Shit just got real

Proč zde nenajdete žádné nové články až do konce ledna? Upřímně řečeno, raději bych aktualizoval blog třeba dvakrát denně, jenže bohužel... připravuju se (nebo se o to alespoň snažím) na první část státnic, takže proto je tady můj blog lehce na umření. Zatím tak nějak umím římské právo, pokračovat budu českými a československými právními dějinami, poté mě čeká ústavní právo, no a tuhle parádní session zakončím teorií práva. Termín mám 26. ledna, tak mi držte palce, protože znovu bych se to učit už vážně nechtěl.

Merry Xmas everoyne and a happy New year too!

Red

Komiksovou předlohu jsem sice nečetl, nicméně z toho málo co o ní vím je mi jasné, že se od filmového zpracování v několika ohledech liší. Jako každý příznivec akčních filmů jsem se i já na nový film Bruce Willise hodně těšil a má očekávání se ještě zvýšila po shlédnutí prvního traileru, protože po hodně slabých Surrogates jsem byl připraven na svou dávku poctivé akce (Cop Out nepočítám, protože to je vážně v první řadě komedie). A o čem to tedy celé vlastně je?

Bruce Willis hraje überagenta CIA v důchodu se kterým se někdo rozhodl udělat krátký proces, jenže problém je v tom, že Bruceovi se do hrobu ani trochu nechce, a tak dá dohromady partu svých bývalých kamarádů (všechno samozřejmě smrtelně nebezpeční důchodci) a jde zlu nakopat zadek. Takhle na papíře to možná zní jako parodie, ale myslím, že do téhle roviny film za celou svou bezmála dvouhodinovou stopáž ani jednou nesklouzl. V kině jsem se upřímně bavil, což není poslední dobou úplně automatický předpoklad, hodně tomu napomáhají i vedlejší postavy: John Malkovich coby úplný magor tahající s sebou velké plyšové prase, Helen Mirren jako smrtonosná babička na volné noze nebo i malá rolička Morgana Freemana, který vlastně jenom chvilku přemítá o životě načež se nechá zastřelit, ti všichni tomuhle filmu dodávají určité kouzlo. Přirozeně každý, kdo někdy viděl akční film asi nebude konspirační zápletku považovat za kdovíjak originální (ona totiž ani není), přesto ten scénář zachraňují jednak postavy, druhak i prostý fakt, že zde herci hrají vlastně sami sebe. Já osobně jsem měl celou dobu pocit, že pozoruju Bruce Willise kickin' ass a ne nějakého agenta CIA, ostatně i Freemanova mentorská póza jakoby rovnou vypadla ze zhruba tuctu dalších filmů, kde hrál prakticky stejnou postavu.

Akce je zde zvládnutá velice slušně, krve si ovšem moc neužijete, protože i zde platí zlaté pravidlo ,,jsem kladný hrdina, takže nemůžu zabíjet ty policisty, kteří po mě střílejí, neboť oni jsou také kladné postavy a navíc jen dělají svou práci''. Hudba takový průměr a ano párkrát se i zasmějete. Závěrem bych už jenom rád řekl toto: Red je velice slušná akční komedie, která určitě neurazí fanoušky Bruce Willise a jejíž slabší scénář zachraňují kvalitní herci ve vedlejších rolích.

Resident Evil (Film Series)

Před pár dny jsem viděl v kině poslední Resident Evil a tak nějak mi to nedalo spát, takže jsem se rozhodl zrekapitulovat zde můj vztah k této sérii coby celku. Začnu tedy prvním filmem a postupně se dopracuji k tomu poslednímu, přičemž na závěr si ponechám takovou malou rekapitulaci.

První Resident Evil a první Milla Jovovich v přitažlivých večerních šatech, které jsou nepochybně velice vhodné k boji se zombies a bláznivými počítači, ale vezměme to pěkně popořadě. Nacházíme se v současnosti/blízké budoucnosti a hlavní hrdinka Alice se probouzí s amnézií v honosné vile, nachází červené šaty, které si obléká a vtom již do domu vniká zásahová jednotka jedné z největších a nejmocnějších korporací na světě - Umbrella Corporation... Postupně se divák dozvídá, že celá vila slouží pouze jako vchod k podzemnímu vlaku, který brzy zaveze všechny postavy až do přísně utajeného výzkumného zařízení The Hive (Úl), které leží několik stovek metrů pod městem Raccoon City. V této obrovské laboratoři vyvíjela Umbrella v tichosti tzv. T-Virus, který nejenže všechny vědce zabil, ale i reanimoval jejich těla po smrti = tudíž z nich vyrobil zombies. Náš tým se musí navíc vypořádat i s umělou inteligencí, která celý Hive ovládá a vůbec se člověk má na co těšit. Musím uznat, že první díl je v rámci žánru docela povedený: občas se leknete, občas nevíte, co se vlastně děje a hlavně se člověk přistihne, že Alici vlastně docela fandí a zajímá ho, jestli přežije nebo ne, což je u filmu vždy dobré znamení. Navíc se zde karty vykládají postupně a mytologie okolo Umbrelly a jejích všemožných tajných a neetických pokusech nejen na lidech je dostatečně zajímavá. Ačkoliv byl tento díl stejně jako všechny následující kritikou rozcupován, dokázal vydělat dostatek peněz a druhý díl byl tak pouze otázkou času. Jinak hudba je taková ,,hororová klasika'' a herecké výkony kromě Milly Jovovich asi nemá moc cenu komentovat...

Druhý a o poznání béčkovější díl pod názvem Resident Evil: Apocalypse (ačkoliv měl o 12 milionů vyšší rozpočet, než jednička) na sebe rozhodně nenechal dlouho čekat. Na konci prvního dílu jsme viděli Alici v zajetí vědců Umbrella Corporation, kteří na ní skutečně experimentovali mimojiné ji naočkovali i T-Virem; ten místo toho, aby ji zabil udělal pravý opak a navázal se na její buňky, v důsledku čehož získala Alice skutečně nadpřirozené schopnosti. Jenže Alice nebyla jediným přeživším z prvního dílu, její infikovaný přítel Matt to měl horší, protože byl zařazen do programu Nemesis, kde z něj Umbrella vytvořila skutečné monstrum. Dvojka tedy začíná tím, že se Alice probouzí v nemocnici v Raccoon City, která je úplně opuštěná...poté co vyjde z budovy taky pochopí proč, očividně nedokázala Umbrella udržet T-Virus ve své laboratoři a celé milé Raccoon City se nachází ve spárech nefalšované zombie epidemie. V tomto díle je také představena další z důležitých postav Resident Evil univerza: policistka Jill Valentine, která se spřátelí s Alicí. S tím jak nákaza postupuje se Umbrella rozhodne vyzkoušet svou novou zbraň a Nemesis je vypuštěn do ulic a tím také začíná klasická mela kdo-z-koho, takže v tomto díle o příběh vážně moc nejde. Ani se zde neodkrývají žádná další tajemství, rozhodně ne v takové míře jako v prvním díle, spíše se pohybujeme spolu s hlavními hrdiny po ulicích města, které je jednou nohou v Pekle a druhou už v Předpeklí. Hudba opět klasika, z herců bych kromě Milly vydzvihl snad jen Siennu Guillory, jejíž Jill Valentine určitě neurazí. Druhý díl pro mě osobně celou sérii málem zabil, protože je vážně poměrně stupidní a béčkový ve špatném slova smyslu.

Resident Evil: Extinction dokázal sérii opět rozproudit krev v žilách a to prosím za stejný peníz, za který mě dvojka málem unudila k smrti (je to 45 milionů kdyžtak). Z důvěrně známého podzemí a nadzemí Raccoon City se přesouváme do Nevadské pouště, kde Alice pět let po událostech předchozího dílu potkává některé své staré známé, kteří jsou součástí konvoje mířícího na Aljašku, kde se má nacházet poslední bezpečné místo na území Spojených států. Mezitím se také dozvídáme, že se vědcům v Umbrella Corporation podařilo Alici naklonovat, nicméně její klony jsou pouhým stínem své předlohy a nemohou vědcům dát to nejdůležitější, co obsahuje Alicina krev: lék na T-Virus. Umbrella se stává posedlou dopadnutím Alice a ano jak jinak velkolepé finále se odehraje v Las Vegas. V tomto díle jsou představeny dvě veledůležité postavy našeho univerza a sice Claire Redfield, která vede konvoj přeživších a hlavní antagonista a zároveň ředitel Umbrella Corporation Albert Wesker. Myslím, že jedním z hlavních přínosů třetího dílu je nutná změna prostředí, které dobře ilustruje, že se epidemie z Raccoon City stala globálním problémem. Civilizace přestala existovat, zombies jsou všude a beznaděj vládne světu; já mám tyhle postapokalyptické vize světa vážně rád a tady je toto téma zpracováno vcelku uvěřitelně. Hrdinům už vážně nejde nefandit, vždyť proti nim stojí všechno možné zmutovanými vránami začínaje a supermutanty konče. Hudba se mi zdála o něco výraznější, než v prvních dvou dílech a ano představitelka Claire herečka Ali Larter se své role zhostila s úspěchem.

Konečně se dostáváme k zatím poslednímu dílu, který se pyšní jménem Resident Evil: Afterlife, je to také první díl, který si můžete ,,vychutnat'' ve 3D. Já nejsem žádným velkým příznivcem třetího rozměru, protože nehodlám hodnotit film podle toho kolikrát na mě něco vyskočí z plátna... Přistoupíme k příběhu: předchozí díl končil záběrem na postupně se probouzející klony Alice a právě s těmito klony se na začátku Afterlife potkáváme, útočí totiž na japonskou (jak jinak než podzemní) základnu Umbrelly, nicméně hlavní antagonista Albert Wesker stihne uniknout a navíc ještě odpálit celou základnu i se všemi klony. Po krátkém souboji v helikoptéře navíc připraví Alici o její superschopnosti a pak se až na úplný závěr odmlčí. Následuje střih a Alice, která je sice zase úplně normální člověk, ale zabíjí, skáče a vůbec se chová jako kdyby byla pořád nadopovaná značnou dávkou T-Viru marně hledá další přeživší, přičemž zavítá i do toho bájného města na Aljašce, kam se vydali její přátelé ze třetího dílu. Nakonec nás děj zavede do Los Angeles, kde se v opevněné věznici setkáme s hrstkou přeživších a je zde zároveň představena další ze zásadních postav, a to sice bratr CLaire Chris Redfield (a ano je to trochu vtipné, že se s ním potkáváme ve vězení, a že ho hraje Michael Scofield). Myslím, že nad příběhem nemá moc cenu přemýšlet, protože o něj v první řadě vůbec nejde, přesto i při prvním shlédnutí jsem narazil na několik vyložených nesmyslů, což se mi v předchozích dílech nestávalo tak často. I ten slavný třetí rozměr je udělán dobře, protože si tvůrci vypůjčili Cameronovu technologii, takže na vás létají kulky, ostří nožů a kdovíco ještě. O herectví se opět nemá moc cenu bavit, protože kromě Alice a Claire je tu už jenom Chris/Scofield - já mezi nima fakt nevidím žádný rozdíl.

