Malé zamyšlení nad pivními styly

Každý se rád vyvíjí, vývoj přináší nové zkušenosti, nové zážitky a především rozšiřuje obzory, evolution equals fun right? Člověk se přirozeně vyvíjí v mnoha směrech, nicméně jak již z nadpisu vyplývá, cílem následujících vět bude přiblížit můj vývoj na poli pivním.

Začínal jsem asi jako každý druhý a dlouho jsem považoval pils za pomyslný střed pivního vesmíru, nicméně postupem času mi začalo docházet, že pivních stylů/druhů a s nimi spojených chutí je mnohem více a díky své zvědavosti jsem se dokázal vymanit z tradiční české škatulky a vydat se vstříc novým chutím. Mezi první piva, která jsem ochutnal patřila určitě plznička, Radegast a hlavně Černá Hora, což byla značka, která mě v mnoha ohledech ovlivnila. Pamatuju si, že na čepu v naší teenage hospodě bývala desítka i dvanáctka a občas, když se poštěstilo, tak byl i Kvasar nebo nějaká podobná specialitka (tyhle sudy pak mizely zdaleka nejrychleji). Jako nezletilý jsem se navíc ocitl v kraji pivu nezaslíbeném, na jižní Moravě přece jen vládne ocelovou rukou víno ve všech svých podobách a ani studium na druhém konci republiky mi v tomto směru příliš nepomohlo. Krátké přestávky mezi záplavou českých piv tvořila ta rakouská, která jsem pil vždy na dovolené, tady jsem si zamiloval styl pšeničných piv Weizen/Weissbier a v jejich superioritu jsem věřil až zhruba do roku 2007. Od klasických ležáků plzeňského typu to byl skutečný krok do neznáma a já jsem si poprvé uvědomil, že pivo nemusí být jen hořké a zlatavé. Weizeny chutnající po banánech a létu jsem si zkrátka zamiloval, obdivoval jsem jejich plnost, toho piva byla plná ústa a ta neuvěřitelná vůně mne vždy sváděla k objednání další rundy...

Po prozření v Rakousku jsem se začal zajímat o pivo trochu více a objevil jsem, že i u nás se nedělají pouze nudné ležáky. Začal jsem vyhledávat cokoliv kromě ležáku a zaměřil jsem se na polotmavá, pšeničná, tmavá a další speciální piva z českých pivovarů. V téhle době ještě nenastal současný boom minipivovarů (tím myslím hlavně ty úplně nejmenší, tedy restaurační pivovary), takže tyhle speciály pocházely zejména od větších výrobců. Měl jsem krátký flirt s tmavým pivem (konečně jsem se zbavil hloupého předsudku o tmavém pivu, které je hlavně pro ženy), ale zde jsem se rychle ze svého opojení vzpamatoval, protože mi po chvíli začaly všechny chutnat zhruba stejně. Největší radost mi v této etapě přinesl určitě Primátor Weizenbier, který se nejvíce blížil lahůdkám rakouské a německé provenience. Následně jsem se seznámil prostřednictvím jedné Tlusté Koaly s pivovarem Kocour a jeho skvosty. Sympatické mi bylo už logo v podobě moderního kocoura a hezké krígly, poté, co jsem ochutnal jejich weizen a některé další druhy jsem měl svého nového favorita a i nyní patří mezi moje top 3 české pivovary. Jejich višňový ležák je také asi jediné ovocné české pivo, které piju pravidelně a které mi skutečně chutná. Z dalších domácích pivovarů a pivovárků jsem hodně experimentoval s pivovarem Svijany, kde jsem si zamiloval jejich silnější speciály (jmenovitě Kníže, Kněžna a Kvasničák), no a poté jsem objevil nejlepší pivo plzeňského typu, nejlepší pils pravděpodobně na světě, ale určitě v ČR (a ne vážně to není PU) - dvanáctku z pivovaru Kout na Šumavě. Takhle by měla chutnat pořádná dvanáctka! Popsat se to nedá, musí se to vypít a pak to lze srovnat se zbytkem české produkce.

Po tomto objevitelském období přišel další útlum, a až asi poslední dva roky jsem zase aktivním vyhledávačem nových chutí. V tomto směru jsem trochu upustil od českých piv a začal se zajímat o produkci z Anglie, Skotska a také USA. Jednoduše řečeno mi učaroval pivní styl IPA a jemu příbuzné (APA, DIPA); abych ale přeci jen nekecal: na české scéně jsem totálně propadl pivům ze stáje pivovaru Matuška, ty dle mého názoru nemají v mnoha kategoriích v naší republice konkurenci. Pokud bych měl sestavit pomyslnou Top 3 českých pivovarů, pak by to vypadalo zhruba takto:

1. Matuška
2. Kocour
3. Kout na Šumavě

Vše se může časem změnit, ale myslím, že Matuška bude mít to své první místo vždy jisté... Zároveň bych chtěl zdůraznit, že jsem velmi rád za otevření jedné hospody ve Vršovicích: Zubatý pes totiž poskytuje na svých patnácti pípách krásný průřez zajímavými českými pivovárky, doplněný o lahůdky ze Skotska (BrewDog), Dánska, Norska a dalších zemí. Takhle by měla moderní hospoda zaměřená na pivně gramotné hosty vypadat. Jinak bych se rád na závěr omluvil za nepříliš vydařenou kompozici článku, je to dáno částečně tím, že vznikal postupně v průběhu několika měsíců a byl jsem příliš líný na to, abych se s ním více vyhrál; snad to zlepším v budoucím článku s pivní tematikou.

