Sanderson je dle mého názoru nejlepší současný fantasy spisovatel. Všechna jeho díla zasazená do monumentálního univerza Cosmere jsou svým způsobem skvělá, ať už se jedná o epickou trilogii Mistborn a její odbočku The Alloy of Law, působivý Warbreaker či pohádkový Elantris, vše je spojeno Sandersonovou potřebou vytvářet neuvěřitelně propracované magické systémy a nechat jeho protagonisty naplno využívat jejich možností.
Rithmatist do cyklu Cosmere nepatří, nicméně se jedná o skvělou knížku, kterou jsem doslova zhltnul za dva krátké dny. Jedná se opět o fantasy, magický systém zde spočívá v kreslení dvourozměrných čar, které mají hned několik zajímavých využití. Děj se odehrává v poněkud alternativní Americe (United Isles of America jsou tvořeny padesáti různě velkými ostrovy), dle úrovně technologie okořeněné steampunkem někdy na přelomu 19. a 20. století a sleduje Joela, chytrého kluka, který by se všeho nejvíce chtěl ovládat magii. Bohužel mu nebylo přáno, a tak jako syn uklízečky tráví svůj čas studiem na univerzitě pro mágy. V době letních prázdnin celý kampus zasáhne série záhadných zmizení studujících adeptů a Joel se tomuto dobrodružství přirozeně připlete do cesty. S pomocí roztržitého profesora a neúspěšné studentky magie (cue resentment/friendship/falling in love) se musí přirozeně postavit nejasně definovanému zlu.
Dalo by se říci, že se jedná o klasickou origin story, byť se z Joela nestane na konci knihy žádný hrdina, ani nezíská zázrakem schopnost ovládat magii. Detektivní zápletka je ovšem poměrně umně vypracovaná a dokáže nabídnout hned několik nečekaných zvratů. Samotné prostředí školy pro studenty magie, v rámci které se většina děje odehrává je velmi dobře zvoleno; pro mě osobně má navíc význam i proto, že jsem na podobné boarding school strávil několik let života a cosi z tohoto období se mi posléze promítlo i do tohoto čtenářského zážitku. Kupodivu se mi při četbě nenabízely paralely se ,,zakladatelem'' žánru magic schools tj. sérií Harry Potter, ale spíše se specifickým ostrovním subžánrem campus novel (takový Lucky Jim od Kingsleyho Amise se mi připomněl hned několikrát).
Takže detektivka zasazená do prostředí školy pro studenty magie je coby sub-subžánr jednoznačný vítěz a trefa do černého. Navíc ani v tomto případě není čtenář ochuzen o další z propracovaných magických systémů, kterými je Sanderson tak proslulý; vlastně z hlediska postupného odhalování vnitřních mechanik tohoto systému čerpá i celá ústřední zápletka. Množství takto odhalených informací je opravdu značné, více propracovaná je dle mého názoru pouze Allomancie, nicméně na její vysvětlování měl Sanderson už jednu celou trilogii a odvozenou novelu... Rithmatist je technicky vzato YA román (a proto také nemá líbivý bílý cover z ucelené řady od britského vydavatesltví Orion Books, musel jsem dát přednost americké obálce s mechanickým steampunk koněm), ale kromě určité jednodušší dějové stavby jsem se nesetkal s žádným neduhem tohoto žánru. Samotný závěr implikuje možný další vývoj, který se bude ubíhat jistě velmi zajímavou a dostatečně nepředvídatelnou cestou. Povaha nepřátel zůstává stále zahalena tajemstvím, ústřední antagonista prozatím neporažen a možnost rozšíření celého fiktivního univerza prakticky nevyčerpatelná. Sám Sanderson si dosud není jistý, zda nakonec bude z Rithmatist duologie nebo rovnou trilogie a na zakončení si tak budeme muset ještě chvíli čekat, já si ovšem počkám rád.
There's only so many ways I can recommend this book to you...
Dalo by se říci, že se jedná o klasickou origin story, byť se z Joela nestane na konci knihy žádný hrdina, ani nezíská zázrakem schopnost ovládat magii. Detektivní zápletka je ovšem poměrně umně vypracovaná a dokáže nabídnout hned několik nečekaných zvratů. Samotné prostředí školy pro studenty magie, v rámci které se většina děje odehrává je velmi dobře zvoleno; pro mě osobně má navíc význam i proto, že jsem na podobné boarding school strávil několik let života a cosi z tohoto období se mi posléze promítlo i do tohoto čtenářského zážitku. Kupodivu se mi při četbě nenabízely paralely se ,,zakladatelem'' žánru magic schools tj. sérií Harry Potter, ale spíše se specifickým ostrovním subžánrem campus novel (takový Lucky Jim od Kingsleyho Amise se mi připomněl hned několikrát).
Takže detektivka zasazená do prostředí školy pro studenty magie je coby sub-subžánr jednoznačný vítěz a trefa do černého. Navíc ani v tomto případě není čtenář ochuzen o další z propracovaných magických systémů, kterými je Sanderson tak proslulý; vlastně z hlediska postupného odhalování vnitřních mechanik tohoto systému čerpá i celá ústřední zápletka. Množství takto odhalených informací je opravdu značné, více propracovaná je dle mého názoru pouze Allomancie, nicméně na její vysvětlování měl Sanderson už jednu celou trilogii a odvozenou novelu... Rithmatist je technicky vzato YA román (a proto také nemá líbivý bílý cover z ucelené řady od britského vydavatesltví Orion Books, musel jsem dát přednost americké obálce s mechanickým steampunk koněm), ale kromě určité jednodušší dějové stavby jsem se nesetkal s žádným neduhem tohoto žánru. Samotný závěr implikuje možný další vývoj, který se bude ubíhat jistě velmi zajímavou a dostatečně nepředvídatelnou cestou. Povaha nepřátel zůstává stále zahalena tajemstvím, ústřední antagonista prozatím neporažen a možnost rozšíření celého fiktivního univerza prakticky nevyčerpatelná. Sám Sanderson si dosud není jistý, zda nakonec bude z Rithmatist duologie nebo rovnou trilogie a na zakončení si tak budeme muset ještě chvíli čekat, já si ovšem počkám rád.
There's only so many ways I can recommend this book to you...
Žádné komentáře:
Okomentovat