Na závěr bych se rád vyjádřil k sérii coby celku. Určitě se na tyto filmy nedá dívat z hlediska intelektuálního uspokojení (na to tu máte řadu dalších filmů Tarkovského Stalkerem počínaje a Lesními jahodami konče), první pravidlo tedy zní: vypněte mozek, jinak se vážně nepobavíte. Vůbec celý zombie subžánr je jedna velká nadsázka a hlavně zábava, protože vůbec základní premisa je postavená na hlavu; hlavní přínos těchto filmů vidím v tom, že se snaží ukázat, jak by mohl náš svět vypadat, kdyby se celá pečlivě budovaná a tisíce let hýčkaná civilizace se všemi svými pravidly zhroutila přes noc jako ten příslovečný domeček z karet. A to si myslím série Resident Evil ilustruje poměrně dobře. Dále oceňuju celkovou poetiku podzemních měst/základen, která se mi skutečně zamlouvá; co se samotných zombies týče, tak se zde nesetkáme s žádným velkým překvapením, zato se ve všech dílech postupně seznamujeme s dalšími monstry univerza, takže jako kdyby ste si zahráli hru a postupovali postupně na vyšší levely. No stejně si myslím, že v tom nejsem sám...stačí se podívat na celou sérii optikou výdělečnosti jednotlivých dílů :D A jelikož i čtyřka docela vydělává, tak se začínám pomalu těšit na pátý díl.

Jonah Hex

Úplnou náhodou jsem shlédnul tento western s lehkými prvky fantasy a nebylo to vůbec špatné. Jedná se o klasický příběh pomsty, spolu s hlavním hrdinou Jonahem Hexem se ocitáme v Americe těsně po skončení občanské války, ve které Hex bojoval na straně Konfederace. Bohužel (jak už to tak bývá) odmítl spálit jednu nemocnici, musel zastřelit svého nejlepšího přítele a vzdát se Unii, načež jeho přímý nadřízený (a otec toho přítele) generál Quentin Turnbull upálil jeho ženu a syna a Jonahovi trošku vylepšil fasádu rozžhaveným železem...bla bla bla...Jonah znechucený životem se stává lovcem odměn a když se znovu vynoří údajně mrtvý Quentin má samozřejmě o práci postaráno.

Hlavní roli si střihnul Josh Brolin, který exceloval v No Country for Old Men, záporáka zase výborně hraje John Malkovich a miniroličku tu má i Megan Fox, která tradičně hraje oku lahodící křoví a ke konci si i trochu zastřílí. Jinak celý film vychází ze stejnojmenné komiksové řady, oproti předloze zde ale Jonah disponuje i schopností mluvit s mrtvými a vůbec některé aspekty filmu se od tradičního westernu značně odchylují. Takže máme tu například vymýtání zlého ducha, srandovní dynamitové samostříly, podivného bojovníka s kyselinovými slinami a hlavně ta úplně nejvíc badass zbraň jakoby vypadla přímo z Hellboye.

Co se mi na tom teda tak líbilo? Příběh zrovna neoslňuje, to vážně ne, ale herci odvádí slušné výkony a i díky kratší stopáži si nevšimnete všech slabin scénáře; velmi pěkné jsou nejrůznější vizuály, americkou stepí počínaje a digitálními vránami konče. Hudba je také zajímavá a když vezmu v potaz, že ji složila heavy-metalová skupina i celkem poslouchatelná. Jednoduše řečeno, pokud hledáte nenáročný snímek a máte rádi westerny nebo alespoň Joshe Brolina, pak dejte Hexovi šanci.

Všechna piva světa II (summer edition)

Přišlo léto ( a mezitím než sem se dokopal k dopsání tohoto článku stihlo i skončit) a s ním i čas zapít všechny úspěšně složené zkoušky a vůbec si trochu víc užívat života, sluníčka a all around pohody. Taky jsem dočasně přešel na nový mobil a někdy na podzim si plánuju koupit iPhone, nicméně fotí to celkem dobře a i proto následující fotky vypadají líp, než ty minulé. Takže enjoy.

1)Tohle pivko jsem zakoupil v jednom malém obchůdku v Praze, jedná se o IPA Kocour Samurai, je to speciálek stejnomenného pivovaru Varnsdorf. Z kategorie Indian Pale Ale, což byly původně v době britského impéria v Indii vařená piva, která musela být speciálně upravena, aby přežila dlouhý převoz lodí až do Británie jsem zatím žádné neochutnal. V současnosti zažívají tyto piva novodobou renesanci a vaří se hlavně v USA, kdežto v Indii přežívá posledních pár pivovarů. No má to docela zajímavou chuť, barva je velmi podobná českým pivům, pěna taky, ale v chuti je cítít jakási troška exotiky; už si to moc přesně nepamatuju, ale byla tam trocha citronu a nějaké bylinky, vcelku příjemné překvapení.

2) Tento japonský výplach jsem ochutnal na Prague Food Festivalu a ano, bylo to docela hrozné a stejně jsem si dal rovnou tři, protože mi to k tomu sushi ladilo mnohem víc, než Hoegaarden nebo nedejbože Staropramen či Stella (což je zhruba tak rozsah piva, který se tam dal pořídit). Jmenuje se to Asahi a chutná to zhruba jako Braník nebo prostě jakákoliv levnější česká desítka, je to navíc hodně vodové a a barva taky není kdovíco... Jinak PFF byla naprosto dokonalá akce a dva dny jsem nedělal nic jiného než degustoval a přejídal se (hlavně ke konci), no bylo to něco neuvěřitelného :D; úplně top byly čokoládové ravioli!

3) A další speciálek ze stáje pivovaru Kocour, tentokrát se jedná o višňovou variantu, v podstatě je to polotmavé pivo obohacené višňovým aromatem a na české poměry velmi dobré, samozřejmě srovnání s belgickými ovocnými pivy neustojí, ale jak říkám, když už chcete něco českého a ochuceného pak doporučuju tohle nebo hodně dobrá je ještě Modrá Luna od Černé Hory, ta chutná zase po borůvkách. Fotka je pořízena během jednoho z mnoha úžasných večerů strávených pouze ve dvou v jedné moc příjemné a stylové hospůdce kousek od Náměstí republiky.

4) Jo tak k téhle fotce se váže trošku delší příběh: takže po delší době jsem se potkal se dvěma kamarády, kteří studují jeden v Anglii a druhý ve Skotsku a samozřejmě jsme okamžitě vyrazili na pivko. Chvíli jsme pobývali tuším ve Velrybě a potom jsme se vydali najít nějaké další posezení a předtím než jsme se dostali do nějaké punkové pajzly a posléze i do pochybné hospody, kde jsme se nacpali Ďábelskými tousty od Janouška jsme na chvíli zakotvili v ultra-alternativní hospodě/galerii kousek od Mexického velvyslanectví, kde jsme teda dali jednoho Rychtáře a padali pryč. No vešli sme tam a byly tam zhruba čtyři stoly a stejný počet lidí: jedna postarší výčepní, zkrachovalý umělec, napůl bezdomovec a hodně alternativní týpek v batikovaném tričku, jo přesně můj šálek kávy...Navíc jsme vešli s cigárkama a nikde popelníky a až potom nám došlo, že tady se možná nekouří, takže típačka pod stolem, rychlé obrácení škopku do sebe a pak už jenom čára za náma :D Jo a Rychtář je docela v poho pivečko, bylo dobře vychlazené a nová bečka, takže jaksepatří svěží a vůbec jsem čekal něco mnohem horšího...

5) Master Zlatý je nejnovější přírůstek do luxusnější palety plzeňského pivovaru (ještě existuje Polotmavý a Tmavý) a narozdíl od svých kolegů je lépe pitelný, protože má sice tuším 7% alk., ale moc to na něm není poznat. Nedokážu si pomoct, protože jediné podobné pivko, které mě napadá je belgické Leffe Blond. MZ má tedy skutečně zlatavou barvu a je to taková hutnější dvanáctka s moc pěknou pěnou, myslím, že určitě stojí za vyzkoušení; já jsem koupil poprvé rovnou 4-pack a s přítelkyní jsme ho vypili u filmu prakticky hned :D

6) V létě jsme měli mimojiné na našem domácím výčepu i tuhle belgickou krásku: třešňový Kasteel Rouge, který jsem si mohl vychutnat i v pěkném originálním skle, jejich světlé a tmavé piva jsou taky dobrá, ale Rouge je jejich masterpiece; na léto je tohleto naprosto ideální pitivo a navíc ta růžová pěna je prostě cool.

7) A další srdcovka, Radegast bylo jedno z pivek na kterých jsem takříkajíc vyrůstal, kromě Černé Hory, kterou jsem pil každý víkend v naší oblíbené hospůdce a hnusného Rebela (ten jsem byl nucen pít na nejrůznějších zábavách, když jsme měli štěstí byl Gambrinus...) jsem během svých náctin vypil asi nejvíce Radegastu. Hlavně vždycky, když jsme jeli na zábavu přes kopec do vedlejší vesnice, protože tam mají jenom dvě hospody (u nás ve vesnici je jich 11) Horní a Dolní. V Horní sice mívali lepší pivo (tehdy ještě dobrého Mušketýra a dvanáctku Krušovice), ale zavírali většinou v deset, takže jsme Horní nestíhali, protože Dolní byla blíž zastávky autobusu :D No a právě v Dolní měli na čepu od nepaměti Radegast a občanku tam nikdo neviděl ani z vlaku, prostě se na nic neptali a jenom to do nás lili, tam jsem taky zakoupil svůj první doutník, ale to je zase jiný příběh. Tenhle Radegast jsme si s kamarádem vychutnávali na cestě vlakem z Veselí nad Moravou do Strážnice, neboť jsme se jeli obveselit na Strážnické folklorní slavnosti, kde jsme si dali...