IPA is Dead

V rámci své první návštěvy Zubatého psa jsem si koupil i limitovanou edici čtyř Indian Pale Ale z produkce BrewDog. Pod názvem IPA is Dead se skrývají 0,3 láhve, každá se stejným základem, kterým se stala baby verze jejich klasického Hardcore IPA (tahle má tedy 7,5% alc) dochmelovaná poté vždy jiným druhem chmele. Jednotlivé druhy se jmenují právě po téhle ingredienci, takže tu máme: Sorachi Ace, Bramling Cross, Citra a Nelson Sauvin. Při 75 jednotkách IBU (International Bitterness Unit) se jedná o hořčí pivka, než na které je průměrný český konzument zvyklý, přesto mi chutnaly, protože já hořká piva rád. Nyní tedy přejděme k tomu hlavnímu, tedy hodnocení jednotlivých piv:

Sorachi Ace

S přehledem nejvíce exotický kousek celé kolekce, tenhle druh chmele pochází až z dalekého Japonska, tedy ne zrovna pivu zaslíbené zemi (soudím dle toho, co jsem měl zatím z japonské produkce možnost ochutnat). Kluci z BrewDog sami říkají, že tenhle chmel chutná jako žvýkačky, osobně mi přišel vážně zajímavý. Má hodně pěknou barvu, taková hazy orange s rychle padající pěnou; ve vůni cítím trochu Pink Killera z Belgie (toho však nesnáším), jinak hodně grep a nějaké další ovoce skrývající se v pozadí. Na jazyku překvapí nejprve citronové tóny, které však ke konci přehluší záplava hořkosti. Zpočátku hodně nepřátelsky se tvářící pivko se však hodně vylepší, pokud se nechá trošku odstát a ohřát, pak už ty ostré hrany jsou více zahlazené a jde to líp do krku. Závěrem: určitě zajímavé, nicméně aktivně ho vyhledávat nebudu.

Citra

Další na řadě byl chmel z USA, jedná se o relativně nový druh chmele, hojně využívaný spoustou minipivovarů za oceánem i na starém kontinentu. Barva je v podstatě totožná se Sorachi Ace, vůně je však mnohem komplexnější a kromě obyčejných citrusů lze rozpoznat i mango, ananas a další tropické ovoce, jednoduše ta vůně je omamná a velmi velmi unikátní. V chuti pak samozřejmě narazíme opět hlavně na citrusy, i když mi tam občas skákal ten ananas nebo mango, hořkost je zde v podstatně rafinovanější podobě a vůbec není tak okázalá a hrubá jako u Sorachi Ace. Pěna padá pořád stejně rychle. Závěrem: rozhodně zajímavé pivo, zejména co se vůně týče, pro příznivce tropického ovoce jasná volba a já bych si ho také ještě někdy rád dal.

Bramling Cross

A vracíme se do známějších končin, konkrétně do staré dobré Anglie. Bramling Cross evokuje ve vůni švestky a trochu i brusinky, celkově se jedná o těžší pivko, než dvě výše uvedené. Připomíná mi taky english brown ale, kterých jsem už pár měl a celkově se dá říct, že je docela obyčejné v rámci možností nastavených IPA a BrewDog základem. Pěna i barva zůstávají stejné. Na jazyku se bijí švestky s těžkopádnou hořkostí, lehkost Citra a unikátnost Sorachi Ace je ta tam. Závěrem: spíše obyčejnější pivko, jak ve vůni, tak v chuti, prozatím nejméně zajímavý kousek tohoto kvarteta a taky kandidát na rychlou smrt v dalším kole.

Nelson Sauvin

Poslední kousek pochází ze Středozemě resp. Nového Zélandu. Barva, pěna opět klasika, ale ve vůni a také v chuti je to hodně nekompromisní citron s menšími náznaky grepu a možná jeětě něčeho dalšího. Po Citra určitě druhý nejvýraznější kousek, který stojí za ochutnání. Hořkost je zde spíše přebita těmi tóny citrusů, takže se zdá jakoby ustupovala do pozadí, ona se potom sice úplně ke konci ještě ozve, ale rozhodně ne tak silně jako třeba u Sorachi Ace.

Zde je celkové pořadí od nejlepšího k nejhoršímu:

1. Citra

2. Nelson Sauvin

3. Sorachi Ace

4. Bramling Cross

Kolekci jako celek hodnotím určitě pozitivně, pravda nezvolil jsem nejlepší postup při ochutnávání a pokud se odhodlám ke koupi dalšího packu, pak budu určitě postupovat dle svého hodnocení a nejmíň zajímavý Bramling Cross nechám až na úplný konec. Citra a Nelson Sauvin jednoduše stojí za hřích a vůbec by mi nevadilo pořizovat si tuhle kolekci jenom kvůli nim. Sorachi Ace je velmi osobitý (pro někoho obávám se, že až příliš), ale já si k němu cestu nakonec našel, no a Bramling Cross prostě nemá v téhle konkurenci šanci a vychází mu tak poslední místo.

