V uplynulém roce se mi podařilo přečíst pěknou řádku knih, takže jsem se rozhodl několika slovy přiblížit vždy pět nejlepších knih rozdělených do dvou základních kategorií: beletrie česká a beletrie zahraniční. Jediným kritériem bylo dokončení četby dané knihy v rámci roku 2015, datum vydání nerozhodovalo, řazení knih v rámci kategorie je bez dalšího významu. Takže bez větších odkladů, tady to máte:
CZECH FICTION
I. Václav Havel - Antikódy
Naprostá většina lidí si vedle Havla-politika (případně Havla-prezidenta/disidenta) vzpomene ještě na Havla-dramatika s tím, že žádnou z jeho absurdních her neviděli a nejspíš ani neuvidí; málokdo je již schopen pamatovat také na Havla-básníka. Havlovy experimentální kaligramy mě v minulém roce velmi zaujaly a vůbec poprvé jsem si u poezie tak nějak uvědomoval subtext, který mi přišel opravdu originální a hravý. Určitě se jedná o básně na vícero čtení (ne-li přemýšlení), nicméně i na první dobrou se mi tyhle poetické hříčky vryly pevně do paměti a všem příznivcům poezie je mohu jedině doporučit.
II. Milan Kundera - Jakub a jeho pán
Rok 2015 se v případě českých autorů do značné části nesl i ve znamení Milana Kundery; kdysi na střední škole jsem se postupně pročetl celou řadou vydávanou v současné době nakladatelstvím Atlantis s jedinou výjimkou - tou bylo právě drama Jakub a jeho pán. Obecně jsem se čtení dramat vždy tak trochu bránil - hlavní sílu jsem spatřoval v jejich provedení na prknech, která znamenají svět, nicméně od tohoto postoje jsem nakonec upustil a musím uznat, že v mnoha případech má i samotný text hry své zvláštní a nezanedbatelné kouzlo. Kunderova hra je skvělá - proplétá několik rovin a docela dobře jsem si mohl představit, jak by hra vypadala na jevišti, to vše bez znalosti Jakuba Fatalisty, což bych rád v dohledné době napravil. Atlantis mimochodem vydal v poslední době také další Kunderovu hru - Ptákovinu, která je ovšem o poznání slabší, spíše hříčka, nežli hra.
III. Karel Havlíček Borovský - Křest svatého Vladimíra
V případě KHB panuje obdobná situace jako u Václava Havla - širší veřejností je vnímán především jako novinář, případně národní buditel a jeho básnické dílo zůstává trochu stranou. Ostatně ze školy si člověk vzpomene hlavně na dobře zapamatovatelné a nadčasové epigramy, případně na Tyrolské elegie. Křest svatého Vladimíra je vynikající satirou ve verších, bohužel není kompletní (zda nebyla nikdy dokončena či se zbytek díla nedochoval není úplně jisté), ale ani to nic z jejího kouzla neubírá. Havlíček si nebere servítky a z celého soudobého státního zřízení si tropí místy až škodolibou legraci, ve výsledku se básnická skladba čte velmi dobře i dnešnímu čtenáři a lehký, místy hovorový jazyk se přinejmenším u mne setkal s velmi kladným ohlasem.
IV. Miloš Urban - Lord Mord
Bibliografii Miloše Urbana jsem věnoval obsáhlý článek, takže na tomto místě pouze krátce. Lord Mord je Urban na n-tou, najdete zde všechno, co lze od Urbana očekávat: spletitou zápletku s mysteriózními prvky, love-letter předasanační Praze, rozpolceného a zhýralého hrdinu (kterému ovšem nejde nefandit), vraždy, židovské duchy, intriky a vůbec skvěle odvyprávěný příběh z originálního prostředí a doby. Pokud byste měli dát Urbanovi jedinou šanci, doporučuji tuto knihu, případně Sedmikostelí (pro milovníky Prahy gotické s důrazem na sakrální architekturu).
