Každý alespoň lehce zapálený čtenář mi jistě dosvědčí, že čas od času spadne do pasti knižních edic. Nemusí se jednat ani o edici typu sebrané spisy spisovatele X, může to být edice tématicky úzce vymezená nebo naopak zcela široká, nejlépe ošem spojena jednotícím grafickým prvkem nebo provedením.
hrabalovská odbočka:
(vrchol posléze představují edice s předem uzavřeným počtem jednotlivých dílů - především ty očíslované, které se posléze vyjímají v knihovně zdaleka nejlépe; vyvstává zde ovšem palčivý problém, kdy si nakladatel špatně spočítá počet plánovaných dílů - jedním příkladem za všechny budiž sebrané spisy Václava Havla vydané nakladatelstvím Torst v krásné zelené plátěné vazbě vše all inclusive zabaleno v kartonovém boxu potaženém týmž plátnem v decentním odstínu ano jak jinak, než zelené barvy; dějiny nedopřály nakladateli spočinout na výsluní, žádná cena za nakladatelský počin roku nepřistála na jeho mahagonovém stolu; naopak autor ve své nedozírné drzosti nepřestal nadále psát, což neodbytně vyústilo ve vydání dalšího, v pořadí již osmého svazku, jeho sebraných spisů (Odcházení a další texty), ten se ovšem jaksi do umně vymyšleného boxu koncipovaného pro svazků sedm již nevešel a v posledku zbyly nadšeným čtenářům pouze oči pro pláč při pohledu na jejich milované knihovny, ve kterých se nyní tak krásně vyjímá sedm svazků v bratrském objetí kartonového domečku a svazek osmý, téže barvy, téže grafické úpravy, téže vazby stojící slovy Nerudovými ,,nyní již opodál'')
I takové strasti mohou postihnout řadového čtenáře, proto je nutné mít se neustále na pozoru. Na tomto místě bych se proto rád vyznal ze své lásky (a slabosti) pro knižní edice a jejich dopadu na celý můj knižní vývoj. Vždy je lepší o těchto věcech mluvit otevřeně (writing as a way of facing your inner demons), než mlčet, takže tady to máte:
Nejsem jedním z těch lidí, kteří by měli celkový master plan směřující k dosažení té nejvyší z met literárních - načtení/získání základního povědomí o tom, čemu říkáme základy západní vzdělanosti (anglicky přiléhavěji jako western canon), byť uznávám a chápu, že charakterizovat někoho jako skutečně sečtělého (well-read) je poklonou všech poklon. Na internetu po chvilce hledání narazíte na tisíc a jeden návod, jak dosáhnout onoho základního přehledu, na jehož bázi se můžete označovat nějakým pochybným přízviskem typu intelektuál, vzdělanec apod.; dle mého názoru nic takového jako jeden úspěšný a univerzální návod neexistuje - především všechny návody jsou ze své podstaty ovlivněny jejich tvůrci (natural bias), takže žádný z nich není a nemůže být přísně vzato objektivním. Okruh literárních děl (a nyní mluvím pouze o beletrii, krásné literatuře), který je univerzálně chápán jako určitý neměnný základ euro-americké západní kultury je překvapivě velmi malý. Sám bych nyní z hlavy dokázal vysypat pouze několik, u kterých si jsem tímto statutem zcela jistý... (namátkou - cokoliv podstatnějšího z Kafky, ty závažnější ze Shakespeareových her, velká trojka ruských klasiků: Zločin a Trest, Vojna a Mír, Anna Karenina/Mrtvé duše). Jednoduše řečeno západní kánon je kategorie proměňující se v čase (byť poměrně pomalým tempem) a tudíž i z povahy silně subjektivní, proměnná a nestálá (protože nejenom beauty lies in the eye of the beholder, but value as well); pokoušet se o její definici na tomto místě nemá tedy žádnou cenu. A snažit se načítat tento kánon na základě doporučení jiných je také krokem značně nejistým (an adventure of sorts). Osobně se mi nejvíce osvědčilo držet se nějakých základních doporučení a dále se řídit vlastním srdcem/vkusem/momentální náladou. No a nyní přichází na řadu ony prokleté edice.
Knižní edice totiž nabourávají knihomolovi celý reading plan (byť může být, jako v mém případě zcela efemérní podstaty, mimochodem taky milujete slovo efemérní? já ano, v angličtině mi zní možná ještě trochu lépe: ephemeral) a značně omezují svobodu dalšho výběru. Je to asi jako když začnete číst nějakou dlouhou fantasy ságu (třeba Wheel of Time) a víte, že kdyby ste si dali v půlce třeba tři měsíce pauzu, tak se nebudete vůbec chytat... což vás nutí k binge readingu na jeden zátah (nebo s velmi malými přestávkami). Někdy se z toho může vyklubovat hodně silný čtenářský zážitek, např. trilogii Mistborn jsem dal po sobě a měl jsem z toho krásné dva prázdninové týdny, pohlcení v jiném světě (immersion effect) bylo takřka dokonalé. Jindy může být takové omezování takřka až otravné tím, že vás nutí neustále pokračovat v dalších dílech, i když by byla chuť na nějakou změnu. Já sám se nejvíce bojím dosud neukončených sérií, u kterých se další díly ztrácejí v dálce, proto také zatím čekám s The Stormlight Archive od Sandersona i The Kingkiller Chronicle od Rothfusse; malou výjimku jsem udělal v případě The Gentleman Bastard Sequence od Lynche, kde je propojení realizováno hlavně přes titulní postavy a nevyžaduje tak zcela sériové čtení jednotlivých dílů.
A které edice mi momentálně zabírají místo v knihovně? Zamiloval jsem si edici Pandaemonium představující to nejlepší z klasické hororové povídky staršího střihu. Prozatím je k dispozici šest svazků, z nichž musím vyzdvihnout i zde na blogu již jednou recenzované sebrané spisy M. R. Jamese (dva svazky), dále vyšel výbor z Henryho Jamese (ale bez nejznámější Turn of the Screw), velmi zajímavý výbor z díla Edith Whartonové (kterou jsem jako autorku hororových povídek vůbec neznal, měl jsem za to, že píše společenské studie typu Ethan Frome a.k.a. the deadliest sledge ride ever), dále dva soubory povídek editované Mikem Ashleym - jeden se zabývá klasickou viktoriánskou strašidelnou povídkou od spisovatelek tehdejší doby (velmi zajímavá sbírka, pouze několik povídek mi příliš nesedlo) a zatím poslední kousek představuje soubor povídek proto-science fiction, jakýchsi prvních pokusů o vědeckou romanci opět v podání dam viktoriánské Anglie. Nicméně tato druhá sbírka je kvalitativně zcela jinde a zejména příznivci žánru budou schopní odhalit většinu ,,překvapivých" point a dějových zvratů předem (I can see them plot twists from a mile away); tato sbírka tak představuje spíše záležitost pro opravdové sběratele kuriozit; běžnému čtenáři nemá příliš mnoho co nabídnout. Zde navíc nemusím laskavému čtenáři podávat žádný přehled titulů, které z edice vlastním, tuto edici totiž jedu od samotného začátku a bedlivě sleduji každý nově vydaný kousek (byť pravda výbor Jamesových povídek jsem pořídil v pořadí až jako čtvrtý, nejprve Wharton, posléze dosud nepřekonaný M. R. James a až následně starý dobrý Henry).