8) ...vynikajícího Krakonoše, byla to kvasnicová dvanáctka a padalo to do nás jedna radost, později po půl litru medoviny se mi po něm vážně stýskalo, takže zhruba ve tři ráno jsme seděli zádama opření o strážnický zámek a zapíjeli sme čínské nudle dalším pokladem z Krkonoš a taky mě během této královské hostiny stačila proletět okolo hlavy flaška vodky a viděl jsem asi pět rvaček, včetně jednoho staršího pána, který chtěl ty hajzly zmlátit, protože mu rozbíjeli flašky o zámek...no nic vzbudili jsme kamaráda, který byl tak poslední tři hodiny v lehkém bezvědomí a šli jsme najít nějaký taxík :D

9) S kamarádem z Moravy na chvilku v Praze jsme po vynikajícím Koutu z kavárny Lucerna šli takhle Vodičkovou a co nevidíme: pěkná vnitrobloková zahrádka a tam hospoda Jedová Chýše, inu proč ne, že? Měli Plzeň a pak vlastní pivko, tak jsme si dali to a jmenovalo se to Pražské bahno a byla to jedenáctka. Docela příjemná, jemně nasládlá chuť, zato pěkná pěna a celkově velmi pitelné, ačkoliv nic extra fascinujícího. Mají tam docela na střed Prahy levná jídla a vypadá to tam také pěkně, takže k jídlu bych určitě doporučoval, ale specielně kvůli Pražskému bahnu bych se tam netáhl.

10) Při příležitosti jeho návštěvy mi také přivezl suvenýr z dalekých Loun, kde pracoval na stavbě resp. zapojování (je elektrikář) solární elektrárny. Byla to desítka z pivovaru Louny, který už to má také za sebou a na etiketě se skvělo vznešené heslo ,,sametová hořkost''; hořké jako Radegast nebo Plzeň to skutečně nebylo, naopak to byla docela obyčejná desítka, která by se v regálech mezi Braníkem a Kozlem klidně ztratila. O něco později mi však přivezl i dvanáctku, a to už byla jiná liga! Vážně dobré a sametově hořké pivečko.

To by bylo zhruba tak všechno zajímavé, co jsem stihnul v létě vypít a vyfotit, ještě jsem měl i menší tour po Belgii z pohodlí vlastního domova, které plánuju věnovat vlastní článek, takže doufám, že jsem vás třeba upozornil na nějaké zajímavé pivko nebo naopak dokázal zabránit nepříjemné degustaci. Zatím se mějte. Cheers.

A short diversion

Zrovna čtu sci-fi román Metro 2033 od jednoho Rusáka; sehnal jsem si to teda v angličtině, protože Angláni mají lepší obálku :D; no a narazil jsem mimojiné i na tuto zajímavou část:

''So tell me, comrade commisar, what does Marxism-Leninism say about headless mutants? It has bothered me for a long time. I want to be ideologically strong, and I'm drawing a blank on this one.''

Hell yeah, now this is my kind of weapon!

.

Karate Kid

Původní osmdesátkovou verzi jsem neviděl a ani mě moc neláká, zato Jackieho Chana můžu, pokud zrovna nehraje v přiblblé komedii pro děti, že? K příběhu snad jen toto: mladý klučina z USA (Smith) se přestěhuje do Číny, kde ho začnou mlátit zlí Číňané, protože je kapitalista a ještě k tomu černoch a všichni mu chtějí šahat na jeho ultra cool dredy; (navzdory názvu se ve filmu setkáte pouze s kung-fu, ale to asi až tak moc nevadí) nicméně na scénu přichází tajemný domovník (Chan), který se odhodlá naučit našeho mladého Padawana ,,the real kung-fu'' a o několik efektních záběrů Velké čínské zdi později jsme všichni ready na velký turnaj, kde to samozřejmě všem natře a posledního typana sejme i přes svoji zlomenou nohu...

O příběh tu vážně nejde; já jsem se dočkal Chana v dobré mentorské roli, do které se dokázal vžít, dále se mi líbil výlet po nejkrásnějších místech Číny a ten poslední západ byl docela epic, takže všechno v pořádku. Mladý Smith moc nehraje, přesto se na něj dá zvyknout a ještě jednou musím vydzvihnout prostředí, ve kterém se všechno odehrává, protože kdyby se tahle sranda děla dejme tomu na předměstí Chicaga, tak by hodně ztratila na atmosféře. Čekal jsme úplný fail, nakonec jsme se dostal docela pohodový snímek, který se nemá za co stydět.

Random thoughts (mostly RPG and stuff)

Back in the day I used to be guite the gamer; I would sit and stare at my monitor for hours playing masterpieces such as Red Alert II or Age of Empires, but my one true love were and still are RPGs. The Gothic series is a gem among them and I have a very personal relationship with these games. I do remember the first walk towards the Old Camp, scared shitless my useless rusty sword in both hands trembling at the sight of bloodflies, yeah those were the times... So when Gothic III came out I was excited as hell and yeah despite all the bugs I love this game, though I never managed to actually finish it (after you complete majority of the side quests all over the world it becomes kinda dull).

I mean it's so liberating to take your huge rune sword, buy some life potions and run off to find adventure and possibly some dragons. Deep down I'm a really nice guy, so if I have to choose between good and evil I usually go for good the first time around, although I did enjoy enslaving people and working for the Orcs. I played for rebels, druids, Orcs and mages too. I like fighting a lot, so I base my character mostly around good skill with either a sword or an axe (I don't like spears very much, also I'm not too excited about archery) and then I throw a couple of spells into the mix. My absolute favorite is fire magic (fireball is a must) and occasionally I indulge myself in summoning magic (ice golems are badass).

That's it for now, but I'll make sure to write something Gothic-related in the near future.

Jade Empire

Ačkoliv jsem to původně vůbec nezamýšlel, stejně se mi toto RPG od studia Bioware dnes podařilo dohrát. Po instalaci a prvních minutách hraní (cca. před 4 dny) mě to moc nechytlo = zbytečně dlouhé dialogy a otravný tutoriál, navíc jsem si musel chvíli zvykat na bojový systém a rovněž mě deprimovala první těžší bitva s duchy, na kterou jsem nebyl vůbec připravený, ale vezměme to všechno pěkně popořadě.

Příběh se točí okolo Vás (tedy hrdiny či hrdinky) a Nefritového císařství (jade = nefrit) resp. Vašeho velkého osudu Vyvoleného... Taková fantasy klasika: jste poslední z vašeho lidu, který byl vyvražděn zlým císařem, když jste byli ještě v plenkách, od Vašeho narození jste byli vychováváni hodným mistrem Li v zapadlé vesničce Dvě Řeky, kde Vás učil základům bojových umění. Hra začíná mírumilovným pobíháním po vesnici a rozhovory s dalšími studenty a postupnému rozkoukávání, idyla je přerušena nájezdem pirátů, který musíte pochopitelně zastavit a poté Vám již mistr Li odhalí Vaši velice důležitou úlohu a tragickou minulost a Vy se můžete konečně vydat do světa nakopat Zlu zadek. Postupně se Vám odhaluje pozadí vyvraždění Vašeho lidu a díky zničení Dvou Řek řádem Lotosových vrahů Vás osud zavede přes městečko Tienovo přístaviště až do Císařského města a do samotného císařského paláce vznášejícího se za pomoci magických kamenů nad městem.

Příběh je rozhodně zajímavý a dobře podaný i díky velkému množství in-game sekvencí, navíc je zajímavé, že určitý dopad na celkové dění má volba vaší postavy. Zvolit si tedy můžete pohlaví a dále zda-li chcete být mágem, bojovníkem nebo postavou vyváženou, já osobně jsem hrál za bojovníka, i když jsem některá kouzla používal, čistě magická postava to má určitě těžší, protože nepřátel je zpravidla přesila a pouze s využitím magie je docela těžké si je udržet od těla, na druhou stranu transformační styly, ke kterým se dostanete v pokročilejší části hry jsou jedněmi z nejsilnějších vůbec. Vaše postava má tři základní vlastnosti: tělo (hitpointy), mysl a duši. Druhé dvě slouží jednak jako vytrvalost a druhak jako vlastně mana, které se však říká či. Hra vůbec čerpá poměrně hodně z čínské i japonské mytologie a fiktivní Nefritové císařství svou strukturou společnosti a kulturou kopíruje středověkou Čínu, dokonce je zde i uměle vytvořený jazyk, který čínštinu vzdáleně připomíná.

Kromě základních vlastností máte k dispozici ještě techniky a styly a právě na nich je celá hra postavená. V základním výběru má vaše postava dva styly, jeden hlavní a druhý podpůrný. Celkově se styly dělí na zbraňové, bojové umění (beze zbraně), magické a podpůrné, přičemž některé lze spojovat do harmonických komb a vytvářet tak ultra silné útoky. Nejuniverzálnější jsou asi zbraňové styly, máte na výběr meč, hůl, sekeru nebo pušku; z nepřátel totiž nepadají žádné předměty, čili zde nejsou žádné lahvičky se životem, kusy brnění, magické prsteny ani nic podobného, což je trochu škoda. Jediné co lze kromě peněz ve světě nalézt jsou drahokamy, které zasazujete do svého amuletu a ty vám přidávají bonusy k základním vlastnostem či propůjčují ochranné bojové aury. Techniky získáte buď pozorným studiem textů, jako odměnu za splněné úkoly nebo je jednoduše zakoupíte u obchodníků, jedná se vlastně o trvalé bonusy k základním vlastnostem. Bojovým postavám se vyplatí naučit alespoň jeden styl bojového umění na dostatečnou úroveň, protože na duchy neúčinkují zbraňové styly a s duchy se budete potkávat opravdu často...