V. Pavel Kohout - Nápady svaté Kláry
Od Pavla Kohouta jsem kdysi dávno přečetl Katyni (kterou jsem byl vpravdě uchvácen, ostatně v textu umně zakomponované dějiny katovského řemesla by samy o sobě vydaly na nejednu vynikající knihu) a o něco později Hvězdnou hodinu vrahů (detektivku z posledních snů Protektorátu, dle mého soudu mnohem méně povedenou). Od té doby jsem nechal Kohouta ležet stranou, až nyní s příchodem nakladatelství Větrné mlýny a jejich ediční řady Retro Pavla Kohouta jsem se rozhodl přečíst si od této rozporulplné postavy našich dějin něco dalšího. Volby padla mj. na Nápady svaté Kláry, které asi nejlépe vystihují humornou polohu tohoto spisovatele. Příběh o konfrontaci mladé jasnovidky s komunistickým režimem je podán s patřičným gustem a štědrou dávkou absurdity ústící v mnoho památných situací. Kniha se čte prakticky jedním dechem a zatím ji musím zařadit mezi nejlepší humoristické romány, které česká literatura zplodila.
I. Albert Camus - Cizinec
Neznámější Camusova kniha se jistě řadí do onoho pověstného kánonu světové literatury, takže jsem ji měl přirozeně zařazenou na stále se prodlužující to-be-read-list, ačkoliv jsem se samotného obsahu přeci jen trochu obával. Nakonec se moje obavy ukázaly jako liché a shledal jsem, že tato kniha v mnoha ohledech otevírá plodný dialog s Kafkovým Procesem (na dané téma připravuji ostatně delší článek); zároveň se jedná o vzácný případ velké literatury, která je současně čtivě podaným příběhem s přesahem. Camus se zabývá velkými tématy a na malé ploše vykresluje mnohá dilemata moderní doby; i přes nemožnost dobrat se odpovědi na zásadní otázky se kniha jeví jako otevřená výzva dalším generacím. Jednoduše se jedná o typ díla přímo vyzývající k dalším a dalším interpretacím, což bývá tradičně znakem kvalitní literatury. Závěrem mohu dodat, že z Camusova díla (jak jsem měl možnost jej prozatím poznat) se také jedná zřejmě o dílo ze všech nejpřístupnější.
II. Krisztian Alt - Vavřince Szeghalmiho listy ze světa stínů
S maďarskou literaturou nemám až na několik světlých výjimek téměř vůbec žádnou zkušenost, přesto mne tato kniha zaujala již svojí obálkou a jakmile jsem se dozvěděl, že se jedná o variaci na gotický román, nadto v epistolární formě, tak již nebylo cesty zpět. Alt je údajně pouze editorem původních Szeghalmiho dopisů, nicméně já osobně této spíše úsměvné snaze o mystifikaci příliš nevěřím, takže dle mého je Alt přímo autorem (ale pokud ne, tak si sypu popel na hlavu). Kniha vypráví formou dopisů titulního mladého lékaře adresovaných jeho příteli ze studií život a praxi venkovského lékaře v zapadlém Užhorodu a jeho okolí v první polovině 19. století. Příběh poměrně záhy na sebe začne nabalovat fantastické motivy a mladý doktor se začíná kromě klasických nemocí potýkat i s duchy, revenanty a magií vládnoucími zločinci. Takto na papíře to možná zní jako třetí odvar z nějaké historické fantasy, nicméně kniha je psána sympaticky archaickým jazykem a plyne taktéž odpovídajícím tempem a jednoduše to dohromady všechno dává smysl a funguje. Cit pro celkovu atmosféru ale musí v sobě mít čtenář již od počátku, jinak kouzlo této knihy nemá moc šancí vyniknout. Já dávám palec jednoznačně nahoru.