Dále jsem se dostal k tvorbě Pavla Kohouta přes edici Retro Pavla Kohouta od nakladatelství Větrné mlýny. Od Kohouta jsem totiž kdysi dávno, ještě na střední škole, četl Katyni (vynikající!) a vzápětí i Hvězdnou hodinu vrahů (not so much) a poté mi Kohout tak nějak upadl v postupné zapomnění jako homo unius libri (předmětnou librou myšlena samozřejmě Katyně). Nikdy bych si na základě četby těchto dvou románů netipoval Kohouta na rozeného humoristu, to přišlo až později. U Katyně jsem ovšem ocenil v závorkách odvyprávěnou historii poprav všeho druhu, která se pozoruhodným způsobem mísila s vpravdě bizarním příběhem o jedné neobyčejné střední škole... Každopádně edice RPK mě zaujala svým provedením ( vkusný paperback) a zejména obálkami, které jsou všechny z dílny jednoho umělce, navíc lze v knihách při troše štěstí naleznout i pohlednice, vždy s motivem použitým na obálce, takže další sběratelský bonus pro všechny nenapravitelné shromažďovače zbytečností. Bílá kniha o kauze Adam Juráček, Nápady svaté Kláry, Sněžím, Ten žena a ta muž...to jsou tituly, které mi v poslední době proběhly před očima a až na malé výjimky (určitá rozvláčnost u Sněžím; přehnaná grotesknost v případě Ten žena a ta muž) se jedná o skvělé čtení, a to minimálně v evropském měřítku. Pavla Kohouta tak můžu jen a jen doporučit, z edice samotné je nyní venku již sedm svazků, celé dílo by mělo posléze být vydáno do roku 2017. Pro větší přehlednost (a ty, kteří ujíždí na nejrůznějších seznamech, I'm looking at you Umberto...) uvádím celkový přehled této edice, tučným podtrženým písmem vedu svazky již zakoupené a přečtené:
Knižní edice totiž nabourávají knihomolovi celý reading plan (byť může být, jako v mém případě zcela efemérní podstaty, mimochodem taky milujete slovo efemérní? já ano, v angličtině mi zní možná ještě trochu lépe: ephemeral) a značně omezují svobodu dalšho výběru. Je to asi jako když začnete číst nějakou dlouhou fantasy ságu (třeba Wheel of Time) a víte, že kdyby ste si dali v půlce třeba tři měsíce pauzu, tak se nebudete vůbec chytat... což vás nutí k binge readingu na jeden zátah (nebo s velmi malými přestávkami). Někdy se z toho může vyklubovat hodně silný čtenářský zážitek, např. trilogii Mistborn jsem dal po sobě a měl jsem z toho krásné dva prázdninové týdny, pohlcení v jiném světě (immersion effect) bylo takřka dokonalé. Jindy může být takové omezování takřka až otravné tím, že vás nutí neustále pokračovat v dalších dílech, i když by byla chuť na nějakou změnu. Já sám se nejvíce bojím dosud neukončených sérií, u kterých se další díly ztrácejí v dálce, proto také zatím čekám s The Stormlight Archive od Sandersona i The Kingkiller Chronicle od Rothfusse; malou výjimku jsem udělal v případě The Gentleman Bastard Sequence od Lynche, kde je propojení realizováno hlavně přes titulní postavy a nevyžaduje tak zcela sériové čtení jednotlivých dílů.
A které edice mi momentálně zabírají místo v knihovně? Zamiloval jsem si edici Pandaemonium představující to nejlepší z klasické hororové povídky staršího střihu. Prozatím je k dispozici šest svazků, z nichž musím vyzdvihnout i zde na blogu již jednou recenzované sebrané spisy M. R. Jamese (dva svazky), dále vyšel výbor z Henryho Jamese (ale bez nejznámější Turn of the Screw), velmi zajímavý výbor z díla Edith Whartonové (kterou jsem jako autorku hororových povídek vůbec neznal, měl jsem za to, že píše společenské studie typu Ethan Frome a.k.a. the deadliest sledge ride ever), dále dva soubory povídek editované Mikem Ashleym - jeden se zabývá klasickou viktoriánskou strašidelnou povídkou od spisovatelek tehdejší doby (velmi zajímavá sbírka, pouze několik povídek mi příliš nesedlo) a zatím poslední kousek představuje soubor povídek proto-science fiction, jakýchsi prvních pokusů o vědeckou romanci opět v podání dam viktoriánské Anglie. Nicméně tato druhá sbírka je kvalitativně zcela jinde a zejména příznivci žánru budou schopní odhalit většinu ,,překvapivých" point a dějových zvratů předem (I can see them plot twists from a mile away); tato sbírka tak představuje spíše záležitost pro opravdové sběratele kuriozit; běžnému čtenáři nemá příliš mnoho co nabídnout. Zde navíc nemusím laskavému čtenáři podávat žádný přehled titulů, které z edice vlastním, tuto edici totiž jedu od samotného začátku a bedlivě sleduji každý nově vydaný kousek (byť pravda výbor Jamesových povídek jsem pořídil v pořadí až jako čtvrtý, nejprve Wharton, posléze dosud nepřekonaný M. R. James a až následně starý dobrý Henry).
