Murakami je docela běžné japonské příjmení a i mezi spisovateli (dokonce těmi, kteří se dočkali českého překladu, srv. Rjú Murakami) nalezneme více nositelů tohoto příjmení; pro účely zdejšího textu mám nicméně na mysli pouze nejznámějšího japonského spisovatele současnosti, kterým je samozřejmě Haruki Murakami.
K Murakamimu jsem se dostal vlastně úplnou náhodou, na střední škole jsem se totiž snažil číst knihy v co nejširším možném a myslitelném spektru žánrů, středověkou lyriku tak střídala science-fiction, mezi dvěma klasickými díly se vždy dal vměstnat nějaký ten obskurní spisek alchymisty ze 16. století a podobně ad infinitum. Touto metodou řízeného chaosu (shotgun method) mi v náručí přistál i Na jih od hranic, na západ od slunce - myslím, že to byla vůbec první (přinejmenším jedna z úplně prvních) knih japonského autora, kterou jsem kdy četl. O Japonsko jsem se sice zajímal v té době poměrně hodně, nicméně šlo především o anime, v druhé řadě poté o historii, kulturu atd., samotnou japonskou beletrii jsem příliš nečetl (to již spíše haiku). Murakami mi touto knihou otevřel oči. Bylo to takové to úplně nejvíc cliché prozření, kdy člověk poprvé zjistí, že existuje něco jako nový level of life; jednoduše zcela nová kategorie zážitků doposud skrytá za závojem nepoznaného.
Každý čtenář takových epifanií zažije jistě několik - může jít objevení nového autora, básně či rovnou celého žánru, já sem kupříkladu první zažil u ságy Trhlinových válek od Feista, kde jsem měl teprve adekvátní možnost docenit kvality high fantasy jako žánru mimo rámec Středozemě, podruhé mi podobný pocit přivodila Zeměplocha...atd. Z poslední doby se musím přiznat, že takové to chvění po celém těle jsem zažil u The Lies of Locke Lamora od Scotta Lynche aneb nádherná variace na známá témata zabalená v umně komponovaném balení. Ale zase odbočuji, chtěl jsem přece mluvit o Murakamim (ovšem výhodou blogu je absence editora, autor sám sobě cenzorem, možná proto už nikdo blogy nečte).
První kniha ve mně zanechala pocit určité zvláštní melancholie smíšený s touhou přečíst si od daného autora něco dalšíhom nejlépe ihned. A druhou knihou se stalo Norské dřevo, ve kterém jsem se skutečně našel. Byť byla situace moje a daného protagonisty zcela odlišná (až na náš status studenta střední/vysoké školy) tak jsem se s ním zvláštním způsobem dokázal identifikovat a nikdy už nejspíše nezapomenu na scénu pití brandy (nebo whiskey?) na střeše budovy - takové to odevzdání se světu a momentu, bez nutnosti neustále spřádat plány do budoucna mi hodně imponovalo. Norským dřevem jsem tudíž Murakamimu oficiálně propadl, jedinou další knihou dostupnou tehdy v češtině je asi doposud jeho nejlepší dílo: Kafka na pobřeží. Tu jsem zhltnul následovně (v mém srdci si ovšem prvenství mezi všemi Murakamiho knihami drží stále Norské dřevo) a hned jsem věděl, že nemůžu čekat na české překlady dalších děl. Ta touha byla jednoduše k neutěšení, vrhnul jsem se tak na překlady anglické (co mi taky zbývalo že?; v originále si Murakamiho sotva kdy přečtu).
V rychlém sledu cca. čtyč měsíců jsem přečetl dalších 12 (slovy: dvanáct) knih, všechny v krásné edici nakladatelství Vintage, bílá obálka, jednoduchý moderní design a příjemná angličtina. Uběhlo to jako voda a kromě Zeměplochy se myslím bude jednat o nejdelší souvislou sérii knih od jednoho autora, kterou jsem takto četl. Ponoření se do Murakamiho světa bylo tedy skutečně hluboké. Zbývajících pár knih jsem četl i v pozdějších letech a pak přišla pauza. Nyní při příležitosti čtení prvních dvou Murakamiho novel (opět v angličtině) jsem si na tu dávnou anabázi vzpomněl a na tomto místě i tak trochu připomněl pro nadcházející roky. Největší Murakamiho opus 1Q84 mi dosud leží na stole, stejně tak jako mi chybí přečíst poslední vydaný román.... nyní před Vánoci bude vycházet v češtině sbírka povídek Muži bez žen (vůbec poprvé, kdy český překlad předběhne anglický, takže kupuji), na tu se určitě s chutí podívám. Následuje přehled Murakamiho tvorby, knihy mnou zakoupené a přečtěné jsou vyvedeny tučným písmem a podtrženy:
- Hear the Wind Sing
- Pinball, 1973
- A Wild Sheep Chase
- Hard-Boiled Wonderland and the End of the World
- Norwegian Wood
- Dance Dance Dance
- South of the Border, West of the Sun
- The Wind-Up Bird Chronicle
- Sputnik Sweetheart
- Kafka on the Shore
- After Dark
- 1Q84
- Colorless Tsukuru Tazaki and His Years of Pilgrimage
- The Elephant Vanishes
- after the quake
- Blind Willow, Sleeping Woman
- Men Without Women
- Birthday Stories (as editor)
- The Strange Library
- Underground
- What I Talk About When I Talk About Running
- Men Without Women
- Novelist as a Profession
- Absolutely on Music: Conversations With Seiji Ozawa
- Killing Commendatore
Žádné komentáře:
Okomentovat