III. Umberto Eco - Nulté číslo
U mnoha tzv. klasických autorů (mezi které osobně Eca řadím) mám v sobě zakomponovaný určitý mentální blok ve vztahu k jejich největším a nejvýznamnějším dílům a v četbě tak postupuji trochu roztěkaným způsobem. Snažím se totiž číst jejich okrajová díla, juvenilie, nedopsaná díla, fragmenty, životopisy, deníky... jinými slovy snažím se oddálit nevyhnutelnou konfrontaci s těmi díly, pro které jsou do kánonu světové literatury zařazeni. Umberto Eco se paradoxně proslavil nejvíce svým romány, které ovšem začal psát až v pozdním věku, k jeho beletristické tvorbě mám velký respekt, a proto jsem jako první sáhl po knize tvářící se nejvíce přístupným dojmem. Nulté číslo mnozí z kritiků považují za vůbec nejslabší Ecův román a hovoří často o této knize jako o pouhých "poznámkách k románu"; já tento názor nesdílím. Spíše bych ve stavbě této knihy viděl spojitost s Ecovými eseji, které jsou rovněž psány velmi lehkou rukou, a přesto se vyznačují překvapivou hloubkou a komplexností. Pravda, tempo knihy je poměrně překotné a nějakou hlubší stylizaci či vykreslení jednotlivých postav zde nenajdeme, nicméně jako zpráva ze zákulisí novinářské branže mísící konspirační teorie s manipulačními technikami to nemá chybu. Pokud chcete "nezávazně" vyzkoušet, zda vám Ecův styl vyhovuje, je Nulté číslo ideální volbou, nepochybuji o tom, že v jeho vrcholných dílech jsou všechny zmiňované prvky přítomny v mnohem větší míře.
IV. William Shakespeare - Macbeth
Shakespeare je jedním z těch autorů, které si musím v průběhu života načíst, ale neustále to odkládám. Proto jsem si řekl, že když už se do jeho díla ponořím, učiním tak po výběru té možná nejlepší edice. Mým potřebám vyšlo ideálně vstříc nakladatelství Atlantis, které mj. vydává i bilingvní edici opatřenou překladem Martina Hilského a také doprovodnými studiemi. Konkrétně u Macbetha se jednalo o Hilského úvodní studii, následoval zrcadlový text originálu a Hilského kongeniálního překladu a svazek uzavírala studie Bohuslava Mánka zabývající se českými překlady a provedeními Macbetha. Nadto je samotný text hry opatřen dvojími poznámkami pod čarou - ty anglické převážně vysvětlují archaické obraty a pomáhají modernímu čtenáři text hry plně pochopit, ty české se věnují zejména jevištním poznámkám a také historickým souvislostem. Jednoduše full service, co víc si přát. Hra samotná je jednoduše vynikající, pomalejší čtení a nutnost namáhat anglickou slovní zásobu na doraz učinily z četby této knihy vpravdě výjimečný zážitek.
