V poslední době mi začíná docházet hodně věcí, a to ve zpětné návaznosti, což je takový můj malý terminus technicus pro stavy, kdy vidíte druhotné dílo, a originál až po něm. Tak vznikají poněkud awkward situace, kdy vám dojde hodně skytých věcí při sledování originálu, nicméně v poslední době se mi toho sešlo hodně, a tak to tu vypíšu alespoň v bodech:
1. John Fante a Charles Bukowski, četl jsem Bukowského jako prvního (Škvár, Hollywood, Faktótum a jiné) a až poté jsem narazil na Fanteho, od kterého jsem zdolal pouze Sny o kopci Bunker Hill a doložil jsem jej na neurčito. Důvod? Bylo to příliš totožné s Bukowským, ve výběru témet, stylizaci textu, strohosti popisů...problém byl, že jsem Fanteho považoval za poněkud méněcenný odvar Bukowkého, jenže je to přesně naopak....Fante je jedním z inspiračních zdrojů Bukowského, což mi došlo až po nějaké době...ehm.
2. Dále jsem byl unešen také prózou mladšího data, konkrétněji knihou Zpověď Maxe Tivoliho (Confessions of Max Tivoli; 2004) od vycházející literární supernovy (dobře mám tu knihu vážně rád...) Andrewa Seana Greera, kde je coby nosný koncept použito stárnutí hlavního hrdiny proti proudu času. Tedy narodíte se s myslí novorozence, ale tělem stařešiny a postupně mládnete fyzicky a stárnete mentálně, což musí být docela záhul...samozřejmě mi to nedalo a zjistil jsem, že na tuhle myšlenku přišli již jiní: Philip K. Dick (bohužel už nevím o jaké dílo se jedná) a Francis Scott Fitzgerald (minimálně ve své povídce "The Curious Case of Benjamin Button", kterou zrovna filmují s Bradem Pittem v hlavní roli).
3. Z trošku hudebního soudku pochází tahle spojitost - Xavier Baumaxa ve své písničce Nazijazz strhává všechno od lidské hlouposti, přes naši ''veřejnoprávní a objektivní'' ČT po slušivýho bombra Daniela Landy, a to tak, že dobře. Zaujala mě část s nějakým nabarveným ptákem a Polákem...jedná se o knihu Jerzyho Kosinského Nabarvené ptáče (poprvé ang. The Painted Bird) o putování asi devítiletého kluka kdesi po polském venkově za druhé světové války. Musím říct, že tahle kniha mě opravdu dostala; způsob, jakým chlapec vnímá neuvěřitelnou koncentraci násilí a bezpráví ve svém okolí a jak ho předává čtenáři je naprosto odzbrojující, zase jednou jsem si začal myslet o lidech to horší. Lahůdkou na konci knihy je osobní svědectví Kosinského, kterak líčí, jak se musel v emigraci v Americe skrývat před svými uvědomělými polskými spoluobčany, kteří narozdíl od něj opravdu milovali svou vlast, a tak mu dokonce přišli do bytu rozmlátit hubu...
4. A pokračujeme za rytmů hudby. Kanye West (aneb další z asi biliardy černochů, co se živí rapem) natočil ve spolupráci s vynikajícím francouzkým elektro duem-legendou Daft Punk zajímavý videoklip ke svému kousku Stronger. Jasně líbilo ase mi to, i když jsem moc nevěděl vo co gou, ale vypadalo to tak nějak cool a vůbec všechno, na co sáhnou Dafti by se mohlo rovnou pozlacovat (ti, co alespoň jednou v životě slyšeli celé Discovery mi dají jistě za pravdu). No a po nějaké době jsem se konečně dokopal ke sledování jedné z největších anime klasik - Akira - je jedním z mála děl, o kterých se dá říct, že masivně zpopularizovaly anime pro západní svět. A bylo mi toho hodně povědomého, kdybych nebyl líný a trošku poškádlil wikipedii, tak se dozvím, že...The video features multiple scenes which pay homage to the 1988 anime film Akira. These include the light effects on the motorbikes, the hospital scenes and West being scanned by machines. Jo a ještě jedna poznámka: na youtube diskuzi pod tímhle klipem se lidi hádali, díky komu je tahle písnička tak dobrá? A můžu tedy s klidným srdcem říct, že díky Westovi to rozhodně není, vždyť jeho nejlepší songy jsou všechno kolaborace (třeba s Foxxem na Gold Digger nebo Estelle a její American Boy).
To by pro tenhle článek asi stačilo:::::XXXD:
