Hodně lidí jim nevěřilo (já taky ne), ale oni to dokázali. Nezničitelná trojice se vrátila, aby nám ukázala, o čem že ten pop punk vlastně je. Comebackové album Blink 182 Neighborhoods je ukázkový příkladem toho, jakým vývojem všichni tři její členové prošli, přece jen je to už nějaký ten pátek, co spolu stáli na jednom podiu. Já navíc mám s prvním poslechem Neighborhoods spojenou příjemnou vzpomínku:
Vstal jsem hodně brzo, ještě nějak před šestou a zrovna se rozednívalo. Teda vlastně to nešlo moc poznat, protože slunce bylo ukryté za těžkými šedivými mraky, depka jako vyšitá. Opodál vytrvale chrlil jeden oprýskaný komín chuchvalce hustého krémového dýmu, který se pomalu rozplýval nad střechami okolních domů. Na ulici bylo přirozeně úplně mrtvo, nikde nikdo, jen lehký vánek třásl větvemi stromů, asi je chtěl zbavit posledních listů, které už hrály všemi barvami podzimu. Celkově to vytvářelo takovu podivnou a těžko popsatenou atmosféru melancholie říznuté temnějšími podtóny a do toho jsem si pustil nové Blinky. Bylo to naprosto vynikající, protože Neighborhoods jsou jejich nejtemnější a zároveň i nejlepší deskou. I když je na ní zřetelně cítit určitý vliv AvA, je vážně temná jak po stránce textové, tak po stránce hudební. Kluci jednoduše dospěli a chtějí se vyjádřit odpovídajícím způsobem. Sice nechybí odkazy na klasické vypalovačky (Wishing Well), ale nejlepší písně jsou právě ty nové, progresivní depky oděné do klasického Blink-kabátu (Love Is Dangerous, After Midnight). Je to skvělé album, vyvážené, promyšlené a velmi dobře produkované a sebejisté. Takže za mě rozhodně thumbs up!
Žádné komentáře:
Okomentovat