Existují autoři, kteří jsou definováni pouze jedním ze svých děl; tento magnum opus se posléze stává (zejména z pohledu autora samotného) zdrojem pýchy i prokletí zároveň. Není divu, že po čase si mohou takto postižení autoři vytvořit k některýmv svým dílům značně ambivalentní vztah. Jedním z ukázkových příkladů tohoto fenoménu je i Arthur Conan Doyle a jeho vztah k nejslavnějšímu detektivovi světa. Já osobně jsem si ještě někdy na střední škole vytyčil skromný cíl přečíst z díla ACD všechno co půjde, a tak nějak postupně se jej snažím naplňovat. Domnívám se totiž, že měl ACD tak trochu pravdu a jeho hodnocení Sherlocka Holmese není úplně mimo mísu.
Komplikovaný vztah autora a ikonické postavy je podrobně rozebrán hned v několika biografiích ACD a často na něj naráží i erudované předmluvy u lepších edic povídek a novel sherlockovského kánonu. Zjednodušeně řečeno ACD považoval Sherlocka za odpočinkové čtivo a postavu vytvořil víceméně z rozmaru, tj. nepočítal s ohromným úspěchem, se kterým se detektivní příběhy setkaly u dobových čtenářů. Tlak ze strany vydavatelů i čtenářů jej poté nutil k dalšímu rozšiřování Sherlockova světa, což činil se stále menším zápalem a nadšením. Nic nepomohly ani astronomické honoráře, které ACD nárokoval ve snaze přimět vydavatele k odmítnutí rukopisů, vydavatel platil a ACD musel psát dál. Vše vyvrcholilo Holmesovou smrtí, nicméně status quo nevydržel dlouho a po nějaké doobě se ACD ke své postavě opět vrátil.
Když si člověk vyhledá heslo ,,Artur Conan Doyle'' na wikipedii, zjistí, že za ,,notable works'' se považuje pouze Sherlock Holmes a The Lost World. Tedy ta část díla, kterou by ACD jednoznačně zařadil do nízké literatury určené pro chvilkovou zábavu. Sám s tímto povrchním hodnocením nesouhlasím, protože sherlockovský kánon (oněch 56 povídek a 4 novely) představuje v rámci popkultury unikátní fenomén, na který se neustále nabalují práce dalších a dalších autorů. O nesmírné popularitě Sherlocka svědčí nejenom zpracování na poli knižním, ale i filmovém, televizním a divadelním. Jedná se o podobný fenomén jako Cthulhu H. P. Lovecrafta, kterýžto mythos je rovněž nadále rozšiřován pracemi nejrůznějších napodobitelů a oddaných fanoušků žánru. A to ani nemluvím o crossoverech těchto dvou fikčních světů (jedním příkladem za všechny budiž vynikající ,,A Study in Emerald'' Neila Gaimana). V tomto bodě se tedy s ACD neshodnu. Sám Doyle považoval za nejhodnotnější část svého díla 7 historických románů, s těmi prozatím nemám zkušenost a popravdě se jim i trochu vyhýbám (expectations are low).
Nemohu ani souhlasit s těmi, kdo adorují Sherlocka, tolerují profesora Challengera a zbytek rozsáhlého díla ACD šmahem hází do koše. ACD byl velmi plodný autor se širokým záběrem, kromě Sherlocka a historických románů napsal doslova tuny povídek s nejrůznějším zaměřením (sci-fi, fantasy, horror, mysteriózní apod.), věnoval se poezii, psal samostatné romány a novely, pokoušel se psát divadelní hry, v pozdějším věku vehementně obhajoval spiritualismus a v neposlední řadě je autorem několika cestopisů a memoárů, nevynechal dokonce ani literaturu faktu. Řada z těchto knih je přirozeně produktem své doby a je nutné je číst s určitým nadhledem, přesto si myslím, že jsou stále hodnotné a nepatří na literární hřbitov. Kupříkladu se mi velmi líbila dlouhou dobu ztracená (a nakonec nalezená) debutová novela ,,The Narrative of John Smith'', publikovaná teprve v roce 2011. Kritici ji sice z literárního hlediska spíše strhali, pro správné pochopení autora je ovšem její znalost nezbytná. A navíc končí v docela napínavém bodě uprostřed věty...záhada Edwina Drooda, zdá se, pokračuje i tímto způsobem.
Menší problém pro všechny příznivce širšího díla ACD představuje dostupnost. Pomineme-li knihy publikované v češtině (kterých mimo Sherlocka mnoho není), pak i v originále bude některé kousky obtížné sehnat. Doporučuji proto jedno konkrétní nakladatelství, a sice Cambridge Scholars Publishing vydávající v jednotné řadě většinu méně známých děl ACD. Zatím jsem jejich nabídku nevyčerpal, a tak budu některé chybějící knihy shánět až poté, co se tak stane. Známější věci typu Sherlocka, Challengera nebo i Brigadier Gerard jsou k dostání poměrně běžně, především v případě Sherlocka lze vybírat z nepřeberného množství různých edicí a reedicí, ať již v originálním řazení či v nejrůznějších výběrech zaměřených na ten či onen aspekt sherlockovského kánonu.
Třeba tento text někoho přesvědčí k přečtení některé z výše uvedených (i neuvedených) knih a ACD tak získá dalšího příznivce. Přeci jen hlubší znalost jeho díla umožňuje i lepší pochopení doby a prostředí, ve které k jejich vzniku došlo. Za sebe mohu pak do budoucna předběžně slíbit nějaký další rozbor ACD a jeho knih, případně zasazení některého z jeho děl do širšího rámce popkultury.
Your adventure begins on the next page.
Žádné komentáře:
Okomentovat