Nedávno jsem měl možnost vychutnat si jednu knihu za poměrně specifických okolností, které bych zde rád trochu rozvedl, zhodnotil samotnou knihu a zasadil ji do širšího kontextu literárního žánru i edice, ve které v našem jazyce vyšla.
Začnu menší oklikou (koneckonců jsme na procházce literárními lesy a není důvod někam pospíchat), takže jedna věta s výpovědní hodnotou: H. P. Lovecraft je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Dokázal jsem ho ošem plně docenit až při četbě originálů, kdy jsem postupem času přečetl všechny tři sbírky povídek a novel vydané péčí předního experta na Lovecraftovo dílo, pana S. T. Joshiho a opatřené jeho poznámkami. Proto jsem poněkud váhal, zda sáhnout i po českých překladech, když začaly vycházet v rámci sebraných spisů HPL vydávaných nakladatelstvím Plus v krásné edici s tvrdou vazbou. Nakonec jsem podlehl a první dva díly zakoupil (u zbývajících tří koupi do budoucna plánuji) a byl jsem rozhodně spokojen. Český překlad sice nedokáže zcela přenést Lovecraftovy snové pasáže plné mnohonásobných adjektivů a archaizované angličtiny plně k životu, nicméně na rozdíl od anglických paperbacků je tohle vpravdě důstojnější vydání s bonusem v podobě zajímavých ilustrací a odborných esejů na konci každého svazku (mj. i Škvoreckého esej ,,Podivuhodný pán z Providence'').
O Lovecraftovi jsem ale hovořit nechtěl, okliku ukončuji tudíž následovně: nakladatelství Plus začalo totiž po úspěchu sebraných spisů HPL vydávat i novou edici strašidelné literatury (ve smyslu klasických ghost stories od prověřených autorů) nazvanou Pandeamonium. Tato edice se výtvarně, rozměry i provedením velmi podobá spisům HPL, a tudíž mne na první pohled zaujala. V době vzniku tohoto textu čítá edice již pět svazků a další budou snad nadále přibývat. Po grafické stránce se jedná o velmi povedená díla, tvrdá vazba těmto knihám sluší a odborný dohled je přítomen v podobě poznámkového aparátu a doslovu na konci jednotlivých svazků. Dosud se edice zaměřuje na sbírky povídek, žádné strašidelné romány nás dle ohlášených titulů ani v dohledné době nečekají. Abych se vrátil na úplný začátek mé literární procházky dodávám (jak jste již nejspíše uhodli), že můj zážitek byl spojen s knihou z této edice.
Jednalo se o druhý díl Strašidelných spisů anglického spisovatele M. R. Jamese, o kterém většina lidí nikdy neslyšela, ale jeho nevelké dílo ovlivnilo podobu žánru na mnoho desetiletí dopředu a inspirovalo celou řadu napodobitelů a pokračovatelů (paralela s HPL tedy více než zřejmá). České dvousvazkové vydání vychází z doposud nejkompletnějšího vydání anglického a představuje tak prozaické dílo M. R. Jamese v jeho ucelené podobě. Příběhy sběratele starožitností (svazek I.) a Výstrahy zvědavcům (svazek II.) obsahují celý korpus Jamesova nadčasového díla. O prvním svazku jen krátce; přečetl jsem jej někdy v minulém roce a celkově se mi jednotlivé povídky líbily svým důrazem na zasazení do prostředí anglického venkova, archeologickými a architektonickými i jinými odbočkami (v doslovu se hovoří o tradici tzv. ,,asides'') a nejednoznačnými konci (duchové a další bytosti Jamesova pantheonu nejsou nikdy příliš uspokojivě popsány a vysvětleny). Povzbuzen tímto zážitkem jsme se začal těšit na další díl.
Druhý svazek mne zastihl již v úplně jiném rozpoložení. V nemoci jsem byl upoután na lůžko a knihy představovaly dobré a vítané rozptýlení. Navíc v tyto podivné listopadové dny pronikalo slunce skrze okna mého bytu pouze v malé míře a pod takovým úhlem, že se mi zdálo, jako bych si četl v neustálém příšeří. Malátně žluté odstíny vrhané skrze okenní tabulky dodávaly celé četbě takřka snový nádech. Procházel jsem se tedy s Jamesovými hrdiny (veskrze univerzitně vzdělanými starými mládenci) po anglickém venkově a vychutnával si ta roční období, která mi nebyla dopřána. V nepravidelných intervalech přicházely přeháňky a kapky deště bubnující na přilehlá okna udávaly rytmus mé četby. Schoulen pod peřinou a doprovázen anglickým čajem a sušenkami (all butter scottish dark chocolate chunk shortbread) mi přišlo, že tyto povídky dostávají další rozměr; možná to bylo tou nemocí a celkovou slabostí, ale těch 400 stran mi uteklo jako voda a během dvou dní jsem měl knihu přečtenou.