V. H. P. Lovecraft - Hrobka/Měsíční močál/Volání Cthulhu/Stín z času (Spisy I. - IV.)
Pravděpodobně můj nejoblíbenější autor literární fantastiky se dočkal zdánlivě kompletního vydání svého prozaického díla v nakladatelství Plus. Zdánlivě proto, že mohly vyjít pouze povídky a novely připisované výhradně Lovecraftovi, výsledky jeho spolupráce s dalšími autory se do tohoto výběru nedostaly, stejně tak absentují jeho básně, eseje a další tvorba. Přesto musím vzdát nakladatelství Plus hold, protože poprvé se českému čtenáři dostalo důstojného vydání Lovecraftova díla (resp. jeho nejdůležitější a nejslavnější části). Čtyři díly vydané v pěti svazcích, kvalitní pevná vazba, vkusné ilustrace, poznámkový aparát a závěrečné studie podtrhují výjimečnost tohoto nakladatelského počinu. Poznámkový aparát sice nedosahuje kvalit vydání pod vedením editora a znalce Lovecraftova díla S. T. Joshiho, které vyšlo v nakladatelství Penguin Books ve třech svazcích, nicméně i tak obsahuje některé zajímavé postřehy a upozorňuje na další souvislosti Lovecraftova díla. Zajímavější jsou již závěrečné studie, mimo klasický esej Josefa Škvoreckého Podivuhodný pán z Providence, se v nich může český čtenář seznámit také s recepcí Lovecraftova díla v českých zemích nebo specifickým náhledem na jeho údajnou "estetiku hnusu". Znovu musím vyzdvihnout dobře padnoucí ilustrace, které jsou přítomny v poměrně značném množství a dobře doplňují jednotlivé texty. K Lovecraftovi se vracím opakovaně, jeho inventivní využití anglického jazyka snese srovnání s perem E. A. Poea, a i proto jej považuji za autora nadmíru významného. Ostatně Lovecraftovy popisy architektury rozpadajích se novoanglických měst a vesnic patří k absolutní špičce v kategorii navozování tajuplné atmosféry. Jako celek považuji toto vydání zároveň za počin roku 2015.
V případě KHB panuje obdobná situace jako u Václava Havla - širší veřejností je vnímán především jako novinář, případně národní buditel a jeho básnické dílo zůstává trochu stranou. Ostatně ze školy si člověk vzpomene hlavně na dobře zapamatovatelné a nadčasové epigramy, případně na Tyrolské elegie. Křest svatého Vladimíra je vynikající satirou ve verších, bohužel není kompletní (zda nebyla nikdy dokončena či se zbytek díla nedochoval není úplně jisté), ale ani to nic z jejího kouzla neubírá. Havlíček si nebere servítky a z celého soudobého státního zřízení si tropí místy až škodolibou legraci, ve výsledku se básnická skladba čte velmi dobře i dnešnímu čtenáři a lehký, místy hovorový jazyk se přinejmenším u mne setkal s velmi kladným ohlasem.
IV. Miloš Urban - Lord Mord
Bibliografii Miloše Urbana jsem věnoval obsáhlý článek, takže na tomto místě pouze krátce. Lord Mord je Urban na n-tou, najdete zde všechno, co lze od Urbana očekávat: spletitou zápletku s mysteriózními prvky, love-letter předasanační Praze, rozpolceného a zhýralého hrdinu (kterému ovšem nejde nefandit), vraždy, židovské duchy, intriky a vůbec skvěle odvyprávěný příběh z originálního prostředí a doby. Pokud byste měli dát Urbanovi jedinou šanci, doporučuji tuto knihu, případně Sedmikostelí (pro milovníky Prahy gotické s důrazem na sakrální architekturu).
V. Pavel Kohout - Nápady svaté Kláry
Od Pavla Kohouta jsem kdysi dávno přečetl Katyni (kterou jsem byl vpravdě uchvácen, ostatně v textu umně zakomponované dějiny katovského řemesla by samy o sobě vydaly na nejednu vynikající knihu) a o něco později Hvězdnou hodinu vrahů (detektivku z posledních snů Protektorátu, dle mého soudu mnohem méně povedenou). Od té doby jsem nechal Kohouta ležet stranou, až nyní s příchodem nakladatelství Větrné mlýny a jejich ediční řady Retro Pavla Kohouta jsem se rozhodl přečíst si od této rozporulplné postavy našich dějin něco dalšího. Volby padla mj. na Nápady svaté Kláry, které asi nejlépe vystihují humornou polohu tohoto spisovatele. Příběh o konfrontaci mladé jasnovidky s komunistickým režimem je podán s patřičným gustem a štědrou dávkou absurdity ústící v mnoho památných situací. Kniha se čte prakticky jedním dechem a zatím ji musím zařadit mezi nejlepší humoristické romány, které česká literatura zplodila.
