Friday Night Lights (Complete Series)

Existují seriály, od kterých po shlédnutí pilotu zhruba víte co můžete očekávat, existují ovšem i seriály schopné diváka překvapovat po celou dobu jejich sledování. Do této druhé kategorie patří bezpochyby rovněž Friday Night Lights, seriálová adaptace stejnojmenného Bergova filmu vycházející volně ze skutečných událostí (ano, jako mnoho dalších příběhů je i tento based on real events). Definovat FNL jako seriál o (americkém) fotbalu je zjednošující zkratkou - ano, tento seriál se věnuje primárně trenérovi amerického fotbalu na jedné střední škole v Texasu (Dillon je bohužel místem fiktivním, jak už to tak bývá), ale zdaleka nepojednává pouze o tomto specifickém a našemu středoevropskému pohledu značně vzdáleném sportu. Většina dílů je sice lemována scénami z nejrůznějších zápasů, kdy na jejich konci se skví opravdový grál v podobě celostátního mistrovství (all the way to State!) po jehož získání celý tým obdrží patřičně kýčovité AKA larger than life pečetní prsteny, nicméně toto sportovně zaměřené téma pouze rámuje celou řadu palčivých otázek, kterými se tzv. Middle America denodenně zaobírá. Mezi tato témata se řadí chudoba, rasismus, rodinné hodnoty, náboženství, předsudky, drogy, financování škol, zdravotnický systém, potraty nebo nedostatek ekonomických příležitostí ve spojení s ekonomickou krizí (seriál se mj. odehrává v letech 2008 - 2010, čili v době vrcholícího kolapsu americké a potažmo celosvětové ekonomiky mající příčinu ve zhroucení amerického nemovitostního trhu). 

Seriál se zaměřuje primárně na trenéra Erica Taylora a jeho rodinu - manželku Tami, dceru Julie (později neplánovaně přibyde ještě druhá dcera Gracie Bell) a fotbalový tým Dillon Panthers, který Taylor v prvním díle přebírá. Zbytek obsazení tak logicky tvoří především hráči tohoto týmu, jejich rodiny, učitelé na místní střední škole a hrstka okolo stojících postav, mezi nimiž vévodí vynikající Buddy Garrity - prodejce ojetých automobilů a šedá eminence podporovatelů fotbalového týmu (tzv. boosters) a především držitel mistrovského prstenu z roku 1973. Panthers jsou úspěšným týmem a kouč Taylor je tak od počátku vystaven velkým očekáváním ze strany svých svěřenců, ale vlastně i celého města, které středoškolským fotbalem skutečně žije v pravém slova smyslu. Hned v prvním díle se fatálně zraní quarterback Jason Street a na jeho místo tak nastupuje náhrada v podobě Matta Saracena (který první rok své kariéry víceméně jen seděl na lavici náhradníků), pokud mají první tři řady seriálu nějakého ústřednějšího protagonistu vedle kouče Taylora, pak je to právě Matt se kterým divák absolvuje cestu tolik oblíbenou již od bildungrománů viktoriánské Anglie aneb řečeno kolokviální angličtinou lze jeho cestu charakterizovat oblíbeným souslovím "from zero to hero". Nicméně ani jeho cesta, ať již na fotbalovém stadionu či mimo něj není rozhodně přímočará či nalinkovaná předvídatelným způsobem (kupříkladu ve třetí řadě je donucen ke změně svého postu z důvodu příchodu talentovanějšího QB a stane se z něj tz. receiver).