Svět je bohužel poměrně malý a rozdělený do ještě menších lokací, které se postupně odemykají, žádné prozkoumávání světa ála Gothic se nekoná, naopak všude chodíte po jasně vymezených stezkách, ze kterých nelze sejít a často se setkáte s efektem neviditelných zdí. Příběh je také velmi lineární, čemuž napomáhá velmi malé množství vedlejších úkolů, které jsou ale docela zajímavě řešené a setkáte se tedy i s minihrou, kde létáte v letounu a likvidujete nepřátelská letadla, zahrajete si v jedné historické hře a dokonce budete obsluhovat podivuhodné přístroje na samotných Nebesích, no nuda vám každopádně nehrozí.

Hrou neprocházíte sami, většinou máte po ruce nějakého společníka, kterých můžete získat celou řadu (ne že by v boji byli nějak extra nápomocni) a skrze rozhovory s nimi si k nim můžete vytvořit vztah a do některých se lze dokonce i zamilovat. Myslím, že největším lákadlem této hry je jedinečná atmosféra Dálného Východu a příběh obecně, ten vás totiž chytne a už nepustí. Mezi zápory bych řadil malé množství vedlejších úkolů a příliš sešněrovaný svět, který vám nedovolí vžít se do role dobrodruha, celkově se však jedná o kvalitní hru a jsem rád, že jsem ji nakonec dohrál.

P.S. Jakmile získáte styl Nefritový golem, tak do něj investujte co nejvíc bodů, protože v této formě jste odolní vůči všem formám magie, kterou často používají finální bossové, jejich udolání se pak stane mnohem jednodušší záležitostí.

P.P.S. Na obrázku je Ruka smrti jeden z nejtěžších a nejstylovějších bossů hry.

And she spoke words that would melt in your hands...

Začínám tyhle kluky ušatý stále víc zbožňovat. Takže jmenují se Two Door Cinema Club a jejich debutové album Tourist History je vynikající. Jasně nejedná se o žádný radikální převrat, ale v rámci ostrovních kytarovek je to těžký nadprůměr. Mají v sobě trochu Bloc Party, trochu The Killers a taky nějakou tu nezbytnou špetku originality, že? Rozhodně doporučuju sehnat si i dva bonusové tracky Kids a Costume Party, protože album vcelku dobře uzavírají a celkové hodnocení i díky nim jde ještě výš. A jo možná třeba taková I Can Talk je trochu prvoplánová a na Silent Alarm od Bloc Party tohle album ani zdaleka nemá, ale hey s indie kytarovkama to de z kopce už nějaký ten pátek, což jde nejlíp vidět na Killers:

1. Hot Fuss = boží, tohle mě dostalo ke kvalitní hudbě a naživo na RFP byli jedineční

2. Sam's Town = ehm o.k. When You Were Young je super, po nějaké době sem ocenil zbytek alba, ale přechod k rozmáchlému epic country crossoveru se mě moc nezdál

3. Day & Age = what the fuck?; Losing Touch je dobrá, ale takový Neon Tiger je už totální propadák, hrozně se bojím dalšího alba...

Anyway, snad to nebude tak hrozné jako třetí album Arctic Monkeys.

Inception

Ano, nehodlám používat nešťastný český překlad ,,Počátek'', protože nemá s filmem nic moc společného. Nejdříve chci předeslat toto: Inception je velmi dobrý a zručně natočený film, přesto v mých očích nedosahuje kvalit The Dark Knight a ano Leonardo DiCaprio zde odvádí velmi slušný výkon (jako je ostatně poslední dobou zvykem), nicméně s tím, co dokázal zahrát v Shutter Island se to srovnat nedá.

A nyní k příběhu: ocitáme se někde v nespecifikované blízké budoucnosti, kdy technologický pokrok umožňuje nabourat se jiným lidem do jejich snů a ukrást z nich ta nejstřeženější tajemství či naopak jim nějakou tu myšlenku vnuknout a právě o takovéto vnuknutí (inception) se Dom Cobb (Leo) a jeho tým pokouší. Bohatí lidé samozřejmě podstupují speciální výcvik, díky kterému se jejich podvědomí dokáže nevítaným návštěvníkům účinně bránit a zlaté pravidlo smrt=probuzení zde neplatí úplně vždy. Příběh sám o sobě není zas až tak komplikovaný, nicméně samotný systém nabourávání snů a role jednotlivých zůčastněných již komplikované jsou, a to tak, že hodně. Pro ilustraci: na konci filmu se děj odehrává na pěti různých úrovních (realita, 3 vrstvy snu a Pustina) zároveň a ještě mezi nimi neustále přeskakuje... První polovinu filmu prožíváme spolu s nejnovějším přírůstkem týmu mladou architektkou Ariadne jakýsi tutoriál, který slouží coby předehra pro závěrečnou zhruba hodinovou divočinu složenou z pobíhání po různých úrovních snu, střílení ze samopalů a v neposlední řadě i lyžování. Nebudu nic prozrazovat, ale úplně na konci vás čeká takový menší mindfuck.

Rozhodně se u tohoto filmu vyplatí investovat do velkého plátna a vychutnat si tak pořádně rozmáchlé a ambiciózní snové scenérie, jakožto i velmi promyšlené akční sekvence. Pokud se vám líbí styl, jakým DiCaprio od Departed hraje, a pokud máte rádi filmy Christophera Nolana (resp. jejich specifický look), pak Inception určitě doporučuju; na ty ostatní čeká ,,jenom'' hodně dobré a chytré sci-fi.

I'm just takin' it easy

Today (like every other day for the past month and a half) I woke up, forgot to eat something for breakfast, sat at my computer and watched random anime music videos at youtube. This repetition is starting to get to me, at least tomorrow there's something slightly exciting on the menu: a whirlpool party with some friends and hopefully a lot of beer and stuff heh. Which is why I have to change the water today among other things; also I was forced to do some chores like pickig up rotten apples and throwing them away and I had to dig up like tons of carrots and clean them a little bit... I loved cutting the upper green part though I just felt so relaxed and thus I had time to think about myself and life and so on...hey this isn't an indie movie alright? I just have to do this more often (meaning write something in English, because after a while I'm not sure about spelling and that's a bad thing).

Anyway I'm slowly getting ready for our holiday, we chose Greece, specifically the Rhodos Island and yes I do feel excited, when I think about all the food and exotic drinks I'll be enjoying for the next week or so. Not much happening on the literature front: I did finish a little book by Josef Škvorecký, but besides that I'm still reading the monumental Third Reich: A New History by Michael Burleigh although I do want to finish that before flying to Greece on Tuesday, so that gives me like 4 days. Plenty of time. Oh and yesterday I finally saw Inception, the Czech title is just stupid as it has no informational value or even the slightest connection to the movie whatsoever. So which books will I take with me? I want to take two or three one of these will be Hard-boiled Wonderland and the End of the World by Haruki Murakami, the other two I still have to choose. So that's it for now, see ya all on the other side.

Yu-Gi-Oh!: The Abridged Series

Původní Yu-Gi-Oh! je klasické stupidní shounen anime pro děti, stejně jako Pokemon, Digimon a jim podobná mistrovská díla, ale tohle je něco naprosto vynikajícího. V podstatě se jedná o sestřih a osekání původních dvacetiminutových dílů na čtyř až pětiminutové a předabované anglickými a americkými fanboys a výsledek? Totální parodie všech a všeho! Viděl jsem zatím asi šest epizod (které jsou k mání na oficiální stránce nebo na Youtube kanálu stejného jména) a je to vážně něco neuvěřitelného... zábava pro každého, kdo kdy nějaké anime viděl a i pro ty ostatní, i když to budou zase ochuzeni o anime narážky... Skutečně doporučuji.

Pink (Prague 2010)

Trochu opožděně sepisuju dojmy z pražského koncertu Pink, který se uskutečnil na Edenu 20. července 2010. Ty první předskokany typu Xindl X jsem milerád ignoroval a dorazili jsme s mojí lepší polovinou nějak před Good Charlotte. Moc jsem to nevymyslel s penězi a ke konci mě přepadávala žízeň, aby taky ne, když 0,4 Budvaru byla za padesát korun!!! Drinky okolo stovky jsou v pohodě, ale to pivko vážně ne. Na Good Charlotte jsem se těšil hodně, ale nic moc nepředvedli a po pár hodně špatně nazvučených písničkách (zpěvákovi nebylo moc rozumět, těžce přebasováno) se sbalili a šli...

Pink oproti tomu předvedla úžasný výkon; já si myslel, že její studiové desky vděčí za svou přitažlivost a popularitu hlavně kvalitní produkci, ale ona vážně má vynikající hlas a navíc si přivezla poměrně velký band, takže naživo to znělo ještě lépe, než na desce. O zpěv tu nicméně v první řadě nešlo; celá tour stylizovaná do podoby pojízdného cirkusu měla za cíl především ohromit, a tak se hlavní aktérka snášela na zem vypuštěna z obřího balonu, rolovala po lidech v zorbingové kouli a na konci během přídavku So What se i proletěla nad hlavami diváků. Já osobně jsem znal maximálně tak singly, ale povětšinou se hrály ty největší hity, takže si myslím, že nikdo nepřišel zkrátka. Stadion rozhodně nebyl zaplněný a kouřilo se i přes zákaz kouření, dokonce jsme se mohli klidně posadit na námi nezaplacená místa, takže v tomto směru naprostá pohoda :D Nejvíc mě asi potěšil dvojcover My Generation/Basket Case, ale nechyběly ani takové kusy jako Please Don't Leave Me, Get This Party Started, Funhouse, Just Like A Pill apod.

Ne, že by mě tento koncert srazil do kolen, takoví Green Day byli mnohem lepší, ale jsem rád, že jsem se ho účastnil, protože celkově to za tu show skutečně stálo.

Cop Out

Tvorbu Kevina Smitha mám rád (Clerks jsou nepřekonatelní), a proto jsem se docela těšil i na Cop Out, kde se nezávislý polobůh poprvé upsal zlému komerčnímu studiu a natočil film s vyšším rozpočtem. Bohužel spolu s touto smlouvu s Ďáblem se vytratil i ten specifický Kevim Smith style a Cop Out tak lehce zapadne do řady dalších buddy komedií podobného typu, byť s mnohem větší hustotou hlášek a odkazů na další filmy na centimetr čtvereční.

Příběh je v podstatě klasický: máme tu dva poldy v podání Bruce Willise a Tracyho Morgana (který je mimochodem neuvěřitelně vtipný v 30 Rock) a ti řeší nějaké případy krádeže apod; už první výslechová scéna však dává tušit, že tady se bude jednat spíš o vtipné pomrkávání na fanoušky žánru v podobě citací, než o nějaký vážně míněný pokus o příběh. Celé to odsýpá a některé hlášky skutečně stojí za to: ,,monocle wearing motherfucker!'' Ostatně už samotný plakát dobře ilustruje nenucenou atmosféru filmu: Rock out with your glock out. Člověk skoro čeká, že se někde za rohem objeví Jay a Tichej Bob :D

Jedná se o oddychový film, který rozhodně v rámci své stopáže neurazí a ty filmu více znalé dozajista i potěší, ale klasický Kevin Smith to bohužel není.

Solomon Kane

Na Solomona jsem chtěl původně zajít do kina, protože se mi zdá, že fantasy bez mluvících bobrů, teenage polobohů a podobně tady už dlouho nebylo. Po Pánovi Prstenů jsem čekal přímo záplavu fantasy trháků pro dospělejší publikum, leč neúspěchy kupříkladu Eragona nebo Zlatého kompasu zasadily žánru tvrdou ránu, proto jsem se na Solomona tak těšil.

Už od prvních ukázek byly jasné dvě věci: tvůrci očividně potřebovali větší rozpočet a stejně to vypadá cool. O co tedy vlastně jde? Solomon Kane je postava vytvořená Robertem Howardem (tvůrce Conana a dalších pulpových hrdinů) osobně jsem četl všechny příběhy a fragmenty, které kdy Howard napsal a musím uznat, že v rámcích žánru jde o značně kvalitní čtení. Ve filmu se tedy setkáváme někdy v 16. století se Solomonem Kanem toho času conquistadorem, který (jak mu vyslanec pekel řekne) propadl za své skutky svou duší ďáblu. Solomon se trochu lekne, uteče a uchýlí se do kláštera na anglickém venkově, kde chce strávit zbytek svého života v modlitbě. Samozřejmě nakonec bude muset náš hrdina vzít opět do ruky meč a křesadlovou pušku a jít nakopat nejenom peklu zadek. Tolik tedy k příběhu. Celý film slouží spíš jako představovačka hlavního hrdiny a jeho verze středověku, kde magie ještě rozhodně nevymřela, kdyby film na sebe vydělal (jakože je to hodně nepravděpodobné), tak by nás čekala dvojka klidně i v té Africe a to by teprve byla jízda!

Prakticky celá stopáž filmu je natočena porůznu v českých lesích a kulturních památkách. Ve filmu hodně prší, všude je bláto a lidi na sebe nejsou ani trochu milí, jo a nemají většinou hollywoodsky bílý úsměv; i ten obligatorní Marek Vašut se zde asi ve třech scénách mihne. Závěrečný asi půlminutový ,,souboj'' s obrovskou CGI příšerou mi přišel trochu nadbytečný, jinak ale celý film plyne svým tempem kupředu a vyloženě hluchá místa jsem v něm nenašel. Bohužel je na celém díle vidět nedostatek financí, a tak třeba ta poslední skupinová bitka je o hodně míň epic, než by mohla s dostatečným rozpočtem být. Celkově jsem rád, že tento film vznikl a podpořím tvůrce koupí DVD a budu dál marně čekat na druhý díl.

P.S. Komiks Ďáblův hrad na motivy stejnojmenného Howardova fragmentu je docela nudný, ale pro fanoušky povinný minimálně z toho důvodu, že uvidí jedno z možných dokončení příběhu.

INVADERS MUST DIE!!! aneb ROCK FOR PEOPLE 2010

Letos byl můj postoj k RFP asi nejvíc negativní, tak špatný line-up sem teda vážně nečekal. Abych to trochu rozvedl: na rockfóru jsem byl už celkem třikrát (poprvé v roce 2007) a pokaždé jsem se hodně dobře bavil. Koncert The Killers mám stále v živé paměti, i když musím uznat, že ten první rok sem se tam jel s klukama víceméně zbořit a během toho sme stihli pár koncertů...další dva ročníky jsem zde recenzoval, takže jenom ve zkratce: Kaiser Chiefs ani Massive Attack mě neuchvátili, zato vystoupení The Offspring bylo jednoduše nepřekonatelné a navíc mě hodně bavily i menší kapely typu Enter Shikari a pak přišel minulý ročník. Tak nadupaný line-up jsem si nedokázal ani vysnít: Arctic Monkeys, The Kooks, Hadouken!, Bloc Party...jednoduše skvělé. Logicky sem se těšil s čím se vytasí pořadatelé letos a ono nic. The Prodigy byli jediní kvůli kterým tam stálo za to jet (o Billy Talent, kteří se přidali na poslední chvíli sem nevěděl, ale stejně sem je viděl když předskakovali Green Day), protože ten zbytek: Muse neposlouchám přijdou mi jako horší U2 (a ti jsou taky dost hrozní), Editors jsou nuda, The Subways mám sice rád, ale nebudu za ně dávat dva tisíce to fakt ne; NOFX, Morcheeba, Skunk Anansie, Dreadzone...no myslel jsem, že si ze mě dělají srandu. Vážně nechápu, jak mohli mít minulý rok to nejlepší z britské indie scény a pak naservírovat tuhle *******.

Dobře Muse jsou asi pro hodně lidí superkapela tisíciletí a určitě byli neuvěřitelně předražení, takže asi nezbyly peníze na ostatní interprety; prostě jsem doufal, že se RFP vykašle na všechny ty hácéčka rádoby screamo srance a bude pokračovat v trendu minulého ročníku - tedy indie kytarovky, lehký electra a podobně, což se nestalo. Nechtěl jsem rušit už zaběhnutou tradici tak sme si s kámošem řekli, že teda na ty Prodigy zajedem, jenom na ten jeden den. Kromě nich sme viděli ještě Alexisonfire a jakkoliv tenhle druh hudby nesnáším, tak kluci jak to prožívali, tak si mě i získali a když ten frontman zrovna nescreamoval, tak se to dalo i poslouchat. Pak sme viděli Trickyho, ten bylo očividně těžce mimo a celý ten set byl tak trochu z jiné dimenze a hlavně za něj všechno odzpívala ta jeho support vokalistka nebo co to bylo zač za holku. Chtěli sme stejně na Fixu, ale do toho stanu se prostě nešlo dostat. Večer přišli na řadu Prodigy, odehráli teda všechno, co jsem od nich chtěl slyšet včetně starších pecek typu Firestarter, Breathe, Smack My Bitch Up a pak hráli hodně to poslední album: Omen, Thunder, Invaders Must Die, Warrior's Dance; v přídavku mě už trochu štvali, je to totiž trochu pořád jedno a to samé, nicméně celkově těch peněz ani času nelituju, tuhle skupinu sem určitě chtěl někdy vidět naživo.

Jako každý rok i letos bylo všechno dražší, konkrétně vstupenka na místě na jeden den byla za 1400 (na Muse pak 1500), celý fest za 1900; s pivem sem měl asi smůlu, protože nikdy nebylo pořádně vychlazené (výjimkou byl ten Staropramen stan) a občas trochu pod míru, nehledě na to, že Staropramen je hodně podprůměrné pivo (ale ten Gambrinus minulý rok nebyl o moc lepší); chyběla mě tam Plzeň, Granát ji nedokázal uspokojivě nahradit. Na jídlo sem už stěstí měl větší: dal jsem si opravdu vynikající gyros v pitě, pak sem měl teda vysušený kuřecí steak a o něco lepší vepřový steak a nakonec sem si klasicky dal ty malé donutky s čokoládovou polevou mňam. Každopádně 32 korun za podchlazenou desítku Staropramen... (jedenáctka 34, Granát a dvanáctka za 36). Jack Daniel's Bar mě potěšil, Camel Beach Bar byl oproti minule o něco větší a rozdávaly se za jednu koupenou krabičku žabky, za dvě pak USB zapalovač :D

Doufám, že příští rok to bude lepší a budu moct s čistým srdcem zajet na celý fest místo jednoho dne; pořadatelům držím palce.

Green Day (Prague 2010)

S potěšením si můžu odškrtnout další kapelu z koncertního must see wishlistu, jedná se samozřejmě o Green Day, kteří se v Praze zastavili 29. června v rámci své 21st Century Breakdown tour.

Nejdříve několik slov k organizaci celého koncertu: vše probíhalo na pražském Výstavišti (jo to je ta napůl shořelá věc se zpívající fontánou) a myslel jsem, že tam nebude příliš velký prostor, ale to jsem se teda pořádně sekl. Pořadatelé hlásí 14 000 prodaných lístků, což je teda polovina celého RFP ehm...každopádně mi vůbec nepřišlo, že by tam bylo tolik lidí, pravda v tom Hradci na letišti sem si taky nikdy neřekl, tyjo je tady skoro 30 000 lidí, ale tam se to zase rozleze, no nic. Celkově musím říct, že organizačně to bylo zvládnuté velmi dobře, do areálu se šlo podle obrovských šipek s nápisem Green Day a od metra to byl jenom kousek, fronty taky moc dlouhé u vchodu nebyly. Areál byl otevřený od 16:00, první předkapela byla nějaká obskurní česká záležitost The Pooh, druhou předkapelou byli Billy Talent (ty trochu znám), já osobně jsem se svojí lepší polovičkou dorazil tak nějak na konec jejich setu okolo půl osmé večer. Okolí mi silně evokovalo Rock for People, všude byly familierní stánky s občerstvením, pivem, toiky...takový malý fest dalo by se říct. K těm toikám - chyběly mi teda ty praktické čtyřpisoáry, které se vyskytují na větších akcích, protože konat potřebu na toice je hnus největší, naštěstí si kluci poradili a u jedné vyrvali dveře z pantů, takže se v ní dalo aspoň trochu dýchat. Jedna věc mě ale pořádně naštvala; jestli jste to nevěděli, tak Krušovice znovu po x-milionech let začali vyrábět desítku a s tímto krokem je přirozeně spojená heavy promotion a teď můžete hádat třikrát jaképak pivo se dalo na koncertu koupit... okey Krušovice not my favorite brand, but drinkable..bylo to vlažné až teplé, podmírák samozřejmostí a celkově nic moc pivko a chtěli za to 50 korun!!! Já si za kvalitní zlatavý mok rád připlatím, ale tohle byl regulérní blackmail...

