Noc v Roxbury patří k tomu nejzásadnějšímu, co jsem kdy viděl. Bez legrace. Znáte to: chcete vypadat chytře a nad věcí, a tak vyměníte svoje hodnoty; do wishlistu si narvete filmy od Bergmana, Tarkovského a Triera a myslíte si, jak nejste za vodou. Pak přijdou ty drastické časy, to když u vás kámoši najdou vaši sbírku světelných mečů - šup s nima do koše...a ten plakát Ramba v životní velikosti se prostě musí roztrhat, vybrečíte se později. Pak vám možná dojde, že tohle nechcete, že nemáte duchovní sílu, odhodlání ani nic jiného trpět u Lesních jahod nebo vás už nebaví pravidelně po prvních dvaceti minutách usínat u Stalkera. Přichází návrat ke kořenům. Plakát Ramba už nemají, byl to koneckonců sběratelský kousek, Rocky bude muset stačit, světelné meče naštěstí prodávají i Vietnamci na každém druhém rohu, to nebude takový problém a ta sbírka VHS, co jste zakopali na zahrádce se prostě zase vykope. Když vyzvedáváte ze země poklady typu Univerzální voják, Krvavý sport, Aljaška v plamenech, Rocky I, Mortal Kombat...máte v očích slzy. Už nikdy. Přísaháte. Seru na to vypadat cool.
Noc v Roxbury má na čsfd jenom 58%; lidi si stěžují na debilní fóry, hroznou hudbu a americký odpad...já ne. Mě toho ten film dal hodně. Jasně s odstupem času se z toho stala kultovní klasika a už se na to dívám jenom z recese, ale ten soundtrack je to nejlepší na jakoukoliv párty, kde lidi už něco vypili::: Tenhle film mě přivedl na rajský plyn ve šlehačkových tubách, utvrdil mě v mém přesvědčení, že do Ameriky se někdy musím podívat a zjistil sem taky, že existuje mnohem horší hudba, než kterou jsem poslouchal na gymplu. Což je na snímek s ambicemi Noc v Roxbury poměrně slušná výhra.
Ale teď už vážně. Kdo tohle neviděl aspoň jednou, tak nikdy nepochopí o čem bylo disco, zářivý obleky a gumový obličej Willa Ferrela.
Žádné komentáře:
Okomentovat