Hovoříme-li o Friday Night Lights, nebavíme se ve skutečnosti o jednom seriálu, ale v podstatě o dvou velkých dějových linkách, kdy tu první představují první tři řady seriálu a tu druhou zbývající dvě. Seriály jsou obecně vzato založeny na tom, že divák sleduje osudy uceleného souboru postav na delší časové ploše, není proto příliš časté, že by docházelo k obměně prakticky celého obsazení seriálu v jeho průběhu. Jistě - postavy přicházejí a odcházejí, ale to skutečné jádro zůstává z povahy věci víceméně netknuté. FNL tento narativní zákon převrací na hlavu a v časovém skoku mezi řadou třetí a čtvrtou tak dojde k zásadní obměně celého obsazení seriálu. Abych to trochu přiblížil - střední škola v USA trvá čtyři roky, na počátku seriálu nejsou všechny ústřední postavy fotbalového týmu stejně staré, nicméně skoro všechny ke konci třetí řady střední školu zakončují (a tím tak končí i jejich působení ve fotbalovém týmu), v důsledku několika zvratů ztrácí své zaměstnání i kouč Taylor a padá rozhodnutí obnovit fotbalový tým i na druhé škole v Dillonu a Taylor tak přechází na místo hlavního trenéra East Dillon Lions. Zde se setkává s diametrálně odlišnou situací a místo velkého rozpočtu, moderního stadionu a odpovídajícího vybavení je nucen potýkat se s nedostatkem kvalitních hráčů, peněz i všeho ostatního. První tři řady tedy divák stráví ve společnosti Dillon Panthers (včetně dvou účastí na mistrovství) a zbylé dvě posléze sleduje osudy a postupný vzestup East Dillon Lions. Toto rozhodnutí samozřejmě vyžaduje značnou obměnu obsazení seriálu, nicméně divácky velmi vděčným přístupem tvůrců se daří postupně loučit s původním obsazením, které se zejména ve finální řadě mihne v několika epizodách a narativně vzato jsou tyto návraty neskutečně dobře zvládnuté. Původní protagonisty vedle již zmíněného Matta Saracena (nr. 7), Tima Rigginse (nr. 33), Briana "Smashe" Williamse (nr. 20) tak střídá nový quarterback Vince Howard (nr. 5), Luke Cafferty (nr. 44) a Hastings Ruckle (nr. 88); speciálním případem je Landry Clarke, který si zahrál v obou týmech (Panther nr. 85 / Lion nr. 21). Zatímco Panther sága je příběhem o vzestupu a pádu jednoho impéria, Lion sága je místy až pohádkovým vyprávěním o cestě všemi podceňovaných loserů až na úplný vrchol (ano, Lions i Panthers se svého championship ringu nakonec dočkají). Poznámka na okraj - je zhola nemožné nemilovat způsob, jakým se postavy oslovují čísly svých dresů, zejména v podání Tima jde vždy o vynikající momenty (Texas forever).

Vedle sportovních témat se seriál věnuje také vzájemných vztahům jednotlivých postav, včetně těch romantických a ani na tomto poli v žádném případě neselhává. Vztahy Matt/Julie, Tim/Lyla + Tim/Tyra, Landry/Tyra, Luke/Becky nebo Vince/Jess nejsou jednorozměrnými omalovánkami z červené knihovny, ale propletenými bludišti plnými neočekávaných zákrutů a překvapení. Sledovat jejich postupný vývoj je tak přinejmenším stejně uspokojující jako touchdown v poslední možné vteřině na fotbalovém hřišti.