Musím ovšem uznat, že první svazek byl čtenářsky přívětivějším, protože obsahoval pouze dokončené povídky vydané ještě za Jamesova života. Svazek druhý obsahuje kromě kompletních povídek i několik fragmentů, dva Jamesovy eseje týkající se žánru ghost stories a jednu báseň. Mezi povídkami pak vybočuje z řady i Jamesův pokus o jakýsi pohádkový příběh ,,Pět džbánků'', který pro mne osobně je nejslabším kusem v rámci obou svazků. Dočíst tento příběh mi dělalo trochu problém (talking owls and all that jazz), naštěstí ostatní povídky se již drží Jamesova vysokého standardu. Vůbec jsou Jamesovy povídky natolik specifické, že si zaslouží několik dalších slov. Hrdina je skoro vždy nějakou lehce fiktivní verzí samotného autora, prostředí zahrnuje nejčastěji anglický venkov, osamělá sídla šlechty, katedrály a kostely, případně hřbitovy nebo přírodní útvary, vše krásně popsáno autorovým nezaměnitelným stylem. James nebuduje žádnou ucelenou mytologii, a to ani v rudimentární podobě (jako např. HPL, jehož mythos byl z velké části precizován až jeho pokračovateli); jeho strašidla občas nemají ani žádnou klasickou podobu, naopak jsou to originály. U Jamese se nesetkáme s dobromyslným duchem, všechny bytosti temnot jsou a priori zlověstné a nepřející, podle čehož se také chovají. To jim nicméně neubírá na působivosti, James často utne povídku v tom nejlepším bodě, a protože byla většina z nich napsána pro účely přednesu na vánočních večírcích na Etonu, nejsou to žádné sáhodlouhé povídky hraničící svým rozsahem s novelou. Jistá úspornost je Jamesovi vlastní a dobře podtrhuje jeho výjimečnost.
Osobně jsem si nejvíce vychutnával ony pověstné asides, kdy James dává popustit uzdu nikoliv své fantazii, nýbrž vědecké odbornosti a vzdělání. Proto za jeho popisy starých panských sídel, vitrážových oken venkovských kostelů či historie toho nebo onoho zapadlého zákoutí Anglie, je cítit ona nedocenitelná hloubka (asi jako když srovnáme Tolkiena se současnou masovou fantasy produkcí). Této hloubky je velmi těžké dosáhnout a ještě obtížnější je převést ji věrohodně na papír a zprostředkovat tak čtenáři. U Tolkiena to vychází z obrovského množství materiálu, které nemá čtenář k dispozici, ale ví (cítí), že existuje, protože Tolkien svou Středozem promýšlel několik desetiletí. U Jamese cítíme tak za každou popisnou větou zabývající se architekturou či historií nahromaděné vědomosti a dokáže nás tak spolehlivě přesvědčit, že tématu skutečně rozumí. Jamesovy asides představují další rozměr jeho ghost stories.
Já sám jsem velkým příznivcem odborných doslovů a poznámkových aparátů. Rád se dozvím, kdy povídka vyšla poprvé, jaké s ní měl autor úmysly, jaké skryté narážky a citace obsahuje apod.; skrze doslovy pak konfrontuji a porovnávám své dojmy s názorem odborníka, tedy překladatele či literárního vědce a přicházím díky nim na nové podněty k zamyšlení i četbě. V tomto směru oceňuji u druhého svazku zejména poznámkový aparát, konkrétně pasáž o tajném mistru a možné spojitosti s dílem J. K. Rowlingové (pravda jistou katedrálovitost nejznámější školy čar a kouzel jsem vnímal i v duchu filmových adaptací, ale takto přímo jsem ji nedokázal pojmenovat a blíže určit); nad touto možnou spojkou se plánuji do budoucna zamyslet a stále váhám s četbou Harryho Pottera v originále (byť mi ony krásné sety velmi imponují). Možná mi touha po zodpovězení této otázky mé váhání v tomto ohledu usnadní.
Obecně je knihám z edice Pandaemonium věnována náležitá péče a Strašidelné spisy M. R. Jamese nejsou žádnou výjimkou. V této podobě je tak mohu doporučit všem příznivcům žánru, protože se jedná o skutečně originální díla, která obstojí i v dnešní době. Sám jsem docela překvapen, nakolik mne tyto knihy oslovily a trochu i lituji, že toho James nenapsal více. Budu se tedy zamýšlet nad vznesenými otázkami a společně s Jamesem pátrat v neznámých končinách a již nyní se těším na další svazky této slibné ediční řady. We shall meet again under the scarlet moon at midnight by your grave.