Shit just got real

Proč zde nenajdete žádné nové články až do konce ledna? Upřímně řečeno, raději bych aktualizoval blog třeba dvakrát denně, jenže bohužel... připravuju se (nebo se o to alespoň snažím) na první část státnic, takže proto je tady můj blog lehce na umření. Zatím tak nějak umím římské právo, pokračovat budu českými a československými právními dějinami, poté mě čeká ústavní právo, no a tuhle parádní session zakončím teorií práva. Termín mám 26. ledna, tak mi držte palce, protože znovu bych se to učit už vážně nechtěl.

Merry Xmas everoyne and a happy New year too!

Všechna piva světa II (summer edition)

Přišlo léto ( a mezitím než sem se dokopal k dopsání tohoto článku stihlo i skončit) a s ním i čas zapít všechny úspěšně složené zkoušky a vůbec si trochu víc užívat života, sluníčka a all around pohody. Taky jsem dočasně přešel na nový mobil a někdy na podzim si plánuju koupit iPhone, nicméně fotí to celkem dobře a i proto následující fotky vypadají líp, než ty minulé. Takže enjoy.

1)Tohle pivko jsem zakoupil v jednom malém obchůdku v Praze, jedná se o IPA Kocour Samurai, je to speciálek stejnomenného pivovaru Varnsdorf. Z kategorie Indian Pale Ale, což byly původně v době britského impéria v Indii vařená piva, která musela být speciálně upravena, aby přežila dlouhý převoz lodí až do Británie jsem zatím žádné neochutnal. V současnosti zažívají tyto piva novodobou renesanci a vaří se hlavně v USA, kdežto v Indii přežívá posledních pár pivovarů. No má to docela zajímavou chuť, barva je velmi podobná českým pivům, pěna taky, ale v chuti je cítít jakási troška exotiky; už si to moc přesně nepamatuju, ale byla tam trocha citronu a nějaké bylinky, vcelku příjemné překvapení.

2) Tento japonský výplach jsem ochutnal na Prague Food Festivalu a ano, bylo to docela hrozné a stejně jsem si dal rovnou tři, protože mi to k tomu sushi ladilo mnohem víc, než Hoegaarden nebo nedejbože Staropramen či Stella (což je zhruba tak rozsah piva, který se tam dal pořídit). Jmenuje se to Asahi a chutná to zhruba jako Braník nebo prostě jakákoliv levnější česká desítka, je to navíc hodně vodové a a barva taky není kdovíco... Jinak PFF byla naprosto dokonalá akce a dva dny jsem nedělal nic jiného než degustoval a přejídal se (hlavně ke konci), no bylo to něco neuvěřitelného :D; úplně top byly čokoládové ravioli!

3) A další speciálek ze stáje pivovaru Kocour, tentokrát se jedná o višňovou variantu, v podstatě je to polotmavé pivo obohacené višňovým aromatem a na české poměry velmi dobré, samozřejmě srovnání s belgickými ovocnými pivy neustojí, ale jak říkám, když už chcete něco českého a ochuceného pak doporučuju tohle nebo hodně dobrá je ještě Modrá Luna od Černé Hory, ta chutná zase po borůvkách. Fotka je pořízena během jednoho z mnoha úžasných večerů strávených pouze ve dvou v jedné moc příjemné a stylové hospůdce kousek od Náměstí republiky.

4) Jo tak k téhle fotce se váže trošku delší příběh: takže po delší době jsem se potkal se dvěma kamarády, kteří studují jeden v Anglii a druhý ve Skotsku a samozřejmě jsme okamžitě vyrazili na pivko. Chvíli jsme pobývali tuším ve Velrybě a potom jsme se vydali najít nějaké další posezení a předtím než jsme se dostali do nějaké punkové pajzly a posléze i do pochybné hospody, kde jsme se nacpali Ďábelskými tousty od Janouška jsme na chvíli zakotvili v ultra-alternativní hospodě/galerii kousek od Mexického velvyslanectví, kde jsme teda dali jednoho Rychtáře a padali pryč. No vešli sme tam a byly tam zhruba čtyři stoly a stejný počet lidí: jedna postarší výčepní, zkrachovalý umělec, napůl bezdomovec a hodně alternativní týpek v batikovaném tričku, jo přesně můj šálek kávy...Navíc jsme vešli s cigárkama a nikde popelníky a až potom nám došlo, že tady se možná nekouří, takže típačka pod stolem, rychlé obrácení škopku do sebe a pak už jenom čára za náma :D Jo a Rychtář je docela v poho pivečko, bylo dobře vychlazené a nová bečka, takže jaksepatří svěží a vůbec jsem čekal něco mnohem horšího...

