sobota 24. ledna 2015

Loose lips sink ships

These foolish dreams of mine drive the rest away.  The light falls down ever so slowly and my mind begins to drift ever so lonely. As I lay waiting for the inevitable outcome (of a game lost a long time ago - I am the Player of Games after all) I can't help but wonder... Is this it? This repetition of patterns, this ever turnin wheel of fate, this banality of life? 

Some things you can't unsee/this acquired taste and these forlorn stones will haunt you forever. Escape has always been a mirage/the long lost oasis you keep searching for. 

neděle 18. ledna 2015

Několik poznámek k The Hobbit: The Battle of the Five Armies

Jednou to prostě přijít muselo (how low have the mighty fallen) a se třetím dílem Hobita jsem definitivně ztratil víru v mistra Jacksona coby filmaře schopného odvyprávět koherentní a smysluplný příběh. Následují mé dojmy z projekce kinoverze titulárního dílu, doplněné o obecné poznámky a postřehy.

A Study in Madness

Rozhodnutí rozdělit útlou knížku na tři celovečerní filmy mi přišlo jako velmi podivný krok, zvláště ze strany milovníka Tolkienova díla, kterým Peter Jackson nepochybně je. Asi ta lítost plynoucí z vypuštěných scén z původní trilogie se přenesla do megalomanského záchvatu a pokusu o zachycení co největšího množství obsahu v Hobitovi. Snaha obhajovat se nejrůznějšími dodatky a ,,oficiálními'' materiály vzala nicméně rychle za své a Jackson začal přidávat své vlastní vylepšováky (jedním příkladem za všechny budiž elfka Tauriel a její vztah s trpaslíkem); tato tendence dosahuje v posledním díle bohužel stále větších rozměrů. Uznávám, že vzato kol a kolem je v knížce dost materiálu na dva filmy (pokud by se jednalo o dostatečné prokreslení všech klíčových postav a zahrnutí každé důležitější scény z knihy), na tři filmy se již musí nutně takříkajíc ,,vařit z vody''. Jackson přidává, kde by měl ubrat (digitální zvěrstva) a ubírá, kde by měl přidat (vlastně celková stopáž Bilba - v posledním díle je z něj takřka vedlejší postava). A těch výtek je možné uvést bohužel daleko více.

Go Digital or Go Extinct

Především mi na celé nové trilogii vadí ona všudepřítomná digitálnost. Jackson jakoby zapomněl, že jedním z hlavních kouzel jím stvořené Středozemě byla vždy relativní uvěřitelnost, které mj. docílil i zaměřením na praktické triky a masky (byť v Návratu krále jsou již patrné jeho sklony k digitálním orgiím). Opravdu nechápu, proč museli být skřeti v nové trilogii celí digitální, když v trilogii původní fungovaly naprosto skvěle masky a nebylo vůbec potřeba se uchylovat k těmto digitálním hloupostem. Navíc tím, že z jediných protivníků uděláte shluk jedniček a nul se z většiny konfrontací a akčních scén vytratí pocit opravdovosti a hmatatelnosti. Jistě i u Pána prstenů se mlátily obrovské digitální armády, nicméně v těch bližších pohledech se vždy jednalo o bitvu skutečných osob - herců a bylo to velmi dobře znát.

Pokud by Jackson zůstal pouze u digitálních skřetů, pak bych možná ještě dokázal přimhouřit oko, on ale digitalizuje i elfy a trpaslíky (!) a já se ptám proč? Jakou přidanou hodnotu má bitva digitálního trpaslíka s digitálním skřetem a s v pozadí z luku střílejícím digitálním elfem? Navíc, když se vedle digitálních elfů objeví např. jedna z důležitějších postav (kterou logicky hraje herec) např. Thranduil, pak to působí jako pěst na oko (nehledě na fakt, že všichni elfové mají očividně asi jen tři modely tváří, což vytváři další zajímavou WTF vrstvu této adaptace...). Vůbec již nedokážu pochopit přidanou hodnotu v tom, že Dain (tedy relativně, alespoň v měřítku tohoto dílu, důležitá postava) je zcela digitální... vůdce trpaslíků mohli dle mého soudu přenechat skutečnému herci. Jackson dále ovšem vytasí i asi čtyři další druhy zlobrů, přerostlé digitální netopýry (kteří navíc nikdy nejsou ani vidět příliš zblízka), obří červy vypůjčené z Duny apod. Celá bitva je posléze hrozná změť digitálního boje, bez emocí, bez zásadních momentů (nic takového jako Helmův žleb nebo bitva na Pelennorských polích se opravdu ani zdaleka nekoná) a vlastně je úplně zbytečná, protože po chvíli to přestane Jacksona bavit a hrstku důležitých postav přesune na protější pahorek pro účely nějaké té osobnější akční scény. Tyto jsou sice o poznání lepší, ale zásadní výtky zůstávají; zejména smrti hlavních postav jsou opět bez jakéhokoliv náboje, protože k nim divák nemá paradoxně po tolika hodinách stopáže žádný extra vztah a po té strašné bitvě si už jen přeje brzký konec.