INTERNATIONAL FICTION
I. Albert Camus - Cizinec
Neznámější Camusova kniha se jistě řadí do onoho pověstného kánonu světové literatury, takže jsem ji měl přirozeně zařazenou na stále se prodlužující to-be-read-list, ačkoliv jsem se samotného obsahu přeci jen trochu obával. Nakonec se moje obavy ukázaly jako liché a shledal jsem, že tato kniha v mnoha ohledech otevírá plodný dialog s Kafkovým Procesem (na dané téma připravuji ostatně delší článek); zároveň se jedná o vzácný případ velké literatury, která je současně čtivě podaným příběhem s přesahem. Camus se zabývá velkými tématy a na malé ploše vykresluje mnohá dilemata moderní doby; i přes nemožnost dobrat se odpovědi na zásadní otázky se kniha jeví jako otevřená výzva dalším generacím. Jednoduše se jedná o typ díla přímo vyzývající k dalším a dalším interpretacím, což bývá tradičně znakem kvalitní literatury. Závěrem mohu dodat, že z Camusova díla (jak jsem měl možnost jej prozatím poznat) se také jedná zřejmě o dílo ze všech nejpřístupnější.
II. Krisztian Alt - Vavřince Szeghalmiho listy ze světa stínů
S maďarskou literaturou nemám až na několik světlých výjimek téměř vůbec žádnou zkušenost, přesto mne tato kniha zaujala již svojí obálkou a jakmile jsem se dozvěděl, že se jedná o variaci na gotický román, nadto v epistolární formě, tak již nebylo cesty zpět. Alt je údajně pouze editorem původních Szeghalmiho dopisů, nicméně já osobně této spíše úsměvné snaze o mystifikaci příliš nevěřím, takže dle mého je Alt přímo autorem (ale pokud ne, tak si sypu popel na hlavu). Kniha vypráví formou dopisů titulního mladého lékaře adresovaných jeho příteli ze studií život a praxi venkovského lékaře v zapadlém Užhorodu a jeho okolí v první polovině 19. století. Příběh poměrně záhy na sebe začne nabalovat fantastické motivy a mladý doktor se začíná kromě klasických nemocí potýkat i s duchy, revenanty a magií vládnoucími zločinci. Takto na papíře to možná zní jako třetí odvar z nějaké historické fantasy, nicméně kniha je psána sympaticky archaickým jazykem a plyne taktéž odpovídajícím tempem a jednoduše to dohromady všechno dává smysl a funguje. Cit pro celkovu atmosféru ale musí v sobě mít čtenář již od počátku, jinak kouzlo této knihy nemá moc šancí vyniknout. Já dávám palec jednoznačně nahoru.
III. Umberto Eco - Nulté číslo
U mnoha tzv. klasických autorů (mezi které osobně Eca řadím) mám v sobě zakomponovaný určitý mentální blok ve vztahu k jejich největším a nejvýznamnějším dílům a v četbě tak postupuji trochu roztěkaným způsobem. Snažím se totiž číst jejich okrajová díla, juvenilie, nedopsaná díla, fragmenty, životopisy, deníky... jinými slovy snažím se oddálit nevyhnutelnou konfrontaci s těmi díly, pro které jsou do kánonu světové literatury zařazeni. Umberto Eco se paradoxně proslavil nejvíce svým romány, které ovšem začal psát až v pozdním věku, k jeho beletristické tvorbě mám velký respekt, a proto jsem jako první sáhl po knize tvářící se nejvíce přístupným dojmem. Nulté číslo mnozí z kritiků považují za vůbec nejslabší Ecův román a hovoří často o této knize jako o pouhých "poznámkách k románu"; já tento názor nesdílím. Spíše bych ve stavbě této knihy viděl spojitost s Ecovými eseji, které jsou rovněž psány velmi lehkou rukou, a přesto se vyznačují překvapivou hloubkou a komplexností. Pravda, tempo knihy je poměrně překotné a nějakou hlubší stylizaci či vykreslení jednotlivých postav zde nenajdeme, nicméně jako zpráva ze zákulisí novinářské branže mísící konspirační teorie s manipulačními technikami to nemá chybu. Pokud chcete "nezávazně" vyzkoušet, zda vám Ecův styl vyhovuje, je Nulté číslo ideální volbou, nepochybuji o tom, že v jeho vrcholných dílech jsou všechny zmiňované prvky přítomny v mnohem větší míře.