5) Master Zlatý je nejnovější přírůstek do luxusnější palety plzeňského pivovaru (ještě existuje Polotmavý a Tmavý) a narozdíl od svých kolegů je lépe pitelný, protože má sice tuším 7% alk., ale moc to na něm není poznat. Nedokážu si pomoct, protože jediné podobné pivko, které mě napadá je belgické Leffe Blond. MZ má tedy skutečně zlatavou barvu a je to taková hutnější dvanáctka s moc pěknou pěnou, myslím, že určitě stojí za vyzkoušení; já jsem koupil poprvé rovnou 4-pack a s přítelkyní jsme ho vypili u filmu prakticky hned :D

6) V létě jsme měli mimojiné na našem domácím výčepu i tuhle belgickou krásku: třešňový Kasteel Rouge, který jsem si mohl vychutnat i v pěkném originálním skle, jejich světlé a tmavé piva jsou taky dobrá, ale Rouge je jejich masterpiece; na léto je tohleto naprosto ideální pitivo a navíc ta růžová pěna je prostě cool.

7) A další srdcovka, Radegast bylo jedno z pivek na kterých jsem takříkajíc vyrůstal, kromě Černé Hory, kterou jsem pil každý víkend v naší oblíbené hospůdce a hnusného Rebela (ten jsem byl nucen pít na nejrůznějších zábavách, když jsme měli štěstí byl Gambrinus...) jsem během svých náctin vypil asi nejvíce Radegastu. Hlavně vždycky, když jsme jeli na zábavu přes kopec do vedlejší vesnice, protože tam mají jenom dvě hospody (u nás ve vesnici je jich 11) Horní a Dolní. V Horní sice mívali lepší pivo (tehdy ještě dobrého Mušketýra a dvanáctku Krušovice), ale zavírali většinou v deset, takže jsme Horní nestíhali, protože Dolní byla blíž zastávky autobusu :D No a právě v Dolní měli na čepu od nepaměti Radegast a občanku tam nikdo neviděl ani z vlaku, prostě se na nic neptali a jenom to do nás lili, tam jsem taky zakoupil svůj první doutník, ale to je zase jiný příběh. Tenhle Radegast jsme si s kamarádem vychutnávali na cestě vlakem z Veselí nad Moravou do Strážnice, neboť jsme se jeli obveselit na Strážnické folklorní slavnosti, kde jsme si dali...

8) ...vynikajícího Krakonoše, byla to kvasnicová dvanáctka a padalo to do nás jedna radost, později po půl litru medoviny se mi po něm vážně stýskalo, takže zhruba ve tři ráno jsme seděli zádama opření o strážnický zámek a zapíjeli sme čínské nudle dalším pokladem z Krkonoš a taky mě během této královské hostiny stačila proletět okolo hlavy flaška vodky a viděl jsem asi pět rvaček, včetně jednoho staršího pána, který chtěl ty hajzly zmlátit, protože mu rozbíjeli flašky o zámek...no nic vzbudili jsme kamaráda, který byl tak poslední tři hodiny v lehkém bezvědomí a šli jsme najít nějaký taxík :D

9) S kamarádem z Moravy na chvilku v Praze jsme po vynikajícím Koutu z kavárny Lucerna šli takhle Vodičkovou a co nevidíme: pěkná vnitrobloková zahrádka a tam hospoda Jedová Chýše, inu proč ne, že? Měli Plzeň a pak vlastní pivko, tak jsme si dali to a jmenovalo se to Pražské bahno a byla to jedenáctka. Docela příjemná, jemně nasládlá chuť, zato pěkná pěna a celkově velmi pitelné, ačkoliv nic extra fascinujícího. Mají tam docela na střed Prahy levná jídla a vypadá to tam také pěkně, takže k jídlu bych určitě doporučoval, ale specielně kvůli Pražskému bahnu bych se tam netáhl.

10) Při příležitosti jeho návštěvy mi také přivezl suvenýr z dalekých Loun, kde pracoval na stavbě resp. zapojování (je elektrikář) solární elektrárny. Byla to desítka z pivovaru Louny, který už to má také za sebou a na etiketě se skvělo vznešené heslo ,,sametová hořkost''; hořké jako Radegast nebo Plzeň to skutečně nebylo, naopak to byla docela obyčejná desítka, která by se v regálech mezi Braníkem a Kozlem klidně ztratila. O něco později mi však přivezl i dvanáctku, a to už byla jiná liga! Vážně dobré a sametově hořké pivečko.

To by bylo zhruba tak všechno zajímavé, co jsem stihnul v létě vypít a vyfotit, ještě jsem měl i menší tour po Belgii z pohodlí vlastního domova, které plánuju věnovat vlastní článek, takže doufám, že jsem vás třeba upozornil na nějaké zajímavé pivko nebo naopak dokázal zabránit nepříjemné degustaci. Zatím se mějte. Cheers.

PF UK - shrnutí letního semestru

Tento článek navazuje na obdobné shrnutí zimního semestru a uzavírá tak můj první rok na VŠ.

V letním semestru jsem měl opět šest předmětů (volitelné žádné) a to: politologie, české a československé právní dějiny II, římské právo a základy novodobého práva soukromého II, teorie práva II, ústavní právo a státověda a teorie národního hospodářství (v podstatě makroekonomie, z úcty k tradicím zachován prvorepublikový název). Semestr začal 22. února a první zápočet jsem psal 11. května, nicméně zápočtový týden byl až ten další, čili v půli května začalo zkouškové období. Stejně jako v zimním semestru byly všechny předměty v režimu 1+1 (přednáška + seminář), přičemž většina seminářů byla obtýden, výjimkou byla teorie práva, ta měla semináře každý týden. Mluvím sice o zkouškovém, ale zkoušku jsem skládal pouze jednu, a to z politologie, zbytek byly klasifikované zápočty a z teorie národního hospodářství byl jenom zápočet. Klasifikovaný zápočet je prakticky vzato zkouška, dostanete známku jako u zkoušky, ale protože ten předmět jeětě nekončíte, tak se jedná právě o klasifikovaný zápočet a ne zkoušku (po složení zkoušky ten daný předmět končí).

