Tento výběr z proslovů Winstona Churchilla pronesených mezi roky 1938-45 mě skutečně potěšil. O Churchillově rétorickém umění netřeba pochybovat a předmětná sbírka tento fakt velmi dobře ilustruje. Již první řeč pronesená na půdě britského Parlamentu několik dní po přijetí Mnichovské dohody jistě potěší každého českého patriota, to ovšem neznamená, že zde hodlám hrát na nějakou pofidérní nacionalistickou strunu (ostatně by zněla falešně) a při hodnocení knihy jsem se zabýval na prvním místě kvalitou daných proslovů a až na místě druhém jejich ,,správností'' z pohledu občana ČR. Vraťme se nicméně k onomu proslovu.
V situaci, kdy se celá politická scéna s Chamberlainem v čele plácala po zádech a appeasement byl vyzdvihován coby jeden z největších úspěchů britské zahraniční politiky vystoupil Churchill se značně odlišným názorem a jasně řekl, že obětovat Československo byla chyba a zrada ze strany Západu. Rovněž uvedl, že Británie utrpěla dnem podpisu Mnichovské dohody porážku, za kterou bude muset ještě v budoucnu zaplatit. Jednoduše řečeno: Churchill se nenechal oklamat falešnými přísliby míru ze strany Německa a očekával vypuknutí války v brzké době. Appeasement nemohl představovat trvalé řešení, neboť byl od počátku založen na asymetrickém vztahu, kde se střetávala rozpínavost Německa se snahou západních demokracií o udržení vratkého míru. Někteří politici tehdejší doby se však pokoušeli věřit, že stále se stupňující požadavky Třetí říše v určitém bodě zastaví, historie samozřejmě dokázala pravý opak. Churchill byl právě jedním z těch mála, kdo chápal, že rozložení sil na evropském kontinentu spěje opět nevyhnutelně k ničivé válce... V tomto proslovu také předesílá jedno ze svých hlavních témat (později rozvedené při mnoha dalších příležitostech) a sice neslučitelnost a ambivalenci nacistické diktatury a britské monarchie. Následné vypuknutí války a boj o samostatnost Británie pak chápe nejenom jako prostý válečný konflikt, nýbrž i jako mnohem významnější boj dvou výrazně odlišných systémů organizace lidské společnosti.
Druhou světovou válku tedy nelze zařadit po bok prakticky nekonečné množiny dalších válek a ozbrojených střetů v historii lidstva, je nutné ji chápat jako zásadní dějinný předěl, jako okamžik rozhodujícího zápasu mezi svobodou a okovy, které nacistický režim nepochybně představuje ve více než jedné rovině. Alternativa počítající s celosvětovou nadvládou Německa (popř. v alianci s Japonskem) je vskutku děsivá. Rovina ideálů je pro Churchilla tedy důležitější a umožňuje i specifický pohled na samotnou Británii: ta není pouze velkým ostrovem s určitým počtem obyvatel, ale představuje zejména soubor ideálů, etických a morálních pravidel, které by nacistický Herrenvolk nejraději vymazal z povrchu zemského. Bojem ideálů se Churchill ostatně zabývá i v dalších proslovech zařazených v této sbírce.
Z tohoto krátkého výběru nelze přirozeně dovodit komplexní portrét Churchilla-politika nebo Churchilla-spisovatele, přesto mi určitě pomohl v přiblížení tohoto velikána a navnadil mne na další četbu Churchillových knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat