čtvrtek 30. ledna 2014

Does this change how you feel?

I have to admit that being drunk makes you really good at listening.

And I don't mean drunk on love, just plain alcohol will suffice. So picture this little scene: it's around midnight, the moon is hiding somewhere above your head, the short story you've been meaning to write is still just a fragment of your imagination (or a thing of the past/broken dream/mythical creature of your choosing) and you're sitting at your desk. Maybe you're searching the immeasurable world wide web for something meaningful, but deep down you know that there is nothing of importance to be found. Not now, anyway. You had a couple of beers or maybe a glass or two of something stronger, then you stumble across a song you haven't heard in a while. It may not be the perfect song for this particular moment, but your mood is adventurous and you give it a shot. And before you know it, this song, this absolutely fascinating piece of music is playing over and over and over. Basically, you're stuck on repeat. And if there is a someone or something you should be thanking for this beautiful experience, you should go ahead and do it. I know i did.  

pátek 10. ledna 2014

Person of Interest: několik poznámek

Person of Interest je pro mě ukázkovým příkladem postupného budování fiktivního univerza a potažmo i celkové mytologie seriálu. Docela mi to připomíná Fringe, který se také rozjel až v parádní druhé sérii, ovšem PoI jde ještě dál. První série je vlastně klasická case-of-the-week záležitost, tu a tam s náznaky nosnější hlavní linie okolo Machine a s občasnými flashbacky do minulosti hlavních protagonistů.  Druhá série je ovšem již něco jiného: hlavní linka se stále více a více hlásí o slovo a když přijde na přelomový díl Relevance, tak vám již musí být jasné, že tohle není jen tak ledajaký seriál. Pokud si můžete dovolit odsunout hlavní postavy totálně do pozadí a celý díl postavit na úplně nové postavě a přesto vám to všechno funguje, pak jste jednoduše na dobré cestě. Shaw i Root jsou skvěle napsané a zajímavé postavy, takže jejich povýšení na main cast v třetí sérii je jako mana padající z nebe.

Myslel sem, že standart druhé série se udrží, jenže aktuální trojka šlape na plyn ještě radikálnějším způsobem. Pominu-li parádní útěk Root z psychiatrické léčebny, pak musím vydzvihnout trojdílný HR-arc, ve kterém se s touto kriminální organizací definitivně rozloučíme. Endgame, The Crossing a The Devil's Share jsou jedním z vrcholů televizní sezóny roku 2013 a za tím si stojím. Napínavé, zajímavé dialogy, našlapaná akce i jedna velká ztráta spolu se skvělým openingem v podání Johnnyho Cashe činí z těchto tří epizod bezmála televizní snímek. Bezprostředně na ně navazuje mid-season finále Lethe, které končilo velkým cliffhangerem, takže se mi vánoční pauza hodně subjektivně protáhla. Další flashbacky do úplných Finchových začátků mají až mrazivou atmosféru plnou velkých očekávání a odhalení existence dalších programů (zejména Samaritan) nabízí velký prostor pro budoucí vývoj. Možná se PoI inspiruje geniálním Neuromancerem, možná tu půjde o válku AI nebo o něco úplně jiného. První povánoční díl Aletheia rovněž nezklamal. Dostali jsme zejména dlouho očekávanou scénu Root vs Control a Machine poprvé promluvila prostřednictvím Root a bylo to epic. Do not question my judgment. Do not pursue me or my agents. Prý nás má zachránit, bohužel se nedozvíme před čím, so fingers crossed for alien invasion. Jedinou výtku mám nyní k Vigilance, kteří mi jako záporáci i potencionální náhrada za HR zatím příliš nepřesvědčili. 

Celkově oceňuji, jak se hlavní linka stává stále více komplexní a provázanou na všechny aktuální díly. Samotné a do sebe uzavřené díly (anglické self-contained to vystihuje asi nejlépe) nyní v podstatě nedostáváme. Každý díl se dotýká nějakým způsobem hlavní linie a doufám, že to tak i zůstane. Čtvrtá série je prakticky jistá, takže všem doporučuji do tohoto vlaku naskočit co nejdříve (resp. nenechat se odradit první sérií) a pořádně si tu jízdu užít.

neděle 5. ledna 2014

One more shot and I'm quitting forever / X my heart X my fingers

Mikkeller - Texas Ranger
Chilli stouty mě vážně začínají zajímat, tenhle kousek od neúnavných dánských banditů je zatím nejlepším příkladem tohoto stylu, se kterým jsem se setkal. V porovnání s Liquid Confidence od To Øl je zde pálivá hořkost skutečně přítomná a dotváří tak chuťový profil unikátním způsobem. Barva je samozřejmě neprůhledná čerň s velmi kvalitní pěnou, která se dobře drží. Ve vůni přítomnost chipotle papriček necítím vůbec, v chuti zpočátku také ne, ale po polknutí se projeví hřejivý a lehce štiplavý závěr. Výjimečná záležitost, někdy bych rád ochutnal její další varianty (různé barrel aged verze). 9/10

To Øl - Jule Maelk
První zklamání bývá nejhorší... Imperial milk stout (ABV 15%) mi vyloženě nesedl; ve vůni ještě kávové náznaky, barva přirozeně the darkest darkness, ale v chuti pouze a jen cukr. Neskutečná, vtíravá až nepříjemná a vše přebíjející sladkost. Chvilku po polknutí se posléze přihlásí další hrubší karamelové a kávové tóny, jenže to už je příliš pozdě. Výsledný dojem je prostě kostka cukru a to se mi pít úplně nechce, takže nevermore. 4/10

To Øl - Goliat
Nádherný čokoládový imperial stout, který se úplně rozplývá na jazyku. Na obalu avizovaná káva se tentokrát nekoná, barva je mléčná čokoláda s pěknou hnědou a hustou pěnou. Ve vůni trošku kávové boby, ale v chuti je to jednoznačně chocolate. Je sice trochu jednodušší (tj. čokoládové tóny zde naprosto dominují), ale to ani tak nevadí. Hlavně, že není zbytečně přeslazený, už jsem měl i mnohem komplexnější stouty, ale tenhle kousek je i tak dostatečně zajímavý. Uvidíme, co s ním udělají bourbon sudy (tuhle verzi mám prozatím v archivu, když se mi podaří sehnat znovu klasickou, udělám porovnávací degustaci a nahodím recenzi). 8/10

Anchor - Big Leaf Maple
Podzimní speciál od Anchoru jsem ochutnal vůbec poprvé a už nyní lituji, že jsem si nepořídil více lahví. Trošku mě zaskočil javorový sirup, který se do tohoto red ale přidává. Ten mám sice rád na palačinkách, ale v pivu jsem se s ním ještě nesetkal. Dlužno dodat, že obavy byly naprosto zbytečné. Barva podzimních javorových listů a citrusová vůně udělaly skvělý první dojem. V chuti je to klasický red ale, trochu si namlouvám, že tam cítím onen proklamovaný sirup, nicméně síla autosugesce zřejmě pracovala na plné obrátky. To nic nemění na tom, že se jedná o svěží záležitost, kterou bych si rád dopřál i v dalších ročních obdobích, Anchor opět nezklamal! 8,5/10