Caught in Tsubasa RESERVoir CHRoNiCLE

Začal jsem po delší době sledovat trošku náročnější a hlavně delší anime a sice právě onu notorickou Tsubasu, kterou jsem poněkud nepochopitelně (jako dřívejší nezastavitelný fanda veškeré fantasy) do této doby míjel. Nicméně princip náhody funguje vždy a při náhodném brouzdání internetem jsem narazil na skvělé 720p verze obou sérií, filmu i doprovodných OVA... Jsem zatím u osmé epizody a musím uznat, že už v té první byly určité náznaky epičnosti (příchod všech hlavních hrdinů do Japonska), která se postupně začíná dostávat na povrch, jakkoliv je rozjezd zatím spíše pomalejšího rázu. Neuvěřitelným způsobem tento serál vydzvihuje vysoko nad průměr jeho úžasná hudba, často se přistihnu, že nechci aby daná třeba i natahovaná scéna skončila, protože v pozadí hraje něco neuvěřitelného... Naposled jsem měl podobné pocity po hudební stránce u Angel Beats a předtím u Macross Frontier. Tenhle článek nemá sloužit ovšem jako žádné preview nebo něco podobného je to spíše takový výkřik do tmy ilustrující mé současné pohlcení Tsubasou jako celkem, recenze všech částí tohoto anime opusu sem budu postupně nahazovat, takže dočkejte času, já jdu na devátý díl :D.

Cause baby I'm a Slytherin and girl you are a Gryffindor

Takže asi nejvíc kávové pivko (Black Damnation II) v mojí dosavadní kariéře mně přirozeně dovedlo na youtube k heslu harry potter + hero + music video a ne nemyslím tu verzi od Nickelback, nýbrž tu nejlepší od nesmrtelného Enriqua Iglesiase...

Proč? Protože Enrique-fucking-Iglesias!!!

Každopádně po uspokojení téhle guilty pleasure pramenící mj. i z určitého smutku, neboť po konci Stargate skončila nyní i další z legend mého dospívání a sice slovutný Harry Potter, který to zařízl monumentální bitvou o Bradavice a pak totálně podělal nechtěně vtipným a zbytečným epilogem. Snad se někdy utrhnu k dalšímu HP maratonu a pak sem nahodím shrnutí celé série. Jinak nadpis je úryvek ze super super písničky, kterou sem náhodou našel právě na youtube a ano kdysi jsem na wizard rocku vážně ujížděl, tuším, že to bylo okolo páté nebo šesté knížky a drželo se mně to přes půl roku. A Hot Tub Time Machine je jedna z nejlepších komedií, které jsem kdy viděl a nestydím se za to, smál jsem se víc než u obou Pařeb dohromady. Jo a tady máte tu nádheru, jsem pořád stuck on repeat:

Nausicaä of the Valley of the Wind

Nausicaä sice pochází z doby před založením Studia Ghibli, ale již tradičně je řazena do kánonu filmů, které toto slavné japonské studio vytvořilo; pro detailisty však prvním ,,regulérním'' filmem z produkce Ghibli zůstává o dva roky starší Laputa. Já na takových detailech příliš nelpím, směrodatná je pro mě Miyazakiho režie a ostatně je také velmi zajímavé a poučné vidět mistrovy začátky. Zejména ve vztahu k Laputě můžeme pozorovat určité paraboly a příbuzné motivy.

Tisíc let po katastrofické válce, která málem vyhubila lidstvo a zničila ekosystém celé planety se po velké části Země rozprostírá toxické Sea of Decay, jakási obří džungle plná nedýchatelného vzduchu a obřího hmyzu. Roztroušené lidské kolonie se zoufale snaží zastavit neustálé rozšiřování džungle a oddálit tak svůj nevyhnutelný konec. Ani v tomto postapokalyptickém světě však nepanuje mír, zbytky lidstva soupeří mezi sebou navzájem o vzácné suroviny a válka rozhodně není mrtvým pojmem. Diváci se seznamují se sympatickou Naušikou, princeznou z Větrného údolí, jedné z malých zemí plné mlýnů a zelených pastvin nacházející se u moře, které zároveň zabraňuje džungli, aby ji pohltila. Naušika je sice schopnou bojovnicí, má ale pochopení i pro obří hmyz obývající džungli a snaží se najít způsob, jakým by mohli lidé a hmyz nerušeně existovat vedle sebe. Idylická expozice končí ve chvíli, kdy v údolí ztroskotá válečná loď militantního národa Tolmekiánů nesoucí na palubě zárodek posledního obřího válečníka, zbraně, která zapříčinila konec světa. Do hry se posléze vloží i třetí země: Pejite, která je s Tolmekiány ve válce. Naušika zajatá Tolmekiány je osvobozena pejitským princem Asbelem, podaří se jí ale zabránit katastrofické válce, která může zničit její milované údolí?

