Fallout 3 (Game of the Year Edition) - fragment jedné příliš ambiciózní recenze

Disclaimer:

Ze všech konceptů, které na mě v uživatelském rozhraní blogu lítostně pomrkávají, kdykoliv sem zavítám, je koncept recenze skvělého Fallout 3 tím nejvytrvalejším. Aby taky ne, když mi leží někde na satelitech Googlu už od konce roku 2010. Byla to prvníi hra, kterou jsem si mohl dopřát na novém notebooku, napálil jsem si Game of the Year Edition a postupně prošel celou hrou (a měsíc jsem přitom o sobě moc nevěděl), až po dohrání hry jsem zjistil, že některé zvlášť odlehlé lokace mne minuly, takže při případném opětovném rozehrání mám stále co objevovat. 

Ze hry jsem byl každopádně natolik nadšený, že jsem si rozplánoval koncept vpravdě grandiózní recenze, která by formou vyprávěného příběhu zrekapitulovala celou mou hráčskou odysseu napříč základní hrou i výživnými datadisky. Z velkých plánů zbylo několik letmých poznámek psaných rukou v průběhu hraní a samotný úvod, který níže přikládám pro ilustraci. Jedná se o fragment, který nejspíše nebude nikdy dokončen (o působivosti nevyřčeného by ostatně mohl vyprávět např. Edwin Drood cestou na Kafkův Zámek) již jen proto, že si ze hry toho už moc nepamatuju a nové rozehrání nemám aktuálně v plánu. Nyní samotný fragment:

Fallout 3 se odehrává v postapokalyptickém světě, který je silně stylizovaný do retro-scifi žánru, z čehož vychází unikátní design a celková originalita celé série. Ve Fallout univerzu postupoval technický pokrok mnohem rychleji, než v naší realitě, přičemž kulturní vývoj nikoliv: ve výsledku tak dostáváme svět Ameriky 50. let se všemi kulturními odkazy okolo (Coca-Cola, napomádované účesy, rock'n'roll apod.) a technickými vymoženostmi několika budoucích dekád včetně pravých domácích robotů, energetických zbraní, pulzních min atd; ani této realitě se však nevyhnula studená válka a překotné závody v atomovém zbrojení. Zásadní zlom přišel v roce 2077, kdy válečný konflikt mezi USA a Čínou přerostl v jadernou válku a obě velmoci na sebe navzájem zaútočily celým svým jaderným arzenálem. Tato výměna trvala sice pouhé dvě hodiny, ale nadobro změnila celý svět. Většina obyvatel zahynula, ti kteří přežili často zmutovali vlivem obrovských dávek radiace v bizarní kreatury a ,,šťastných'' pár se stihlo uchýlit do protiatomových krytů zvaných Vaulty vybudovaných na úsvitu války mocnou společností Vault-Tec.

Potomkem jedněch přeživších obyvatelů Vaultu 101 jste i vy. Hra začíná vaším narozením ve Vaultu 101 v roce 2277 někde na předměstí Washingtonu, tedy dlouhých 200 let po Velké válce. Asi hodinu trvající dospívání ve Vaultu, v rámci kterého si upravíte svoji postavu a určíte základní dovednosti slouží jako tutorial. Už zde máte možnost dozvědět se mnoho informací o světě tam venku, kam obyvatelé Vaultu zásadně nechodí a vyčkávají za těžkými ocelovými dveřmi. Ve Vaultu funguje autoritativní systém, ve kterém má hlavní roli tzv. Správce (the Overseer). Všem obyvatelům je přidělena práce v jejich 16 letech a tu vykonávají až do konce života, vás tenhle osud naštěstí nepotká, příběhové nitky zavedou hráčovu postavu úplně jinam. Jediným příbuzným hráče je jeho otec James (matka zemřela během porodu), který rovněž slouží po značnou část hlavní příběhové linie jako katalyzátor událostí a ve snaze dokončit jeden ze svých vynálezů udělá něco nemyslitelného: poruší nejpřísnější pravidlo Správce a opustí Vault.

Správcův hněv se obrací vůči hráči, ten však s pomocí jedné své kamarádky Vault za dramatických okolností také opouští a vydává se ve stopách svého otce. Obrovské ocelové dveře se otevřou a po krátké cestě tunelem vás již oslepuje přímé sluneční světlo, které jste dosud neměli možnost poznat. Jste venku a je jen na vás, co se bude dál dít...

Post scriptum
Tento příspěvek je zároveň jubilejním 200. příspěvkem na tomto blogu publikovaným. Za některé se samozřejmě stydím, na některé (především z poslední doby) jsem takřka hrdý, srdce na to kterékoliv z nich mazat nemám.

Post scriptum II
Výše uvedené již zcela neplatí; nakonec jsem tu tvrdost v srdci objevil a provedl jsem zřejmě poslední důkladný audit blogu, v rámci něhož jsem smazal zhruba 30 příspěvků kvality střední školy, za kterými již nestojím (resp. jejich kvalita ve mně vyvolávala rozpaky). Na druhou stranu můžu zase za chvíli (znovu)slavit jubilejní 200. příspěvek... také jsem projel svoje koncepty a některé infantilní nápady zavrhnul... možná se nějaké další změny projeví i v uspořádání blogu (lišty na pravé straně); over and out.