Musím ovšem uznat, že první svazek byl čtenářsky přívětivějším, protože obsahoval pouze dokončené povídky vydané ještě za Jamesova života. Svazek druhý obsahuje kromě kompletních povídek i několik fragmentů, dva Jamesovy eseje týkající se žánru ghost stories a jednu báseň. Mezi povídkami pak vybočuje z řady i Jamesův pokus o jakýsi pohádkový příběh ,,Pět džbánků'', který pro mne osobně je nejslabším kusem v rámci obou svazků. Dočíst tento příběh mi dělalo trochu problém (talking owls and all that jazz), naštěstí ostatní povídky se již drží Jamesova vysokého standardu. Vůbec jsou Jamesovy povídky natolik specifické, že si zaslouží několik dalších slov. Hrdina je skoro vždy nějakou lehce fiktivní verzí samotného autora, prostředí zahrnuje nejčastěji anglický venkov, osamělá sídla šlechty, katedrály a kostely, případně hřbitovy nebo přírodní útvary, vše krásně popsáno autorovým nezaměnitelným stylem. James nebuduje žádnou ucelenou mytologii, a to ani v rudimentární podobě (jako např. HPL, jehož mythos byl z velké části precizován až jeho pokračovateli); jeho strašidla občas nemají ani žádnou klasickou podobu, naopak jsou to originály. U Jamese se nesetkáme s dobromyslným duchem, všechny bytosti temnot jsou a priori zlověstné a nepřející, podle čehož se také chovají. To jim nicméně neubírá na působivosti, James často utne povídku v tom nejlepším bodě, a protože byla většina z nich napsána pro účely přednesu na vánočních večírcích na Etonu, nejsou to žádné sáhodlouhé povídky hraničící svým rozsahem s novelou. Jistá úspornost je Jamesovi vlastní a dobře podtrhuje jeho výjimečnost.
Osobně jsem si nejvíce vychutnával ony pověstné asides, kdy James dává popustit uzdu nikoliv své fantazii, nýbrž vědecké odbornosti a vzdělání. Proto za jeho popisy starých panských sídel, vitrážových oken venkovských kostelů či historie toho nebo onoho zapadlého zákoutí Anglie, je cítit ona nedocenitelná hloubka (asi jako když srovnáme Tolkiena se současnou masovou fantasy produkcí). Této hloubky je velmi těžké dosáhnout a ještě obtížnější je převést ji věrohodně na papír a zprostředkovat tak čtenáři. U Tolkiena to vychází z obrovského množství materiálu, které nemá čtenář k dispozici, ale ví (cítí), že existuje, protože Tolkien svou Středozem promýšlel několik desetiletí. U Jamese cítíme tak za každou popisnou větou zabývající se architekturou či historií nahromaděné vědomosti a dokáže nás tak spolehlivě přesvědčit, že tématu skutečně rozumí. Jamesovy asides představují další rozměr jeho ghost stories.
Já sám jsem velkým příznivcem odborných doslovů a poznámkových aparátů. Rád se dozvím, kdy povídka vyšla poprvé, jaké s ní měl autor úmysly, jaké skryté narážky a citace obsahuje apod.; skrze doslovy pak konfrontuji a porovnávám své dojmy s názorem odborníka, tedy překladatele či literárního vědce a přicházím díky nim na nové podněty k zamyšlení i četbě. V tomto směru oceňuji u druhého svazku zejména poznámkový aparát, konkrétně pasáž o tajném mistru a možné spojitosti s dílem J. K. Rowlingové (pravda jistou katedrálovitost nejznámější školy čar a kouzel jsem vnímal i v duchu filmových adaptací, ale takto přímo jsem ji nedokázal pojmenovat a blíže určit); nad touto možnou spojkou se plánuji do budoucna zamyslet a stále váhám s četbou Harryho Pottera v originále (byť mi ony krásné sety velmi imponují). Možná mi touha po zodpovězení této otázky mé váhání v tomto ohledu usnadní.
Obecně je knihám z edice Pandaemonium věnována náležitá péče a Strašidelné spisy M. R. Jamese nejsou žádnou výjimkou. V této podobě je tak mohu doporučit všem příznivcům žánru, protože se jedná o skutečně originální díla, která obstojí i v dnešní době. Sám jsem docela překvapen, nakolik mne tyto knihy oslovily a trochu i lituji, že toho James nenapsal více. Budu se tedy zamýšlet nad vznesenými otázkami a společně s Jamesem pátrat v neznámých končinách a již nyní se těším na další svazky této slibné ediční řady. We shall meet again under the scarlet moon at midnight by your grave.