K samotnému vystoupení Green Day: bylo to mind-blowing and absolutely hands-down awesome. Naprosto nechápu tzv. recenzenty (popř. hudební kritiky), kteří dokážou takové vystoupení ohodnit jako průměrné, asi jsme nebyli na stejném koncertě. Začalo se dvěma singly z posledního alba: 21st Century Breakdown a Know Your Enemy a pak už to jelo, dočkali jsme se i exkurze do starších dob a slyšel jsem vlastně to nejdůležitější z jejich tvorby plus to nejlepší z obou novějších desek. Green Day hráli neuvěřitelné 3 hodiny a stihli přídavek i akustický přídavek (Wake Me Up When September Ends byl nejsilnějším momentem celého vystoupení), no a slyšet třeba Jesus Of Suburbia naživo byla prostě a jednoduše paráda! Přikládám i ze setlistu opsaný komplet set, aby si každý mohl udělat určitou představu a btw. citace např. Highway To Hell nebo Satisfaction od Stoneů byly awesome as well. Pyrotechnika, osvětlení a zvuk byly na té nejvyšší úrovni, byla to show se vším všudy a jsem moc rád, že sem tam mohl ty tři hodiny strávit v hudebním opojení :D

Setlist:
1. Song Of The Century
2. 21st Century Breakdown
3. Know Your Enemy
4. East Jesus Nowhere
5. Holiday
6. ¡Viva la Gloria!
7. Give Me Novacaine
8. Maria
9. We Are The Waiting
10. St. Jimmy
11. Boulevard Of Broken Dreams
12. Stuck With Me
13. Murder City
14. Waiting
15. Paper Laterns
16. Burnout
17. 2000 Light Years Away
18. Hitchin' A Ride
19. When I Come Around
20. Iron Man/Highway To Hell
21. Brain Stew
22. Jaded
23. Longview
24. Knowledge (Operation Ivy cover)
25. Basket Case
26. She
27. King For A Day
28. Shout (Johnny O'Keefe cover)
29. Break On Through/Always Look On The Bright Side Of Life/Satisfaction/ Hey Jude
30. Extraordinary Girl
31. 21 Guns
32. American Eulogy
33. Minority

Encore:
34. American Idiot
35. Jesus Of Suburbia

Acoustic Encore
36. Redundant
37. Words I Might Have Ate
38. Wake Me Up When September Ends
39. Good Riddance (Time Of Your Life)

Angel Beats!

Ačkoliv jsem úplně na začátku existence tohoto blogu plánoval pravidelnou publikaci článků týkajících se anime, nedokázal jsem toto ,,předsevzetí'' nakonec dodržet. Pod štítky anime se tedy v současné době nachází jedna recenze (Toward The Terra) a jedno preview (Macross Frontier) a možná nějaké články typu tři věty oznamující druhou sérii Code Geass ehm...; každopádně toto jaro jsem opět začal po delší době sledovat anime a musím uznat, že Angel Beats! mě docela pohltily a nemohl jsem se dočkat každý týden nového dílu a touto cestou bych se chtěl podělit o své dojmy.
BTW. neznám české převody japonských jmen, takže používám ty anglické, stejně sem to viděl s eng titulkama.

Děj Angel Beats! se točí okolo skupiny teenagerů, kteří se ocitají v Očistci, který je zde vyobrazen jako moderní japonská škola komplet s velkým hřištěm, bazénem a veškerým zázemím. Do tohoto světa, který slouží k tomu, aby se zde mohly duše zemřelých zbavit břemen z minulého života a pokračovat dál v cestě za reinkarnací se dostáváme spolu s hlavním představitelem Yuzurou Otonashim. Ten si ze svého života zpočátku nic nepamatuje, nicméně již v prvních chvílích svého pobytu v nové ,,škole'' se zaplétá do střetu mezi skupinou Afterlife Battlefront vedenou Yuri Nakamurou a tajemnou dívkou, které členové Battlefront přezdívají Angel (v originále tenshi, česky anděl). Battlefront, které se Otonashi rychle stává členem je složena z duší, které odmítají Boha a jeho plán pro ně, protože (jak se postupně dovídáme) měli všichni svým způsobem mizerný život plný utrpení a bolesti a v podstatě nemohou se svých břemen jen tak zbavit a pokračovat v cestě dál. Angel coby vyslanec Boha se je snaží přimět, aby přeci jen v cestě dál pokračovali i za cenu použití násilí (v Očistci se nedá zemřít, ale bolest duše vnímají). Tolik tedy k základní premisi příběhu.

Je poměrně očividné, že Angel Beats! jsou trochu uspěchané resp. ten příběh, který by se mohl krásně rozvinout ve 26 epizodách je narván do pouhých 13 epizod a tak je to občas poznat. Co se postav týče - tři hlavní postavy (Otonashi, Yuri a Angel) jsou dobře propracované, ty ostaní již tak moc ne, prostě na to nezbyl čas; celkově je ale příběh zajímavý a rozhodně nenudí a ano čekají nás i zásadní zvraty, které nechci a nebudu prozrazovat. Výborné je použití hudby; už si dlouho nepamatuju, že by se mi líbil OP i ED tak moc jako zde a insert songy jsou prostě parádní, takže soundtrack je a must!

Co ale opravdu na Angel Beats! oceňuji je jeden prostý fakt - ten příběh je hrozný chaos co se nápadů týče, ale přesto funguje a drží pohromadě. Takže se dočkáme zábavných naprosto odlehčených slice of life epizod v první půlce a ve druhé nás čekají hlavně ty smutnější a musím vyzdvihnout i závěr, který se rovněž povedl. Možná to nejde z mého textu poznat, ale Angel Beats! jsou přesně jedním z těch důvodů proč jsem začal sledovat anime, obsahují totiž všechno co mám na anime rád: I mean gunfights, supernatural powers and an all-girls rock band, who could possibly resist that?

10/10

PF UK - shrnutí letního semestru

Tento článek navazuje na obdobné shrnutí zimního semestru a uzavírá tak můj první rok na VŠ.

V letním semestru jsem měl opět šest předmětů (volitelné žádné) a to: politologie, české a československé právní dějiny II, římské právo a základy novodobého práva soukromého II, teorie práva II, ústavní právo a státověda a teorie národního hospodářství (v podstatě makroekonomie, z úcty k tradicím zachován prvorepublikový název). Semestr začal 22. února a první zápočet jsem psal 11. května, nicméně zápočtový týden byl až ten další, čili v půli května začalo zkouškové období. Stejně jako v zimním semestru byly všechny předměty v režimu 1+1 (přednáška + seminář), přičemž většina seminářů byla obtýden, výjimkou byla teorie práva, ta měla semináře každý týden. Mluvím sice o zkouškovém, ale zkoušku jsem skládal pouze jednu, a to z politologie, zbytek byly klasifikované zápočty a z teorie národního hospodářství byl jenom zápočet. Klasifikovaný zápočet je prakticky vzato zkouška, dostanete známku jako u zkoušky, ale protože ten předmět jeětě nekončíte, tak se jedná právě o klasifikovaný zápočet a ne zkoušku (po složení zkoušky ten daný předmět končí).

Výrazně odlišný byl můj přístup k seminářům. V zimním semestru jsem se snažil a i se mi dařilo mít pravidelnou docházku, což bylo dáno mimo jiné i tím, že tam, kde předmět končil pouhým zápočtem hrála docházka svou roli. Ke klasifikovaným zápočtům vás totiž stejně jako ke zkoušce musí pustit vždy, tím pádem se již docházka nejeví jako problém. Na dva semináře jsem chodil pravidelně (teorie práva a teorie národního hospodářství), protože tam se docházka promítala do bodového ohodnocení zápočtu, což mi ze strany profesorů přijde jako rozumné řešení. Tam, kde docházka povinná nebyla, a kde stejně žádný vliv na známku neměla jsem tudíž nechodil.

První na řadě byl zápočet z teorie národního hospodářství, učení jsem věnoval pět dní, neboť ekonomii jsem nikdy neměl (ani na střední škole v rámci ZSV, protože učitelka byla velkou fanynkou filosofie) a do té doby jsem nevěděl pomalu jak se počítá HDP...nakonec jsem dopadl hodně dobře a ztratil jsem jenom jeden bod. Za týden následoval již klasifikovaný zápočet z teorie práva. Jelikož jsem vcelku poctivě chodil na semináře, tak jsem si udělal docela přehled v průběhu semestru a při učení mi to pomohlo; teorii jsem dal okolo čtyř dní a vyvázl s dvojkou. Trochu mě kromě teoretických otázek zaskočily ,,praktické'' příklady typu určete prvky retroaktivity v daném zákoně apod. Následoval klasák z římského práva - tady jsem si uvědomil, že možná jsem semináře z římana vynechat neměl. Ten test je totiž v podobě příkladu, na kterém má student uplatnit svoje teoretické znalosti takříkajíc v praxi. Já sem kupříkladu měl příklad zhruba takový: Gaius měl psa Lupa, který mu neustále utíkal, poprvé mu utekl a našel ho Lucius, který ho vzal k sobě s tím, že se o něj postará dokud nenajde jeho majitele. Po roce Lupus opět utekl zpátky ke Gaiovi ani u něj však dlouho nepobyl a za pár dní opět zmizel. Tentokrát se ho ujal Tiberius, který si ho však uvázal u svého domu a začal ho cvičit ke hlídání koz. Po dalším roce o takto vyvičeného Lupa projevil zájem Tiberiův soused Sempronius, slovo dalo slovo a Tiberius mu Lupa prodal. Po dvou letech svého psa Gaius spatřil u Sempronia a dožadoval se jeho vydání, Sempronius však odmítl s tím, že psa právoplatně koupil.
Následuje deset otázek jako kterou žalobu by mohl Gaius proti Semproniovi použít, je kupní smlouva platná, na základě jaké obligace jednal Lucius, kdo měl Lupa v detenci, kdo v držbě, kdo ve vlastnictví apod...Musím uznat, že první příklad mi vůbec nesedl a musel jsem jít na druhý pokus, který jsem už teda zvládl na dvojku, ale lehké to nebylo. Po tomto zápočtu mě čekala politologie, která byla podobná sociologii ze zimního semestru (taky tam důležitou roli hrála esej), u takových zkoušek je nejhorší, že člověk vážně neví, jak dopadne, když většina známky záleží na eseji...přípravu jsem nicméně skoro vynechal (učil jsem se jedno odpoledne) a skončil jsem s dvojkou. Po politologii mě čekal další těžký zápočet, kterého jsem se docela bál, jednalo se o ústavní právo, učil jsem se poměrně usilovně šest dní, přečetl jsem a částečně se i naučil Ústavu, Listinu základních práv a svobod, volební zákon a jednací řád Poslanecké sněmovny...a ještě sem proletěl nejdůležitější nálezy Ústavního soudu; test se skládal ze 14 otázek s možnostmi (vždy jedna správná, ale občas šlo skutečně o nuance) a dvě otázky rozepisovací (já měl poslaneckou imunitu a jak se postupuje zanikne-li senátorův mandát během jeho funkčního období); výsledky ještě sice nejsou (mají být do pátku), ale věřím, že minimálně na tu trojku to bude...no a ve středu píšu české dějiny, které se zrovna učím, tak dá-li Bůh to udělám napoprvé a už budu mít pokoj...až do září :D

Celkově musím uznat, že tento semestr se v porovnání se zimním blíží již mnohem více praxi (ústavní právo, římské právo, ale i ta teorie práva), což je jedině dobře. Školu stále sice nehrotím, ale pořád je dostatečně snesitelná a ano je stále značně nárazová (viz shrnutí zimního semestru).

EDIT 23.6.

Tak z ústavního práva nakonec za jedna (což mě hodně potěšilo), na druhou stranu z českých dějin jsem dostal svou první trojku na vysoké škole; test byl písemný ve formě devíti otázek, všechny byly rozepisovací, přičemž ty poslední dvě byly více obsáhlé; přípravě jsem věnoval zhruba čtyři dny a nyní mě čekají už prázdniny! :D

Všechna piva světa

Dosloužil mi mobil a při přechodu na nový přístroj jsem konečně zkopíroval fotky za poslední tři roky; při prohlížení těch fotek jsem si uvědomil, že docela často se na nich vyskytují jednotlivá pivka, a že každé to pivko má v sobě ukrytý svůj vlastní příběh. Rozhodl jsem se teda několik těchto fotek zde publikovat a ke každé připojit krátký komentář, protože tyhle fotky do určité míry reflektují můj vlastní život za poslední tři roky.

1) Je to Kozel (tuším, že desítka) a fotka je z narozeninové oslavy s mojí starou třídou z gymplu, bylo to na chatě trochu schované v lese a pamatuju si, že jsem večer šel pěšky přes ty pole temnoty a v dálce jenom projížděl vlak jako zářící šíp se řítil tou temnotou a tehdy jsem se podíval vzhůru na hvězdy a bylo mi fajn. Tímto chci zároveň ještě jednou poděkovat za zapůjčenou čelovku, bez jejíhož světla bych pravděpodobně nikam nedošel.

2) Tohle je výborné pšeničné pivo bavorského původu a jmenuje se Franziskaner (čili Františkán), foto pochází z dovolené v Rakousku, konkrétně se jedná o malé městečko St. Wolfgang, kde je takový malý bar a právě tam točí tohle vynikající pivo. Měl jsem ho i v Bavorsku a tam bylo snad ještě víc bylinkové a vůbec ještě o něco lepší. Z této fotky to zrovna nejde poznat, ale ten krígl má docela elegantní tvar a dobře se z něj to pivo pije. Pamatuju si, že vždycky mě udeří ta bylinková vůně jara a já jsem omámen...a úplně nejkrásnější je, když svítí to gemütlich rakouské slunce a člověk pozvedne ten krígl (ideálně někde na zahrádce u jezera) a to slunce úplně prozáří ten zlatavý mok a to si pak připadáte jako když pijete samotné sluneční paprsky.

3) Tady bych se chtěl omluvit za ty fernety (stavěli sme pyramidu), jinak je to Starobrno (desítka), vyfoceno v rámci chill-out chvíle jinak hodně náročného plesového večera v Uherském Hradišti v té ,,restauraci'' na Kulturním domě. Po pravdě řečeno at this point jsem už chuť moc nevnímal, ale asi jsem o moc nepřišel. Tady si pamatuju zával ospalosti, ze kterého mě rychle probraly ty fernety, ale pořád to byl dobrý večer.  

4) A již se dostáváme k těm speciálnějším pivům; při pořizování této fotografie jsem si totiž pochutnával na belgickém trapistickém speciálu La Trappe (nejsilnější varianta Quadrupel) v pražské restauraci Les Moules; už si přesně nevzpomínám, ale myslím, že jsem tehdy měl mušle na bílém víně a na předkrm šneky, každopádně Belgii plánuju navštívit už jenom kvůli těm pivům a filmu V Bruggách...; pamatuju si, že to byl poklidně strávený večer.

5) Fotka byla pořízena na úplném konci jedné tour po hospodách (náš ekvivalent pub crawl) v Uherském Hradišti v baru Nemo. Jedná se o Stelu Artois, což je pivko, které moc nemusím, protože chutná, jak kdyby v něm někdo zapomněl hadr, ale opět dle pravidel tour se musí pít, co hospoda nabízí...to brčko má rovněž svůj minipříběh; kamarád totiž (seděli sme na baru) vyptal dvě brčka po barmance, a tak jsem pil Stelu Artois brčkem a nikdy nechutnala líp.

6) Na tenhle podvečer vzpomínám hodně rád, bylo to vůbec poprvé, kdy jsem byl v sushi restauraci a kde jsem se do sushi zamiloval; takže moje první setkání se sushi proběhlo v pobočce Sushi Pointu na pražské Flóře. Říkal jsem si když už, tak už s plnou parádou a zeptal jsem se jestli nemají i japonské pivo a oni měli a dokonce dva druhy. Ten první Kirin vidíte na fotce, druhý se jmenoval Sapporo a dala si ho moje přítelkyně, a doteď si nemůžu zaboha zapamatovat jak který chutná. Vím, že jeden chutná jak zředěný Gambrinus (takže úplně hrozně) a jeden jak o něco horší Budvar a ten se dá docela pít (v rámci možností)...nicméně vždycky při návštěve sushi restaurace mám před sebou hádanku Kirin nebo Sapporo a většinou se netrefím napoprvé. Netřeba dodávat, že mít před sebou na stole sushi a japonské pivko je pohled k nezaplacení a v tu chvíli jsem si připadal jako protagonista nějakého Murakamiho románu (a ano stále je mým snem já+flaška brandy+střecha ála Norské dřevo); Kirin určitě není žádná bomba, ale co jsme taky čekal od národu, který dělá víno z rýže...

7) Do Beck's Lemon jsem se zamiloval během návštěvy Berlína, kde jsme ho v asi nejvíc párty části města Kreuzbergu pili o překot v jednom tamním tureckém baru a stále jsme nebyli opilí, protože tohle má jenom 2% alkoholu (jedná se vlastně o Radler). Fotka dole visící je nicméně opět z Rakouska, tentokrát ze zimní lyžovačky tuším, že ze Schladmingu a je dva roky stará. Normální Beck's se podobá svou hořkostí Plzni, ale kvalitou se nedá srovnávat, verze Lemon je ale skutečně dobrá, pokud se dokážete dostat přes trochu chemickou barvu...dělají se i další varianty (např. pomeranč), ale ty už tak dobré nejsou. 

8) Tahle fotka je asi rok stará a je na ní zachycen další důležitý zlom v mém životě - objev českých minipivovarů. Pivo o němž je řeč je totiž Kocour (ležák) z pivovaru Varnsdorf, který točí (a spolu s ním i další varianty Kocoura) ve stylové hospodě/restauraci Tlustá Koala v Praze, kousek od Prašné brány. Líbí se mi i logo a provedení sklenice, ale hlavně to pivo je jedna báseň, ochutnal jsem i Višňový ležák a jejich Weizen (ten je hodně dobrý) a byl jsem s nimi spokojen.  

9) Fotka tohoto Hoegaardenu byla pořízena v brněnské Potrefené huse ve Vaňkovce, kde ho taky točí do vychlazených kríglů, čili prvních pět loků člověk vlastně nic nepije jenom ledový proud tekutiny...; Hoegaarden mám rád, protože je to lehké letní pivko (přestože má 5% alkoholu) a dobře se pije s kamarády u nás na terase, to že citronové pivo nemusí být jenom pro holky je snad jasné...

10) Tahle fotka je tak trochu guilty pleasure, protože Bohemia Regent zde vyfocený (je to desítka) se nedá a nikdy nedal pít, ledaže hned po práci; fotka je z jedné rodinné oslavy u nás v Blatnici a ten kdo nezná, nepochopí...

11) Tento rok vůbec poprvé se mi podařilo ochutnat zelené pivo na Zelený čtvrtek, jedná se o třináctistupňový speciál, který vyrábí Starobrno, bohužel jsem v hostinci Pod lipami v Uherském Ostrohu nedostal originální krígl, takže celkový efekt byl trochu pokažen. Těšil jsem se hodně hlavně na to, jak moc budou ve výsledné chuti figurovat výtažky z máty a eukalyptu...a nefigurovaly tam vůbec, byl jsem zklamán protože barva mi přišla docela zábavná a zelená pěna má něco do sebe, ale v chuti se nedalo nic z těch exotických přísad poznat. Zavřel jsem oči a pil jsem normální trochu silnější dvanáctku Starobrno, přesto jsem i za tento zážitek rád a aspoň si už nemusím příští rok zoufat, když se toho zeleného speciálu vzdám.   

