Nausicaä sice pochází z doby před založením Studia Ghibli, ale již tradičně je řazena do kánonu filmů, které toto slavné japonské studio vytvořilo; pro detailisty však prvním ,,regulérním'' filmem z produkce Ghibli zůstává o dva roky starší Laputa. Já na takových detailech příliš nelpím, směrodatná je pro mě Miyazakiho režie a ostatně je také velmi zajímavé a poučné vidět mistrovy začátky. Zejména ve vztahu k Laputě můžeme pozorovat určité paraboly a příbuzné motivy.
Tisíc let po katastrofické válce, která málem vyhubila lidstvo a zničila ekosystém celé planety se po velké části Země rozprostírá toxické Sea of Decay, jakási obří džungle plná nedýchatelného vzduchu a obřího hmyzu. Roztroušené lidské kolonie se zoufale snaží zastavit neustálé rozšiřování džungle a oddálit tak svůj nevyhnutelný konec. Ani v tomto postapokalyptickém světě však nepanuje mír, zbytky lidstva soupeří mezi sebou navzájem o vzácné suroviny a válka rozhodně není mrtvým pojmem. Diváci se seznamují se sympatickou Naušikou, princeznou z Větrného údolí, jedné z malých zemí plné mlýnů a zelených pastvin nacházející se u moře, které zároveň zabraňuje džungli, aby ji pohltila. Naušika je sice schopnou bojovnicí, má ale pochopení i pro obří hmyz obývající džungli a snaží se najít způsob, jakým by mohli lidé a hmyz nerušeně existovat vedle sebe. Idylická expozice končí ve chvíli, kdy v údolí ztroskotá válečná loď militantního národa Tolmekiánů nesoucí na palubě zárodek posledního obřího válečníka, zbraně, která zapříčinila konec světa. Do hry se posléze vloží i třetí země: Pejite, která je s Tolmekiány ve válce. Naušika zajatá Tolmekiány je osvobozena pejitským princem Asbelem, podaří se jí ale zabránit katastrofické válce, která může zničit její milované údolí?
Tolik tedy k ději, máme zde Naušiku - vlastně prototyp Miyazakiho hrdinky; Naušika má určité nezpochybnitelné kvality a vznešený cíl, kvůli kterému neváhá položit vlastní život (podobně jako princezna Mononoke). Důležitý motiv ,,chlapec a dívka zachraňují svět'' je zase více rozveden v Laputě, přesto i zde je přítomný, avšak ne v tak silné míře, což je dáno i pozdním uvedením Asbela na scénu a jeho menší rolí oproti Naušice. Tato asymetrie ve vztahu dvou protagonistů je až nápadná, Naušika je zde hlavní hvězdou a nejdůležitější postavou, je přítomná ve většině scén. Zde se nabízí srovnání s Laputou, kde máme také dvojici protagonistů, ale s obrácenými rolemi: Pazu je silnější z dvojice a má tudíž roli ochránce, přesto je vztah Pazua a Sheety vyrovnanější; tato symetrie pramení i z postupného budování jejich vztahu v průběhu celého filmu. Kromě saviour motivu je zde samozřejmě velmi silný ekologický podtón, aneb kam až může člověk zajít a co na to příroda. Narážky na nepoučitelnost lidí, kdy dokážeme i po takové katastrofě znovu pozvednout proti sobě zbraně jsou více než očividné. Celkově však musím uznat, že přílišné zaměření na Naušiku škodí ostatním postavám a zejméná záporáci jsou zde pouze lehce načrtnutými postavičkami a postrádají hloubku. Film se také zpočátku pomaleji rozjíždí, aby se pak už nezastavil (v podstatě od havárie tolmekiánské lodě začne nabírat rychlost) a kdoví, možná dojde i na naplnění některých starých proroctví...
Pokud vám nevadí jasné ekologické poselství a starší animace, pak se vám Nausicaä bude určitě líbit. Pro mě bylo především zajímavé sledovat Miyazakiho počátky a rovněž podobnost s navazující Laputou (jako pomyslná spojka mezi filmy/Miyazakiho pomrknutí na diváky slouží taková ta liškoveverka, kterou má Naušika pořád u sebe a se kterou se později setkají Pazu a Sheeta v zahradách Laputy). Hlavně od druhé poloviny má film rychlé tempo a je těžké se od něj odtrhnout, všem příznivcům Studia Ghibli proto mohu jen doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat