A nyní stojíme před jedinečnou šancí zpozorovat právě takový začátek něčeho nového. Samozřejmě nyní naprosto netuším, co zde chci publikovat, nicméně ta možnost zde je,naskýtá se a to je jedině dobře.
Název zvolen netradiční, ono materia prima, což latinsky znamená pralátka se sem možná zatím nehodí, přesto pevně věřím, že jednou bude. Každá věc se vyvíjí. Sledujme vývoj této.
EDIT I:
Nahoře můžete vidět úplně první post, který jsem zde na blog umístil. Tehdy ještě na starém designu a pod původním jménem: Materia prima, což je ostatně stále reflektováno v adrese blogu. Od té doby již nějaký čas uplynul a dnes po menším úklidu článků, za které se už stydím (jednalo se převážně o mé školní eseje) nadešel čas i na úpravu úvodního článku. Blog jsem začal jedno odpoledne z náhlého popudu/ nudy (take your pick) a vážně jsem netušil, co sem budu vlastně psát. Proto jsem sem také naházel svoje lepší školní práce, aby tu byl rychle nějaký obsah a doplnil jsem to několika výkřiky do tmy, ty stále zůstávají. V té době jsem také řídil kulturní rubriku ve školním časopise, kam jsem přispíval občas recenzemi seriálů, ty zde můžete rovněž nalézt. Hudební recenze, které na blogu visí jsem zase republikoval z jednoho hudebního a dnes již bohužel neexistující online magazínu, jehož redakce jsem byl rovněž členem. V poslední době blog směřuje spíše ke filmovým recenzím, věcem okolo piva a mým osobním článkům, takže se uvidí. Každopádně jsem rád, že jsem se dokázal zatím vždy překonat a pokračuji v psaní i když to tady s největší pravděpodobností nikdo nečte.
Všechny případné čtenáře samozřejmě vítám a pokud se na to budete cítit, nebojte se zanechat komentář...
EDIT II:
Ačkoliv jsem to zde chtěl jednu dobu ve vší vážnosti ukončit a nechat blog postupně usnout, nakonec se ve mně něco zlomilo a pokračuji dál. Frekvence je sice značně kolísavá, nicméně začal jsem psát i trochu o literatuře (takové eseje/úvahy), což mi přijde jako ta nejlepší cesta. Na druhou stranu se již tak nevěnuji filmovým recenzím (a těm hudebním již vůbec ne). Jednoduše není čas. Mílovými kroky se blížím k příspěvku č. 200 a jestli třeba 10% z toho publikovaného obstojí ve zkoušce času, bude mi to stačit.
Žádné komentáře:
Okomentovat