Tenhle článek (heh...silné slovo?) nemá žádné téma a vlastně ani žádný relavantní název...pokud to někomu něco připomíná, tak je to část písně Vindicated od Dashboard Confessional, ale na tom vlastně nezáleží...
Každý má své oblíbené autory; pro mě to určitě budou Haruki Murakami, Truman Capote a mnozí další, přesto se dnes rozepíšu pouze o dvou výše uvedených. Proč? Protože jsem se rozhodl, že od nich chci přečíst úplně všechno...v Trumanově případě je to samozřejmě lehčí o to, že už toho moc nenapíše a hlavně toho nikdy moc nenapsal. so let's start and don't get too cocky...
Truman Capote
S TC jsem začal úplně náhodně, když jsem si zakoupil knihu ''Jiné hlasy, jiné pokoje'' (v orig. Other Voices, Other Rooms) a tahle věc mě úplně pohltila. Samozřejmě, že jsem TC znal teoreticky a plánoval jsem si přečíst ''Snídani u Tiffanyho'', ale to jenom tak z povinnosti, mezitím jsem stihl přečíst i sebranou sbírku povídek a další věc ''Letní plavbu'' (Summer Crossing) no a nyní čtu Chladnokrevně (In Cold Blood) a to anglicky....
Haruki Murakami
Zrovna mám za sebou ''Kafku na pobřeží'' (Umibe no Kafuka) a to byl teda nářez! Hrozně dlouho jsem se téhle knížky bál, protože patří do Murakamiho období magicko-realistického a má to přes 500 stran, navíc všichni, kdo to četli mi dávali za pravdu, že to není jen tak... S Murakamim jsem začal knihou ''Na jih od hranic, na západ od slunce'' (Kokkyō no minami, taiyō no nishi), přesšel jsem na vskutku výborné ''Norské dřevo'' (Noruwei no mori), o kterém se plánuju ještě někdy rozepsat, pokračoval jsem knihou ''Afterdark'' (Afutā Dāku), která byla zatím jako poslední vydaná v českém jazyce, a to ve skvělé edici Světová knihovna vydavatelství Odeon. Z nedostatku přeložených textů jsem se tedy vrhl na další jazyk, který zvládám, a to na angličtinu a přečetl jsem sbírku krátkých povídek ''after the quake'' (Kami no kodomo-tachi wa mina odoru) a pak jeho non-fiction knihu ''Underground'' (Andāguraundo), která pojednává o plynových útocích v tokijském metru.
Žádné komentáře:
Okomentovat