Celkově je nutné zejména zdůraznit, že rozdíl v přístupu k adaptované
látce je zde patrný od prvních minut, resp. od první akční pasáže, která se v nich
odehraje. Kde první díl sázel na retro atmosféru klasických válečných filmů a
utahoval si z naivity a amerického patosu (skvělá prostřední pasáž zabývající
se prodejem válečných dluhopisů), tam dvojka nastavuje v dnešní době velmi
módní temnější tvář. Ta je ovšem zasazena do fungujícího rámce marvelovského
univerza a má také nádech moderních politicko-technologických thrillerů, trochu
ve stylu Jacka Ryana. S.H.I.E.L.D. je konečně prezentován jako značně
rozporuplná organizace nadaná bezmála absolutní mocí (slovy Nicka Furyho: „S.H.I.E.L.D.
was a lot of moving parts“), což se nutně dostává do konfliktu s Capovým idealistickým
viděním světa. Tato atmosféra i nastolená témata se posléze promítají i do
samotné choreografie akčních soubojů, o které si nyní něco málo povíme.
Již první akce na lodi Lemurian Star dává tušit, že starý Cap je nenávratně pryč.
Ptáte se proč? Ono starosvětské ,,chlapské‘‘ přesdržkování z jedničky je
jednoduše no more a v rámci PG-13 ratingu se dočkáme, dovolím si
říct, úplného maxima. Jistě, nikdy se asi v marvelovkách nebudou řezat
hlavy a vybuchovat končetiny, nicméně když Cap projíždí teroristy jako horký
nůž s máslem, tak to má grády a má to své momentum. Tu jednoho kopne přímo
do moře, tady zase dalšímu rozbije štítem hlavu nebo přišpendlí nožem ruku ke
stěně. Bojový styl Capa doznal určitých změn a byly přidány prvky některých
bojových umění, takže se divák jen kochá pohledem na zdánlivě neporazitelného
agenta s podtónem one man army. Posledním záchvěvem nostalgie je tak první
opravdový souboj tělo na tělo s Batrocem (Batroc the Leaper je jeden z vyloženě
směšných antagonistů honosící se v komiksech obrovským knírem, špatně lámanou angličtinou a fialovo-žlutým oblekem).
Silně mi evokuje osmdesátkové bojové automaty a legendární mlátičky typu Mortal
Kombat či Tekken. Patrné je to zejména v nasnímání celého souboje
(klasické VS postavení na začátku zřetelně odkazuje na dvourozměrné akční hry),
jeho průběhu (první výměna, druhá výměna/převaha záporáka, zlomový bod, finální
výměna/hrdina vítězí) i celkové stylizace. Štít je navíc sympaticky ponechán
stranou a ke slovu se tak dostanou pouze pěsti a v případě Batroca
samozřejmě kopance. Tento souboj rovněž dává divákovi najevo, že dokonale
vycvičený žoldák může mít chvíli v souboji s Capem i navrch čili Cap
je sice díky séru na absolutním vrcholu lidských možností, nicméně není
ultimátním bojovým mistrem všech myslitelných stylů boje. Ve výsledku ho třeba
ty rány méně bolí/hojí se rychleji, ovšem dostatečně šikovný protivník se
správně zvoleným bojovým stylem by mohl Capa teoreticky porazit.
K výtahové scéně dodám pouze, že se jedná o kreativní využití
stísněného prostoru; oceňuji počáteční handicap hrdiny (ztráta štítu a
znehybnění ruky) a stylové zakončení. Početní převaha protivníků pouze
ilustruje Capovu výjimečnost oproti obyčejným lidem, byť to jsou vycvičení
profesionální agenti. V tomto případě ovšem nižšího řádu, takže opět jediný, kdo se alespoň trochu chytá je Crossbones.
Za vrchol celého filmu považuji ovšem vynikající akci na dálnici,
zejména její část věnující se první opravdové konfrontaci titulních postav. Winter
Soldier je po velmi dlouhé době konečně úctyhodný antagonista. MCU má se
zápornými postavami obecně problém, pokud nepočítáme Lokiho, který je beztak prezentovaný
spíše jako rozporuplný antihrdina, tak na výraznějšího záporáka nenarazíme. V tomto
trendu odmítá CA:TWS pokračovat a roli výplňové loutky zde spíše naplňuje
Redfordův Alexander Pierce, než Winter Soldier. Ten také představuje opravdovou
výzvu pro Capa, a to nejen rozsahem svých schopností. Jsou stejně skvěle
vycvičení, kde má Cap štít, využije Winter Soldier svou biomechanickou ruku, a
tam, kde Capa brzdí city či přesvědčení si jede Winter Soldier terminator-style
za svým. Jeho zásluhou umře v průběhu filmu jistě několik stovek lidí,
takže jaképak pochybnosti, že? Snaha nehrát si na pseudohrdinu se odráží rovněž
ve způsobu, jakým Winter Soldier přistupuje k osobním soubojům. Nemá
příliš zájem ponechat oponentovi jakoukoliv výhodu, takže nejdříve střílí a potom
až kope. Dobře je to vidět na jeho arzenálu, kdy jde od větší palné zbraně k menší
a posléze přechází na zbraně chladné. Celá konfrontace s Capem je natočena
v dravém stylu, přepálené tempo naznačuje, že se v tomto případě
nemlátí zcela běžní lidé. Každý úder je veden snahou ukončit souboj co
nejrychleji a Winter Soldier má převážnou část souboje poměrně navrch. Souboj,
byť krátký svou stopáží, jednoznačně ukazuje, že zde byla dána jasná tvůrčí vize, kterou se
podařilo přetavit i ve fungující akční pasáže. Režiséři navíc i doslova v zápalu
boje nepřestávají pomrkávat na pozorné (a komiksové předlohy znalé) diváky, zde
mám na mysli především záběr na WS držícího Capův štít. Po tolika zaměnitelných
Marvel soubojích se jedná o blesk z čistého nebe a jasnou výzvu pro
všechny ostatní režiséry budoucích projektů spadajících do MCU. Osobně se velmi těším, co tihle pánové s Capem udělají v průběhu jeho další celovečerní single zastávky v kinech.
