Komentář ke Smallville S10E15 (Fortune)

Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, tak jsem stále nebyl schopný tento seriál dokončit. Můj vztah k němu se vyvíjel postupně a nakonec zakotvil poměrně pevně v rovině guilty pleasure, takže už se těm papundeklům a trikům ála Atari nesměju tak škodolibě. Co se týče seriálu samotného, tak musím se přiznat, že jsem stále neviděl druhou sérii, ale myslím, že kromě Petea a objevení Clarkovy lodi jsem o nic nepřišel. Poslední desátá série by měla být teoreticky tou zdaleka nejlepší, vždyť tvůrci o zrušení seriálu věděli dopředu, takže by mohli být schopní přijít s nějakou dějovou strukturou, která dává alespoň trochu smysl. Pravda neuzavřených dějových linek tu po slabé deváté sérii zbylo dost, takže bych čekal, že se k tomu scénaristé postaví čelem, jenže ono ne. Místo precizně zpracovaných epizod dostaneme nového antagonistu (Darkseid), na jehož pořádné zpracování přirozeně nejsou ani peníze, a tak většinu času se o něm jenom v náznacích zmiňuje; představují se nové postavy (Lexův klon, Lionel z alternativní reality) a dokonce i nové dimenze a podobné šílenosti. Vztahy hlavních postav plynou svým vlastním (pomalým) tempem, hlavní záporák je klasicky představen v první epizodě a pak dlouho nic a mezitím se řeší takové ,,ty věci okolo''. Přesto se i do této série podařilo propašovat některé dobré wtf epizody a v pořadí patnáctá Fortune je rozhodně jednou z nich.

Fortune je v podstatě obšlehnutý Hangover zasazený do Smallville univerza. Vše začíná rozlučkou se svobodou, kde jsou přítomni Clark, Lois, Chloe, Oliver, Tess a Emil, stačí ovšem jedna láhev očarovaného šampaňského a máme tu zápletku! Ráno se Clark probouzí s prstenem na ruce a ve svatebním, problém je, že Chloe se probouzí vedle něj... Lois a Oliver se zase vzbudí na druhém konci města bez jejího zásnubního prstenu... zatímco Tess a Emil ještě pořád jedou své Elvis vystoupení v nějakém klubu (btw. skvělá písnička). Po nějakých lehkých patáliích s gangstery se dočkáme dvou jasných highlightů: Oliver v převlečení za go-go tanečnici v pěstním souboji a Clark stále trošku down naráží v plné rychlosti do zdi, protože nevybral zatáčku.

Celkově je úplně jasné, že tahle epizoda naprosto nezapadá do celkového schématu poslední série a ačkoliv je to jasný filler, tak je alespoň zábavný a je na něm vidět radost a lehkost, se kterou herci k této epizodě přistoupili. Smallville už předvedl mnohem horší epizody a tahle komediální vsuvka, která si neklade jiný cíl než trochu pobavit dlouhodobé fans seriálu se dle mého povedla a možná bych se nebál ji zařadit i do Top 10. Takže nezbývá než nahodit blyštivý kostým a přiznat si, že... I was a hard-drinking sinner, I had blood on my hands...

A small correction

Po delší době jsem zase jednou ochutnal jedno belgické pivko, a ačkoliv jsem ho hodnotil již dříve, tak zde musím uvést svůj nový názor na něj. Jedná se o Dendermonde Triple, které jsem kdysi v záplavě dalších belgických piv nespravedlivě odsoudil jako:

lehce zapomenutelné pivko, prakticky ničím výjimečné není; pěna dobrá, nádherná barva se snaží zachránit podprůměrnou chuť. Alkohol zde není tak dobře maskovaný a je cítit na jazyku, v rámci silných belgických ale jednoznačné zklamání.
Celkem: 2/5

A nyní tedy dodávám: jistě alkohol skutečně není dobře maskovaný, nicméně uznávám, že to mi už ani tak nevadí, v chuti ovšem nalézám zajímavé jemné ovocné tóny a takovou jakoby lehce kyselkavou linku, která činí toto pivo skutečně zajímavým. Takže na druhé ochutnání a delší zamyšlení musím dát 3,5/5 s tím, že bude asi zajímavé vracet se i k dalším hodnoceným pivům a pozorovat tak na nich, jak se moje chuť vyvíjí.

Lower gears and future addictions

Když jsem si stahoval přes zkouškové seriály na léto, rozhodně jsem příliš nesázel na náctileté vlkodlaky, nicméně Teen Wolf se ukázal být i něčím jiným než ultimativním guilty pleasure. Teen Wolf totiž skutečně funguje i jako relativně seriózní pohled na dospívání a ehm lykantropii. Poodhlédneme-li od kvalitního soundtracku (MTV měla holt z čeho vybírat), tak zde máme poměrně přímočarou mytologii, jasně narýsované postavy a hlavní příběhový oblouk, který úspěšně spěje v rámci první série ke svému konci. I když první sada dvanácti dílů je taková klasická rozjezdová a postavy si spíše vytyčují své území, tak aktuální druhá série nabírá nečekané obrátky. Máme tu nové vlkodlaky, vyhlášení války, vyhrocení vztahů, nová nebezpečí a celkově se jede v rychlejším tempu, které tomuto seriálu jednoznačně sluší, není tedy divu, že třetí série již byla potvrzena a bude mít plných 24 dílů. Určitě můžu jen doporučit, protože kdo se nenechá odradit pomalejší první sérií, toho čeká pořádně nadupaná jízda a kvalitní žánrová podívaná.

Knowledge is power, guard it well.

Trošku po delší době ujíždím na Warhammer 40k a to až do té míry, že jsem si objednal na zkoušku dva omnibusy Ultramarines... Jinak jsem dohrál Dawn of War II (i datadisky Chaos Rising a Retribution) a musím říct, že mě to sice bavilo, ale styl jedničky mi sedl víc. Tenhle minimalistický přístup se prostě k monumentálním bitvám příliš nehodí a navíc malá možnost rozvoje hrdinů a celkově i malý počet misí mému zklamání moc nepřidal. Spolu s omnibusy mi dorazí i mnoho knih od Brandona Sandersona, od kterého jsem zatím četl skvělou Elantris a vážně se těším na jeho Mistborn trilogii a do stejného univerza zasazenou novelu Alloy of Law. O čtení mám každopádně postaráno. Na filmové scéně je momentálně pusto prázdno a v podstatě až na Avengers nemůžu o žádném filmu za poslední tři měsíce prohlásit, že byl skvělý. Reboot Spideyho zkouším napůl bojkotovat a Batman se samozřejmě vrátí a bude to velké, ale už tam nebude Joker a jeho mizející tužka, which sucks by the way. Z pivního hlediska jsem měl možnost projet šestici vážně odporných španělských piv a tahle fáze experimentování je pravděpodobně za mnou, jinak samozřejmě mám problémy s aktualizacemi blogu, což je očividné, nicméně jsem se nad to víceméně povznesl a budu sem psát tempem, kreré uznám sám za vhodné. Určovat si minimální počet příspěvků a podobné praktiky vždy selhaly a nevidím v nich řešení, takže mým třema a půl čtenáři vzkazuji: držte se, bude to jízda (probably not).

Malcolm Gladwell aneb nevstoupíš čtyřikrát do stejné řeky

V poslední době jsem se nějak začetl do populárně naučné literatury, jmenovitě například do knih Malcolma Gladwella a rád bych si v tomto článku shrnul několik poznámek, které k nim mám. Postupně jsem přečetl všechny čtyři jeho knihy, které s výjimkou jedné vyšly i v českém překladu ve velmi dobré edici Zlom nakladatelství Dokořán. Celkově by se jeho knihy daly zařadit do sociologie/psychologie, přičemž Gladwell sám spíše poukazuje na zajímavé uskutečněné experimenty a vydaná díla, jeho vlastní myšlenkové konstrukce slouží spíše jako nosný prvek nebo souhrnný rámec, který hledá v tom velkém množství dat, teorií a pokusů styčné body. Řekněme si tedy něco blíže k jednotlivým knihám:

