Jun Seba aka Nujabes passed away

Občas je svět hodně hodně velká svině.

V únoru (26. 2. 2010) zemřel na následky zranění utržených v dopravní nehodě japonský producent, DJ a umělec s velkým U Jun Seba tvořící pod pseudonymem Nujabes. Bylo mu pouhých 36 let. Za svou kariéru spolupracoval s celou řadou amerických i japonských umělců a jeho jedinečný styl kombinující jemné předivo jazzu s independentním často freestyle a off beat rapem se tímto ukládá k věčnému spánku spolu s ním. Byl jednoduše jedinečný a ani jeho hudba není přirozeně napodobitelná.

Poprvé jsem se s jeho tvorbou seznámil asi před dvěma roky při sledování Samurai Champloo a už tehdy jsem se začal zajímat o hudbu, která hrála v pozadí (jinak skvělého) seriálu. Nedlouho poté jsem si obstaral všechny soundtracky k sérii, ale to nebylo vše a nakonec jsem se po namáhavém hledání dostal i k jeho sólové tvorbě. Ze studiových alb mi nejvíce učarovala dokonalá Metaphorical Music - chápejte hip-hop neposlouchám (možná hodně okrajově), ale tohle mi znělo jako hudba z jiné sféry vesmíru; navíc jeho instrumentálky se najdou na každém albu a to je teprve skvost....ta hudba po vás stéká jako tekuté hedvábí a tak nějak příjemně a nenápadně hřeje u srdce. Proto, když jsem se dnes pídil po nových albech a narazil jsem na jeho parte...udělalo se mi fakt špatně...shit words can't describe it.

Nezbývá než zapálit pohřební svíce a připomenout si tohoto neprávem opomíjeného hudebníka jak jinak, než jeho vlastní nedostižnou hudbou.

Tonight I'm going to drink until I pass out. You deserve it man, wherever you are. 

Pub crawl (sort of)

Tak jsem absolvoval zase jeden trošku náročnější víkend v Praze...byl u mě na skok bratranec a zašli jsme do několika hospod, na několik piv....

Začali jsme ve čtvrtek a jelikož ČD skutečně znamená nikoliv České dráhy, nýbrž Čekej dlouho, tak měl jeho vlak asi 80 minut zpoždění; no neva v půl jedenácté večer jsme vyrazili do pražské noci. Po zastávce na gyros (bratranec) a malou plzničku (já) jsme pokračovali z Můstku směrem na Národní třídu. V jedné z příčných ulic jsme zapadli do lokálu Malá ryba (stránky nemají) tradiční to studentský podnik, takže zakouřeno, zahuleno, pohodová hudba a bohužel i ,,klasický'' Staropramen, který se moc nedá pít (pil jsem ho i přímo v pivovaru a vážně je to hnusné pivo). Ok, takže o jednu desítku těžší jsme vylezli ven, bratranec nechtěl na Bernarda, kterého točí v blízkém Jerichu, a tak jsme zamířili do Nevinného baru, pod kterým se nachází i music club. No na drink jsem chuť neměl, zvolil jsem tedy klasickou plzničku oproti bratrancově Gambrinusu (géčko ne ne ne). Teď jsem už ani já neodolal a na Národní jsem si dal gyros :D Zkusili jsme nonstop/pajzl Domino: klasika, kožené sedačky a automaty, nicméně jednu dobu zde točili výborné Krušovice Dožínkové speciál, jejich normální Krušovice chutnaly jako mokrý použitý hadr s chmelem, takže ne....i když už bylo půl jedné, zkusili jsme Kávovarnu v Lucerně, kde točí vynikající Kout na Šumavě, bylo samozřejmě zavřeno. Nakonec jsme skončili u Tlusté koaly blízko Prašné brány. Dal jsem si Kocoura a bylo.

V pátek jsme navštívili pouze dva podniky, a to Zlý časy a U sadů. Nicméně ve Zlých časech mají už tuším 16 (!) píp a točí převážně piva z českých, ale i zahraničních minipivovarů. Zkusil jsem polotmavého Kozlíčka, dvanáctku Kácov a opět pro porovnání Kocoura. Lahoda. Večer jsme zakončili v proslulé žižkovské hospodě U sadů, kde výborně vaří a já jsem měl možnost již podruhé ochutnat jejich vynikající domácí utopenec...z piv mohu jen doporučit Primátora Weizen či skutečně překvapivě chuťově originální polotmavou čtrnáctku Klostermann.

V sobotu jsme již pouze ocenili památky hlavního města a bylo po všem.

I read about the afterlife, but I never really lived

Fall Out Boy mě nikdy nezklamou. Perfektní hudba pro každou chvíli, i když a little bit melodramatic I must admit...:D 

Saturday....

I confess I messed up dropping a sorry like you' re still around and I know you dressed up, hey kid you' ll never leave this town....

She said she said she said why don't you just drop dead?

Zítra One night in Brno, to bude záhul!!!!!!!!!!

Haters.