Výrazně odlišný byl můj přístup k seminářům. V zimním semestru jsem se snažil a i se mi dařilo mít pravidelnou docházku, což bylo dáno mimo jiné i tím, že tam, kde předmět končil pouhým zápočtem hrála docházka svou roli. Ke klasifikovaným zápočtům vás totiž stejně jako ke zkoušce musí pustit vždy, tím pádem se již docházka nejeví jako problém. Na dva semináře jsem chodil pravidelně (teorie práva a teorie národního hospodářství), protože tam se docházka promítala do bodového ohodnocení zápočtu, což mi ze strany profesorů přijde jako rozumné řešení. Tam, kde docházka povinná nebyla, a kde stejně žádný vliv na známku neměla jsem tudíž nechodil.

První na řadě byl zápočet z teorie národního hospodářství, učení jsem věnoval pět dní, neboť ekonomii jsem nikdy neměl (ani na střední škole v rámci ZSV, protože učitelka byla velkou fanynkou filosofie) a do té doby jsem nevěděl pomalu jak se počítá HDP...nakonec jsem dopadl hodně dobře a ztratil jsem jenom jeden bod. Za týden následoval již klasifikovaný zápočet z teorie práva. Jelikož jsem vcelku poctivě chodil na semináře, tak jsem si udělal docela přehled v průběhu semestru a při učení mi to pomohlo; teorii jsem dal okolo čtyř dní a vyvázl s dvojkou. Trochu mě kromě teoretických otázek zaskočily ,,praktické'' příklady typu určete prvky retroaktivity v daném zákoně apod. Následoval klasák z římského práva - tady jsem si uvědomil, že možná jsem semináře z římana vynechat neměl. Ten test je totiž v podobě příkladu, na kterém má student uplatnit svoje teoretické znalosti takříkajíc v praxi. Já sem kupříkladu měl příklad zhruba takový: Gaius měl psa Lupa, který mu neustále utíkal, poprvé mu utekl a našel ho Lucius, který ho vzal k sobě s tím, že se o něj postará dokud nenajde jeho majitele. Po roce Lupus opět utekl zpátky ke Gaiovi ani u něj však dlouho nepobyl a za pár dní opět zmizel. Tentokrát se ho ujal Tiberius, který si ho však uvázal u svého domu a začal ho cvičit ke hlídání koz. Po dalším roce o takto vyvičeného Lupa projevil zájem Tiberiův soused Sempronius, slovo dalo slovo a Tiberius mu Lupa prodal. Po dvou letech svého psa Gaius spatřil u Sempronia a dožadoval se jeho vydání, Sempronius však odmítl s tím, že psa právoplatně koupil.
Následuje deset otázek jako kterou žalobu by mohl Gaius proti Semproniovi použít, je kupní smlouva platná, na základě jaké obligace jednal Lucius, kdo měl Lupa v detenci, kdo v držbě, kdo ve vlastnictví apod...Musím uznat, že první příklad mi vůbec nesedl a musel jsem jít na druhý pokus, který jsem už teda zvládl na dvojku, ale lehké to nebylo. Po tomto zápočtu mě čekala politologie, která byla podobná sociologii ze zimního semestru (taky tam důležitou roli hrála esej), u takových zkoušek je nejhorší, že člověk vážně neví, jak dopadne, když většina známky záleží na eseji...přípravu jsem nicméně skoro vynechal (učil jsem se jedno odpoledne) a skončil jsem s dvojkou. Po politologii mě čekal další těžký zápočet, kterého jsem se docela bál, jednalo se o ústavní právo, učil jsem se poměrně usilovně šest dní, přečetl jsem a částečně se i naučil Ústavu, Listinu základních práv a svobod, volební zákon a jednací řád Poslanecké sněmovny...a ještě sem proletěl nejdůležitější nálezy Ústavního soudu; test se skládal ze 14 otázek s možnostmi (vždy jedna správná, ale občas šlo skutečně o nuance) a dvě otázky rozepisovací (já měl poslaneckou imunitu a jak se postupuje zanikne-li senátorův mandát během jeho funkčního období); výsledky ještě sice nejsou (mají být do pátku), ale věřím, že minimálně na tu trojku to bude...no a ve středu píšu české dějiny, které se zrovna učím, tak dá-li Bůh to udělám napoprvé a už budu mít pokoj...až do září :D

Celkově musím uznat, že tento semestr se v porovnání se zimním blíží již mnohem více praxi (ústavní právo, římské právo, ale i ta teorie práva), což je jedině dobře. Školu stále sice nehrotím, ale pořád je dostatečně snesitelná a ano je stále značně nárazová (viz shrnutí zimního semestru).

EDIT 23.6.

Tak z ústavního práva nakonec za jedna (což mě hodně potěšilo), na druhou stranu z českých dějin jsem dostal svou první trojku na vysoké škole; test byl písemný ve formě devíti otázek, všechny byly rozepisovací, přičemž ty poslední dvě byly více obsáhlé; přípravě jsem věnoval zhruba čtyři dny a nyní mě čekají už prázdniny! :D

Všechna piva světa

Dosloužil mi mobil a při přechodu na nový přístroj jsem konečně zkopíroval fotky za poslední tři roky; při prohlížení těch fotek jsem si uvědomil, že docela často se na nich vyskytují jednotlivá pivka, a že každé to pivko má v sobě ukrytý svůj vlastní příběh. Rozhodl jsem se teda několik těchto fotek zde publikovat a ke každé připojit krátký komentář, protože tyhle fotky do určité míry reflektují můj vlastní život za poslední tři roky.

1) Je to Kozel (tuším, že desítka) a fotka je z narozeninové oslavy s mojí starou třídou z gymplu, bylo to na chatě trochu schované v lese a pamatuju si, že jsem večer šel pěšky přes ty pole temnoty a v dálce jenom projížděl vlak jako zářící šíp se řítil tou temnotou a tehdy jsem se podíval vzhůru na hvězdy a bylo mi fajn. Tímto chci zároveň ještě jednou poděkovat za zapůjčenou čelovku, bez jejíhož světla bych pravděpodobně nikam nedošel.

2) Tohle je výborné pšeničné pivo bavorského původu a jmenuje se Franziskaner (čili Františkán), foto pochází z dovolené v Rakousku, konkrétně se jedná o malé městečko St. Wolfgang, kde je takový malý bar a právě tam točí tohle vynikající pivo. Měl jsem ho i v Bavorsku a tam bylo snad ještě víc bylinkové a vůbec ještě o něco lepší. Z této fotky to zrovna nejde poznat, ale ten krígl má docela elegantní tvar a dobře se z něj to pivo pije. Pamatuju si, že vždycky mě udeří ta bylinková vůně jara a já jsem omámen...a úplně nejkrásnější je, když svítí to gemütlich rakouské slunce a člověk pozvedne ten krígl (ideálně někde na zahrádce u jezera) a to slunce úplně prozáří ten zlatavý mok a to si pak připadáte jako když pijete samotné sluneční paprsky.

3) Tady bych se chtěl omluvit za ty fernety (stavěli sme pyramidu), jinak je to Starobrno (desítka), vyfoceno v rámci chill-out chvíle jinak hodně náročného plesového večera v Uherském Hradišti v té ,,restauraci'' na Kulturním domě. Po pravdě řečeno at this point jsem už chuť moc nevnímal, ale asi jsem o moc nepřišel. Tady si pamatuju zával ospalosti, ze kterého mě rychle probraly ty fernety, ale pořád to byl dobrý večer.  

4) A již se dostáváme k těm speciálnějším pivům; při pořizování této fotografie jsem si totiž pochutnával na belgickém trapistickém speciálu La Trappe (nejsilnější varianta Quadrupel) v pražské restauraci Les Moules; už si přesně nevzpomínám, ale myslím, že jsem tehdy měl mušle na bílém víně a na předkrm šneky, každopádně Belgii plánuju navštívit už jenom kvůli těm pivům a filmu V Bruggách...; pamatuju si, že to byl poklidně strávený večer.

5) Fotka byla pořízena na úplném konci jedné tour po hospodách (náš ekvivalent pub crawl) v Uherském Hradišti v baru Nemo. Jedná se o Stelu Artois, což je pivko, které moc nemusím, protože chutná, jak kdyby v něm někdo zapomněl hadr, ale opět dle pravidel tour se musí pít, co hospoda nabízí...to brčko má rovněž svůj minipříběh; kamarád totiž (seděli sme na baru) vyptal dvě brčka po barmance, a tak jsem pil Stelu Artois brčkem a nikdy nechutnala líp.

6) Na tenhle podvečer vzpomínám hodně rád, bylo to vůbec poprvé, kdy jsem byl v sushi restauraci a kde jsem se do sushi zamiloval; takže moje první setkání se sushi proběhlo v pobočce Sushi Pointu na pražské Flóře. Říkal jsem si když už, tak už s plnou parádou a zeptal jsem se jestli nemají i japonské pivo a oni měli a dokonce dva druhy. Ten první Kirin vidíte na fotce, druhý se jmenoval Sapporo a dala si ho moje přítelkyně, a doteď si nemůžu zaboha zapamatovat jak který chutná. Vím, že jeden chutná jak zředěný Gambrinus (takže úplně hrozně) a jeden jak o něco horší Budvar a ten se dá docela pít (v rámci možností)...nicméně vždycky při návštěve sushi restaurace mám před sebou hádanku Kirin nebo Sapporo a většinou se netrefím napoprvé. Netřeba dodávat, že mít před sebou na stole sushi a japonské pivko je pohled k nezaplacení a v tu chvíli jsem si připadal jako protagonista nějakého Murakamiho románu (a ano stále je mým snem já+flaška brandy+střecha ála Norské dřevo); Kirin určitě není žádná bomba, ale co jsme taky čekal od národu, který dělá víno z rýže...

7) Do Beck's Lemon jsem se zamiloval během návštěvy Berlína, kde jsme ho v asi nejvíc párty části města Kreuzbergu pili o překot v jednom tamním tureckém baru a stále jsme nebyli opilí, protože tohle má jenom 2% alkoholu (jedná se vlastně o Radler). Fotka dole visící je nicméně opět z Rakouska, tentokrát ze zimní lyžovačky tuším, že ze Schladmingu a je dva roky stará. Normální Beck's se podobá svou hořkostí Plzni, ale kvalitou se nedá srovnávat, verze Lemon je ale skutečně dobrá, pokud se dokážete dostat přes trochu chemickou barvu...dělají se i další varianty (např. pomeranč), ale ty už tak dobré nejsou. 

8) Tahle fotka je asi rok stará a je na ní zachycen další důležitý zlom v mém životě - objev českých minipivovarů. Pivo o němž je řeč je totiž Kocour (ležák) z pivovaru Varnsdorf, který točí (a spolu s ním i další varianty Kocoura) ve stylové hospodě/restauraci Tlustá Koala v Praze, kousek od Prašné brány. Líbí se mi i logo a provedení sklenice, ale hlavně to pivo je jedna báseň, ochutnal jsem i Višňový ležák a jejich Weizen (ten je hodně dobrý) a byl jsem s nimi spokojen.  

9) Fotka tohoto Hoegaardenu byla pořízena v brněnské Potrefené huse ve Vaňkovce, kde ho taky točí do vychlazených kríglů, čili prvních pět loků člověk vlastně nic nepije jenom ledový proud tekutiny...; Hoegaarden mám rád, protože je to lehké letní pivko (přestože má 5% alkoholu) a dobře se pije s kamarády u nás na terase, to že citronové pivo nemusí být jenom pro holky je snad jasné...

10) Tahle fotka je tak trochu guilty pleasure, protože Bohemia Regent zde vyfocený (je to desítka) se nedá a nikdy nedal pít, ledaže hned po práci; fotka je z jedné rodinné oslavy u nás v Blatnici a ten kdo nezná, nepochopí...

11) Tento rok vůbec poprvé se mi podařilo ochutnat zelené pivo na Zelený čtvrtek, jedná se o třináctistupňový speciál, který vyrábí Starobrno, bohužel jsem v hostinci Pod lipami v Uherském Ostrohu nedostal originální krígl, takže celkový efekt byl trochu pokažen. Těšil jsem se hodně hlavně na to, jak moc budou ve výsledné chuti figurovat výtažky z máty a eukalyptu...a nefigurovaly tam vůbec, byl jsem zklamán protože barva mi přišla docela zábavná a zelená pěna má něco do sebe, ale v chuti se nedalo nic z těch exotických přísad poznat. Zavřel jsem oči a pil jsem normální trochu silnější dvanáctku Starobrno, přesto jsem i za tento zážitek rád a aspoň si už nemusím příští rok zoufat, když se toho zeleného speciálu vzdám.   

Tak to byly některé z mých pivních příběhů, možná že sem časem přidám další, možná, že jsem na některé zapomněl, nicméně život je kompromis, jako bonus přihodím jednu fotku sebe právě se Zeleným pivem, na které se směju, protože ještě nevím, jak chutná. Toť vše pro dnešek.

Live long and prosper.

Cheers!

PF UK - shrnutí zimního semestru

První semestr na výšce už mám za sebou, proto určitě neuškodí si ho tady stručně shrnout (třeba to i někomu pomůže s výběrem školy). 

Již v dřívějších článcích jsem rozebíral na jaké školy se budu hlásit a kam jsem se nakonec dostal, včetně průběhu mojí maturity...na práva jsem chtěl jít určitě nejvíc, ale hlavně jsem chtěl do Prahy. Nemám nic proti Brnu, ale na mně je přeci jen trochu malé, přesto jsem i o něm uvažoval, když jsem se dostal na žurnalistiku, ale poté co jsem si tak trochu zjišťoval zákulisní informace mě chuť studovat tenhle obor přešla a cesta ke studiu práv byla volná.

Semestr mi začal 28. září a poslední zkoušku jsem psal 28. ledna, přičemž letní semestr začínal až 22. února, čili jsem měl skoro měsíc volno. Měl jsem celkem šest předmětů (žádné volitelné jsem si nevybral): české a československé právní dějiny I, státověda, obecné právní dějiny evropských zemí a USA, základy sociologie a psychologie pro právníky, teorie práva I, základy římského práva a novodobého práva soukromého I - jak je vidno i z tohoto prostého výčtu čistě ,,právem'' jsem se zatím nezabýval, spíše takové ty věci okolo (maximálně římské právo, které se promítá i do dnešní praxe); vůbec celý první ročník je spíš takové seznamování s oborem a až ve druhém ročníku se probírají jednotlivá právní odvětví.

