úterý 20. listopadu 2007

And through the light shall they be reborn


The burning heat of blazing sun set upon his head, clouds forming bizarre pictures dragged out of the colorful history of scarred lands, blinded the young sergeant's shadowy gray eyes, for which was he well-known among the adorable army nurses, as the General wearing his black coat and strict face inspected his soldiers, whose legs were hurt by disease unknown to local doctors and hidden mages of times long forgotten and whose souls were lost somewhere in the darkness beyond the blazing sun.

Post scriptum
Na jedné hodině angličtiny, v dávných dobách střední školy dostala třída za úkol co nejvíce rozvinout jednu jednoduchou větu: "General inspected his soldiers"

Zahleděl jsem se do žhnoucího podzimního slunce, babí léto bylo zrovna v plném proudu a vítr si venku hrál s oranžovým listím (...) v mysli mi vytanul náznak příběhu: armáda sužovaná neznámou chorobou, vojáci v pozoru stojí pod neúprosným poledním žárem a bezejmenný generál vybírá schopné muže pro službu na frontě (...) pokusil jsem se tyto dojmy přetavit ve výše uvedené souvětí a o výsledek jsem se s Vámi chtěl podělit.

pátek 16. listopadu 2007

Jedinečné drahokamy skvící bělosti královské se rozhodly spočinout na mé zanedbalé tváři


Jsem první vločkou letošního sněhu zašlápnutou náhodným chodcem.
Jsem reklamním letákem, se kterým si hraje rozverný vánek.
Jsem....

První sníh v sobě nese neuvěřitelný smutek, jako opilec snažící se zkomponovat áriii, vločky blednoucí pod koly auty, neuváženými kroky nedbalých chodců i rozmary počasí, jako slova pod taktovkou nesmělého ochmelky...ztrácejí se v tom nepopsatelném prázdnu, co následuje každou vteřinu našeho bytí...
Smutek i radost se skloubí ve sněhové kouli.
Hodím ji po své dívce, a v ten neopakovatelný okamžik dává svět naprostý smysl.

Koule dopadne, zakončí svou pouť a já se topím v moří bezedné nejistoty.

A neumím plavat.