I'm just a man on the balcony

Tak Fall Out Boy vydali bestofku ,,Believers Never Die - Greatest Hits'' a kromě všech do teď vydaných singlů jsou na ní i dvě nové pecky: Alpha Dog (snippet byl už na té jejich mixtape) a From Now On We Are Enemies, která je naprosto dokonalá, takový retro retreat vystřižený ve stylu From Under The Cork Tree (to je stejně jejich nejlepší album). 

Rejoice, rejoice and fall to your knees.

Welcome to the new déja-vu I can almost see the wizard through the curtains.

Summer '09 reading/Holden Caulfield is my hero

Slibovaný přehled mé četby za období červen-srpen 2009 je tady. Hned na začátku jsem si ustanovil několik cílů, které se samozřejmě nepovedlo splnit...Slíbil jsem sám sobě, že nedopadnu jako každé léto tzn. že si i něco přečtu, protože v létě akorát piju a dívám se na seriály...kupříkladu minulé léto jsem přečetl 4 knihy za 2 měsíce, což bylo hodně alarmující. Dále jsem chtěl přečíst i nějakou poezii popř. drama a také něco v jazyce německém. Inu, to se rovněž  nezdařilo :D Celkem jsem přečetl pouhých 19 knih, z toho 9 v červnu a po 5 v červenci a srpnu.

Červen (CZ: 1 ENG: 8)

Eduard Mörike - Mozartova cesta do Prahy

Claude Lévi-Strauss - Myth and Meaning

Charles Bukowski - The Post Office                                                                                                                                 - Pulp 

Henry James - Daisy Miller

Katharine Briggs - British Folk Tales and Legends

China Miéville - The City and the City

J.R.R. Tolkien - Tales from the Perilous Realm

Yoko Ogawa - The Diving Pool

Moje filozofie při čtení je jednoduchá: čtu, co se mi líbí. Pokud je kniha napsaná původně v angličtině či němčině, snažím se ji přečíst v originále (to se většinou podaří), pokud je psaná jiným jazykem, pak jsou pro mne překlady české a jiné rovnocenné (např. Murakamiho proto čtu anglicky, neboť se mi skutečně nechce čekat na české překlady).

Červen byl v jednom bodě měsícem přelomovým; začal jsem totiž kupovat a číst knihy z edice Routledge Classics, což jsou anglické luxusní paperbacky převážně faktografického rázu. Do této kategorie spadá esej Clauda Léviho-Strausse Myth and Meaning i poměrně obsáhlá výběrová antologie lidových příběhu z Britských ostrovů od Kathariny Briggsové vydaná pod názvem British Folk Tales and Legends - vřele doporučuji. 

Rovněž poprvé jsem se na poli literárním setkal s americkým spisovatelem Henry Jamesem, a to prostřednictvím jeho lehké novelky Daisy Millerová postavené na střetu světů amerických turistů a evropských usedlíků v Evropě 19. století. Dále jsem pokračoval v četbě Bukowského (většinu jsem četl již dříve v českém překladu) v originále a musím prohlásit: je to mnohem lepší. Jeho prvotina The Post Office i Pulp (česky pod názvem Škvár) byly opravdovými lahůdkami. Z fleku koupená a narychlo prolétnutá sbírka tří delších povídek současné japonské spisovatelky Yoko Ogawa se řadí mezi lepší průměr. Udělal jsem si radost sbírkou povídek od Tolkiena i novým románem Chiny Miévilleho, představitele New Weird, což je současný progresivní proud ve fantasy, který míchá postmodernu se surrealismem. No a nakonec jsem přečetl i Mörikeho Mozartovu cestu do Prahy, zakoupenou v antikvariátu za 30 korun.

Červenec (CZ: 2 ENG: 3)

Christopher Hale - Himmlerova křížová výprava: pravdivý příběh o nacistické expedici do   Tibetu v roce 1938

Harper Lee - To Kill a Mockinbird

J.D. Salinger - The Catcher in the Rye

Ben Macintyre - Ve službách germánského ducha: Elisabeth Nietzschová a poslední árijská           kolonie

Arthur Conan Doyle - Sherlock Holmes (Selected Stories

V červenci jsem se dostal i k nějaké literatuře faktu: především pak k fascinující knize o nacistické expedici do Tibetu v roce 1938 = výborná věc, byli to šílenci. Druhou non-fiction věcí pak byla rovněž velmi zajímavá publikace osvětlující založení německé kolonie Nueva Germania v Paraguayi roku 1886 sestrou slavného filozofa Nietzscheho. V beletrii jsem se prokousal přes dvě klasiky: To Kill a Mockinbird Harper Leeové a Kdo chytá v žitě mistra Salingera. Holden Caulfield je jedna z nejlepších postav v literatuře vůbec! Helluva phony bastard... výběr povídek Sherlocka Holmese včetně novely The Sign of Four (česky známá jako Znamení čtyř) byl již třešničkou na dortu.