Outliers: The Story of Success

- touto knihou jsem začal a zaujala mne natolik, že jsem si v krátké době pořídil i jeho zbývající tři publikace. Jak už název napovídá, Gladwell se zde snaží popsat specifické faktory, které vedou k tomu, že se někteří lidé stanou velmi úspěšnými, zatímco většina ne. Nastiňuje zde několik linií uvažování, zabývá se génii resp. tím, zda-li existuje nějaká korelace mezi IQ a úspěchem; předkládá zde také tezi, že proto, aby člověk mohl skutečně zvládnout nějakou činnost (stát se expertem na ni), pak se jí musí věnovat alespoň 10 000 hodin. Rovněž poukazuje na důležitost okolí, které má samo o sobě určitý vliv na možnost lidí uspět ve svém životě. Američtí kritici zejména poukazují na fakt, že tato kniha je Gladwellovou nejvíce autobiografickou, protože do svého vyprávění vkládá jednak střípky z vlastního života a druhak se jedna kapitola věnuje i původu jeho matky. Celé je to napsáno velmi svižným a čtivým stylem (což ostatně charakterizuje všechny jeho knihy), občas však na úkor vědecké přesnosti - je mu vyčítáno, že některé komplexní problémy příliš zjednodušuje, pro detailnější pohled na věc odkazuji na anglickou Wikipedii, kde je to lépe rozebráno. Každopádně mi Gladwellův styl jednoduše sedl, celé se to četlo bez větších obtíží a rád jsem se seznámil s mnoha pokusy a teoriemi, se kterými bych jinak pravděpodobně nepřišel vůbec do styku, takže u mně dobrý.

What the Dog Saw: And Other Adventures

- tohle je sbírka novinových článků, které Gladwell publikoval v The New Yorker, a které jsou dle něj něčím natolik zajímavé, že obstojí i ve zkoušce času. Bohužel jeho názor nesdílím, protože se domnívám, že Gladwell není na menší ploše natolik působivý, zkrátka ty jednotlivé články, ačkoliv mohou někdy mít i velmi zajímavé téma (Enron, kriminologická profilace apod.) mne nedokázaly více upoutat, tak jako se to podařilo jeho dalším knihám.

The Tipping Point: How Little Things Can Make a Big Difference

- třetí pořadí a stín opakování opakovaného se vynořuje v plné síle... Téma protentokrát také poměrně zajímavé (a vcelku chytře zvolené) je opět podáno prostřednictvím několika příběhů, na které Gladwell následně roubuje svoje sociologické teorie jako je rozdělení určitých lidí do tří kategorií na Connectors, Mavens a Salesmen, síla kontextu a faktor zapamatovatelnosti. Z dílčích příběhů mne nejméně bavilo obsáhlé pojednání o Sezamové ulici, naopak skutečně chytlavá byla aplikace teorie rozbitého okna na boj s vandalismem v metru NYC. Celkově musím hodnotit spíše kladně, nicméně se zde už skutečně opakuje.

Blink: The Art of Thinking Without Thinking

- na tohle už jsem skoro neměl sílu a častokrát jsem si říkal, že s tím prostě seknu, nakonec jsem to ovšem dočetl a Gladwella odložil na neurčito. V této knize se zabývá mentálními procesy v podvědomí, které ve zlomcích vteřiny dokáží vyhodnotit situaci na základě i velmi malého množství informací... Opět na několika příkladech je ilustrováno to, co se snaží Gladwell prokázat, nicméně mne to už vážně příliš nezajímalo a byl jsem hodně rád v momentě, kdy jsem otáčel poslední stránku.

Gladwell mi nepřijde jako nějaký zvlášť originální myslitel, určitě dokáže velmi poutavým a čtivým způsobem zpracovat vývoj lidského myšlení v určité oblasti, nicméně jeho vlastní teorie, kterými toto zpracování rámuje mi v porovnání s výzkumy jiných odborníků přijdou mnohdy méně propracované a celkově nenápadité. Navíc se ve vědecké komunitě strhla i širší debata napadající jeho metody, zájemcům o další informace bych rád doporučil anglickou wiki a články, na které odkazuje. Outliers byla velmi dobrá kniha a doufal jsem, že i ostatní Gladwellovy počiny budou srovnatelné kvality, bohužel tak jak jsem je postupně četl byla ta kvalita víceméně neustále klesající, sice toho zpětně nelituji, protože jsem se skrze Gladwella dostal k dalším nesrovnatelně lepším knihám, ale podruhé bych už asi nic kromě Outliers od něj nečetl.

Safe House

Po zkouškovém jsem si udělal radost touhle nadějně vypadající žánrovkou a zašel na ni do kina. Předem musím oznámit, že v rámci žánru se jedná o povedený kousek, ale Oscary za herecké výkony rozhodně sbírat nebude. Denzel Washington hraje Tobina Frosta, zběhlého agenta CIA toho času překupníka s utajovanými informacemi, který je okolnostmi donucen uchýlit se na americký konzulát v Kapském městě. Odtud putuje pod dohledem týmu CIA do úkrytu (tedy onen titulní Safe House), ten má na starost Ryan Reynolds. Reynolds se nudí, a to tak že hodně, JAR není zrovna vytížené pracoviště a celkově je velmi low-key, takže za celých dvanáct měsíců neměl ani jediného hosta a své dny tráví spíše čekáním na telefonáty a budováním vztahu s mladou francouzskou doktorkou. Proto je také překvapený, když zničehonic mu do úkrytu napochoduje parta ostrých hochů a v poutech muž hledaný na čtyřech kontinentech.

