprávění; odkojen současnou tvorbou jsem si opět stěžoval na natahované scény nevedoucí nikam, příliš statickou a nenápaditou akci a hlavně na nedostatek napětí. V situaci, kdy je Anubis vlastně nejblíže ke zničení celé planety dostává divák řádnou dávku loučení se s umírajícím Jackem, přičemž už v době vysílání bylo všem jasné, že Jack stejně nakonec neumře, maximálně umře Daniel, ale nad tím se již nikdo ani nepozastaví. Rádoby dojemná anabáze u Jacka doma tak spíše jen natahuje celkovou stopáž, než vyvolává nějaké výrazné emoce. No a ona závěrečná bitva je zase příliš krátká a v některých okamžicích (zejména bitva na orbitu planety) i nechtěně vtipná, což opět musíme shodit na špatnou kvalitu speciálních efektů. Při sledování těchto dvou dílů jsem tak odhalil první tvář nostalgie, tu zrádnou. V mé paměti mi utkvěla v podstatě určitá esence, určitý ideál Stargate, který postupně vytěsnil všechno nedostačující (ano, ani v roce 2004 jsem nebyl z kvality těch triků nijak extra nadšený) a nahradil to něčím jiným. Takto vytvořený myšlenkový konstrukt byl tudíž pravdivý pouze zčásti, ono tam sice všechno pořád je (bitvy, humor, dobře napsané postavy), nicméně ne v tak čisté a bezchybné podobě. Stargate mám a vždy budu mít rád, koneckonců na první lásku se nezapomíná, jen už teď budu více kritický k vlastním vzpomínkám a nebudu k případným dalším reprízám přistupovat s takovým bezmezným nadšením.

Po téhle zkušenosti jsem se rozhodl, že si posvítím na ještě jednu nehynoucí klasiku, která v mých vzpomínkách měla také takový podezřele dokonalý status. Volba padla na Code Geass, anime běžící mezi roky 2006-2008. Z těch novějších mecha mi Code Geass přišel jako čiré zjevení z nebe a jelikož jsem na něj narazil ve chvíli, kdy zrovna začínala druhá řada, tak jsem první sérii sjel zhruba za tři dny v záchvatu neskývaného nadšení. Mecha mám rád asi i proto, že jedním z mých prvních anime byl Gundam SEED, který jsem taky sjel zhruba za pět dní a to mě asi trochu poznamenalo... Na CG mi přišlo sympatických hodně věcí správně antikladným hrdinou začínaje a pěkným designem mechů konče, co jsem ale nejvíce oceňoval byla ta epičnost, která neustále gradovala. Doteď si pamatuju některé scény a při opětovném sledování několika dílů z první série a zhruba první poloviny série druhé jsem byl utvrzen ve svém přesvědčení, že CG nic ze svojí krásy neztratil. Byla mi tak odhalena druhá tvář nostalgie, a sice ta pozitivní: díky svým vzpomínkám jsem byl schopen uchovat si jakési čiré nadšení, které jsem prožíval při prvním shlédnutí a toto nadšení se mi v takřka stejné míře vrátilo při opětovném sledování, i když jsem již většinu zvratů znal a věděl, co můžu očekávat. So thanks a lot baby, though we'll never be the same.

Macross Frontier: The False Songstress

Kdysi dávno se tady objevilo preview skvělé anime série Macross Frontier, což je vlastně taková velká pocta původní sérii, která stála u zrodu druhého nejdůležitějšího mecha univerza (po Gundamu samozřejmě). Macross je prakticky první třída pro všechny kdo to myslí s mecha vážně a i když je hodně odlišný oproti Gundamu má přesto stále co nabídnout. Ve svém preview jsem se původní sérií (zde mám na mysli Frontier) nezabýval příliš do hloubky, ale pamatuju si, že v dané době to bylo moje anime nr. 1 a každý týden jsem netrpělivě čekal na release dalšího dílu. K samotné recenzi Frontieru jsem se už nakonec nedostal, nicméně to bylo skvělé anime a hodnotím ho určitě na takových 90%, úplná stovka to není zejména kvůli otevřenějšímu konci a celkově zběsilému tempu posledních tří dílů. No a nyní se konečně dostáváme k tématu tohoto článku a sice se jedná o první film, který se pokouší převyprávět první polovinu Frontieru, resp. prvních 13 dílů ze série. Schválně zdurazňuji převyprávět, protože rozhodně nejde o doslovný přepis seriálu (jako např. u současných NGE filmů).

Děj se opět točí okolo základní osy seriálu (popis naleznete v původním preview), nicméně je zde hned několik zásadních změn. Film musí logicky pracovat s menší časovou stopáží, než 26-ti dílný seriál a i proto jsou zde některé změny takříkajíc z nutnosti provedené a ne vždy působí přirozeně. O co se konkrétně jedná? Takže Ranka se zná s Altem od úplného začátku a je do něj už i zamilovaná, Alto posléze potká Sheryl opět na jejím koncertu a při prvním útoku Vajra jí zachrání také život. Brera se objevuje již také hned v prvních minutách a vystupuje coby Sherylin bodyguard. Sheryl ztrácí zase svou náušnici, Alto ji hledá a tohle slouží jako nucená odbočka k většímu prohloubení jejich vztahu, což kulminuje ve známé scéně, kdy Sheryl dává Altovi polibek u fontány, což má být jakýsi začátek onoho v seriálu tak dobře propracovaného milostného trojúhelníku, který je zde však ve velmi zkrácené a nepříliš uvěřitelné podobě. To je docela škoda, protože se určitě jednalo o jednu z hlavních předností seriálu. Druhou stranu kontroverzní mince ,,převyprávění'' je sympaticky nízký počet recyklovaných scén, po srovnání s původními díly jich skutečně zbyde pouze několik (ani první koncert Sheryl nezůstal ve své původní podobě). Přirozeně nepříjemný je otevřený konec, kdy děj kulminuje po jednom větším útoku Vajra na samotný Frontier, přičemž hlavní zápletka postupně odhalovaná v rámci 13 dílů seriálu je zde pouze jemně načrtnuta a hlavní antagonistka Grace má jen velmi malý prostor. Zajímavé je určitě zjištění, že druhý film v pořadí s názvem The Wings of Goodbye má obsahovat alternativní konec, což bude určitě zajímavé a možná se dočkáme i nějakého rozuzlení v rámci trojice Ranka - Alto - Sheryl.

Macross to jsou především vynikající songy, bohužel (a je to pouze můj značně subjektivní názor)ty nové prezentované zejména v rámci Sheryliných koncertů jednoduše nedosahují kvalit seriálových pecek. Žádná jasná hitovka typu Triangular, What 'Bout My Star nebo Diamond Crevasse se zde nenachází a nejlepší části soundtracku jsou tak reprízy již seriálem ověřených trvalek. Je to dvojnásobná škoda, protože právě spojení hudby a bojových scén (resp. výrazná role hudby v samotném příběhu) činí Macross unikátním. Neoriginalita a nevýraznost nových singlů se projeví už v kontrastu s pomalu zpívaným Aimo a když nastoupí reprízy dalších fláků již s doprovodem kapely, tak již skutečně nemají nejmenší šanci. Doufám, že druhý film na tom bude po hudební stránce lépe.

Závěrem je nutné dodat, že tento film ačkoliv obsahuje několik zajímavých doprovodných scén (pohřeb Henryho Gilliama, Sheryl a Alto na výletě na Island 3 apod.) tak kvalit seriálu nedosahuje, proto bych všem doporučil nejdříve shlédnout seriál a až poté se podívat na film, který je spíš takovou třešničkou na dortu. Příliš zkrácené budování vztahů mezi jednotlivými postavami, praktické opomíjení některých vedlejších postav spolu s nepříliš povedeným soundtrackem jednoznačně táhnou tento počin dolů do hlubin šedého průměru. Určitě to není nedívatelné, koneckonců je to pořád Macross, ale začátečníkům doporučuju jednoznačně skvělý seriál před průměrným filmem, třeba hodnocení vylepší druhý film, který bude k dostání v říjnu tohoto roku.

