Již několikrát se mi stalo, že jsem měl tzv. období jednoho autora; jednoduše jsem se do nějakého díla ponořil natolik, že mi v mém čtecím plánu na nic jiného nezbyl čas. Prvním z těchto období byla určitě Zeměplocha (Discworld) Terryho Pratchetta, do toho jsem na střední škole spadl skutečně po hlavě a během cca. 8 měsíců jsem přečetl prvních 32 dílů (vše v češtině a chronologicky, dostal jsem se vlastně až k poslední vydané knížce a pak jsem přestal). To byla hodně zvláštní zkušenost, i když mi jednu dobu ty knihy přišly vlastně dokonalé, nyní se na ně dokážu dívat s trochu větším odstupem. Nejsem si jistý, zda je chci přečíst znovu v originále (např. u Harryho Pottera stále v tomto ohledu váhám), ovšem celkově jsem rád za chvíle prožité v daném univerzu.
Druhé období již není spojeno s odpočinkovou literaturou v pravém slova smyslu, někdy v septimě jsem totiž čirou náhodou objevil dílo Haruki Murakamiho. První knihou od něj mi byla útlá novela ,,Na jih od hranic, na západ od slunce'', ta mi doslova učarovala a zároveň představovala mé první setkání s literaturou země vycházejícího slunce. Následovaly další knihy dostupné toho času v češtině, tj. ,,Norské dřevo'' a ,,Kafka na pobřeží'', dále jsem už nedokázal čekat a najel jsem na anglické překlady. V jednom zátahu jsem přečetl postupně dalších 14 Murakamiho knih. Hrozně jsem miloval onu krásnou bílou řadu paperbacků od nakladatelství Vintage, která měla decentní jednotnou úpravu a dobře se vyjímala na poličce. Murakamiho dílu jsem se dokonce věnoval i v maturitní práci pod názvem ,,Haruki Murakami - hrdina naší doby?''. Po tomto zážitku nebylo dlouho nic, žádné naprosté propadnutí dílu jiného autora.
Do třetice jsem se začetl do díla spadajícího opět do žánru fantasy/steampunk/sci-fi a sice se jednalo o knihy amerického autora Brandona Sandersona. Začal jsem jeho prvotinou ,,Elantris'', pokračoval románem ,,Warbreaker'', následovala vynikající trilogie ,,Mistborn'' a dál a dál se další romány a novely přede mnou kupily pěkně na hromadě. Velkým plusem je existence celkového zastřešujícího univerza Cosmere, ve kterém se naprostá většina Sandersonových knih odehrává. Crossovery jsou zatím spíše menšího rázu, nicméně potencionál do budoucna je zde obrovský. Sandersonův ambiciózní projekt by měl v době svého dokončení zahrnovat přes 40 knih, včetně epické páteřní ságy ,,The Stormlight Archives'' čítající 10 dílů. Navíc jeho do nejmenších podrobností promyšlené magické systémy povyšují již tak kvalitní knihy na další úroveň, osobně mi prostě přijde ze současné epic fantasy produkce jako jeden z nejlepších autorů.
Vedle těchto nárazových čtenářských zážitků mám i určité autory a ediční řady, u kterých se snažím postupně načítat daná díla v průběhu času. Vždy, když mi v reaading listu nehoří nic akutně, sáhnu zpravidla po jednom ze svých řekněme ,,kmenových autorů'' nebo edicí a většinou nejsem zklamán. Z poslední doby jsem se takto zaměřil na Borgese, kterému vyšly sebrané spisy od Arga v 6 dílech (i když kompletní jeho dílo tímto rozhodně není), již dříve jsem zmiňoval Arthura Conana Doyla, jehož rozsáhlé dílo obdivuju přes půl dekády. Taky mám docela rád Kunderu, ale odmítám číst jeho nové romány v angličtině, takže mi zbývají pouze jeho česky vycházející eseje (mimochodem, velmi zdařilé). Umberto Eco je také autor mnoha tváří, jeho teoretickými pracemi z oblasti sémiotiky se přirozeně nezabývám, ale ostatní romány a eseje mám rád a v současnosti jsem zhruba ve třetině jeho existujícího díla.