Několik málo slov k jednotlivým řadám - první řada je v podstatě ukázkovým příkladem drama done right, jelikož tato řada má v podstatě všechno, co od podobného příběhu můžete očekávat a/nebo vyžadovat. Pokud by byl tento seriál zrušen po první řadě, dostal by i v takovém případě divák komplexní příběh s dostatečným zakončením na ploše 22 klasických epizod. Druhá řada je nejvíce kritizovanou a to částečně právem. Jednak do ní bylo mnohem více zasahováno ze strany produkujícího studia NBC, což vyústilo v zahrnutí několika kontroverzních dějových linek (Landry KILLS, Lylino náboženské probuzení atd.) a následné zmizení postav v této řadě představených (primárně Santiago, where did you go man?) a rovněž byla tato řada poznamenána nechvalně proslulou stávkou scénáristů, což v konečném důsledku znamenalo, že z plánovaných 22 epizod bylo nakonec dokončeno pouze 15. Seriálu po této nevyrovnané řadě tak reálně hrozilo zrušení, nakonec však NBC dospěla k dohodě s DirecTV a seriál byl obnoven pro další tři řady. Mohlo tak dojít k dokončení příběhu Panthers, čemuž je věnována řada třetí, která znamenala návrat ke kvalitám série první (a zároveň došlo k odchodu první důležité postavy - Briana Williamse). Čtvrtá série se musela popasovat se změnou obsazení a věnovala se postupnému budování týmu na zelené louce, tato řada končí příslibem velkých věcí do budoucna. Tyto jsou zcela naplněny ve finální sérii věnované cestě Lions za mistrovstvím, která se stane rovněž jejich labutí písní s ohledem na zrušení jejich týmu kvůli nedostatku finančních prostředků (so the Lions go out, not quietly, but in a blaze of glory). Pátá série je rozlučková i v tom smyslu, že se divák setká s většinou původních postav a je mu tak dána šance na důstojné rozloučení, samotné finále posléze naplňuje všechna očekávání a přestože je konec hořkosladkého charakteru, nelze po tvůrcích požadovat cokoliv dalšího. V rámci těch 76 epizod ze sebe totiž vydali naprosto všechno a Friday Night Lights je prostě the show, that's about football, but not really. 

Závěrem je možné se rozloučit pouze jednou frází, která přichází v úvahu:

Clear Eyes, Full Hearts, Can't Lose!

Liou Cch´- sin - Problém tří těles / Temný les / Vzpomínka na Zemi

Brněnské nakladatelství Host se v posledních letech pustilo do vydávání kvalitní soudobé science fiction a fantasy literatury, což kvituji s povděkem. Vedle malých žánrových nakladatelů (např. Straky na vrbě, Gnóm, Brokilon nebo Laser) tak přirozeným způsobem dochází k rozšíření nabídky této literatury pro širší veřejnost. Osobně považuji produkci Hostu v tomto směru spolu s prestižní edicí Fantastika (vydávanou společnými silami nakladateli Argo a Triton) za vůbec to nejlepší, co se žánrové produkce velkých domů týče. Zatímco v Argu vycházejí zejména klasická díla, Host se zaměřuje na to nejlepší z moderní produkce a často se ke slovu dostávají série, které v zahraničí již vyšly jako celek a mnohdy jsou ověnčeny řadou cen (Hugo apod.), což je případ také trilogie Vzpomínka na Zemi čínského spisovatele Liou Cch'-sina. Za velmi sympatické považuji jednotné formátování většiny těchto knih, ostatně vysoká produkční hodnota hostovských knih se stala již takřka tradicí, z poslední doby bych rád vyzdvihnul také poutavou variaci na městkou fantasy v podobě trilogie Božská města (Město schodů, Město mečů, Město zázraků) z pera Roberta Jacksona Bennetta, případně sympatickou sci-fi trilogii Poutníci (Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu, Dvě místa na slunci, Zpráva o životě vesmířanů) Becky Chambersové. V obou případech se jedná o (prozatím) uzavřené a volně provázané trilogie, v tomto ohledu ne úplně nepodobné trilogii, kterou si nyní přiblížíme.

V Číně platí Liou Cch'-sin za opravdovou hvězdu tamní žánrové scény, bez přehánění se o něm dá hovořit jako o Asimovi své generace, a jestli platí teze, že čínská sci-fi se stává novým hráčem na globálním trhu, pak je tento autor jejím zdaleka nejslavnějším představitelem a trilogie Vzpomínka na Zemi sestávající se z Problému tří těles, Temného lesa a Vzpomínky na Zemi (český nakladatel sáhnul k tomuto titulu, v anglickém převodu se závěrečný díl trilogie nazývá Death's End) je jeho výkladní skříní. Žánrově se jedná o tzv. hard sci-fi, čili v textu není nouze o fyzikální veličiny, zákony a různé teorie založené na současném stavu vědeckého bádání. Postavy těmito často velmi složitými teoretickými konstrukty šermují se značnou obratností a autorovi se daří navodit dojem, že jím diskutované technologie by se mohly do budoucna stát také realitou. V mnohem menší míře se v trilogii zabývá osudy samotných postav, nějakou propracovanou psychologii či hlubší vhled do nitra protagonistů/antagonistů by jste zde hledali marně. O to více se však dostává prostoru nad meditacemi ohledně osudu lidstva jako celku a časem se dostáváme až do žánru space opery, vezměmě to tedy postupně.