Tolik tedy k ději, máme zde Naušiku - vlastně prototyp Miyazakiho hrdinky; Naušika má určité nezpochybnitelné kvality a vznešený cíl, kvůli kterému neváhá položit vlastní život (podobně jako princezna Mononoke). Důležitý motiv ,,chlapec a dívka zachraňují svět'' je zase více rozveden v Laputě, přesto i zde je přítomný, avšak ne v tak silné míře, což je dáno i pozdním uvedením Asbela na scénu a jeho menší rolí oproti Naušice. Tato asymetrie ve vztahu dvou protagonistů je až nápadná, Naušika je zde hlavní hvězdou a nejdůležitější postavou, je přítomná ve většině scén. Zde se nabízí srovnání s Laputou, kde máme také dvojici protagonistů, ale s obrácenými rolemi: Pazu je silnější z dvojice a má tudíž roli ochránce, přesto je vztah Pazua a Sheety vyrovnanější; tato symetrie pramení i z postupného budování jejich vztahu v průběhu celého filmu. Kromě saviour motivu je zde samozřejmě velmi silný ekologický podtón, aneb kam až může člověk zajít a co na to příroda. Narážky na nepoučitelnost lidí, kdy dokážeme i po takové katastrofě znovu pozvednout proti sobě zbraně jsou více než očividné. Celkově však musím uznat, že přílišné zaměření na Naušiku škodí ostatním postavám a zejméná záporáci jsou zde pouze lehce načrtnutými postavičkami a postrádají hloubku. Film se také zpočátku pomaleji rozjíždí, aby se pak už nezastavil (v podstatě od havárie tolmekiánské lodě začne nabírat rychlost) a kdoví, možná dojde i na naplnění některých starých proroctví...

Pokud vám nevadí jasné ekologické poselství a starší animace, pak se vám Nausicaä bude určitě líbit. Pro mě bylo především zajímavé sledovat Miyazakiho počátky a rovněž podobnost s navazující Laputou (jako pomyslná spojka mezi filmy/Miyazakiho pomrknutí na diváky slouží taková ta liškoveverka, kterou má Naušika pořád u sebe a se kterou se později setkají Pazu a Sheeta v zahradách Laputy). Hlavně od druhé poloviny má film rychlé tempo a je těžké se od něj odtrhnout, všem příznivcům Studia Ghibli proto mohu jen doporučit.

Porco Rosso

Během léta se snažím dohnat některé resty mezi něž patří i několik starších Miyazakiho filmů, postupně se zde tedy objeví i jejich recenze. Prvním na řadě je v pořadí šestý film japonského génia: Porco Rosso. Děj se odehrává v meziválečné Itálii v době vzestupu fašismu (který zde Miyazaki stylizuje vlastními barvami), hlavním protagonistou je bývalý pilot italské armády, nyní letec na volné noze. Hrdina je navíc stižen záhadnou kletbou a proměněn v prase (Porco Rosso znamená v italštině červené prase, což je zároveň i narážka na barvu Porcova letadla). Porco tráví své dny na opuštěném ostrově a příležitostně se nechá najmout na boj proti vzdušným pirátům. Situace se zkomplikuje s příchodem amerického leteckého esa Curtise, který se snaží zvítězit nad Porcem v leteckém souboji a rovněž má zájem i o jeho starou přítelkyni Ginu, kterou by si rád vzal za manželku. Gina, vdova po třech pilotech, provozuje hotel Adriano, kde se schází všichni piráti a další živly z celého Jadranského moře a zároveň chová určité city k Porcovi. Po prvním prohraném souboji odcestuje Porco do Milána a nechá si od mladé mechaničky Fio přestavět své letadlo, aby se připravil na odvetný a poslední souboj s Curtisem...