Srdcovou záležitostí je pro mě H. P. Lovecraft, jeho tales of unspeakable horror jsou mi velmi blízké. Vůbec dobře napsaná weird fiction má něco do sebe. Od HPL jsem přečetl všechna stěžejní díla shromážděná ve třech sbírkách od nakladatelství Penguin Books a pak začala vycházet nádherná česká edice sebraných spisů; neodolal jsem a první dva díly mám již za sebou. Po stránce vysvětlujících poznámek pod čarou se sice s anglickým vydáním to české nemůže srovnávat, na druhou stranu česká edice má na konci každého svazku připojen zajímavý esej (např. i klasické pojednání Jiřího Škvoreckého ,,Podivný pán z Providence'').
Z edic mohu určitě zmínit Pandeamonium, ve které vychází různé sbírky hororových a strašidelných příběhů od klasiků tohoto žánru (Henry James, M. R. James, Edith Wharton), velmi podobná úprava graficky, formátem i vazbou navazuje na sebrané spisy HPL, takž opět hezký prvek do knihovny. Rovněž se snažím věnovat svůj čas edici Alrúna, i když zde nejsem ani v půlce, žánrově je spřízněna s první zmiňovanou, nicméně má širší zaměření, vyšel zde mj. i román Arthura Conana Doyla ,,Země mlhy'' nebo Bulgakovův ,,Mistr a Markétka''.
Myslím, že lehké čtenářské obsese a snaha po zkompletování některých autorů či edic jsou pouze jedním z příznaků zapálených čtenářů, těm dalším se tedy budu věnovat zase někdy jindy.
Vedle těchto nárazových čtenářských zážitků mám i určité autory a ediční řady, u kterých se snažím postupně načítat daná díla v průběhu času. Vždy, když mi v reaading listu nehoří nic akutně, sáhnu zpravidla po jednom ze svých řekněme ,,kmenových autorů'' nebo edicí a většinou nejsem zklamán. Z poslední doby jsem se takto zaměřil na Borgese, kterému vyšly sebrané spisy od Arga v 6 dílech (i když kompletní jeho dílo tímto rozhodně není), již dříve jsem zmiňoval Arthura Conana Doyla, jehož rozsáhlé dílo obdivuju přes půl dekády. Taky mám docela rád Kunderu, ale odmítám číst jeho nové romány v angličtině, takže mi zbývají pouze jeho česky vycházející eseje (mimochodem, velmi zdařilé). Umberto Eco je také autor mnoha tváří, jeho teoretickými pracemi z oblasti sémiotiky se přirozeně nezabývám, ale ostatní romány a eseje mám rád a v současnosti jsem zhruba ve třetině jeho existujícího díla.
Srdcovou záležitostí je pro mě H. P. Lovecraft, jeho tales of unspeakable horror jsou mi velmi blízké. Vůbec dobře napsaná weird fiction má něco do sebe. Od HPL jsem přečetl všechna stěžejní díla shromážděná ve třech sbírkách od nakladatelství Penguin Books a pak začala vycházet nádherná česká edice sebraných spisů; neodolal jsem a první dva díly mám již za sebou. Po stránce vysvětlujících poznámek pod čarou se sice s anglickým vydáním to české nemůže srovnávat, na druhou stranu česká edice má na konci každého svazku připojen zajímavý esej (např. i klasické pojednání Jiřího Škvoreckého ,,Podivný pán z Providence'').
Z edic mohu určitě zmínit Pandeamonium, ve které vychází různé sbírky hororových a strašidelných příběhů od klasiků tohoto žánru (Henry James, M. R. James, Edith Wharton), velmi podobná úprava graficky, formátem i vazbou navazuje na sebrané spisy HPL, takž opět hezký prvek do knihovny. Rovněž se snažím věnovat svůj čas edici Alrúna, i když zde nejsem ani v půlce, žánrově je spřízněna s první zmiňovanou, nicméně má širší zaměření, vyšel zde mj. i román Arthura Conana Doyla ,,Země mlhy'' nebo Bulgakovův ,,Mistr a Markétka''.
Myslím, že lehké čtenářské obsese a snaha po zkompletování některých autorů či edic jsou pouze jedním z příznaků zapálených čtenářů, těm dalším se tedy budu věnovat zase někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat