PF UK - shrnutí letního semestru

Tento článek navazuje na obdobné shrnutí zimního semestru a uzavírá tak můj první rok na VŠ.

V letním semestru jsem měl opět šest předmětů (volitelné žádné) a to: politologie, české a československé právní dějiny II, římské právo a základy novodobého práva soukromého II, teorie práva II, ústavní právo a státověda a teorie národního hospodářství (v podstatě makroekonomie, z úcty k tradicím zachován prvorepublikový název). Semestr začal 22. února a první zápočet jsem psal 11. května, nicméně zápočtový týden byl až ten další, čili v půli května začalo zkouškové období. Stejně jako v zimním semestru byly všechny předměty v režimu 1+1 (přednáška + seminář), přičemž většina seminářů byla obtýden, výjimkou byla teorie práva, ta měla semináře každý týden. Mluvím sice o zkouškovém, ale zkoušku jsem skládal pouze jednu, a to z politologie, zbytek byly klasifikované zápočty a z teorie národního hospodářství byl jenom zápočet. Klasifikovaný zápočet je prakticky vzato zkouška, dostanete známku jako u zkoušky, ale protože ten předmět jeětě nekončíte, tak se jedná právě o klasifikovaný zápočet a ne zkoušku (po složení zkoušky ten daný předmět končí).

Výrazně odlišný byl můj přístup k seminářům. V zimním semestru jsem se snažil a i se mi dařilo mít pravidelnou docházku, což bylo dáno mimo jiné i tím, že tam, kde předmět končil pouhým zápočtem hrála docházka svou roli. Ke klasifikovaným zápočtům vás totiž stejně jako ke zkoušce musí pustit vždy, tím pádem se již docházka nejeví jako problém. Na dva semináře jsem chodil pravidelně (teorie práva a teorie národního hospodářství), protože tam se docházka promítala do bodového ohodnocení zápočtu, což mi ze strany profesorů přijde jako rozumné řešení. Tam, kde docházka povinná nebyla, a kde stejně žádný vliv na známku neměla jsem tudíž nechodil.

První na řadě byl zápočet z teorie národního hospodářství, učení jsem věnoval pět dní, neboť ekonomii jsem nikdy neměl (ani na střední škole v rámci ZSV, protože učitelka byla velkou fanynkou filosofie) a do té doby jsem nevěděl pomalu jak se počítá HDP...nakonec jsem dopadl hodně dobře a ztratil jsem jenom jeden bod. Za týden následoval již klasifikovaný zápočet z teorie práva. Jelikož jsem vcelku poctivě chodil na semináře, tak jsem si udělal docela přehled v průběhu semestru a při učení mi to pomohlo; teorii jsem dal okolo čtyř dní a vyvázl s dvojkou. Trochu mě kromě teoretických otázek zaskočily ,,praktické'' příklady typu určete prvky retroaktivity v daném zákoně apod. Následoval klasák z římského práva - tady jsem si uvědomil, že možná jsem semináře z římana vynechat neměl. Ten test je totiž v podobě příkladu, na kterém má student uplatnit svoje teoretické znalosti takříkajíc v praxi. Já sem kupříkladu měl příklad zhruba takový: Gaius měl psa Lupa, který mu neustále utíkal, poprvé mu utekl a našel ho Lucius, který ho vzal k sobě s tím, že se o něj postará dokud nenajde jeho majitele. Po roce Lupus opět utekl zpátky ke Gaiovi ani u něj však dlouho nepobyl a za pár dní opět zmizel. Tentokrát se ho ujal Tiberius, který si ho však uvázal u svého domu a začal ho cvičit ke hlídání koz. Po dalším roce o takto vyvičeného Lupa projevil zájem Tiberiův soused Sempronius, slovo dalo slovo a Tiberius mu Lupa prodal. Po dvou letech svého psa Gaius spatřil u Sempronia a dožadoval se jeho vydání, Sempronius však odmítl s tím, že psa právoplatně koupil.
Následuje deset otázek jako kterou žalobu by mohl Gaius proti Semproniovi použít, je kupní smlouva platná, na základě jaké obligace jednal Lucius, kdo měl Lupa v detenci, kdo v držbě, kdo ve vlastnictví apod...Musím uznat, že první příklad mi vůbec nesedl a musel jsem jít na druhý pokus, který jsem už teda zvládl na dvojku, ale lehké to nebylo. Po tomto zápočtu mě čekala politologie, která byla podobná sociologii ze zimního semestru (taky tam důležitou roli hrála esej), u takových zkoušek je nejhorší, že člověk vážně neví, jak dopadne, když většina známky záleží na eseji...přípravu jsem nicméně skoro vynechal (učil jsem se jedno odpoledne) a skončil jsem s dvojkou. Po politologii mě čekal další těžký zápočet, kterého jsem se docela bál, jednalo se o ústavní právo, učil jsem se poměrně usilovně šest dní, přečetl jsem a částečně se i naučil Ústavu, Listinu základních práv a svobod, volební zákon a jednací řád Poslanecké sněmovny...a ještě sem proletěl nejdůležitější nálezy Ústavního soudu; test se skládal ze 14 otázek s možnostmi (vždy jedna správná, ale občas šlo skutečně o nuance) a dvě otázky rozepisovací (já měl poslaneckou imunitu a jak se postupuje zanikne-li senátorův mandát během jeho funkčního období); výsledky ještě sice nejsou (mají být do pátku), ale věřím, že minimálně na tu trojku to bude...no a ve středu píšu české dějiny, které se zrovna učím, tak dá-li Bůh to udělám napoprvé a už budu mít pokoj...až do září :D

Celkově musím uznat, že tento semestr se v porovnání se zimním blíží již mnohem více praxi (ústavní právo, římské právo, ale i ta teorie práva), což je jedině dobře. Školu stále sice nehrotím, ale pořád je dostatečně snesitelná a ano je stále značně nárazová (viz shrnutí zimního semestru).

EDIT 23.6.

Tak z ústavního práva nakonec za jedna (což mě hodně potěšilo), na druhou stranu z českých dějin jsem dostal svou první trojku na vysoké škole; test byl písemný ve formě devíti otázek, všechny byly rozepisovací, přičemž ty poslední dvě byly více obsáhlé; přípravě jsem věnoval zhruba čtyři dny a nyní mě čekají už prázdniny! :D

Všechna piva světa

Dosloužil mi mobil a při přechodu na nový přístroj jsem konečně zkopíroval fotky za poslední tři roky; při prohlížení těch fotek jsem si uvědomil, že docela často se na nich vyskytují jednotlivá pivka, a že každé to pivko má v sobě ukrytý svůj vlastní příběh. Rozhodl jsem se teda několik těchto fotek zde publikovat a ke každé připojit krátký komentář, protože tyhle fotky do určité míry reflektují můj vlastní život za poslední tři roky.

1) Je to Kozel (tuším, že desítka) a fotka je z narozeninové oslavy s mojí starou třídou z gymplu, bylo to na chatě trochu schované v lese a pamatuju si, že jsem večer šel pěšky přes ty pole temnoty a v dálce jenom projížděl vlak jako zářící šíp se řítil tou temnotou a tehdy jsem se podíval vzhůru na hvězdy a bylo mi fajn. Tímto chci zároveň ještě jednou poděkovat za zapůjčenou čelovku, bez jejíhož světla bych pravděpodobně nikam nedošel.

2) Tohle je výborné pšeničné pivo bavorského původu a jmenuje se Franziskaner (čili Františkán), foto pochází z dovolené v Rakousku, konkrétně se jedná o malé městečko St. Wolfgang, kde je takový malý bar a právě tam točí tohle vynikající pivo. Měl jsem ho i v Bavorsku a tam bylo snad ještě víc bylinkové a vůbec ještě o něco lepší. Z této fotky to zrovna nejde poznat, ale ten krígl má docela elegantní tvar a dobře se z něj to pivo pije. Pamatuju si, že vždycky mě udeří ta bylinková vůně jara a já jsem omámen...a úplně nejkrásnější je, když svítí to gemütlich rakouské slunce a člověk pozvedne ten krígl (ideálně někde na zahrádce u jezera) a to slunce úplně prozáří ten zlatavý mok a to si pak připadáte jako když pijete samotné sluneční paprsky.

3) Tady bych se chtěl omluvit za ty fernety (stavěli sme pyramidu), jinak je to Starobrno (desítka), vyfoceno v rámci chill-out chvíle jinak hodně náročného plesového večera v Uherském Hradišti v té ,,restauraci'' na Kulturním domě. Po pravdě řečeno at this point jsem už chuť moc nevnímal, ale asi jsem o moc nepřišel. Tady si pamatuju zával ospalosti, ze kterého mě rychle probraly ty fernety, ale pořád to byl dobrý večer.  

4) A již se dostáváme k těm speciálnějším pivům; při pořizování této fotografie jsem si totiž pochutnával na belgickém trapistickém speciálu La Trappe (nejsilnější varianta Quadrupel) v pražské restauraci Les Moules; už si přesně nevzpomínám, ale myslím, že jsem tehdy měl mušle na bílém víně a na předkrm šneky, každopádně Belgii plánuju navštívit už jenom kvůli těm pivům a filmu V Bruggách...; pamatuju si, že to byl poklidně strávený večer.

5) Fotka byla pořízena na úplném konci jedné tour po hospodách (náš ekvivalent pub crawl) v Uherském Hradišti v baru Nemo. Jedná se o Stelu Artois, což je pivko, které moc nemusím, protože chutná, jak kdyby v něm někdo zapomněl hadr, ale opět dle pravidel tour se musí pít, co hospoda nabízí...to brčko má rovněž svůj minipříběh; kamarád totiž (seděli sme na baru) vyptal dvě brčka po barmance, a tak jsem pil Stelu Artois brčkem a nikdy nechutnala líp.

6) Na tenhle podvečer vzpomínám hodně rád, bylo to vůbec poprvé, kdy jsem byl v sushi restauraci a kde jsem se do sushi zamiloval; takže moje první setkání se sushi proběhlo v pobočce Sushi Pointu na pražské Flóře. Říkal jsem si když už, tak už s plnou parádou a zeptal jsem se jestli nemají i japonské pivo a oni měli a dokonce dva druhy. Ten první Kirin vidíte na fotce, druhý se jmenoval Sapporo a dala si ho moje přítelkyně, a doteď si nemůžu zaboha zapamatovat jak který chutná. Vím, že jeden chutná jak zředěný Gambrinus (takže úplně hrozně) a jeden jak o něco horší Budvar a ten se dá docela pít (v rámci možností)...nicméně vždycky při návštěve sushi restaurace mám před sebou hádanku Kirin nebo Sapporo a většinou se netrefím napoprvé. Netřeba dodávat, že mít před sebou na stole sushi a japonské pivko je pohled k nezaplacení a v tu chvíli jsem si připadal jako protagonista nějakého Murakamiho románu (a ano stále je mým snem já+flaška brandy+střecha ála Norské dřevo); Kirin určitě není žádná bomba, ale co jsme taky čekal od národu, který dělá víno z rýže...

7) Do Beck's Lemon jsem se zamiloval během návštěvy Berlína, kde jsme ho v asi nejvíc párty části města Kreuzbergu pili o překot v jednom tamním tureckém baru a stále jsme nebyli opilí, protože tohle má jenom 2% alkoholu (jedná se vlastně o Radler). Fotka dole visící je nicméně opět z Rakouska, tentokrát ze zimní lyžovačky tuším, že ze Schladmingu a je dva roky stará. Normální Beck's se podobá svou hořkostí Plzni, ale kvalitou se nedá srovnávat, verze Lemon je ale skutečně dobrá, pokud se dokážete dostat přes trochu chemickou barvu...dělají se i další varianty (např. pomeranč), ale ty už tak dobré nejsou. 

8) Tahle fotka je asi rok stará a je na ní zachycen další důležitý zlom v mém životě - objev českých minipivovarů. Pivo o němž je řeč je totiž Kocour (ležák) z pivovaru Varnsdorf, který točí (a spolu s ním i další varianty Kocoura) ve stylové hospodě/restauraci Tlustá Koala v Praze, kousek od Prašné brány. Líbí se mi i logo a provedení sklenice, ale hlavně to pivo je jedna báseň, ochutnal jsem i Višňový ležák a jejich Weizen (ten je hodně dobrý) a byl jsem s nimi spokojen.  

9) Fotka tohoto Hoegaardenu byla pořízena v brněnské Potrefené huse ve Vaňkovce, kde ho taky točí do vychlazených kríglů, čili prvních pět loků člověk vlastně nic nepije jenom ledový proud tekutiny...; Hoegaarden mám rád, protože je to lehké letní pivko (přestože má 5% alkoholu) a dobře se pije s kamarády u nás na terase, to že citronové pivo nemusí být jenom pro holky je snad jasné...

10) Tahle fotka je tak trochu guilty pleasure, protože Bohemia Regent zde vyfocený (je to desítka) se nedá a nikdy nedal pít, ledaže hned po práci; fotka je z jedné rodinné oslavy u nás v Blatnici a ten kdo nezná, nepochopí...

11) Tento rok vůbec poprvé se mi podařilo ochutnat zelené pivo na Zelený čtvrtek, jedná se o třináctistupňový speciál, který vyrábí Starobrno, bohužel jsem v hostinci Pod lipami v Uherském Ostrohu nedostal originální krígl, takže celkový efekt byl trochu pokažen. Těšil jsem se hodně hlavně na to, jak moc budou ve výsledné chuti figurovat výtažky z máty a eukalyptu...a nefigurovaly tam vůbec, byl jsem zklamán protože barva mi přišla docela zábavná a zelená pěna má něco do sebe, ale v chuti se nedalo nic z těch exotických přísad poznat. Zavřel jsem oči a pil jsem normální trochu silnější dvanáctku Starobrno, přesto jsem i za tento zážitek rád a aspoň si už nemusím příští rok zoufat, když se toho zeleného speciálu vzdám.   

Tak to byly některé z mých pivních příběhů, možná že sem časem přidám další, možná, že jsem na některé zapomněl, nicméně život je kompromis, jako bonus přihodím jednu fotku sebe právě se Zeleným pivem, na které se směju, protože ještě nevím, jak chutná. Toť vše pro dnešek.

Live long and prosper.

Cheers!

I'm in no hurry, you go run and tell your friends I'm losing touch, fill their heads with rumours of impending doom

Rozhodl jsem se, že tady budu postupně publikovat i svoje eseje a úvahy týkající se převážně problematiky akčních filmů a pomíjivé krásy direct-to-DVD produkce. Texty vznikají pozvolna a jsou několikrát přepisovány a doplňovány; k tomu, abych vůbec mohl začít psát je nutno nasledovat většinou několik filmů či jejich klíčových scén, tudíž čekejte nepravidelné aktualizace (jako ostatně tomu bylo doposud). První text má pracovní název Sto způsobů držení zbraně aneb jak se vypořádat s realitou a bude zde publikován pravděpodobně během příštího týdne. 

EDIT (14.5.2010)

Delší dobu mi nešel internet a mezitím mi začalo zkouškové, takže dříve avizovaný text musím odložit na dobu pozkouškovou (cca. druhá půlka června), do té doby snad stihnu dopsat dva kratší texty, které by se zde měly objevit během dvou týdnů.

EDIT  (6.10.2014)

Text jsem nikdy nedokončil, zachovaný fragment jsem ovšem na blog nakonec umístil.

PF UK - shrnutí zimního semestru

První semestr na výšce už mám za sebou, proto určitě neuškodí si ho tady stručně shrnout (třeba to i někomu pomůže s výběrem školy). 

Již v dřívějších článcích jsem rozebíral na jaké školy se budu hlásit a kam jsem se nakonec dostal, včetně průběhu mojí maturity...na práva jsem chtěl jít určitě nejvíc, ale hlavně jsem chtěl do Prahy. Nemám nic proti Brnu, ale na mně je přeci jen trochu malé, přesto jsem i o něm uvažoval, když jsem se dostal na žurnalistiku, ale poté co jsem si tak trochu zjišťoval zákulisní informace mě chuť studovat tenhle obor přešla a cesta ke studiu práv byla volná.

Semestr mi začal 28. září a poslední zkoušku jsem psal 28. ledna, přičemž letní semestr začínal až 22. února, čili jsem měl skoro měsíc volno. Měl jsem celkem šest předmětů (žádné volitelné jsem si nevybral): české a československé právní dějiny I, státověda, obecné právní dějiny evropských zemí a USA, základy sociologie a psychologie pro právníky, teorie práva I, základy římského práva a novodobého práva soukromého I - jak je vidno i z tohoto prostého výčtu čistě ,,právem'' jsem se zatím nezabýval, spíše takové ty věci okolo (maximálně římské právo, které se promítá i do dnešní praxe); vůbec celý první ročník je spíš takové seznamování s oborem a až ve druhém ročníku se probírají jednotlivá právní odvětví.

Všechny předměty s výjimkou obecných pr. dějin (2 přednášky) byly v režimu 1 přednáška+1 seminář, a to většina z nich měla semináře obtýden...takže druhá vysoká škola se při právech studovat dá docela dobře, horší je to posléze během zkouškového období. PF UK je totiž,alespoň zatím, hodně nárazová: půl roku po vás nikdo nic moc nechce a pak přijde měsíc a půl pekla. Neznal jsem učitele a o prázdninách jsem neměl náladu pročítat diskuzní fóra, a tak jsem na jeden předmět nechytil úplně toho nejlepšího profesora, ale to se stává...jinak musím uznat, že na přednášky nemá moc cenu chodit, protože většina přednášejících cituje svoje učebnice, takže si je stačí pořídit nebo si najít na netu výpisky z nich. Dáno je to i tím, že zatím nebyla probíraná látka příliš o chápání, jako o memorování. Semináře byly až na ten jeden dobré, záleží opět hlavně na vyučujícím.

Dva zápočty (teorie práva a české pr. dějiny) jsem dostal za docházku čili zdarma, zápočet z římského práva byl formou testu a zbylé tři předměty končily zkouškou. Na římské právo jsem se učil asi tři dny a zápočet nebyl z mého pohledu moc těžký, horší byly zkoušky. Zkouška ze státovědy se skládala z několika otázek a krátké eseje, jenže ty otázky mi přišly hrozně široce dané a esej jsem tak trochu vařil z vody resp. ze svého logického předpokladu, který se nakonec ukázal správným a dostal jsem dvojku. Na právech jsou totiž jenom tři stupně: jedna, dva, tři a fail. Na státovědu jsem se učil necelé čtyři dny. Zkouška ze sociologie byla podobného formátu, jenom ty otázky byly lépe položené a esej už teda byla regulérně dlouhá (min. 2 strany), na socku, ze které jsem i maturoval jsem se učil zhruba čtyři hodiny a nakonec jsem skončil s jedničkou. Poslední a jediná ústní zkouška byla zároveň nejtěžší...obecné dějiny byly hrozné. Takové kvantum informací narvat do hlavy... vyvázl jsem s dvojkou, tady konkrétně záleželo hodně na dané otázce, celková příprava mi zabrala zhruba týden (ale někteří se na tuhle zkoušku učili i dva týdny a víc); zároveň byla u této zkoušky i nejvyšší úmrtnost.V ročníku je nás 675, takže chápu, že musí někoho vyhodit.

Jinak se mi na škole líbí, mám dost volného času, který využívám na četbu a brouzdání po Praze; objevil jsem i několik vynikajících hospod, namátkou: Zlý časy, U Sadů, Café Jehuda,Tlustá koala a další :D; celkově svého rozhodnutí určitě nelituji a zatím mi škola vážně vyhovuje.

Jun Seba aka Nujabes passed away

Občas je svět hodně hodně velká svině.

V únoru (26. 2. 2010) zemřel na následky zranění utržených v dopravní nehodě japonský producent, DJ a umělec s velkým U Jun Seba tvořící pod pseudonymem Nujabes. Bylo mu pouhých 36 let. Za svou kariéru spolupracoval s celou řadou amerických i japonských umělců a jeho jedinečný styl kombinující jemné předivo jazzu s independentním často freestyle a off beat rapem se tímto ukládá k věčnému spánku spolu s ním. Byl jednoduše jedinečný a ani jeho hudba není přirozeně napodobitelná.

Poprvé jsem se s jeho tvorbou seznámil asi před dvěma roky při sledování Samurai Champloo a už tehdy jsem se začal zajímat o hudbu, která hrála v pozadí (jinak skvělého) seriálu. Nedlouho poté jsem si obstaral všechny soundtracky k sérii, ale to nebylo vše a nakonec jsem se po namáhavém hledání dostal i k jeho sólové tvorbě. Ze studiových alb mi nejvíce učarovala dokonalá Metaphorical Music - chápejte hip-hop neposlouchám (možná hodně okrajově), ale tohle mi znělo jako hudba z jiné sféry vesmíru; navíc jeho instrumentálky se najdou na každém albu a to je teprve skvost....ta hudba po vás stéká jako tekuté hedvábí a tak nějak příjemně a nenápadně hřeje u srdce. Proto, když jsem se dnes pídil po nových albech a narazil jsem na jeho parte...udělalo se mi fakt špatně...shit words can't describe it.

Nezbývá než zapálit pohřební svíce a připomenout si tohoto neprávem opomíjeného hudebníka jak jinak, než jeho vlastní nedostižnou hudbou.

Tonight I'm going to drink until I pass out. You deserve it man, wherever you are. 

Pub crawl (sort of)

Tak jsem absolvoval zase jeden trošku náročnější víkend v Praze...byl u mě na skok bratranec a zašli jsme do několika hospod, na několik piv....

Začali jsme ve čtvrtek a jelikož ČD skutečně znamená nikoliv České dráhy, nýbrž Čekej dlouho, tak měl jeho vlak asi 80 minut zpoždění; no neva v půl jedenácté večer jsme vyrazili do pražské noci. Po zastávce na gyros (bratranec) a malou plzničku (já) jsme pokračovali z Můstku směrem na Národní třídu. V jedné z příčných ulic jsme zapadli do lokálu Malá ryba (stránky nemají) tradiční to studentský podnik, takže zakouřeno, zahuleno, pohodová hudba a bohužel i ,,klasický'' Staropramen, který se moc nedá pít (pil jsem ho i přímo v pivovaru a vážně je to hnusné pivo). Ok, takže o jednu desítku těžší jsme vylezli ven, bratranec nechtěl na Bernarda, kterého točí v blízkém Jerichu, a tak jsme zamířili do Nevinného baru, pod kterým se nachází i music club. No na drink jsem chuť neměl, zvolil jsem tedy klasickou plzničku oproti bratrancově Gambrinusu (géčko ne ne ne). Teď jsem už ani já neodolal a na Národní jsem si dal gyros :D Zkusili jsme nonstop/pajzl Domino: klasika, kožené sedačky a automaty, nicméně jednu dobu zde točili výborné Krušovice Dožínkové speciál, jejich normální Krušovice chutnaly jako mokrý použitý hadr s chmelem, takže ne....i když už bylo půl jedné, zkusili jsme Kávovarnu v Lucerně, kde točí vynikající Kout na Šumavě, bylo samozřejmě zavřeno. Nakonec jsme skončili u Tlusté koaly blízko Prašné brány. Dal jsem si Kocoura a bylo.

V pátek jsme navštívili pouze dva podniky, a to Zlý časy a U sadů. Nicméně ve Zlých časech mají už tuším 16 (!) píp a točí převážně piva z českých, ale i zahraničních minipivovarů. Zkusil jsem polotmavého Kozlíčka, dvanáctku Kácov a opět pro porovnání Kocoura. Lahoda. Večer jsme zakončili v proslulé žižkovské hospodě U sadů, kde výborně vaří a já jsem měl možnost již podruhé ochutnat jejich vynikající domácí utopenec...z piv mohu jen doporučit Primátora Weizen či skutečně překvapivě chuťově originální polotmavou čtrnáctku Klostermann.

V sobotu jsme již pouze ocenili památky hlavního města a bylo po všem.

I read about the afterlife, but I never really lived

Fall Out Boy mě nikdy nezklamou. Perfektní hudba pro každou chvíli, i když a little bit melodramatic I must admit...:D 

Saturday....

I confess I messed up dropping a sorry like you' re still around and I know you dressed up, hey kid you' ll never leave this town....

She said she said she said why don't you just drop dead?

Zítra One night in Brno, to bude záhul!!!!!!!!!!

Haters.

I'm just a man on the balcony

Tak Fall Out Boy vydali bestofku ,,Believers Never Die - Greatest Hits'' a kromě všech do teď vydaných singlů jsou na ní i dvě nové pecky: Alpha Dog (snippet byl už na té jejich mixtape) a From Now On We Are Enemies, která je naprosto dokonalá, takový retro retreat vystřižený ve stylu From Under The Cork Tree (to je stejně jejich nejlepší album). 

Rejoice, rejoice and fall to your knees.

Welcome to the new déja-vu I can almost see the wizard through the curtains.