Srpen (CZ: 0 ENG: 5)

Xiaolu Guo - 20 Fragments of a Ravenous Youth

Yukio Mishima - The Sailor Who Fell from Grace with the Sea

Robert Louis Stevenson - Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde and Other Stories

Michael Chabon - Werewolves in their Youth

J.D. Salinger - Franny and Zooe

Srpen opět trošku asijský: spíše podle obálky koupená Xiaolu Guo nakonec nebyla vůbec špatná taková lost in translation v Pekingu, Mishima tradičně výborný až haunting. Dostal jsem se i k Stevensonovu nejznámějšímu dílu a taky to stojí za to, naopak sbírka povídek od Chabona byla hrozná (až na jednu rádoby Lovecraft věc se to skoro nedalo číst). A ano, Salinger mě navnadil, koupil jsem hned další dvě knihy a Franny a Zooey ve své propletenosti východních symbolů a USA 50. let mě dostala.

So that's that.

And in the blink blink blink of an eye another young lover dies...

Runnin' with believers no time for fever and I haven't got time for you either!

Yea bitch nový Jamie in da FUCKING HOUSE! 

Sticks 'n Stones a vůbec...

nové album, cool sound + being drunk and watching Battlestar Galactica!

Fighting the inside geek with alcohol!

Just lovin' gool ol' Frodo and his fucking ring-thingy (lol) - just get down to it!

Helluva party my man!

SO SAY WE ALL!!!!

Just another weird headline (book trouble)

What's new? Not much or should I choose to be less mysterious - not much indeed. 

Red Bull overdose and an upcoming tobacco addiction keep me up at night. Also Sheldon might be a robot (in love with The Big Bang Theory). It just feels really strange, you know? Sitting here, drinking good ol' Red Bull listening to -wait a minute- Please Don't Leave Me by Pink...of course not the original version, but a Digital Dog Radio Edit...yeah you can shoot me anytime now, got my permission.

Anyway I've been trying to finish these three books I have and it's a bugger. Like helluva big bastard kind of a bugger. One is by this phony bastard named Salinger and no it's not THE Catcher in the Rye ('cause I have finished reading that one long time ago), no it's this other lovely book called Franny and Zooey and when I say it's boring I do not exaggerate one bit. On the other hand it's a real lightweight champion in boredom compared to the other book on my plate right now - the wonderful and charming collection of Selected Poems by William Wordsworth - yeah the Lake District, the luminous lights in the ominous sky and all that. It's like 284 pages excluding the explanatory notes and so far I found like 10 poems bearable to the point of me not  wanting to scratch my own eyes out after reading them. The third book however is a real darling; I mean I didn't get through the introduction yet, but I feel ready for some 18th century wicked romance/crazy shit...yeah it's the Agnes Grey by one of the famous Brönte sisters - if only I haven't forgotten her name already. At least the picture on the cover is nice.

Swordmaster out. 

G.I. Joe: The Rise of Cobra

Na tenhle nejmíň nápadný letní blockbuster jsem se nakonec těšil úplně nejvíc, sliboval totiž jako jediný kopu akce a k tomu absolutně žádný nápor na mozek. Logiku v druhém velkém celovečerním filmu inspirovaném sérií hraček (první byli samozřejmě Transformers) nehledejte, jednoduše proto, že tam skutečně není. Vybuchuje tu všechno a pokud možno neustále. Příběh určitou auru logiky má v tom slova smyslu, že divák velmi rychle pochopí motivace jednotlivých postav, jejich minulost (ano několik flashbacků se tam mihne) a v neposlední řadě i jejich vzájemné vztahy (to je bratr toho, tuhle sem miloval teď mě chce zabít atd.). Do na první pohled nesourodého týmu Alfa (velký nigga s rotačním kulometem, ultra chytrá geek lukostřelkyně, ,,tajemný'' ninja, no-name technik) mezinárodní organizace G.I. Joe (Global Integrated Joint Operating Entity) se dostávají dva nováčci a jejich výcvik může začít. Samozřejmě to jsou supr machři a de jim to od ruky. Nově doplněnou jednotku čeká první velká výzva v podobě všudypřítomné ultrazlé organizace Mars a jejího despotického šéfa, který se na scénu uvede zničením Eiffelovy věže. O srandu je postaráno. 

Mezi všemi těmi lasery, výbuchy a laserovými výbuchy zůstává nový film Petera Sommerse čistým akčním výplachem v duchu Smrtonosných zbraní či pastí, jenom tu není Bruce Willis a záporáci nejsou Němci a mají laserové pušky. Přesto je ten film hodně vtipný. Pro mě byl tenhle guilty pleasure zážitek ještě okořeněn českým dabingem, který je příšerný a zároveň příšerně srandovní; chtěl bych vidět toho překladatele, protože minimálně třikrát to moc nedávalo smysl.

Je tu všechno i ta stíhačka ovládaná keltštinou se tu najde, těším se na dvojku a doufám, že bude stejně blbá/dobrá jako jednička. A pokud tahle recenze nedává smysl, tak mě to vůbec nevadí, já jsem se za 150 korun slušně pobavil :D