Nechtěně vtipný okamžik (myslím, že jediný, u kterého se smálo celé kino) nastal při Legolasově eskapádě zahrnující jeden padající digitální most, elfové sice u Tolkiena ovládali kdecos, ale ohýbat zákony fyziky tuším neuměli ani oni.

Miscellanious Shortcomings

Dále mám velký problém se samotným  úvodem a zabitím Šmaka Bardem při spálení Jezerního města. Město vypadá při digitálních náhledech a leteckých záběrech příliš malé a samotný souboj Barda s drakem je opět naprosto nepochopitelně v rozporu s knižní předlohou pojat jako bezmála family slapstick komedie. Pokud si dobře pamatuji, v knize patřila tato scéna mezi jedny z nejpůsobivějších a Bardovi pomohla i jeho znalost ptačího jazyka. Co mohlo být relativně povedenou akční scénou se v Jacksonově pojetí změnilo v pobíhání po digitálních střechách, zakončené last standem na opravdu velmi digitální zvonici a samotné zabití Šmaka za pomoci Bardova syna bylo prvním velkým WTF momentem tohoto filmu. Dle mého názoru neobhajitelné rozhodnutí a velká facka všem čtenářům knižní předlohy.

Z linky Jezerního města nefunguje rovněž postava starostova posluhovače (jméno nepodstatné), který je redukován na comic relief postavu opět v tradici toho nejjednoduššího a nejpředvídatelnějšího humoru. Jackson neumí příliš tyto humorné části prodat a vlastně mu ani nikdy moc nešly.

Dále je nutné si uvědomit, že hlavní postavu uvidí divák v tomto díle pouze po velmi omezenou dobu, chvílemi se Bilbo jeví jako klasická vedlejší postava a nebýt jeho nálezu Arkenstone, asi by do děje ani nijak výrazně nezasáhnul. Jeho zapojení do závěrečné bitvy a dřevěně působící rozlučka s Thorinem (který je nadto po celou stopáž třetího dílu prezentován jako krajně nesympatická postava neberoucí ohledy na nic jiného, než vlastní bohatství) pak pouze dovršují rozpačitý dojem z výsledného celku. Nakonec je nejlepší částí úplný návrat do Kraje, kde je alespoň pěkná příroda, když už nic jiného.

Extended Edition Saves Us All

Očekávám mírné zlepšení, které bude představovat rozšířená edice (údajně okolo 30 minut nového materiálu), ale zázraky v plánu nejsou. Rozšířená jednička byla mírně lepší, dvojku jsem zatím viděl pouze jednou a v kinoverzi, protože po té otřesné dvacetiminutovce se Šmakem v záveru mne přešla chuť tento díl v dané verzi znovu vidět. U trojky je střih asi nejvíce znát, i řada záběrů na sebe moc nenavazuje (elfové natahují luky a pak nevystřelí, Legolasova jízda na netopýrovi), takže zde se bude jednat nejspíše o vítané doplnění (např. Beorn je v záběru asi 5 vteřin... epic fail). Ten film je prostě průšvih a jasný doklad Jacksonovy nezkrotitelné obsese vším digitálním (George Lucas by mohl vyprávět); bude určitě zajímavé sledovat, zda vůbec Jackson ustojí přechod ze Středozemě na pole klasických filmů. Jeho snímky z holywoodského období (King Kong, The Lovely Bones) totiž rozhodně příliš přesvědčivé nebyly. Snad někdy najdu sílu na zhodnocení všech tří extended edicí jako celku, nicméně z plánovaných projekcí všech šesti filmů zcela deifinitivně sešlo.

neděle 4. ledna 2015

I always fall from your window to the pitch black streets

Rok 2014 byl pro tento blog v jistém slova smyslu zlomový, což se projevilo zejména ve zvýšené frekvenci příspěvků. Oproti úpadkovým rokům 2012 (7 příspěvků) a 2013 (9 příspěvků) přinesl rok 2014 úctyhodných 23 příspěvků a několik delších rozdělaných konceptů, které se mi nepodařilo včas dokončit. Sám nevím, jak jsem se k tomuto číslu propracoval. Rok to byl totiž poměrně vytížený; dokončil jsem školu, takže všechna práce s doháněním kreditů, učením na státnice a psaním diplomové práce spojená s částečným úvazkem v práci musela nutně ubírat na volném čase pro psaní. Nakonec se mi ovšem začalo opět dostávat toho nejdůležitějšího: chuti k psaní, ta mne v předchozích letech docela opustila a uvažoval jsem i o úplném zrušení blogu jako celku. Nyní jsem rád, že se tak nestalo, přece jen té práce spojené s vytvářením a udržováním blogu v chodu bylo již poměrně dost a možná by to tady snad i někomu scházelo (byť chápu, že mí čtenáři jsou spíše fiktivního charakteru a efemérní podstaty). 

