sobota 5. ledna 2013

Gotta love them books II

Střídání stylů v mojí četbě nabírá poslední dobou stále vyšší obrátky, takže je na čase si trošku pročistit hlavu a vytříbit si názor na několik posledních knih, kombinace je to skutečně nesourodá:

Ned Beauman - Boxer, brouk
- po delší době další kousek z edice Světové knihovny od Odeonu a víceméně trefa do černého; resp. dostal jsem od toho přesně to, co jsem čekal. Příběh plyne velmi rychlým tempem (dočteno za den a půl), nicméně se zde projevuje značná nevyváženost mezi oběma časovými liniemi: ta ze současnosti nudí k smrti a nedokáže jednoduše zaujmout (naštěstí zabírá pouze malou část knihy), ta z období nástupu nacismu má jednak svou atmosféru, druhak i uvěřitelnější postavy, i když těžko si nějakou z nich oblíbíte. Konec je spíše unáhlený a neuspokující, nicméně jako celek a na odreagování tohle dílko můžu doporučit.

Isaac Asimov - The Caves of Steel
- U Asimova jsem se rozhodl, že po nějakých povídkách zkusím i jeho novely, a jelikož se ještě nechci pouštět do obsáhlého cyklu Nadace (The Foundation Saga), tak jsem jednoduše sáhnul po jeho vesmírných detektivkách, kde hlavní dvojici vyšetřovatelů tvoří člověk a robot. Musím uznat, že na úvod to byla velmi dobrá volba a v podstatě až do skoro úplného konce jsem netušil ,,whodunnit'', pravda je to jednoduše hard-boiled krimi zasazené do sci-fi kulis, nicméně to funguje, tak proč ne. K nějakému přehnanému vývoji postav tu rozhodně nedochází, přesto je důležité tak starou knihu posuzovat v určitém kontextu. The Caves of Steel byla poprvé publikována v roce 1954, což je v rámci science fiction pomalu ekvivalent Eddy v krásné literatuře, ale i přes své stáří ta kniha stále dokáže oslovit, možná i proto, že se příliš nezaobírá svými sci-fi elementy a soustřeďuje se skutečně na samotné vyšetřování jedné neobyčejné vraždy. Asimov chtěl touto knihou dokázat, že sci-fi je slučitelné s dalšími žánry a i s odstupem více než půl století musím trvat na tom, že byl ve své snaze úspěšný.

Neil Gaiman - The Graveyard Book
- Gaimanův Sandman je poezie v komiksové formě protkaná odkazy na nejrůznější náboženství, historické události, literaturu i popkulturu a cením si ho jako pravděpodobně nejpropracovanější komiksové ságy všech dob, kde se Gaimanovi podařilo vytvořit neuvěřitelně funkční fikční svět zabydlený celou řadou perfektně vykreslených postav; obdobnou úctu chovám k jeho American Gods opulentní road movie po zapomenutých stezkách zapadlé Ameriky, kde za každým rohem narazíte na staré bohy a blížící se konce světa. Kromě Stardust jsem přečetl všechna jeho zásadní díla, takže logicky mi zbývá pouze pro mne okrajová oblast literatury pro mladší čtenáře. V The Graveyard Book Gaiman dokazuje, že ani pohádky mu nejsou cizí, v příběhu Nobody Owense, který vyrůstá na hřbitově vychováván duchy a upírem-opatrovníkem je totiž něco magického. Celá kniha se čte jedním dechem a ačkoliv zde nedochází k typicky gaimanovskému vykreslení světa a mnohá tajemství zůstanou odhalena pouze z poloviny, přesto se jedná o velmi kvalitní četbu, kterou jsem dokázazal ocenit i ve svém věku.