Všechny předměty s výjimkou obecných pr. dějin (2 přednášky) byly v režimu 1 přednáška+1 seminář, a to většina z nich měla semináře obtýden...takže druhá vysoká škola se při právech studovat dá docela dobře, horší je to posléze během zkouškového období. PF UK je totiž,alespoň zatím, hodně nárazová: půl roku po vás nikdo nic moc nechce a pak přijde měsíc a půl pekla. Neznal jsem učitele a o prázdninách jsem neměl náladu pročítat diskuzní fóra, a tak jsem na jeden předmět nechytil úplně toho nejlepšího profesora, ale to se stává...jinak musím uznat, že na přednášky nemá moc cenu chodit, protože většina přednášejících cituje svoje učebnice, takže si je stačí pořídit nebo si najít na netu výpisky z nich. Dáno je to i tím, že zatím nebyla probíraná látka příliš o chápání, jako o memorování. Semináře byly až na ten jeden dobré, záleží opět hlavně na vyučujícím.

Dva zápočty (teorie práva a české pr. dějiny) jsem dostal za docházku čili zdarma, zápočet z římského práva byl formou testu a zbylé tři předměty končily zkouškou. Na římské právo jsem se učil asi tři dny a zápočet nebyl z mého pohledu moc těžký, horší byly zkoušky. Zkouška ze státovědy se skládala z několika otázek a krátké eseje, jenže ty otázky mi přišly hrozně široce dané a esej jsem tak trochu vařil z vody resp. ze svého logického předpokladu, který se nakonec ukázal správným a dostal jsem dvojku. Na právech jsou totiž jenom tři stupně: jedna, dva, tři a fail. Na státovědu jsem se učil necelé čtyři dny. Zkouška ze sociologie byla podobného formátu, jenom ty otázky byly lépe položené a esej už teda byla regulérně dlouhá (min. 2 strany), na socku, ze které jsem i maturoval jsem se učil zhruba čtyři hodiny a nakonec jsem skončil s jedničkou. Poslední a jediná ústní zkouška byla zároveň nejtěžší...obecné dějiny byly hrozné. Takové kvantum informací narvat do hlavy... vyvázl jsem s dvojkou, tady konkrétně záleželo hodně na dané otázce, celková příprava mi zabrala zhruba týden (ale někteří se na tuhle zkoušku učili i dva týdny a víc); zároveň byla u této zkoušky i nejvyšší úmrtnost.V ročníku je nás 675, takže chápu, že musí někoho vyhodit.

Jinak se mi na škole líbí, mám dost volného času, který využívám na četbu a brouzdání po Praze; objevil jsem i několik vynikajících hospod, namátkou: Zlý časy, U Sadů, Café Jehuda,Tlustá koala a další :D; celkově svého rozhodnutí určitě nelituji a zatím mi škola vážně vyhovuje.

Pub crawl (sort of)

Tak jsem absolvoval zase jeden trošku náročnější víkend v Praze...byl u mě na skok bratranec a zašli jsme do několika hospod, na několik piv....

Začali jsme ve čtvrtek a jelikož ČD skutečně znamená nikoliv České dráhy, nýbrž Čekej dlouho, tak měl jeho vlak asi 80 minut zpoždění; no neva v půl jedenácté večer jsme vyrazili do pražské noci. Po zastávce na gyros (bratranec) a malou plzničku (já) jsme pokračovali z Můstku směrem na Národní třídu. V jedné z příčných ulic jsme zapadli do lokálu Malá ryba (stránky nemají) tradiční to studentský podnik, takže zakouřeno, zahuleno, pohodová hudba a bohužel i ,,klasický'' Staropramen, který se moc nedá pít (pil jsem ho i přímo v pivovaru a vážně je to hnusné pivo). Ok, takže o jednu desítku těžší jsme vylezli ven, bratranec nechtěl na Bernarda, kterého točí v blízkém Jerichu, a tak jsme zamířili do Nevinného baru, pod kterým se nachází i music club. No na drink jsem chuť neměl, zvolil jsem tedy klasickou plzničku oproti bratrancově Gambrinusu (géčko ne ne ne). Teď jsem už ani já neodolal a na Národní jsem si dal gyros :D Zkusili jsme nonstop/pajzl Domino: klasika, kožené sedačky a automaty, nicméně jednu dobu zde točili výborné Krušovice Dožínkové speciál, jejich normální Krušovice chutnaly jako mokrý použitý hadr s chmelem, takže ne....i když už bylo půl jedné, zkusili jsme Kávovarnu v Lucerně, kde točí vynikající Kout na Šumavě, bylo samozřejmě zavřeno. Nakonec jsme skončili u Tlusté koaly blízko Prašné brány. Dal jsem si Kocoura a bylo.

V pátek jsme navštívili pouze dva podniky, a to Zlý časy a U sadů. Nicméně ve Zlých časech mají už tuším 16 (!) píp a točí převážně piva z českých, ale i zahraničních minipivovarů. Zkusil jsem polotmavého Kozlíčka, dvanáctku Kácov a opět pro porovnání Kocoura. Lahoda. Večer jsme zakončili v proslulé žižkovské hospodě U sadů, kde výborně vaří a já jsem měl možnost již podruhé ochutnat jejich vynikající domácí utopenec...z piv mohu jen doporučit Primátora Weizen či skutečně překvapivě chuťově originální polotmavou čtrnáctku Klostermann.

V sobotu jsme již pouze ocenili památky hlavního města a bylo po všem.