Na rozdíl od mnoha dalších Miyazakiho filmů zde máme mužskou hlavní postavu a také poměrně pomalu plynoucí a nepříliš kompikovaný děj. Motiv vzdušných pirátů objevující se již v Laputě (první film studia Ghibli) je zde rozveden do větší šíře. Porco Rosso se také nezabývá Miyazakiho oblíbeným tématem: ekologií, naopak je zde patrná i absence ,,velkých'' témat. Odpor vůči fašismu zde v malé míře citelný je, ale děj se jím příliš nezabývá, většinu filmu tvoří právě soupeření mezi Porcem a Curtisem. Fascinace tvůrce létáním je zde velmi patrná a celý film lze chápat i jako poctu průkopníkům letectví. Zajímavá je také historická a geografická určitelnost, jako vlastně jediný z Miyazakiho filmů je tento pevně uchopen v čase a prostoru a mohl by se odehrát ve skutečném světě; s tím je také spojena možná pro někoho překvapivá absence jakýchkoliv prvků fantastična (pomineme-li Porcovu kletbu). Hudba i animace jsou klasicky na výborné úrovni, přesto však nedokáží zamaskovat slabiny scénáře.

Osobně mi tento snímek přišel jako nejslabší z těch, které jsem měl možnost od Miyazakiho shlédnout. Pomaleji plynoucí a příliš povrchní příběh mě nezaujal natolik, abych si Porco Rosso v dohledné době pustil znovu. Mnohem raději mám jiné snímky z produkce studia Ghibli, přesto pokud jste od Miyazakiho dosud nic neviděli je i Porco Rosso dobrým začátkem a pro příznivce letadel a létání obecně to platí dvojnásob.

Daydream Nation

Nejčastěji zde publikuji svoje dojmy z akčních filmů, ostatně je mám nejraději, takže logicky se i na ně častěji zaměřuji, dnes však udělám výjimku. Viděl jsem totiž jeden menší indie snímek z Kanady, který mne svojí zvláštní atmosférou naprosto uchvátil, řeč je samozřejmě o Daydream Nation. Děj se zpočátku jeví jako klasický teenage coming of age film, avšak právě ona unikátní atmosféra a zajímavá hlavní (anti)hrdinka vydzvihují tento snímek vysoko nad průměr. Po shlédnutí se určitě neubráníte srovnání s Americkou krásou, nicméně jakkoliv je Kevin Spacey a jeho létající igelitový pytlík fajn, tak hands down Caroline z Daydream Nation je mnohem lepší.

Děj sleduje mladou Caroline Wexler, která se zrovna přestěhovala se svým otcem z velkoměsta do malého zapadákova jménem Hangrove, aby zde dokončila střední školu, zatímco její otec zde bude rozjíždět další ze svých developerských projektů. Caroline se rychle zaplete do dvou vztahů a stane se milenkou svého atraktivního profesora pana Andersona i pernamentně zhuleného spolužáka Thurstona. Posléze neustále osciluje mezi extrémy, které oba vztahyv nabízejí a snaží se najít svůj smysl života nebo tak něco. A jestli něco z filmové historie víme s naprostou jistotou, pak je to určitě fakt, že milostné trojúhelníky jednoduše nefungují, takže se všechno zamotává stále víc a víc a celkově film spěje k určitému vyvvrcholení a duševní katarzi na straně hlavní hrdinky, nicméně o tohle tu vážně nejde. Tuhle vztahovou omáčku totiž můžete nalézt v jejích nesčetných obdobách v celé řadě nezávislých i mainstreamových filmů, určitě tady nikdo neobjevil znovu Hollywood. Hlavní je celkový feel a atnosféra filmu. U té vztahové linie tak nějak tušíme, že se Caroline i přes všechnu svoji nepředvídatelnost nakonec rozhodne pro jednoho ze svých boyfriendů, nicméně ty zbylé dějové linie jsou zde sice ve velmi okrajovém postavení, ale přesto jsou hodně zajímavé.