Caught in Tsubasa RESERVoir CHRoNiCLE

Začal jsem po delší době sledovat trošku náročnější a hlavně delší anime a sice právě onu notorickou Tsubasu, kterou jsem poněkud nepochopitelně (jako dřívejší nezastavitelný fanda veškeré fantasy) do této doby míjel. Nicméně princip náhody funguje vždy a při náhodném brouzdání internetem jsem narazil na skvělé 720p verze obou sérií, filmu i doprovodných OVA... Jsem zatím u osmé epizody a musím uznat, že už v té první byly určité náznaky epičnosti (příchod všech hlavních hrdinů do Japonska), která se postupně začíná dostávat na povrch, jakkoliv je rozjezd zatím spíše pomalejšího rázu. Neuvěřitelným způsobem tento serál vydzvihuje vysoko nad průměr jeho úžasná hudba, často se přistihnu, že nechci aby daná třeba i natahovaná scéna skončila, protože v pozadí hraje něco neuvěřitelného... Naposled jsem měl podobné pocity po hudební stránce u Angel Beats a předtím u Macross Frontier. Tenhle článek nemá sloužit ovšem jako žádné preview nebo něco podobného je to spíše takový výkřik do tmy ilustrující mé současné pohlcení Tsubasou jako celkem, recenze všech částí tohoto anime opusu sem budu postupně nahazovat, takže dočkejte času, já jdu na devátý díl :D.

Nausicaä of the Valley of the Wind

Nausicaä sice pochází z doby před založením Studia Ghibli, ale již tradičně je řazena do kánonu filmů, které toto slavné japonské studio vytvořilo; pro detailisty však prvním ,,regulérním'' filmem z produkce Ghibli zůstává o dva roky starší Laputa. Já na takových detailech příliš nelpím, směrodatná je pro mě Miyazakiho režie a ostatně je také velmi zajímavé a poučné vidět mistrovy začátky. Zejména ve vztahu k Laputě můžeme pozorovat určité paraboly a příbuzné motivy.

Tisíc let po katastrofické válce, která málem vyhubila lidstvo a zničila ekosystém celé planety se po velké části Země rozprostírá toxické Sea of Decay, jakási obří džungle plná nedýchatelného vzduchu a obřího hmyzu. Roztroušené lidské kolonie se zoufale snaží zastavit neustálé rozšiřování džungle a oddálit tak svůj nevyhnutelný konec. Ani v tomto postapokalyptickém světě však nepanuje mír, zbytky lidstva soupeří mezi sebou navzájem o vzácné suroviny a válka rozhodně není mrtvým pojmem. Diváci se seznamují se sympatickou Naušikou, princeznou z Větrného údolí, jedné z malých zemí plné mlýnů a zelených pastvin nacházející se u moře, které zároveň zabraňuje džungli, aby ji pohltila. Naušika je sice schopnou bojovnicí, má ale pochopení i pro obří hmyz obývající džungli a snaží se najít způsob, jakým by mohli lidé a hmyz nerušeně existovat vedle sebe. Idylická expozice končí ve chvíli, kdy v údolí ztroskotá válečná loď militantního národa Tolmekiánů nesoucí na palubě zárodek posledního obřího válečníka, zbraně, která zapříčinila konec světa. Do hry se posléze vloží i třetí země: Pejite, která je s Tolmekiány ve válce. Naušika zajatá Tolmekiány je osvobozena pejitským princem Asbelem, podaří se jí ale zabránit katastrofické válce, která může zničit její milované údolí?