Dále jsem se dostal k tvorbě Pavla Kohouta přes edici Retro Pavla Kohouta od nakladatelství Větrné mlýny. Od Kohouta jsem totiž kdysi dávno, ještě na střední škole, četl Katyni (vynikající!) a vzápětí i Hvězdnou hodinu vrahů (not so much) a poté mi Kohout tak nějak upadl v postupné zapomnění jako homo unius libri (předmětnou librou myšlena samozřejmě Katyně). Nikdy bych si na základě četby těchto dvou románů netipoval Kohouta na rozeného humoristu, to přišlo až později. U Katyně jsem ovšem ocenil v závorkách odvyprávěnou historii poprav všeho druhu, která se pozoruhodným způsobem mísila s vpravdě bizarním příběhem o jedné neobyčejné střední škole... Každopádně edice RPK mě zaujala svým provedením ( vkusný paperback) a zejména obálkami, které jsou všechny z dílny jednoho umělce, navíc lze v knihách při troše štěstí naleznout i pohlednice, vždy s motivem použitým na obálce, takže další sběratelský bonus pro všechny nenapravitelné shromažďovače zbytečností. Bílá kniha o kauze Adam Juráček, Nápady svaté Kláry, Sněžím, Ten žena a ta muž...to jsou tituly, které mi v poslední době proběhly před očima a až na malé výjimky (určitá rozvláčnost u Sněžím; přehnaná grotesknost v případě Ten žena a ta muž) se jedná o skvělé čtení, a to minimálně v evropském měřítku. Pavla Kohouta tak můžu jen a jen doporučit, z edice samotné je nyní venku již sedm svazků, celé dílo by mělo posléze být vydáno do roku 2017. Pro větší přehlednost (a ty, kteří ujíždí na nejrůznějších seznamech, I'm looking at you Umberto...) uvádím celkový přehled této edice, tučným podtrženým písmem vedu svazky již zakoupené a přečtené:
- Katyně
- Sněžím
- Z deníku kontrarevolucionáře
- Šest a sex
- Ten žena a ta muž
- Konec velkých prázdnin
- Hodina tance a lásky
- Hry v posteli
- Nápady svaté Kláry
- Bílá kniha o kauze Adam Juráček
- Hvězdná hodina vrahů
- Lesk cizího peří
- Kde je zakopán pes
- To byl můj život?? & Bilance
- Trilobit (O ničem a o všem, Z pohledu Trilobita, Ostatně však soudím, že...)
- Ta dlouhá vlna za kýlem
- Smyčka
- Cizinec a krásná paní
- Tango mortale
- Prahry
Post scriptum I
Úplně bych zapomněl na edici Alrúna nakladatelství Volvox Globator, která je částečně spřízněna svým zaměřením s edicí Pandaemonium, byť se v tomto případě jedná o poznání šířeji koncipovanou edici makabrózní, duchařské a jinak pojaté literatury. V rámci edice lehce vybočuje např. zařazení Bulgakovova Mistra a Markétky (což by nasvědčovalo spíše serióznějsímu pojetí celé edice, protože M & M jakkoliv dílo groteskní iluzemi a aluzemi oplývající je přece jenom díky své nepříliš skryté parodii na systém dané doby řazena mezi základní díla té literatury světové, nikoliv pouze žánrové) - serióznost, vážnost a jakékoliv zdání biedermaierovského maloměšťáctví ovšem bere velmi rychle za své, jelikož vedle tohoto zlatého kamene honosného domu literáních velikánů se ,,skví" Arthur Conan Doyle a jeho Země mlhy... aneb vážně nevážně o všem možném i nemožném. Pro nedočkavce následuje další přehledný seznam:
- Hanns Heinz Ewers - Alrúna
- Michail Bulgakov - Mistr a Markétka
- Joseph Thomas Sheridan Le Fanu - V temném zrcadle
- Arthur Conan Doyle - Země mlhy
- Jiří Karásek ze Lvovic - Romány tří mágů
- Stefan Grabiński - V domě Sáry a jiné povídky
- George MacDonald - Snílci
- Lafcadio Hearn - Hora lebek - V Japonsku plném duchů
- Jeremias Gotthelf - Černý pavouk
- E.T.A. Hoffman - Noční kousky
- Jules Janin - Mrtvý osel a gilotinovaná žena
- E.A. Poe - Vrah jsi ty!
