So today I...

- got up early
- smoked several cigarettes
- tried to get hold of my friends, but they were busy
- watched a couple of movies
- enjoyed a very unique beer (Abstrakt AB 0:1 in case you're wondering)
- read the first three pages of Paul Johnson's A History of the 20th Century
- watched the raindrops fall from the sky
- had some dark thoughts
- and generally did nothing
- yep I guess, that the summer arrived today.

Winston Churchill - We Will All Go Down Fighting to the End

Tento výběr z proslovů Winstona Churchilla pronesených mezi roky 1938-45 mě skutečně potěšil. O Churchillově rétorickém umění netřeba pochybovat a předmětná sbírka tento fakt velmi dobře ilustruje. Již první řeč pronesená na půdě britského Parlamentu několik dní po přijetí Mnichovské dohody jistě potěší každého českého patriota, to ovšem neznamená, že zde hodlám hrát na nějakou pofidérní nacionalistickou strunu (ostatně by zněla falešně) a při hodnocení knihy jsem se zabýval na prvním místě kvalitou daných proslovů a až na místě druhém jejich ,,správností'' z pohledu občana ČR. Vraťme se nicméně k onomu proslovu.

V situaci, kdy se celá politická scéna s Chamberlainem v čele plácala po zádech a appeasement byl vyzdvihován coby jeden z největších úspěchů britské zahraniční politiky vystoupil Churchill se značně odlišným názorem a jasně řekl, že obětovat Československo byla chyba a zrada ze strany Západu. Rovněž uvedl, že Británie utrpěla dnem podpisu Mnichovské dohody porážku, za kterou bude muset ještě v budoucnu zaplatit. Jednoduše řečeno: Churchill se nenechal oklamat falešnými přísliby míru ze strany Německa a očekával vypuknutí války v brzké době. Appeasement nemohl představovat trvalé řešení, neboť byl od počátku založen na asymetrickém vztahu, kde se střetávala rozpínavost Německa se snahou západních demokracií o udržení vratkého míru. Někteří politici tehdejší doby se však pokoušeli věřit, že stále se stupňující požadavky Třetí říše v určitém bodě zastaví, historie samozřejmě dokázala pravý opak. Churchill byl právě jedním z těch mála, kdo chápal, že rozložení sil na evropském kontinentu spěje opět nevyhnutelně k ničivé válce... V tomto proslovu také předesílá jedno ze svých hlavních témat (později rozvedené při mnoha dalších příležitostech) a sice neslučitelnost a ambivalenci nacistické diktatury a britské monarchie. Následné vypuknutí války a boj o samostatnost Británie pak chápe nejenom jako prostý válečný konflikt, nýbrž i jako mnohem významnější boj dvou výrazně odlišných systémů organizace lidské společnosti.

Druhou světovou válku tedy nelze zařadit po bok prakticky nekonečné množiny dalších válek a ozbrojených střetů v historii lidstva, je nutné ji chápat jako zásadní dějinný předěl, jako okamžik rozhodujícího zápasu mezi svobodou a okovy, které nacistický režim nepochybně představuje ve více než jedné rovině. Alternativa počítající s celosvětovou nadvládou Německa (popř. v alianci s Japonskem) je vskutku děsivá. Rovina ideálů je pro Churchilla tedy důležitější a umožňuje i specifický pohled na samotnou Británii: ta není pouze velkým ostrovem s určitým počtem obyvatel, ale představuje zejména soubor ideálů, etických a morálních pravidel, které by nacistický Herrenvolk nejraději vymazal z povrchu zemského. Bojem ideálů se Churchill ostatně zabývá i v dalších proslovech zařazených v této sbírce.

Z tohoto krátkého výběru nelze přirozeně dovodit komplexní portrét Churchilla-politika nebo Churchilla-spisovatele, přesto mi určitě pomohl v přiblížení tohoto velikána a navnadil mne na další četbu Churchillových knih.

Sinners & Saints

Po delší době snímek, který mě skutečně překvapil a potěšil. V téhle akční jízdě sledujeme detektiva Seana Rileyho (herec Johnny Strong si střihnul třeba menší roli v rámci série Fast and Furious) a jeho cestu plnou vystřílených nábojů, krve a dobře sestříhané akce ulicemi post-Katrina New Orlens. Zasazení právě do tohoto města filmu hodně pomáhá a přestřelky v těch stále zpola naprosto zdevastovaných předměstích mají něco do sebe. Pár slov k příběhu: Riley začíná vyšetřovat sérii brutálních upálení na zakázku za kterými možná stojí v tichosti vedená válka drogových bossů, do toho se ve městě ukáže jeho starý army buddy Colin a jejich společní známí začínají záhadně umírat jako na běžícím pásu...

