Nausicaä of the Valley of the Wind

Nausicaä sice pochází z doby před založením Studia Ghibli, ale již tradičně je řazena do kánonu filmů, které toto slavné japonské studio vytvořilo; pro detailisty však prvním ,,regulérním'' filmem z produkce Ghibli zůstává o dva roky starší Laputa. Já na takových detailech příliš nelpím, směrodatná je pro mě Miyazakiho režie a ostatně je také velmi zajímavé a poučné vidět mistrovy začátky. Zejména ve vztahu k Laputě můžeme pozorovat určité paraboly a příbuzné motivy.

Tisíc let po katastrofické válce, která málem vyhubila lidstvo a zničila ekosystém celé planety se po velké části Země rozprostírá toxické Sea of Decay, jakási obří džungle plná nedýchatelného vzduchu a obřího hmyzu. Roztroušené lidské kolonie se zoufale snaží zastavit neustálé rozšiřování džungle a oddálit tak svůj nevyhnutelný konec. Ani v tomto postapokalyptickém světě však nepanuje mír, zbytky lidstva soupeří mezi sebou navzájem o vzácné suroviny a válka rozhodně není mrtvým pojmem. Diváci se seznamují se sympatickou Naušikou, princeznou z Větrného údolí, jedné z malých zemí plné mlýnů a zelených pastvin nacházející se u moře, které zároveň zabraňuje džungli, aby ji pohltila. Naušika je sice schopnou bojovnicí, má ale pochopení i pro obří hmyz obývající džungli a snaží se najít způsob, jakým by mohli lidé a hmyz nerušeně existovat vedle sebe. Idylická expozice končí ve chvíli, kdy v údolí ztroskotá válečná loď militantního národa Tolmekiánů nesoucí na palubě zárodek posledního obřího válečníka, zbraně, která zapříčinila konec světa. Do hry se posléze vloží i třetí země: Pejite, která je s Tolmekiány ve válce. Naušika zajatá Tolmekiány je osvobozena pejitským princem Asbelem, podaří se jí ale zabránit katastrofické válce, která může zničit její milované údolí?

Tolik tedy k ději, máme zde Naušiku - vlastně prototyp Miyazakiho hrdinky; Naušika má určité nezpochybnitelné kvality a vznešený cíl, kvůli kterému neváhá položit vlastní život (podobně jako princezna Mononoke). Důležitý motiv ,,chlapec a dívka zachraňují svět'' je zase více rozveden v Laputě, přesto i zde je přítomný, avšak ne v tak silné míře, což je dáno i pozdním uvedením Asbela na scénu a jeho menší rolí oproti Naušice. Tato asymetrie ve vztahu dvou protagonistů je až nápadná, Naušika je zde hlavní hvězdou a nejdůležitější postavou, je přítomná ve většině scén. Zde se nabízí srovnání s Laputou, kde máme také dvojici protagonistů, ale s obrácenými rolemi: Pazu je silnější z dvojice a má tudíž roli ochránce, přesto je vztah Pazua a Sheety vyrovnanější; tato symetrie pramení i z postupného budování jejich vztahu v průběhu celého filmu. Kromě saviour motivu je zde samozřejmě velmi silný ekologický podtón, aneb kam až může člověk zajít a co na to příroda. Narážky na nepoučitelnost lidí, kdy dokážeme i po takové katastrofě znovu pozvednout proti sobě zbraně jsou více než očividné. Celkově však musím uznat, že přílišné zaměření na Naušiku škodí ostatním postavám a zejméná záporáci jsou zde pouze lehce načrtnutými postavičkami a postrádají hloubku. Film se také zpočátku pomaleji rozjíždí, aby se pak už nezastavil (v podstatě od havárie tolmekiánské lodě začne nabírat rychlost) a kdoví, možná dojde i na naplnění některých starých proroctví...

Pokud vám nevadí jasné ekologické poselství a starší animace, pak se vám Nausicaä bude určitě líbit. Pro mě bylo především zajímavé sledovat Miyazakiho počátky a rovněž podobnost s navazující Laputou (jako pomyslná spojka mezi filmy/Miyazakiho pomrknutí na diváky slouží taková ta liškoveverka, kterou má Naušika pořád u sebe a se kterou se později setkají Pazu a Sheeta v zahradách Laputy). Hlavně od druhé poloviny má film rychlé tempo a je těžké se od něj odtrhnout, všem příznivcům Studia Ghibli proto mohu jen doporučit.

Porco Rosso

Během léta se snažím dohnat některé resty mezi něž patří i několik starších Miyazakiho filmů, postupně se zde tedy objeví i jejich recenze. Prvním na řadě je v pořadí šestý film japonského génia: Porco Rosso. Děj se odehrává v meziválečné Itálii v době vzestupu fašismu (který zde Miyazaki stylizuje vlastními barvami), hlavním protagonistou je bývalý pilot italské armády, nyní letec na volné noze. Hrdina je navíc stižen záhadnou kletbou a proměněn v prase (Porco Rosso znamená v italštině červené prase, což je zároveň i narážka na barvu Porcova letadla). Porco tráví své dny na opuštěném ostrově a příležitostně se nechá najmout na boj proti vzdušným pirátům. Situace se zkomplikuje s příchodem amerického leteckého esa Curtise, který se snaží zvítězit nad Porcem v leteckém souboji a rovněž má zájem i o jeho starou přítelkyni Ginu, kterou by si rád vzal za manželku. Gina, vdova po třech pilotech, provozuje hotel Adriano, kde se schází všichni piráti a další živly z celého Jadranského moře a zároveň chová určité city k Porcovi. Po prvním prohraném souboji odcestuje Porco do Milána a nechá si od mladé mechaničky Fio přestavět své letadlo, aby se připravil na odvetný a poslední souboj s Curtisem...

Na rozdíl od mnoha dalších Miyazakiho filmů zde máme mužskou hlavní postavu a také poměrně pomalu plynoucí a nepříliš kompikovaný děj. Motiv vzdušných pirátů objevující se již v Laputě (první film studia Ghibli) je zde rozveden do větší šíře. Porco Rosso se také nezabývá Miyazakiho oblíbeným tématem: ekologií, naopak je zde patrná i absence ,,velkých'' témat. Odpor vůči fašismu zde v malé míře citelný je, ale děj se jím příliš nezabývá, většinu filmu tvoří právě soupeření mezi Porcem a Curtisem. Fascinace tvůrce létáním je zde velmi patrná a celý film lze chápat i jako poctu průkopníkům letectví. Zajímavá je také historická a geografická určitelnost, jako vlastně jediný z Miyazakiho filmů je tento pevně uchopen v čase a prostoru a mohl by se odehrát ve skutečném světě; s tím je také spojena možná pro někoho překvapivá absence jakýchkoliv prvků fantastična (pomineme-li Porcovu kletbu). Hudba i animace jsou klasicky na výborné úrovni, přesto však nedokáží zamaskovat slabiny scénáře.

Osobně mi tento snímek přišel jako nejslabší z těch, které jsem měl možnost od Miyazakiho shlédnout. Pomaleji plynoucí a příliš povrchní příběh mě nezaujal natolik, abych si Porco Rosso v dohledné době pustil znovu. Mnohem raději mám jiné snímky z produkce studia Ghibli, přesto pokud jste od Miyazakiho dosud nic neviděli je i Porco Rosso dobrým začátkem a pro příznivce letadel a létání obecně to platí dvojnásob.