Problém tří těles vychází z jednoduché premisy - co by se stalo, kdyby první kontakt s mimozemskou civilizací neproběhl za úplně pro lidstvo ideálních podmínek? Těmito podmínkami mám na mysli především to, že (i) tento první kontakt je navázán Číňany v průběhu Velké kulturní revoluce a (ii) protagonistka prvního dílu, fyzička Jie Wen-’tie i přes varování de facto přivodí invazi mimozemské civilizace Trisolaranů (název odvozen od jejich domovského systému v Alfa Centauri, který se sestává z jedné planety terestrického typu obíhající okolo tří sluncí zároveň, což vede k pravidelným katastrofickým dopadům na život na trisolaranské planetě) do naší soustavy. Dějově se první díl ještě drží poměrně při zemi, přestože se odehrává v několika časových rovinách. Čtenář rozplétá především okolnosti prvního kontaktu s Trisolaris, vznik organizace "zrádců lidstva" tj. Pozemsko-trisolaranské organizace (PTO) a následný boj s touto organizací. Kniha končí velkým příslibem do budoucna, kdy je lidstvo postaveno před zdánlivě neřešitelný problém: o probíhajicí invazi Trisolaranů se sice dozví s náskokem čtyř století (tak dlouho totiž trvá cesta invazní flotily do naší soustavy), nicméně v důsledku nasazení špičkové trisolaranské technologie se na Zemi nacházejí sofony - subatomické částice znemožňující další rozvoj pozemské technologie sabotováním základního výzkumu. Lidstvo je tudíž v přípravách obrany svého domovského světa konfrontováno se skutečným technologickým stropem.

Navazující druhý díl považuji za vrchol celé trilogie. Temný les se sice časově rozprostírá již na ploše staletí (důležité postavy nicméně často podstupují tzv. hibernaci, takže čtenáře jen tak neopouští), ale na naléhavosti mu to nikterak neubírá, spíše naopak. Pod tlakem zjevné převahy pokročilé trisolaranské technologie je lidstvo na křižovatce několika cest. Na jednu stranu se snaží maximálně rozvinout stávající technologie při vědomí stropu udržovaného sofony, na druhou stranu přichází také s originálními pokusy o záchranu svého druhu. Jedním z těchto pokusů je také Projekt Mandala pod patronátem OSN. Čtyři lidé se stanou meditátory - jedinci s prakticky neomezenými prostředky, kteří se mají pokusit přijít s validní obrannou strategií. Vedle tří známých osobností se čtvrtým meditátorem stane také Luo Ťi, na první pohled obyčejný sociolog, lenoch a zkrachovalec. Z nějakého důvodů je však právě Luo Ťi tím jediným člověkem, ze kterého mají Trisolarané obavy. Jelikož jediné místo, kam nemohou sofony nikdy nahlédnout je lidské nitro, mají meditátoři za úkol vytvářet také falešné plány a své kroky nemusí víceméně nijak zdůvodňovat. Na hrozbu, kterou mohou tito jedinci představovat reaguje PTO ustanovením průvodců - jedinců ze svých řad, kteří mají za úkol přijít plánům meditátorů na kloub. Kniha vrcholí Bitvou soudného dne mezi pozemskou flotilou a trisolaranskou kapkou - sondou na bázi silné interakce, jakož i dočasným vítězstvím Luo Ťiho spočívajícím ve využití kosmické sociologie a odhalením principu titulního temného lesa. Luovi se podaří dovodit, že základním principem přežívání civilizací ve vesmíru je vzájemná snaha nikoliv o navázání kontaktu, ale preventivní zničení potencionálních protivníků, mimořádně pokročilé civilizace proto aplikují dvojí strategii důmyslného ukrývání a devastujících útoků bez dalšího kontaktu. Luovi se podaří vytvořit systém založený na reálném principu vzájemně zaručené destrukce a trisolaranská invaze je tak úspěšně odražena. Vůbec celý filozofický princip temného lesa je extrémně zajímavý a nabízí spoustu příležitostí pro zamyšlení, finální triumf podceňovaného meditátora je tak zdařilým zvratem v celém ději.