Tak to byly některé z mých pivních příběhů, možná že sem časem přidám další, možná, že jsem na některé zapomněl, nicméně život je kompromis, jako bonus přihodím jednu fotku sebe právě se Zeleným pivem, na které se směju, protože ještě nevím, jak chutná. Toť vše pro dnešek.

Live long and prosper.

Cheers!

I'm in no hurry, you go run and tell your friends I'm losing touch, fill their heads with rumours of impending doom

Rozhodl jsem se, že tady budu postupně publikovat i svoje eseje a úvahy týkající se převážně problematiky akčních filmů a pomíjivé krásy direct-to-DVD produkce. Texty vznikají pozvolna a jsou několikrát přepisovány a doplňovány; k tomu, abych vůbec mohl začít psát je nutno nasledovat většinou několik filmů či jejich klíčových scén, tudíž čekejte nepravidelné aktualizace (jako ostatně tomu bylo doposud). První text má pracovní název Sto způsobů držení zbraně aneb jak se vypořádat s realitou a bude zde publikován pravděpodobně během příštího týdne. 

EDIT (14.5.2010)

Delší dobu mi nešel internet a mezitím mi začalo zkouškové, takže dříve avizovaný text musím odložit na dobu pozkouškovou (cca. druhá půlka června), do té doby snad stihnu dopsat dva kratší texty, které by se zde měly objevit během dvou týdnů.

EDIT  (6.10.2014)

Text jsem nikdy nedokončil, zachovaný fragment jsem ovšem na blog nakonec umístil.

PF UK - shrnutí zimního semestru

První semestr na výšce už mám za sebou, proto určitě neuškodí si ho tady stručně shrnout (třeba to i někomu pomůže s výběrem školy). 

Již v dřívějších článcích jsem rozebíral na jaké školy se budu hlásit a kam jsem se nakonec dostal, včetně průběhu mojí maturity...na práva jsem chtěl jít určitě nejvíc, ale hlavně jsem chtěl do Prahy. Nemám nic proti Brnu, ale na mně je přeci jen trochu malé, přesto jsem i o něm uvažoval, když jsem se dostal na žurnalistiku, ale poté co jsem si tak trochu zjišťoval zákulisní informace mě chuť studovat tenhle obor přešla a cesta ke studiu práv byla volná.

Semestr mi začal 28. září a poslední zkoušku jsem psal 28. ledna, přičemž letní semestr začínal až 22. února, čili jsem měl skoro měsíc volno. Měl jsem celkem šest předmětů (žádné volitelné jsem si nevybral): české a československé právní dějiny I, státověda, obecné právní dějiny evropských zemí a USA, základy sociologie a psychologie pro právníky, teorie práva I, základy římského práva a novodobého práva soukromého I - jak je vidno i z tohoto prostého výčtu čistě ,,právem'' jsem se zatím nezabýval, spíše takové ty věci okolo (maximálně římské právo, které se promítá i do dnešní praxe); vůbec celý první ročník je spíš takové seznamování s oborem a až ve druhém ročníku se probírají jednotlivá právní odvětví.

Všechny předměty s výjimkou obecných pr. dějin (2 přednášky) byly v režimu 1 přednáška+1 seminář, a to většina z nich měla semináře obtýden...takže druhá vysoká škola se při právech studovat dá docela dobře, horší je to posléze během zkouškového období. PF UK je totiž,alespoň zatím, hodně nárazová: půl roku po vás nikdo nic moc nechce a pak přijde měsíc a půl pekla. Neznal jsem učitele a o prázdninách jsem neměl náladu pročítat diskuzní fóra, a tak jsem na jeden předmět nechytil úplně toho nejlepšího profesora, ale to se stává...jinak musím uznat, že na přednášky nemá moc cenu chodit, protože většina přednášejících cituje svoje učebnice, takže si je stačí pořídit nebo si najít na netu výpisky z nich. Dáno je to i tím, že zatím nebyla probíraná látka příliš o chápání, jako o memorování. Semináře byly až na ten jeden dobré, záleží opět hlavně na vyučujícím.

Dva zápočty (teorie práva a české pr. dějiny) jsem dostal za docházku čili zdarma, zápočet z římského práva byl formou testu a zbylé tři předměty končily zkouškou. Na římské právo jsem se učil asi tři dny a zápočet nebyl z mého pohledu moc těžký, horší byly zkoušky. Zkouška ze státovědy se skládala z několika otázek a krátké eseje, jenže ty otázky mi přišly hrozně široce dané a esej jsem tak trochu vařil z vody resp. ze svého logického předpokladu, který se nakonec ukázal správným a dostal jsem dvojku. Na právech jsou totiž jenom tři stupně: jedna, dva, tři a fail. Na státovědu jsem se učil necelé čtyři dny. Zkouška ze sociologie byla podobného formátu, jenom ty otázky byly lépe položené a esej už teda byla regulérně dlouhá (min. 2 strany), na socku, ze které jsem i maturoval jsem se učil zhruba čtyři hodiny a nakonec jsem skončil s jedničkou. Poslední a jediná ústní zkouška byla zároveň nejtěžší...obecné dějiny byly hrozné. Takové kvantum informací narvat do hlavy... vyvázl jsem s dvojkou, tady konkrétně záleželo hodně na dané otázce, celková příprava mi zabrala zhruba týden (ale někteří se na tuhle zkoušku učili i dva týdny a víc); zároveň byla u této zkoušky i nejvyšší úmrtnost.V ročníku je nás 675, takže chápu, že musí někoho vyhodit.

Jinak se mi na škole líbí, mám dost volného času, který využívám na četbu a brouzdání po Praze; objevil jsem i několik vynikajících hospod, namátkou: Zlý časy, U Sadů, Café Jehuda,Tlustá koala a další :D; celkově svého rozhodnutí určitě nelituji a zatím mi škola vážně vyhovuje.

Jun Seba aka Nujabes passed away

Občas je svět hodně hodně velká svině.

V únoru (26. 2. 2010) zemřel na následky zranění utržených v dopravní nehodě japonský producent, DJ a umělec s velkým U Jun Seba tvořící pod pseudonymem Nujabes. Bylo mu pouhých 36 let. Za svou kariéru spolupracoval s celou řadou amerických i japonských umělců a jeho jedinečný styl kombinující jemné předivo jazzu s independentním často freestyle a off beat rapem se tímto ukládá k věčnému spánku spolu s ním. Byl jednoduše jedinečný a ani jeho hudba není přirozeně napodobitelná.

Poprvé jsem se s jeho tvorbou seznámil asi před dvěma roky při sledování Samurai Champloo a už tehdy jsem se začal zajímat o hudbu, která hrála v pozadí (jinak skvělého) seriálu. Nedlouho poté jsem si obstaral všechny soundtracky k sérii, ale to nebylo vše a nakonec jsem se po namáhavém hledání dostal i k jeho sólové tvorbě. Ze studiových alb mi nejvíce učarovala dokonalá Metaphorical Music - chápejte hip-hop neposlouchám (možná hodně okrajově), ale tohle mi znělo jako hudba z jiné sféry vesmíru; navíc jeho instrumentálky se najdou na každém albu a to je teprve skvost....ta hudba po vás stéká jako tekuté hedvábí a tak nějak příjemně a nenápadně hřeje u srdce. Proto, když jsem se dnes pídil po nových albech a narazil jsem na jeho parte...udělalo se mi fakt špatně...shit words can't describe it.

Nezbývá než zapálit pohřební svíce a připomenout si tohoto neprávem opomíjeného hudebníka jak jinak, než jeho vlastní nedostižnou hudbou.

Tonight I'm going to drink until I pass out. You deserve it man, wherever you are. 

Pub crawl (sort of)

Tak jsem absolvoval zase jeden trošku náročnější víkend v Praze...byl u mě na skok bratranec a zašli jsme do několika hospod, na několik piv....

Začali jsme ve čtvrtek a jelikož ČD skutečně znamená nikoliv České dráhy, nýbrž Čekej dlouho, tak měl jeho vlak asi 80 minut zpoždění; no neva v půl jedenácté večer jsme vyrazili do pražské noci. Po zastávce na gyros (bratranec) a malou plzničku (já) jsme pokračovali z Můstku směrem na Národní třídu. V jedné z příčných ulic jsme zapadli do lokálu Malá ryba (stránky nemají) tradiční to studentský podnik, takže zakouřeno, zahuleno, pohodová hudba a bohužel i ,,klasický'' Staropramen, který se moc nedá pít (pil jsem ho i přímo v pivovaru a vážně je to hnusné pivo). Ok, takže o jednu desítku těžší jsme vylezli ven, bratranec nechtěl na Bernarda, kterého točí v blízkém Jerichu, a tak jsme zamířili do Nevinného baru, pod kterým se nachází i music club. No na drink jsem chuť neměl, zvolil jsem tedy klasickou plzničku oproti bratrancově Gambrinusu (géčko ne ne ne). Teď jsem už ani já neodolal a na Národní jsem si dal gyros :D Zkusili jsme nonstop/pajzl Domino: klasika, kožené sedačky a automaty, nicméně jednu dobu zde točili výborné Krušovice Dožínkové speciál, jejich normální Krušovice chutnaly jako mokrý použitý hadr s chmelem, takže ne....i když už bylo půl jedné, zkusili jsme Kávovarnu v Lucerně, kde točí vynikající Kout na Šumavě, bylo samozřejmě zavřeno. Nakonec jsme skončili u Tlusté koaly blízko Prašné brány. Dal jsem si Kocoura a bylo.

V pátek jsme navštívili pouze dva podniky, a to Zlý časy a U sadů. Nicméně ve Zlých časech mají už tuším 16 (!) píp a točí převážně piva z českých, ale i zahraničních minipivovarů. Zkusil jsem polotmavého Kozlíčka, dvanáctku Kácov a opět pro porovnání Kocoura. Lahoda. Večer jsme zakončili v proslulé žižkovské hospodě U sadů, kde výborně vaří a já jsem měl možnost již podruhé ochutnat jejich vynikající domácí utopenec...z piv mohu jen doporučit Primátora Weizen či skutečně překvapivě chuťově originální polotmavou čtrnáctku Klostermann.

V sobotu jsme již pouze ocenili památky hlavního města a bylo po všem.