Co se skladby příspěvků týče, poměrně jsem se odklonil od klasických témat typu filmy a pivo, spíše jsem se zaměřil na seriály, které sleduju častěji a zejména jsem se opětovně vrhnul na literaturu. Potřeba nějakým způsobem ventilovat mé dojmy z četby ve mně dřímala již delší dobu, nakonec jsem pro sebe objevil ideální formu borgesovské poznámky, tedy něco mezi esejem, subjetivním zhodnocením a obecnou glosou. Tento formát nevyžaduje přísnou strukturu recenze či kritiky a jednoduše mi asi nejvíce vyhovuje, budu se jej proto i nadále držet. Na své literární příspěvky jsem poměrně hrdý a prozatím si za nimi stojím (myslím, že představují to hodnotnější, co jsem zde zatím publikoval). Tematicky se budu určitě věnovat dílu Arthura Conana Doyla, které chci přečíst celé (zatím jsem zhruba v první čtvrtině); dále se můžete těšit na delší rozbor některých děl Brandona Sandersona i knih z edice Pandeamonium od nakladatelství Plus (tato edice je btw. mou nejoblíbenější edicí uplynulého roku). Na poli seriálovém očekávejte fragmentární komentáře k několika sériím, které zde nepravidelně publikuji. Co se piva týče, tam na klasické recenze již nejspíše nebude čas/prostor/chuť, spíše na některé zážitky s pivem spojené - beer writing v klasickém slova smyslu. Co se asi nikdy nezmění (viz nadpis) jsou FOB reference, které chápu jako můj dlouhodobý osobní inside joke táhnoucí se přes celou historii blogu. 

Velkým cílem pro rok 2015 je překonání hranice 30 příspěvků. Takže uvidíme, zda se zadaří.

sobota 3. ledna 2015

Komentář k The 100 S02E08 (Spacewalker)

The 100 mohlo dopadnout opravdu velmi špatně, nicméně stanice CW překvapila a z nepříliš originální premisy (vycházející jak jinak z young adult předlohy) dokázala vykřesat poměrně zajímavý a především napínavý seriál z postapokalyptického prostředí. Věrni těm nejlepším tradicím i v tomto podání vypadá svět po apokalypse jako lesy okolo Vancouveru (lehká nostalgie po Stargate zde je nepochybně přítomna) říznuté tu a tam nějakým tím trochu sci-fi prvkem. Nicméně celkový vizuál se nevyznačuje do očí bijící průměrností, takže i v tomto směru má The 100 body k dobru. Rozhodl jsem se proto připojit několik nesourodých poznámek k seriálu jako celku s důrazem na aktuální midseason finále.

The 100, přestože neoplývá ze své podstaty extra originálními charaktery je svým způsobem opět ukázkovým příkladem dobrého a rychlého budování fikčního univerza (druhým, mnou často zmiňovaným je Person of Interest). Na rozdíl od PoI, které mělo od počátku epizodickou strukturu s postupně sílící hlavní linkou, byl the 100 koncipován jako jeden ucelený příběh, navíc odehrávající se ve značně hektickém tempu (první řada o 13 dílech pokrývá cca. období jednoho kalendářního měsíce). Epizodické zápletky jsou, alespoň prozatím, víceméně vyloučeny a tok hlavní linie tak může spokojeně plynout dál. Seriálu zejména pomohla razantní změna prostředí ve druhé řadě, definitivní opuštění vesmíru ukončilo tříštění příběhu mezi dvě soupeřící linie (Earth/Ark), z nichž ta vesmírná byla vždy tou méně zajímavou; pro vykreslení reálné diktatury ve vesmíru můžu doporučit reimaginaci Battlestar Galacticy, která je mnohem lepším zástupcem daného žánru. Každopádně byl vývoj na Zemi od počátku zajímavější a komplikovanější. Existence dalších přeživších se jistě dala tušit, jejich složení a odhalování stále nových frakcí je posléze hnacím motorem celého seriálu. Pakliže první řada operovala se značně černobílou dualitou 100/Grounders, řada druhá jde mnohem dále a rozvíjí tento svět do současné podoby 100/Ark Survivors/Grounders/Mountain Men/Reapers/City of Light a potencionál do budoucna je samozřejmě velký. Přítomnost pouštní oblasti a naznačené komlikované vztahy dávají prostor pro budování nových spojenectví i drastické válečné konflikty.

Aktuální mideseason finale přitom potvrzuje další sympatický rys tohoto seriálu, a sice ochotu tvůrců posílat na onen svět i důležité postavy; náznaky tohoto přístupu byly již v řadě první, kdy se rychle pakovala jedna z hlavních postav (navíc docela badass stylem) a nyní došlo i na postavu z ústředního tria, což se skutečně tak často nevidí. Samotný závěr Spacewalkera ukázal, že být vůdcem znamená dělat těžká, takřka nepředstavitelná rozhodnutí a čelit jejich následkům, uvidíme kterým směrem se The 100 po tomto zlomovém díle vydá, nicméně se nám zde rýsuje poměrně atraktivní střet technologie a hrubé síly a boj o Mount Weather tak bude zcela jistě zajímavou podívanou.