IV. William Shakespeare - Macbeth
Shakespeare je jedním z těch autorů, které si musím v průběhu života načíst, ale neustále to odkládám. Proto jsem si řekl, že když už se do jeho díla ponořím, učiním tak po výběru té možná nejlepší edice. Mým potřebám vyšlo ideálně vstříc nakladatelství Atlantis, které mj. vydává i bilingvní edici opatřenou překladem Martina Hilského a také doprovodnými studiemi. Konkrétně u Macbetha se jednalo o Hilského úvodní studii, následoval zrcadlový text originálu a Hilského kongeniálního překladu a svazek uzavírala studie Bohuslava Mánka zabývající se českými překlady a provedeními Macbetha. Nadto je samotný text hry opatřen dvojími poznámkami pod čarou - ty anglické převážně vysvětlují archaické obraty a pomáhají modernímu čtenáři text hry plně pochopit, ty české se věnují zejména jevištním poznámkám a také historickým souvislostem. Jednoduše full service, co víc si přát. Hra samotná je jednoduše vynikající, pomalejší čtení a nutnost namáhat anglickou slovní zásobu na doraz učinily z četby této knihy vpravdě výjimečný zážitek.
V. H. P. Lovecraft - Hrobka/Měsíční močál/Volání Cthulhu/Stín z času (Spisy I. - IV.)
Pravděpodobně můj nejoblíbenější autor literární fantastiky se dočkal zdánlivě kompletního vydání svého prozaického díla v nakladatelství Plus. Zdánlivě proto, že mohly vyjít pouze povídky a novely připisované výhradně Lovecraftovi, výsledky jeho spolupráce s dalšími autory se do tohoto výběru nedostaly, stejně tak absentují jeho básně, eseje a další tvorba. Přesto musím vzdát nakladatelství Plus hold, protože poprvé se českému čtenáři dostalo důstojného vydání Lovecraftova díla (resp. jeho nejdůležitější a nejslavnější části). Čtyři díly vydané v pěti svazcích, kvalitní pevná vazba, vkusné ilustrace, poznámkový aparát a závěrečné studie podtrhují výjimečnost tohoto nakladatelského počinu. Poznámkový aparát sice nedosahuje kvalit vydání pod vedením editora a znalce Lovecraftova díla S. T. Joshiho, které vyšlo v nakladatelství Penguin Books ve třech svazcích, nicméně i tak obsahuje některé zajímavé postřehy a upozorňuje na další souvislosti Lovecraftova díla. Zajímavější jsou již závěrečné studie, mimo klasický esej Josefa Škvoreckého Podivuhodný pán z Providence, se v nich může český čtenář seznámit také s recepcí Lovecraftova díla v českých zemích nebo specifickým náhledem na jeho údajnou "estetiku hnusu". Znovu musím vyzdvihnout dobře padnoucí ilustrace, které jsou přítomny v poměrně značném množství a dobře doplňují jednotlivé texty. K Lovecraftovi se vracím opakovaně, jeho inventivní využití anglického jazyka snese srovnání s perem E. A. Poea, a i proto jej považuji za autora nadmíru významného. Ostatně Lovecraftovy popisy architektury rozpadajích se novoanglických měst a vesnic patří k absolutní špičce v kategorii navozování tajuplné atmosféry. Jako celek považuji toto vydání zároveň za počin roku 2015.