Tolik tedy k ději, máme zde Naušiku - vlastně prototyp Miyazakiho hrdinky; Naušika má určité nezpochybnitelné kvality a vznešený cíl, kvůli kterému neváhá položit vlastní život (podobně jako princezna Mononoke). Důležitý motiv ,,chlapec a dívka zachraňují svět'' je zase více rozveden v Laputě, přesto i zde je přítomný, avšak ne v tak silné míře, což je dáno i pozdním uvedením Asbela na scénu a jeho menší rolí oproti Naušice. Tato asymetrie ve vztahu dvou protagonistů je až nápadná, Naušika je zde hlavní hvězdou a nejdůležitější postavou, je přítomná ve většině scén. Zde se nabízí srovnání s Laputou, kde máme také dvojici protagonistů, ale s obrácenými rolemi: Pazu je silnější z dvojice a má tudíž roli ochránce, přesto je vztah Pazua a Sheety vyrovnanější; tato symetrie pramení i z postupného budování jejich vztahu v průběhu celého filmu. Kromě saviour motivu je zde samozřejmě velmi silný ekologický podtón, aneb kam až může člověk zajít a co na to příroda. Narážky na nepoučitelnost lidí, kdy dokážeme i po takové katastrofě znovu pozvednout proti sobě zbraně jsou více než očividné. Celkově však musím uznat, že přílišné zaměření na Naušiku škodí ostatním postavám a zejméná záporáci jsou zde pouze lehce načrtnutými postavičkami a postrádají hloubku. Film se také zpočátku pomaleji rozjíždí, aby se pak už nezastavil (v podstatě od havárie tolmekiánské lodě začne nabírat rychlost) a kdoví, možná dojde i na naplnění některých starých proroctví...

Pokud vám nevadí jasné ekologické poselství a starší animace, pak se vám Nausicaä bude určitě líbit. Pro mě bylo především zajímavé sledovat Miyazakiho počátky a rovněž podobnost s navazující Laputou (jako pomyslná spojka mezi filmy/Miyazakiho pomrknutí na diváky slouží taková ta liškoveverka, kterou má Naušika pořád u sebe a se kterou se později setkají Pazu a Sheeta v zahradách Laputy). Hlavně od druhé poloviny má film rychlé tempo a je těžké se od něj odtrhnout, všem příznivcům Studia Ghibli proto mohu jen doporučit.

Porco Rosso

Během léta se snažím dohnat některé resty mezi něž patří i několik starších Miyazakiho filmů, postupně se zde tedy objeví i jejich recenze. Prvním na řadě je v pořadí šestý film japonského génia: Porco Rosso. Děj se odehrává v meziválečné Itálii v době vzestupu fašismu (který zde Miyazaki stylizuje vlastními barvami), hlavním protagonistou je bývalý pilot italské armády, nyní letec na volné noze. Hrdina je navíc stižen záhadnou kletbou a proměněn v prase (Porco Rosso znamená v italštině červené prase, což je zároveň i narážka na barvu Porcova letadla). Porco tráví své dny na opuštěném ostrově a příležitostně se nechá najmout na boj proti vzdušným pirátům. Situace se zkomplikuje s příchodem amerického leteckého esa Curtise, který se snaží zvítězit nad Porcem v leteckém souboji a rovněž má zájem i o jeho starou přítelkyni Ginu, kterou by si rád vzal za manželku. Gina, vdova po třech pilotech, provozuje hotel Adriano, kde se schází všichni piráti a další živly z celého Jadranského moře a zároveň chová určité city k Porcovi. Po prvním prohraném souboji odcestuje Porco do Milána a nechá si od mladé mechaničky Fio přestavět své letadlo, aby se připravil na odvetný a poslední souboj s Curtisem...