A true backwater town jakým Hangrove bezpochyby je totiž představuje samo o sobě značně úchvatnou lokaci a zasazení děje filmu do tohoto místa je i klíčem jeho úspěchu. Sama Caroline s nadsázkou a lehkou ironií popisuje jeho obyvatele jako God-fearing and gun-loving folk, což přesně sedí. Je zde ona klasická kombinace vidláků, opuštěných chat skrývajících se v lesích a tajemství, kterým těžkne samo ovzduší. Přidejme k tomu výrazný zásah do scenérie v podobě neutuchajícího požáru průmyslového komplexu kousek za městem a masového vraha v bílém obleku, který se zaměřuje na teenagery a máme zde atmosféru jakoby přímo vystřiženou z nějaké Capoteho povídky. A ačkoliv Hangrove neleží nikde na americkém Jihu má i přesto docela zřetelný southern feel, což je poměrně zvláštní, ale mě to tak vážně přijde. Ona atmosféra o které tu pořád tak sálodlouze vyprávím je skutečně unikátní a pravděpodobně ji nedokážu moc dobře popsat, takže bude určitě lepší, když se na film sami podíváte. Základná ,,vztahová'' linie je pak protkána jednak lehce nahozenou linií masového vraha a druhak i řadou side stories, které osvětlují minulost některých postav a celkově jsou moc pěkně vymyšlené i provedené.

Daydream Nation má dvě hlavní přednosti: unikátní atmosféru a skvěle napsanou i zahranou hlavní postavu; Caroline je chytrá, manipulativní, labilní, dětinská, rafinovaná, zranitelná, dospělá i dětská zároveň a sledovat její milostné eskapády má rozhodně své kouzlo, navíc se s ní dokážete i sžít, protože to není žádná jednorozměrná postava, ale lidská bytost s celou řadou chyb. Pan profesor Anderson také dozajista překvapí a nejslabším článkem hlavní trojice zůstává tak Thurston, který příliš nevybočuje z mezí své postavy, ale alespoň je zábavné sledovat jeho drogové úlety s kamarády.

Tenhle film prostě musím doporučit všema deseti. Má prakticky všechno, co tak nějak od příběhu bez výbuchů nebo robotů očekávám (a to jsem ani nezmínil skvělý soundtrack). Má i vyrovnané tempo, je správně dlouhý a nikdy nenudí, naopak je to film na více než jedno shlédnutí. Takže go on and enjoy the ride.

Falling Skies (dojmy z prvních tří dílů)

Nový sci-fi seriál produkovaný Stevenem Spielbergem ve mně už od prvních trailerů vzbuzoval spíše rozpaky než nadšení, to se bohužel nedostavilo ani po shlédnutí prvních tří dílů. Následující text přirozeně obsahuje spoilery.

Jako velký fanoušek science fiction jsem si nemohl dovolit tuhle novinku slibující strhující akci a epický příběh minout, ale nyní musím uznat, že se o kdovíjakou pecku rozhodně nejedná. Příběh se točí okolo skupiny lidí přežívající asi šest měsíců po drtivé mimozemské invazi, která vyhladila během několika dní 80% lidské populace a zničila infrastrukturu a vojenský arzenál celého lidstva. Nečekaně se ocitáme na americké půdě, kde se Second Massachusetts (jak se skupina přeživších nazývá) snaží zachránit, co se dá. Pokud ale čekáte úplnou devastaci ála Terminátor nebo něco podobného, tak jste bohužel na omylu: některá místa byla sice srovnána se zemí, zbytek však stojí dál včetně vylidněných předměstí; jediným vylepšením scenérie jsou obrovské mateřské lodě mimozemšťanů tyčící se nad centry lidských měst. Tahle úvodní omáčka není podáná žádným zajímavým způsobem, naopak jedná se o cheap intro v té pravé podobě - všechno nám odvypráví banda dětí pomocí svých kresbiček, ve kterých si ventilují svůj strach bla bla bla vše v rámci jakési polní třídy, protože naše skupina bojovníků se skládá i z civilistů a je to všechno vlastně takový jeden velký letní tábor. Samotný příběh pak dokumentuje zejména osudy jedné takové menší bojové jednotky, takže tu máme otce tří dětí Toma Masona (dříve učitel dějepisu, nyní druhý velitel 2nd Mass), jeho nejstaršího syna Hala, jeho cool resistance girlfriend Karen no a ten zbytek už jakoby vyjel z nějakého lisu na nezajímavé postavy, namátkou: dva random gangsta černoši s největšíma zbraněma široko daleko (z nich však jeden umře hned na začátku, such a shame), těžce profesionální asiat, nezajímavá doktorka, hard-ass velitel cpt. Weaver apod. Žádná z těch postav není ani zdaleka zajímavá, propracovaná či něčím výjimečná, takže je vám vcelku jedno která z nich umře, což u seriálu tohoto typu určitě nebylo záměrem.

