Každý se rád vyvíjí, vývoj přináší nové zkušenosti, nové zážitky a především rozšiřuje obzory, evolution equals fun right? Člověk se přirozeně vyvíjí v mnoha směrech, nicméně jak již z nadpisu vyplývá, cílem následujících vět bude přiblížit můj vývoj na poli pivním.
Začínal jsem asi jako každý druhý a dlouho jsem považoval pils za pomyslný střed pivního vesmíru, nicméně postupem času mi začalo docházet, že pivních stylů/druhů a s nimi spojených chutí je mnohem více a díky své zvědavosti jsem se dokázal vymanit z tradiční české škatulky a vydat se vstříc novým chutím. Mezi první piva, která jsem ochutnal patřila určitě plznička, Radegast a hlavně Černá Hora, což byla značka, která mě v mnoha ohledech ovlivnila. Pamatuju si, že na čepu v naší teenage hospodě bývala desítka i dvanáctka a občas, když se poštěstilo, tak byl i Kvasar nebo nějaká podobná specialitka (tyhle sudy pak mizely zdaleka nejrychleji). Jako nezletilý jsem se navíc ocitl v kraji pivu nezaslíbeném, na jižní Moravě přece jen vládne ocelovou rukou víno ve všech svých podobách a ani studium na druhém konci republiky mi v tomto směru příliš nepomohlo. Krátké přestávky mezi záplavou českých piv tvořila ta rakouská, která jsem pil vždy na dovolené, tady jsem si zamiloval styl pšeničných piv Weizen/Weissbier a v jejich superioritu jsem věřil až zhruba do roku 2007. Od klasických ležáků plzeňského typu to byl skutečný krok do neznáma a já jsem si poprvé uvědomil, že pivo nemusí být jen hořké a zlatavé. Weizeny chutnající po banánech a létu jsem si zkrátka zamiloval, obdivoval jsem jejich plnost, toho piva byla plná ústa a ta neuvěřitelná vůně mne vždy sváděla k objednání další rundy...
Po prozření v Rakousku jsem se začal zajímat o pivo trochu více a objevil jsem, že i u nás se nedělají pouze nudné ležáky. Začal jsem vyhledávat cokoliv kromě ležáku a zaměřil jsem se na polotmavá, pšeničná, tmavá a další speciální piva z českých pivovarů. V téhle době ještě nenastal současný boom minipivovarů (tím myslím hlavně ty úplně nejmenší, tedy restaurační pivovary), takže tyhle speciály pocházely zejména od větších výrobců. Měl jsem krátký flirt s tmavým pivem (konečně jsem se zbavil hloupého předsudku o tmavém pivu, které je hlavně pro ženy), ale zde jsem se rychle ze svého opojení vzpamatoval, protože mi po chvíli začaly všechny chutnat zhruba stejně. Největší radost mi v této etapě přinesl určitě Primátor Weizenbier, který se nejvíce blížil lahůdkám rakouské a německé provenience. Následně jsem se seznámil prostřednictvím jedné Tlusté Koaly s pivovarem Kocour a jeho skvosty. Sympatické mi bylo už logo v podobě moderního kocoura a hezké krígly, poté, co jsem ochutnal jejich weizen a některé další druhy jsem měl svého nového favorita a i nyní patří mezi moje top 3 české pivovary. Jejich višňový ležák je také asi jediné ovocné české pivo, které piju pravidelně a které mi skutečně chutná. Z dalších domácích pivovarů a pivovárků jsem hodně experimentoval s pivovarem Svijany, kde jsem si zamiloval jejich silnější speciály (jmenovitě Kníže, Kněžna a Kvasničák), no a poté jsem objevil nejlepší pivo plzeňského typu, nejlepší pils pravděpodobně na světě, ale určitě v ČR (a ne vážně to není PU) - dvanáctku z pivovaru Kout na Šumavě. Takhle by měla chutnat pořádná dvanáctka! Popsat se to nedá, musí se to vypít a pak to lze srovnat se zbytkem české produkce.
Po tomto objevitelském období přišel další útlum, a až asi poslední dva roky jsem zase aktivním vyhledávačem nových chutí. V tomto směru jsem trochu upustil od českých piv a začal se zajímat o produkci z Anglie, Skotska a také USA. Jednoduše řečeno mi učaroval pivní styl IPA a jemu příbuzné (APA, DIPA); abych ale přeci jen nekecal: na české scéně jsem totálně propadl pivům ze stáje pivovaru Matuška, ty dle mého názoru nemají v mnoha kategoriích v naší republice konkurenci. Pokud bych měl sestavit pomyslnou Top 3 českých pivovarů, pak by to vypadalo zhruba takto:
1. Matuška
2. Kocour
3. Kout na Šumavě
Vše se může časem změnit, ale myslím, že Matuška bude mít to své první místo vždy jisté... Zároveň bych chtěl zdůraznit, že jsem velmi rád za otevření jedné hospody ve Vršovicích: Zubatý pes totiž poskytuje na svých patnácti pípách krásný průřez zajímavými českými pivovárky, doplněný o lahůdky ze Skotska (BrewDog), Dánska, Norska a dalších zemí. Takhle by měla moderní hospoda zaměřená na pivně gramotné hosty vypadat. Jinak bych se rád na závěr omluvil za nepříliš vydařenou kompozici článku, je to dáno částečně tím, že vznikal postupně v průběhu několika měsíců a byl jsem příliš líný na to, abych se s ním více vyhrál; snad to zlepším v budoucím článku s pivní tematikou.
Žádné komentáře:
Okomentovat