Na rozdíl od mnoha dalších Miyazakiho filmů zde máme mužskou hlavní postavu a také poměrně pomalu plynoucí a nepříliš kompikovaný děj. Motiv vzdušných pirátů objevující se již v Laputě (první film studia Ghibli) je zde rozveden do větší šíře. Porco Rosso se také nezabývá Miyazakiho oblíbeným tématem: ekologií, naopak je zde patrná i absence ,,velkých'' témat. Odpor vůči fašismu zde v malé míře citelný je, ale děj se jím příliš nezabývá, většinu filmu tvoří právě soupeření mezi Porcem a Curtisem. Fascinace tvůrce létáním je zde velmi patrná a celý film lze chápat i jako poctu průkopníkům letectví. Zajímavá je také historická a geografická určitelnost, jako vlastně jediný z Miyazakiho filmů je tento pevně uchopen v čase a prostoru a mohl by se odehrát ve skutečném světě; s tím je také spojena možná pro někoho překvapivá absence jakýchkoliv prvků fantastična (pomineme-li Porcovu kletbu). Hudba i animace jsou klasicky na výborné úrovni, přesto však nedokáží zamaskovat slabiny scénáře.

Osobně mi tento snímek přišel jako nejslabší z těch, které jsem měl možnost od Miyazakiho shlédnout. Pomaleji plynoucí a příliš povrchní příběh mě nezaujal natolik, abych si Porco Rosso v dohledné době pustil znovu. Mnohem raději mám jiné snímky z produkce studia Ghibli, přesto pokud jste od Miyazakiho dosud nic neviděli je i Porco Rosso dobrým začátkem a pro příznivce letadel a létání obecně to platí dvojnásob.

Yu-Gi-Oh!: The Abridged Series

Původní Yu-Gi-Oh! je klasické stupidní shounen anime pro děti, stejně jako Pokemon, Digimon a jim podobná mistrovská díla, ale tohle je něco naprosto vynikajícího. V podstatě se jedná o sestřih a osekání původních dvacetiminutových dílů na čtyř až pětiminutové a předabované anglickými a americkými fanboys a výsledek? Totální parodie všech a všeho! Viděl jsem zatím asi šest epizod (které jsou k mání na oficiální stránce nebo na Youtube kanálu stejného jména) a je to vážně něco neuvěřitelného... zábava pro každého, kdo kdy nějaké anime viděl a i pro ty ostatní, i když to budou zase ochuzeni o anime narážky... Skutečně doporučuji.

Angel Beats!

Ačkoliv jsem úplně na začátku existence tohoto blogu plánoval pravidelnou publikaci článků týkajících se anime, nedokázal jsem toto ,,předsevzetí'' nakonec dodržet. Pod štítky anime se tedy v současné době nachází jedna recenze (Toward The Terra) a jedno preview (Macross Frontier) a možná nějaké články typu tři věty oznamující druhou sérii Code Geass ehm...; každopádně toto jaro jsem opět začal po delší době sledovat anime a musím uznat, že Angel Beats! mě docela pohltily a nemohl jsem se dočkat každý týden nového dílu a touto cestou bych se chtěl podělit o své dojmy.
BTW. neznám české převody japonských jmen, takže používám ty anglické, stejně sem to viděl s eng titulkama.

Děj Angel Beats! se točí okolo skupiny teenagerů, kteří se ocitají v Očistci, který je zde vyobrazen jako moderní japonská škola komplet s velkým hřištěm, bazénem a veškerým zázemím. Do tohoto světa, který slouží k tomu, aby se zde mohly duše zemřelých zbavit břemen z minulého života a pokračovat dál v cestě za reinkarnací se dostáváme spolu s hlavním představitelem Yuzurou Otonashim. Ten si ze svého života zpočátku nic nepamatuje, nicméně již v prvních chvílích svého pobytu v nové ,,škole'' se zaplétá do střetu mezi skupinou Afterlife Battlefront vedenou Yuri Nakamurou a tajemnou dívkou, které členové Battlefront přezdívají Angel (v originále tenshi, česky anděl). Battlefront, které se Otonashi rychle stává členem je složena z duší, které odmítají Boha a jeho plán pro ně, protože (jak se postupně dovídáme) měli všichni svým způsobem mizerný život plný utrpení a bolesti a v podstatě nemohou se svých břemen jen tak zbavit a pokračovat v cestě dál. Angel coby vyslanec Boha se je snaží přimět, aby přeci jen v cestě dál pokračovali i za cenu použití násilí (v Očistci se nedá zemřít, ale bolest duše vnímají). Tolik tedy k základní premisi příběhu.

Je poměrně očividné, že Angel Beats! jsou trochu uspěchané resp. ten příběh, který by se mohl krásně rozvinout ve 26 epizodách je narván do pouhých 13 epizod a tak je to občas poznat. Co se postav týče - tři hlavní postavy (Otonashi, Yuri a Angel) jsou dobře propracované, ty ostaní již tak moc ne, prostě na to nezbyl čas; celkově je ale příběh zajímavý a rozhodně nenudí a ano čekají nás i zásadní zvraty, které nechci a nebudu prozrazovat. Výborné je použití hudby; už si dlouho nepamatuju, že by se mi líbil OP i ED tak moc jako zde a insert songy jsou prostě parádní, takže soundtrack je a must!

Co ale opravdu na Angel Beats! oceňuji je jeden prostý fakt - ten příběh je hrozný chaos co se nápadů týče, ale přesto funguje a drží pohromadě. Takže se dočkáme zábavných naprosto odlehčených slice of life epizod v první půlce a ve druhé nás čekají hlavně ty smutnější a musím vyzdvihnout i závěr, který se rovněž povedl. Možná to nejde z mého textu poznat, ale Angel Beats! jsou přesně jedním z těch důvodů proč jsem začal sledovat anime, obsahují totiž všechno co mám na anime rád: I mean gunfights, supernatural powers and an all-girls rock band, who could possibly resist that?

10/10

Macross Frontier (Preview)

Nechci tu psát recenzi, protože tohle anime stále běží (aktuálně jsem u 19. dílu), ale přesto se nemůžu nepodělit alespoň o subjektivní dojmy, které nazvu prostě preview. 

Macross Frontier debutoval speciální verzí své první epizody (zvaná Special Edition nebo také DeCulture Edition) již v prosinci minulého roku, ale regulérně začal vycházet až v prvních měsících roku 2008 včetně mírně upravené verze první epizody. Již tehdy o Vánocích to pro mě byla událost - vzkříšení Macross série v uchvacujícím vizuálním kabátku...neodolal jsem. Zhlédl jsem první epizodu, a to jsem neměl dělat. Proč? Protože to cca dvouměsíční čekání mě málem zabilo...dovolím si tvrdit, že nyní (léto '08) je Macross F jedničkou na poli animace v mainstreamovém proudu japonské anime produkce. Může za to převážně obrovský rozpočet a také snaha animátorů vzdát hold svému již legendárnímu předchůdci. Původní série koneckonců spoluzaložila (spolu s prvním Gundamem) žánr Mecha; tam, kde Gundam vsadil na realismus (jakkoliv diskutabilní) se prosadil žánr Real Robot, zatímco Macross se vydal cestou větších výbuchů, barevnějších laserů a k většímu divákovu potěšení spatřil světlo světa žánr Giant Robot anime (např. z poslední doby vynikající Tengen Toppa Gurenn Lagann).

Nyní po mnoha letech se autoři Macross metauniverza rozhodli nakopnout sérii směrem k modernímu fanouškovi anime, což pochopili i v konkurenční Gundam stáji, a to již dříve vytvořením Gundam 00 (což není nic jiného než předělávka Gundam Wing, stejně jako Gundam SEED + SEED DESTINY jsou předělávkou původního Mobile Suit Gundam). Dnešní mainstreamový fanoušek nemá čas (a možná ani náladu) sledovat anime klasiky, ke kterým první Gundamy a Macross bezesporu patří. Proto je nutné starou látku recyklovat a naservírovat modernímu divákovi v přitažlivé formě. Starým harcovníkům to možné přijde jako svatokrádež, ale pro valnou většinu fans to má pouze a jen výhody, navíc potom zažíváte reverse pocity při sledování klasik (jako například já nyní u Gundam Wing).

