Občas je svět hodně hodně velká svině.
V únoru (26. 2. 2010) zemřel na následky zranění utržených v dopravní nehodě japonský producent, DJ a umělec s velkým U Jun Seba tvořící pod pseudonymem Nujabes. Bylo mu pouhých 36 let. Za svou kariéru spolupracoval s celou řadou amerických i japonských umělců a jeho jedinečný styl kombinující jemné předivo jazzu s independentním často freestyle a off beat rapem se tímto ukládá k věčnému spánku spolu s ním. Byl jednoduše jedinečný a ani jeho hudba není přirozeně napodobitelná.
Poprvé jsem se s jeho tvorbou seznámil asi před dvěma roky při sledování Samurai Champloo a už tehdy jsem se začal zajímat o hudbu, která hrála v pozadí (jinak skvělého) seriálu. Nedlouho poté jsem si obstaral všechny soundtracky k sérii, ale to nebylo vše a nakonec jsem se po namáhavém hledání dostal i k jeho sólové tvorbě. Ze studiových alb mi nejvíce učarovala dokonalá Metaphorical Music - chápejte hip-hop neposlouchám (možná hodně okrajově), ale tohle mi znělo jako hudba z jiné sféry vesmíru; navíc jeho instrumentálky se najdou na každém albu a to je teprve skvost....ta hudba po vás stéká jako tekuté hedvábí a tak nějak příjemně a nenápadně hřeje u srdce. Proto, když jsem se dnes pídil po nových albech a narazil jsem na jeho parte...udělalo se mi fakt špatně...shit words can't describe it.
Nezbývá než zapálit pohřební svíce a připomenout si tohoto neprávem opomíjeného hudebníka jak jinak, než jeho vlastní nedostižnou hudbou.
Tonight I'm going to drink until I pass out. You deserve it man, wherever you are.
