Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou na jeden konkrétní článek; chtěl jsem nějak smysluplně shrnout svoje střetnutí/clash/time wasting s velkým H Piddym. Jo řeč není o nikom jiném než o Harrym Potterovi (TM; Tedy Motherfucker). S tímhle klukem od čarodějnýho koštěte jsem měl už to potěšení se setkat a no prostě se to se mnou už tak trochu táhne asi jako Crabbe a Goyle za pěkným zadkem Draca Malfoye.
Prvně sem se k celému tohle světu dostal skrze naši malou knihovnu a svůj čtenářský průkaz (jo, tehdy sem ty knihy ještě nekupoval a měl sem aspoň místo v pokoji) a to tak, že sem si půjčil druhý díl, teda Tajemná Komnata a no zezačátku sem moc nevěděl vo co jako gou (v té době byl venku už i Vězeň z Azkabanu). Dobře tak to teda přečtu asi za čtyři dny a du zpátky a no jednička je pujčená - tak do hajzlu s tím beru trojku::::teprve po dvojce a trojce sem přešel k jedničce a spousta věcí mi docvakla (jo Hagrid je starej pedofil) a no hurá na čtyřku:?§
Čtvrtý dílec s názvem Ohnivý Pohár mám už navěky zafixovaný se zimou; četl sem ho docela dlouho, šetřil sem si ho. Bylo to každopádně ta poslední zima, co napadlo hodně sněhu, program těch radostných dní byl stejný: ráno odklidit sněh, odpoledne saňovat a doma (v pět byla tma) číst Ohnivý pohár - jenom pár kapitol a pak odložit, nechat si něco na zítra. Bradavický hrad a zima se začaly prolínat a chvílema sem nevěděl kam chci patřit víc, jestli chci nadobro utéct od reality a vrhnout se někam jinam. No bylo to zvláštní období, hlavně pro moji nestálou mysl. Neexistovalo nic než sníh a kniha a občas obojí. Jídlo do mě padalo jakoby samo, nevnímal jsem ani chuť a kdyby pod stromečkem nebyla kupa dárků, ani bych nepoznal, že je Štědrý večer, skoro jako tranz. A stejně tyhle stavy mám nejradši, tyhle stavy, co člověk dostává u dobrých seriálů...takové to ''ještě jeden díl a du spát'' nebo ''ještě jeden level a už na to dlabu'' a nikdy nezůstane u té ošklivé jednociferné číslovky, že? Jasně nebylo to (a ostatně ani celá série s odstupem času) žádné veledílo, rozhodně ne něco, před čím bych se dokázal posadit na prdel za pár let, ale stejně mě to tehdy dostalo...srazilo na zem...a pak jsem půl roku čekal na pětku.
Teď to vezmu stručně:
Pětka - hrůza, šestka - no čekal jsem víc, sedmička - ok, občas nelogické, neumřeli ti, co bych jim to přál, snapeova linie byla nakonec slabota, Brumbi je srágora non plus ultras, strašně kýčovitý epilog, žejsem radši nečetl nějakou fanfiction...
Ale jo závěr to byl, to beru. Sice ne ten nejlepší (a osmička nebo něco na ten způsob stejně časem vznikne, klidně se vsadím) ale co se dá dělat.
Časem plánuju napsat něco o wizard rocku, což je asi nejlepší cultural spinoff za posledních pár let a začnu se skupinou Harry and The Potters::::XD