Dobře přes ploché postavy by se ještě dalo přenést, koneckonců je to ,,jen'' sci-fi seriál, takže pokud nás podrží příběh, tak jsme za vodou. Dějová linie sledující pouze odboj proti mimozemšťanům by mi vůbec nevadila, to je přece to hlavní, co od tohoto seriálu očekávám, bohužel tvůrce pravděpodobně napadlo, že by bylo dobré přilákat i další skupiny diváků, takže se setkáváme s něčím, čemu já osobně říkám Jericho syndrom. Jericho byl také nadějný postapokalyptický seriál odehrávají se v USA, kde byla všechna velká města zničena atomovými bombami, bohužel po slibném rozjezdu se dostavila notná dávka rodinných problémů, akce byla upozadněna a celý seriál ztratil svoje tempo a hlavně i smysl a po druhé zkrácené sezóně byl ukončen. Přesně tohle se začíná odehrávat ve Falling Skies, i když lehce rafinovanějším způsobem. První dějová linka je totiž napojena na dvě další: jedna je taková málem soap opera, která se zabývá tím každodenním životem v komunitě, vztahy, vařením jídla, praním a podobnými hrůzami. Ne vážně nechci sledovat jak si nějací fakani jezdí na skateboardu nebo se učí biologii nebo podobné hovadiny, chci krev, akci, výbuchy...a ta třetí linie je úplně nejhorší. Oni ti mimozemšťané z nějakého nepochopitelného důvodu zotročují děti, takže samozřejmě se je ti ostatní snaží zachránit a vůbec mě to nezajímá, kdyby všichni ti civilisté a děcka rovnou umřeli, tak by jsme se možná dočkali i slušného seriálu a ne rádoby rodinného dramatu, které se náhodou odehrává ve sci-fi kulisách.

Když jsme u těch kulis, celý svět vypadá strašně lacině. Vůbec zde není nějaká dobrá atmosféra plná napětí, strachu z neznáma atd.; během dne se normálně prochází 300 lidí vylidněným předměstím po hlavní silnici a všechno je ok, žádné složité ukrývání, prostě se utáboříme ve škole a je to. Občas někde proletí na nebi mimozemská loď, občas narazíme na vybrakovaný supermarket a to je tak zhruba všechno. Je to odfláknuté až hrůza a atmosféra veškerá žádná; celý ten seriál postrádá náboj, tempo i nějaký originálnější nápad, jo a nesmíme zapomenout na povinnou dávku patosu. Pro neamerického diváka bylo už Jericho občas silná káva, ale Falling Skies nezůstává moc pozadu. Nejvíc mě dostal cpt. Weaver, když říkal třináctiletému klukovi: ,,Jimmy you're a good soldier.'' wtf?

Závěrem: Ploché postavy, prozatím nudný příběh, nulová atmosféra, celá řada nelogičností a velmi otravné vedlejší dějové linie dělají z Falling Skies jeden z těch horších seriálů. Bohužel musím se osobně přiznat, že tuhle sérii asi sjedu celou, protože má jenom 10 dílů a teď o prázdninách stejně nic nejde a když už nic jiného, tak je to těžké guilty pleasure. Mám takový pocit, že se u tohoto veledíla ještě pořádně nasměju, i když to tvůrci nezamýšleli. Každopádně doporučit tuhle pecku s čistým srdcem nemůžu, takže shlédnutí je na vlastní nebezpečí.

EDIT (12.7.'11)

Čtvrtý a pátý díl pokračují v nastoleném trendu a zejména pětka hodně zabředává do vztahové břečky nezajímavých postav, začíná se z toho stávat rodinné drama odehrávající se v omšelých kulisách jedné střední školy (jak dlouho tam proboha chtějí asi zůstat?!). Akce se omezuje na nezbytné minimum a jediná jakžtakž zajímavá postava (Pope) mizí ze scény, sice se určitě časem vrátí, ale stejně. Rovněž naše cool povstalecká holka to schytala, i když zatím není jisté, zda je skutečně mrtvá. Každopádně absolutně nechápu, jak mohl tenhle seriál dostat druhou sezónu, skutečně si ji nezaslouží a mnohem raději bych viděl SGU nebo i ty stupidní V(isitors) a to je už co říct.