Takže tu máte Macross - obrovskou flotilu lodí, která byla jako jedna z mnoha vyslána na cestu napříč galaxií po devastující válce s rasou obrů Zentradi (tyto události mapuje původní Macross z roku 1982) aby nalezla a zabydlela se na nové planetě vhodné pro lidstvo. Flotila lodí Frontier čelí útokům záhadných stvoření zvaných Vajra a ke slovu se dostává kromě tradiční armády i subkontraktor vlády S.M.S. (což zní trošku blbě, ale co). Tato soukromá vojenská organizace se nechává najímat na obranu flotily a disponuje nejnovějším typem variabilního bojového letounu VF-25 Messiah (Mesiáš).

Do víru událostí nás vrhnou tvůrci doslova po hlavě - již v první epizodě jsme svědky útoku Vajra na jednu z kolonizačních lodí; mladý student pilotní akademie Alto Saotome se shodou okolností stává pilotem Mesiáše a zachraňuje pohlednou dívku jménem Ranka Lee, postupně se oba seznámí a zpřátelí s intergalaktickou superstar Sheryl Nome a brzy mezi nimi vznikne mnohem více než jenom nevinné přátelství...

Macross je směsicí výborných písniček (které jsou chytře zakomponovány do děje), dobře napsaných postav (vehnaných do uvěřitelného milostného trojúhelníku), rychle laděných a efektních bojových scén a v neposlední řadě i vskutku dechberoucí animace. Je velice lehké si tuhle sérii zamilovat, navíc vás zde nebude moc otravovat ani všudypřítomný fanservis (i když ani jemu se nedá zcela uniknout). 

Pro epizody, vynikající soundtracky, mangu a vše možné i nemožné ohledně Frontieru i ostatních sérií doporučuji stránku macrosshare.blogspot.com

Toward the Terra

Toward the Terra (dále jen TtT) bylo jedno z těch lepších anime, které spatřily v roce 2007 světlo světa. A dá se to říci i v tvrdé konkurenci titulů, které v té době vycházely (namátkou TTGL, Darker Than Black, Claymore, Death Note). Co dokáže více či méně klasické sci-fi nabídnout modenímu divákovi? Navíc v tomto případě se jedná o remake původního snímku z roku 1980, a i ten byl založen na ještě starší manze (ta vycházela mezi léty 1977-1980). Dokáže vůbec takovýto námět ještě oslovit dnešního člověka? A ano, musím říct, že dokáže. I když většina science fiction ze sedmdesátých let působí směšně, není tomu tak u TtT. Minulý rok jsem si říkal, že klasické anime sci-fi je už mrtvé a byl jsem příjemně vyveden z omylu.

Dějištěm TtT je daleká budoucnost, kde lidstvo stihlo zničit svou domovskou planetu (zde nazývána Terra) a málem i sebe. Naštěstí se na poslední chvíli podařilo dokončit výstavbu obrovského superpočítače zvaného Grand Mother, který se má o zdecimované lidstvo postarat. Lidé si totiž uvědomili, že jsou v jádru špatní, a proto se uchýlili k drastickému opatření: lidstvo si již nebude vládnou samo, vládu převezme několik superpočítačů s Grand Mother v čele a tato nová forma vlády brzy dostane označení Superior Domination. Skrze kontrolu porodů a vytvoření umělých rodin nevázaných k sobě pokrevním poutem se má zoufalé lidstvo probojovat ke světlejším zítřkům. Lidstvo hledající nový začátek opustí zchátralou Terru a začne kolonizovat vesmír, na planetě, kterou kdysi nazývali domovem zanechá pouze malou skupinu kolonistů snažících se obnovit původní tvář země a centrální superpočítač Grand Mother.