No a v tomto okamžiku se všechno tradičně zvrtne a zamotá. Frostovi pronásledovatelé prolomí obranu úkrytu, postřílí celý slavný CIA badass team a Reynolds jako jediný přeživší má Frosta na starosti. Následuje klasické run and hide po celém městě, troška podrazů, několik přestřelek a jedna slušná automobilová honička. Zatím ok, proč je tedy film jen průměrnou žánrovkou? Předně: Denzel tu hraje v podstatě stejnou postavu jako v Training Day a moc do toho nedává srdíčko, jede si, jak se říká ,,jen na nájem''; Reynolds se sice snaží mnohem více, ale postava mu tak úplně nesedne a tu proměnu z glorifikovaného domovníka na über-agenta mu tak nemůžu věřit. No a o nějakém hereckém souznění mezi dvěma hlavními představiteli také nemůže být řeč, Denzel se tváří, že je mu to všechno tak nějak jedno a snaživý Reynolds to prostě sám neutáhne, když k tomu přidáme jedno ,,nečekané'' odhalení, tak nám z toho vychází pouze recyklace stokrát viděných a použitých motivů. Pokud by tohle byl můj první akční film, řeknu si ok, je to bomba, jenže není. Denzel i Reynolds hráli už v lepších filmech.

Celkově tento film nemůžu doporučit všem, ale příznivcům žánru určitě, těm se lístek do kina vyplatí, ostatním však nikoliv.

Everybody wants to drive on through the night

FOB reference right off the bat? Boy, you must be feelin' lucky tonight...

Ok, další doba hibernace je za námi, nějak mi nebylo přes zkouškové příliš do psaní, snad se to nyní trochu zlepší. Supernatural blog ten to odnesl nejvíc, nebyl jsem schopný se do toho všeho ani trochu ponořit a ačkoliv mám několik dílů první série shlédnutých a poznámky k nim sepsané hezky v malém černém Moleskinu, do podoby virtuálního inkoustu se nedostalo zatím nic. Jediná trocha slušnosti mi velela, abych to dal alespoň trochu najevo, takže jsem na druhý blog připlácl obligatorní ,,ve výstavbě'' a nechal ho být. S tímhle projektem to tedy zatím vypadá bledě (btw. sedmá série má výrazně kolísavou kvalitu, už tomu bohužel nějak dochází dech).

V blízké době vychází Fallout: New Vegas Ultimate Edition, takže to je pro mě jasné back to the Wasteland. U předchozího Falloutu 3, na který jsem mimochodem plánoval sepsat vyčerpávající recenzi, jejíž torzo tu na mně vytrvale pomrkává z konceptů, jsem na DLC čekat nemusel, jelikož jsme si rovnou pořídil GOTY edici, takže u Vegas mám docela absťák. Navíc jsem původní Vegas ani nedohrál, protože jsem byl v hlavním příběhu sotva v půlce a už jsem měl lvl 28/30 a pro mě bohužel hra s dosažením maximálního levelu většinou končí. Nejlepší bude asi Old World Blues/Honest Hearts, pak Lonesome Road a nakonec Dead Money, na které se vážně moc netěším. Jako celek mi to samozřejmě zabere asi hodně času, takže žádnou recenzi dopředu slibovat nebudu.

Během zdejší doby ticha jsem viděl celou řadu filmů, ale pouze tři z nich si zaslouží vlastní recenzi a budou to: Winter's Bone, Chronicle a Contraband. Hudbu jsem moc neposlouchal, žádné nové objevy bohužel nemám. Z nových seriálů jsem začal sledovat jen Alcatraz a zatím je to jedno velké zklamání, možná se to vzchopí. Největší radost mi dělá třetí série Justified a čtvrtá série Fringe. Doufám, že brzo zruší HIMYM, protože nevím kam hlouběji by ještě mohla padat. Sheldon a spol. si drží svou vysokou kvalitu a spolu s 30 Rock je to jediná věc, která mě dokáže pravidelně rozesmát.

Well, wouldn't wanna drag this on too long, so catch ya all later.