Závěr trilogie se zaměřuje opět na novou postavu, Čcheng Sin, odbornici na kosmické systémy, která se po Luovi Ťi stává druhou strážkyní meče - tj. osobou mající v rukou ovládací mechanismy systému vyslání signálu zachycujícího polohu Trisolaris do širého vesmíru (v důsledku vzájemné komunikace mezi  Trisolaris a Zemí je více než pravděpodobné, že tak bude odhalena také poloha Země - ergo vzájemně zaručená destrukce ze strany některé z mnoha dalších vesmírných civilizací). Trisolarané správně odhadnou neochotu Čcheng Sin odsoudit oba světy ke společné destrukci, a tak po oficiálním předání pomyslného meče dojde k okamžitému vojenskému zásahu trisolaranských kapek a podrobení Země. Dějově se v tomto díle skáče v čase mnohem častěji a mnohem dále (často za využití hibernace, později i z dalších důvodů), takže zde se dá již hovořit o opravdové space opeře. Román sice čítá v českém vydání skoro 750 stran, nicméně některé zásadní historické události jsou i tak odbyty pouze nezaujatým popisem, ostatně po této stránce se toho stane opravdu hodně. Vyvrcholení konfliktu s Trisolaris, okupace Země, odeslání signálu do vesmíru, zničení Trisolaris, osídlení zbytku sluneční soustavy lidstvem v exilové éře, vznik galaktické civilizace lidí, jakož i zánik celé sluneční soustavy kolapsem do dvoudimenzionálního prostoru jsou jen některé ze zásadních událostí, které jsou čtenáři prezentovány. Sin nás provází celým dějem, často spíše v pozici pouhého pozorovatele, určitá naléhavost z přechozího dílu je skutečně pryč, jelikož se zde prezentují obrovské časové úseky a přechody mezi nimi nejsou příliš provázané. Každopádně samotný závěr trilogie má příjemně hořkosladký až melancholický podtón a k dílu jako celku se jednoduše hodí. Rovněž potěšující jsou camea některých postav z prvních dvou dílů, takže čtenář nezůstane ochuzen ani o jejich osudy.

Celkově se v případě této trilogie jedná o znamenitě pojatý mix složitých teoretických konstrukcí, vědy, notné dávky filozofie i víry v určitou nevyhnutelnost lidského osudu, to vše na pozadí příběhu postupně se měnícího od technologického thrilleru až po velkolepě pojatou space operu západního střihu, kterou čtenáře provádí zajímavé, byť spíše jen povrchně načrtnuté postavy (Sin je po této stránce věnována zdaleka největší péče). Skloubit vše výše uvedené si jistě žádá pevnou ruku, která autorovi jednoznačně nechybí a dílo tak lze určitě doporučit všem zájemcům o moderní pojetí sci-fi východního střihu.

Závěrem bych chtěl dodat, že česká vydání jsou opatřena úvodním seznamem nejdůležitějších postav, což je pro čtenáře komfortní (jelikož na čínská jména je nutné si chvíli přeci jen zvykat) a pro budoucí příznivce této trilogie nebude bez zajímavosti skutečnost, že Host vydal také knihu Kulový blesk od téhož autora, která tvoří jakýsi volný prolog k celé trilogii (propojení představují některé postavy, časově se Kulový blesk kryje s úvodní linkou Problému tří těles).