Děj začíná o několik století později. Lidé úspěšně kolonizují vesmír. Superior Domination vládne pevnou rukou a řadoví občané se zdají být vesměs spokojení. Sledujeme osudy mladého chlapce jménem Jomy Marquis Shin, který má brzy podstoupit zkoušku dospělosti. Po té bude odejmut od své rodiny a začne svůj nový život coby dospělý občan. Něco se ale pokazí a Jomy je identifikován jako ,,Mu”. Před jistou smrtí jej zachrání další z jeho rasy a faktický vůdce Mu - Soldier Blue. Mu jsou jedním z nejstřeženějších tajemství nové vlády…pravděpodobně další vývojový stupeň v lidském evolučním žebříčku…Mu představují rasu psioniků ovládajících telekinezi, teleportaci a mnohé další síly. Je jich ovšem velmi málo a daň, kterou platí za své síly je vskutku vysoká: mnozí z nich mají slabá těla a trpí nemocemi. Nic z toho ovšem Jomy neví a navíc ani nechápe, jak se všechno mohlo takovým způsobem zvrtnout. V cizím prostředí si nachází nové přátele, seznamuje se svými schonostmi a čelí svému osudu.

Tolik tedy k příběhu. Celé je to samozřejmě nepoměrně komplikovanější, ale nechci zde spoilerovat a kazit tak někomu zážitek. Na tomhle anime je navíc dobré, že víte, jestli chcete pokračovat po shlédnutí prvního dílu. Nastolené tempo a hlavní motivy se za celou sérii prakticky nezmění, pouze projdou určitým vývojem.

TtT se hodně věnuje vývoji postav. Největší proměnou projde samotný Jomy, který koneckonců dostává bezmála ve všech epizodách nejvíce hracího času. Ale ani jeho hlavní protivník Keith Anyan není černobílou figurkou, za jeho bezchybnou fasádou se skrývá hodně pochybností. Velmi dobře vyřešené jsou i vedlejší postavy, které na rozdíl od některých jiných anime netvoří pouze vatu mezi dialogy hlavního hrdiny.

Přestože TtT útočilo na televizní obrazovky teprve před rokem, o jeho vizualizaci se to říci nedá. Je vidět, že rozpočet skutečně nebyl největší (ty CGI bitevní lodě jsou opravdu hnusné) a navíc se celá série snaží alespoň v této rovině navázat na osmdesátkový celovečerní film…design (zejména strojů) vypadá poněkud fádně a nedá se to porovnat s barevnými orgiemi v TTGL či podobných dílech. Na druhou stranu soundtrack je vážně dobrý, ne-li v rámci možností vynikající (od sci-fi prostě nějaké ty chorály asi budete čekat, že?) Opening od UVERworld se k sérii skvěle hodí a endingy obstojí jako průměrné. Ti sečtělejší z vás jistě narazí na odkazy na Star Trek či některá klasická sci-fi díla, což je ale u tohoto typu anime již prakticky zvykem (a kupříkladu Ergo Proxy zašlo v tomto směru mnohem dál).

Rok 2007 byl na dobré anime bohatý, přesto si myslím, že TtT by nemělo v této konkurenci zapadnout. Pokud hledáte silný příběh, promyšlený vývoj charakterů a opravdu nejhnusnější CGI lodě v moderní historii anime (když nepočítám Gundam SEED a SEED DESTINY) pak jste našli tu nejvhodnější sérii pod sluncem.

8/10

Code Geass is back!!!

Konečně.
Po velmi náročném čekání přichází druhá sezóna Code Geass: Lelouch of the Rebellion R2.
První díl toho moc nezdělil, hlavně ten prasácký cliffhanger z jedničky zůstává pořád záhadou, přesto tohle je jedna z největších událostí roku, akorát mě štve, že budu muset čekat týden na další epizodu.

Berte jedině HD verzi, encode od Eclipse je nejlepší:::::::