Po úvodní obligátní smrti nejlepšího kamaráda a parťáka v jednom je našemu protagonistovi přidělen nový partner a jedno z největších překvapení celého filmu. Je to černoch a není to big gangsta/terminator, naopak má rodinu, o kterou se přirozeně bojí a Rileyho v přestřelkách prostě moc nepodrží, ten mu naopak musí opakovaně zachraňovat život. To je vážně zajímavé, že druhá hlavní postava filmu je vlastně normální člověk a jako kladná postava navíc i kouří (!!!), což jsem už hodně dlouho neviděl. Zato Riley je poměrně jednorozměrná postava a plasticitě svého protějšku se ani nepřiblíží a celý film jede stylem no mercy/no surrender a.k.a. klasická one man army. Celé je to však hodně dobře natočené a má to takový autentický feel, ten film si prostě na nic nehraje a i když scénář neobsahuje vyloženě žádné wow momenty, tak se nudit nedá a nedá, protože to má drive, spád i šťávu. A dorážení nepřátel tu je vyobrazeno hezky nekompromisně, jediná škoda, že se první kontaktní bitky dočkáme až v úplném závěru, stojí ale za to. Jednoduše mě ten film dostal; nepotřeboval k tomu známé herce, dobrý scénář ani citlivou hudbu, bohatě mu stačila dobře zvládnutá akce a odsýpající tempo, takové filmy by se měli distributoři snažit dostat do kin...čili doporučuju všema deseti.

C stands for Change

Tak dnes jsem se konečně dokopal k menšímu úklidu (všechno lepší než učit se ekonomii, že?): smazal jsem pár výkřiků do tmy, skoro všechny svoje školní eseje (v obou jazycích) a poupravil jsem úvodní článek. Ten byl původně špatně otagovaný jako odkaz a navíc trochu řekněme nesmyslný a zbytečně vágní, přece jen po pár letech už má člověk trochu představu, jak se to tady bude nadále vyvíjet...

Celkem se ustálila podoba filmových recenzí/dojmů, které chci určitě zachovat, trochu jsem naťukl i hodnocení anime a knih, ale tady jsem spíše na vážkách, protože na anime zaměřených blogů je u nás docela hodně a myslím, že některé jsou i vážně kvalitní, takže v tomhle ohledu se bude jednat spíše o příležitostné články nebo nějaké detaily ze zajímavých sérií. Knihy také raději čtu, nicméně zde mám nahrubo připravené osnovy zhruba čtyř dalších článků, proto se minimálně těchto ještě dočkáte. Rozhodně se chci více zaměřit na pivo a věci s pivem spojené, chystám další pokračování seriálu Všechna piva světa, hodnocení některých pivních akcí či zajímavých hospod. Naopak hudební recenze a pravděpodobně i hudbou celkově se již asi na tomto místě zabývat nebudu, zato plánuju recenzovat hry, ale pouze ty, které jsem poctivě dohrál; momentálně mám rozepsanou monumentální recenzi Fallout 3 a určitě se dočkáte i zhodnocení Gothic 3, který snad tentokráte skutečně dohraju až do konce.

Tolik tedy k blízké budoucnosti, uvítám jakékoliv připomínky/návrhy/whatever. Peace.

IPA is Dead

V rámci své první návštěvy Zubatého psa jsem si koupil i limitovanou edici čtyř Indian Pale Ale z produkce BrewDog. Pod názvem IPA is Dead se skrývají 0,3 láhve, každá se stejným základem, kterým se stala baby verze jejich klasického Hardcore IPA (tahle má tedy 7,5% alc) dochmelovaná poté vždy jiným druhem chmele. Jednotlivé druhy se jmenují právě po téhle ingredienci, takže tu máme: Sorachi Ace, Bramling Cross, Citra a Nelson Sauvin. Při 75 jednotkách IBU (International Bitterness Unit) se jedná o hořčí pivka, než na které je průměrný český konzument zvyklý, přesto mi chutnaly, protože já hořká piva rád. Nyní tedy přejděme k tomu hlavnímu, tedy hodnocení jednotlivých piv:

Sorachi Ace

S přehledem nejvíce exotický kousek celé kolekce, tenhle druh chmele pochází až z dalekého Japonska, tedy ne zrovna pivu zaslíbené zemi (soudím dle toho, co jsem měl zatím z japonské produkce možnost ochutnat). Kluci z BrewDog sami říkají, že tenhle chmel chutná jako žvýkačky, osobně mi přišel vážně zajímavý. Má hodně pěknou barvu, taková hazy orange s rychle padající pěnou; ve vůni cítím trochu Pink Killera z Belgie (toho však nesnáším), jinak hodně grep a nějaké další ovoce skrývající se v pozadí. Na jazyku překvapí nejprve citronové tóny, které však ke konci přehluší záplava hořkosti. Zpočátku hodně nepřátelsky se tvářící pivko se však hodně vylepší, pokud se nechá trošku odstát a ohřát, pak už ty ostré hrany jsou více zahlazené a jde to líp do krku. Závěrem: určitě zajímavé, nicméně aktivně ho vyhledávat nebudu.

Citra

Další na řadě byl chmel z USA, jedná se o relativně nový druh chmele, hojně využívaný spoustou minipivovarů za oceánem i na starém kontinentu. Barva je v podstatě totožná se Sorachi Ace, vůně je však mnohem komplexnější a kromě obyčejných citrusů lze rozpoznat i mango, ananas a další tropické ovoce, jednoduše ta vůně je omamná a velmi velmi unikátní. V chuti pak samozřejmě narazíme opět hlavně na citrusy, i když mi tam občas skákal ten ananas nebo mango, hořkost je zde v podstatně rafinovanější podobě a vůbec není tak okázalá a hrubá jako u Sorachi Ace. Pěna padá pořád stejně rychle. Závěrem: rozhodně zajímavé pivo, zejména co se vůně týče, pro příznivce tropického ovoce jasná volba a já bych si ho také ještě někdy rád dal.

Bramling Cross

A vracíme se do známějších končin, konkrétně do staré dobré Anglie. Bramling Cross evokuje ve vůni švestky a trochu i brusinky, celkově se jedná o těžší pivko, než dvě výše uvedené. Připomíná mi taky english brown ale, kterých jsem už pár měl a celkově se dá říct, že je docela obyčejné v rámci možností nastavených IPA a BrewDog základem. Pěna i barva zůstávají stejné. Na jazyku se bijí švestky s těžkopádnou hořkostí, lehkost Citra a unikátnost Sorachi Ace je ta tam. Závěrem: spíše obyčejnější pivko, jak ve vůni, tak v chuti, prozatím nejméně zajímavý kousek tohoto kvarteta a taky kandidát na rychlou smrt v dalším kole.

Nelson Sauvin

Poslední kousek pochází ze Středozemě resp. Nového Zélandu. Barva, pěna opět klasika, ale ve vůni a také v chuti je to hodně nekompromisní citron s menšími náznaky grepu a možná jeětě něčeho dalšího. Po Citra určitě druhý nejvýraznější kousek, který stojí za ochutnání. Hořkost je zde spíše přebita těmi tóny citrusů, takže se zdá jakoby ustupovala do pozadí, ona se potom sice úplně ke konci ještě ozve, ale rozhodně ne tak silně jako třeba u Sorachi Ace.

Zde je celkové pořadí od nejlepšího k nejhoršímu:

1. Citra

2. Nelson Sauvin

3. Sorachi Ace

4. Bramling Cross

Kolekci jako celek hodnotím určitě pozitivně, pravda nezvolil jsem nejlepší postup při ochutnávání a pokud se odhodlám ke koupi dalšího packu, pak budu určitě postupovat dle svého hodnocení a nejmíň zajímavý Bramling Cross nechám až na úplný konec. Citra a Nelson Sauvin jednoduše stojí za hřích a vůbec by mi nevadilo pořizovat si tuhle kolekci jenom kvůli nim. Sorachi Ace je velmi osobitý (pro někoho obávám se, že až příliš), ale já si k němu cestu nakonec našel, no a Bramling Cross prostě nemá v téhle konkurenci šanci a vychází mu tak poslední místo.