Post scriptum II
Abych nevypadal jako člověk, který má z každé edice doma slabou třetinu a stěžuje si jak mu komplikují život, uvedu spisy J. L. Borgese, kterými jsem se poctivě prokousal (prozatím) od začátku až do konce (a že u některých básní mi to dalo i práci). Ačkoliv nakladatelství Argo vycházelo z Borgesových Obras completas, je nutné dodat, že tyhle spisy jsou všechno možné, jenom ne completas. Každopádně začátek byl více než slibný, první tři svazky představují Borgese jako mistrného vypravěče kratší formy (povídky a eseje), marně bych tápal v záhybech paměti, dle mého je Borges tím pravým mistrem mystifikační zkratky a tvůrcem všech myslitelných her, které se dají se čtenáři hrát, všichni ostatní jsou do větší či menší míry pouze jeho epigony. Čtvrtý svazek je tak půl na půl, eseje na argentinská témata budou nejspíše blízká velmi úzkému okruhu čtenářů, druhá polovina je o poznání vstřícnější. Pátý svazek zajímavý, dantovské kousky pouze pro náročnějšího čtenáře, svazek básní, který je svazkem v této číselné řadě posledním je také tím nejtěžsím. Následuje opět seznam:
- Fikce, Alef (Spisy I)
- Brodiova zpráva, Kniha z písku, Shakespearova paměť (Spisy III)
- Eseje - Další pátrání, Dějiny věčnosti (Spisy III)
- Evaristo Carriego, Diskuze (Spisy IV)
- Osobní knihovna, Devět dantovských esejů, Předmluvy s předmluvou předmluv (Spisy V)
- Básně (Spisy VI)
- Fantastická zoologie
- Obecné dějiny hanebnosti
- Šest problémů pro dona Isidra Parodiho
- Autobiografie
Pakliže jsme u nakl. Argo nemohu nezmínit i dalšího jejich kmenového autora, kterým je Umberto Eco. Přiznám se hned na začátku, že z Ecovy tvorby (alespoň její prozaické části) mám oprávněný respekt. Dosud jsem nepřečetl ani jeden z jeho umně komponovaných románů, na Pražský hřbitov v mé to read hromadě tak pomalu padá prach, nicméně Jméno růže (zvláště nyní, kdy vyšlo rozšířené vydání) se mi pomalu rýsuje na obzoru, dobré věci jsem slyšel i o Foucaltově kyvadle, to je ovšem snad ještě větší bichle, než kniha s květem lásky v názvu. U druhé části Ecova díla to myslím již se mnou tak marné není, posuďte sami (řazeno čistě subjektivně):
- Dějiny krásy
- Dějiny ošklivosti
- Dějiny legendárních zemí a míst
- Otevřené dílo
- Šest procházek literárními lesy
- Zpověď mladého romanopisce
- Knih se jen tak nezbavíme
- Poznámky na krabičkách od sirek
- Umění a krása ve středověké estetice
- Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty
- Skeptikové a těšitelé
- Bludiště seznamů
- Jméno růže
- Foucaltovo kyvadlo
- Baudolino
- Ostrov včerejšího dne
- Teorie sémiotiky
- Kant a ptakopysk
- Od stromu k labyrintu
- Pražský hřbitov
- Tajemný plamen královny Loany
- O literatuře
- Nulté číslo
- Od hlouposti k šílenství
- Jak cestovat s lososem a jiné eseje
- Tři příběhy
- Na ramenech obrů
A jelikož mám tento rok za sebou již 106 knih (četl jsem také ale i poezii a nějaké ty divadelní hry, proto tak neuvěřitelně působící číslo...), tak si zkusím ty poslední měsíce opravdu užít s nějakou literární klasikou. Úplný závěr roku bych poté rád věnoval kombinaci pozorování zasněžené přírody, vychutnávání silných tmavých piv a četby Mobyho Dicka.
EDIT (7.8.2016)
Aktualizovány seznamy k dnešnímu datu. Románové tvorbě Umberta Eca jsem věnoval několik samostatných textů, které jsou k nalezení pod štítkem Umberto Eco.
Žádné komentáře:
Okomentovat