V pořadí pátý román Umberta Eca se dočkal smíšených reakcí ze strany literární kritiky i samotných čtenářů a ani můj názor není po dokončení četby zcela bez výhrad. Jak již bývá u Eca zvykem, vyznačuje se i toto dílo promyšlenou konstrukcí (román jako stavba, slovo stavebním kamenem, obraz doplňkem slova), v tomto případě rovněž podpořenou velmi zdařilou výtvarnou složkou, která hraje v rámci celého textu naprosto zásadní roli. Ostatně Eco se přiklonil k připojení podtitulu "ilustrovaný román", což je již samo o sobě výstižné.
Dějově se jedná, alespoň zpočátku o zdánlivě jednoduchou zápletku: postarší antikvář vystupující prakticky po celou dobu pod svou dětskou přezdívkou Yambo ztrácí po nehodě část své paměti. Jak Eco příčinlivě vysvětluje ústy Yambova ošetřujícího lékaře a posléze také jeho manželky - psycholožky Paoly, dělí se paměť na dva druhy: veřejnou a osobní. Yambo je přirozeně postižen ztrátou té druhé, a proto si pamatuje četné detaily Napoleonova života, dokáže zpaměti citovat básně v několika jazycích a porůznu trousí náhodné poznatky ze své rozsáhlé četby (literatura je nepřekvapivě jeho největší vášní), jinak si ale nepamatuje svou svatbu, promoce dcer ani jména vnuků, jednoduše řečeno jsou všechny vzpomínky opatřené citovým nábojem vymazány zcela z jeho paměti (v tomto ohledu je Yambo tabula rasa). Po počátečním přešlapování na místě se Yambo rozhodne odjet do venkovského sídla své rodiny nacházející se ve vesnici Solara, na které z jistých tragických rodinných důvodů v dospělosti zanevřel. Odjezdem na venkov končí první část knihy nazvaná "Nehoda" a začíná druhá, příhodně pojmenovaná "Paměť z papíru". Na rodinném statku se dostává ke skutečnému pokladu - knihám, novinám, komiksům, které formovaly jeho dětství a dospívání. Opakovanou četbou a znovuobjevováním se snaží získat zpět své vzpomínky a identitu. Středobodem tohoto pátrání se pak stává uzření tváře Yambovy první lásky z gymnaziálních studií.
V linii příběhové tak čtenář postupně odhaluje Yambovo dětství a rozhodující okamžiky formování jeho osobnosti; v druhém plánu kniha vypovídá o dospívání mladého chlapce ve fašistické Itálii přelomu 30. a 40. let 20. století. S tím se pojí závažná témata vlivu propagandy a ideologie na mladé lidi, střet velkých a malých (osobních) dějin ilustrovaný na osudech Yambova strýce apod. Kniha je průběžně prokládána doprovodnými ilustracemi zahrnující prakticky vše od novinových titulků, knižních obálek přes ukázky komiksů až po texty dobových písní či vyobrazení produktů každodenní spotřeby typu dóz na kakao či kávu. Yambovo pátrání vrcholí v závěrečné třetí části "OI NOΣTOI" (z řečtiny "jdi domů"), která je koncipována jako tour de force všeho dříve řečeného a slouží také jako rozlučka s obrovskou plejádou fiktivních i skutečných postav Yambova mládí.
Kromě doprovodných ilustrací, které představují v podstatě další rovinu celého textu a tvoří s ním harmonický celek (resp. text vnímán bez ilustrací je ochuzen o část své vypovědní hodnoty), se neustále vynořuje taktéž motiv mlhy. Yambo celý život sbírá literární úryvky zabývající se mlhou, mlha zhmotňuje v symbolické rovině nejistou povahu Yambových vzpomínek a je to rovněž mlha, která provází Yamba nejdramatičtější epizodou jeho dospívání (zapojení se do protifašistického odboje na sklonku války).
Celkově je zřejmé, že tato kniha má významnou přidanou hodnotu pro italského čtenáře (nejlépe toho, který prožíval své dětství zhruba ve stejné době jako Yambo), protože ačkoliv se zde mísí odkazy na díla italské, anglické, francouzské či americké provenience, ty prvně jmenované s přehledem převládají. U mnoha odkazů tak u českého čtenáře nejspíše nedojde k evokaci příslušného odkazovaného díla a v tomto směru může román vycházet občas naprázdno. I tuto skutečnost je ale nutné chápat jako daň za důsledné ukotvení textu v jedné historické epoše (román jako svědectví doby). Tajemný plamen královny Loany je rozhodně dílem méně přístupným (přívlastek postmoderní mu není přisuzován bez významu), a to i v kontextu ostatních Ecových románů, nicméně osobně jeho četby nelituji. Pro čtenáře s Ecem začínající lze ovšem doporučit jiné tituly tohoto autora (čtenářsky velmi vděčný je např. Pražský hřbitov).
