Jsem první vločkou letošního sněhu zašlápnutou náhodným chodcem.
Jsem reklamním letákem, se kterým si hraje rozverný vánek.
Jsem....
První sníh v sobě nese neuvěřitelný smutek, jako opilec snažící se zkomponovat áriii, vločky blednoucí pod koly auty, neuváženými kroky nedbalých chodců i rozmary počasí, jako slova pod taktovkou nesmělého ochmelky...ztrácejí se v tom nepopsatelném prázdnu, co následuje každou vteřinu našeho bytí...
Smutek i radost se skloubí ve sněhové kouli.
Hodím ji po své dívce, a v ten neopakovatelný okamžik dává svět naprostý smysl.
Koule dopadne, zakončí svou pouť a já se topím v moří bezedné nejistoty.
A neumím plavat.
Žádné komentáře:
Okomentovat