Když jsem s tímhle blogem začínal objevila se tu jako jeden z prvních článků recenze na debutové album AvA ‘‘We Don’t Need To Whisper‘‘; od té doby přirozeně už nějaký ten čas uběhl a AvA přišli s novým studiovým počinem. Jaký je? To se pokusíme nyní zjistit.
Album dostalo název ‘‘I-Empire‘‘ tedy stejný název jako tajemný science fiction film, který DeLonge spolu s AvA vytváří/režíruje. Jisté je jedno – pokud se vám první album líbilo, druhým zklamáni rozhodně nebudete. I zahraniční kritiky jsou v tomto směru poněkud překvapivě jednotné a až na malé výjimky si album vede dobře a v recenzích dosahuje nadprůměrných hodnocení. Co se změnilo? Inu mnoho ne, proč taky měnit zaběhnutý model, proto se dočkáte vymazlenějších riffů, stejně jako podivností typu ‘‘Jumping Rooftops‘‘, kde se jedná o jakousi 45 vteřin trvající instrumentálku. Naprosto nechápu její umístění přímo doprostřed tracklistu, takovéhle věci většina kapel zařadí na úplný konec nebo začátek. Samozřejmě se vrací hodně sebestředné věty, jako z prvního alba a některé písničky (zejména po hudební stránce výborná ‘‘Rite of Springs‘‘ si to textem hodně kazí) působí hlavně pro lepší angličtináře bezmála směšně. Ale vezměme si to hezky popořadě.
Hudebně jsou na tom AvA skoro stejně, možná trošku dál. V pop punku/punk rocku se toho moc vymyslet nedá. Můžete přidat houslistu (Yellowcard), být trošku alternativnější (Box Car Racer) nebo vsadit na svou jednoduchostí chytlavé refrény (Hit The Lights) ale nakonec zníte úplně stejně jako xxx dalších kapel. AvA koření svou hudbu troškou space rocku a delšími úvody, refrény jsou pak samozřejmě dle tradic žánru slušně vystavěné a lehce zapamatovatelné. Od první desky je ovšem znatelný posun v instrumentální poloze, skladby již nejsou tak ploché, naopak proložené větší řadou nejrůznějších efektů, které tak vytvářejí mnohem kompaktnější zvuk, než kdy dřív. Pokud porovnáte na jeden poslech obě desky, jistě mi dáte za pravdu. Diskutabilní je jako vždy Tomův hlas, nakolik je ‘‘wirklich gut‘‘ a nakolik je dílem šikovných rukou ve studou zůstává otázkou; ovšem live videa na youtube zní dost příšerně, doufám, že je to dáno jejich nevalnou kvalitou...jednou bych chtěl na AvA zajít, tak doufám, že mě potom nečeká návštěva na ušním.
Po stránce textové se toho vážně mnoho nezměnilo, pořád je to Tom a ty jeho kecy ‘‘you can do anything you want, just come with me and believe‘‘, ale to se taky dalo čekat. Kdoví, třeba se to i někomu líbí. Na obalu už na vás nehledí zeměkoule zabalená v nějaké kostce, ale pěkně celá kapela + záhadný morkář (že by odkaz na film?, těším se...)
Jednotlivé skladby jsou si poměrně vyrovnané jak v kvalitě, tak ve stopáži, která se často šplhá k pěti minutám. Určitě bych vypíchnul oba singly a to ‘‘Everything’s Magic‘‘ a ‘‘Call to Arms‘‘, z dalších se mi velmi zamlouvala ‘‘Rite of Springs‘‘ a absolutně nejlepší je podle mě ‘‘Heaven‘‘. Je fakt, že o skladbách AvA se moc psát nedá, musí se prostě a jednoduše poslechnout. Závěrem bych chtěl říct jediné – pro všechny fanoušky povinností!
Seznam skladeb:
1. Call to Arms
2. Everything's Magic
3. Breathe
4. Love Like Rockets
5. Sirens
6. Secret Crowds
7. Star of Bethlehem
8. True Love
9. Lifeline
10. Jumping Rooftops
11. Rite of Spring
12. Heaven
